Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 4. kapitola

23.08.2010 (09:30) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1595×

Po konci světa – 4. kapitola

Stála jsem na terase, zatímco ostatní se dohadovali o tom, zda mi mohou věřit. Netušila jsem, že jich ztratili tolik. Ani jsem si nechtěla představovat bolest, kterou prožívají. Najednou jsem chápala, proč se schovávali a pořád schovávají, prostě už nechtěli ztratit někoho dalšího.

Dveře se otevřely a na terasu vstoupil Emmett. Musela jsem uznat, že je celkem pohledný. Stoupl si vedle mě.

„Jak to, že nejsi s ostatními?“ zeptala jsem se ho zvědavě.

„Probírají důvěru k tobě. A o té já už mám jasno.“ Mrkl na mě.

„Moc mě mrzí ta vaše ztráta. A taky to, že jsem vám ji připomněla,“ přiznala jsem se omluvně.

„To je v pořádku. Už dávno jsem necítil k nikomu takovou důvěru. Ale… já nevím. K tobě jako by to šlo samo a…“ To, co chtěl říct, zůstalo ve hvězdách, neboť přišel Paul a zavolal nás dovnitř.

„Za moment přijdu.“ Emmett se na mě tázavě podíval „Tak běž dovnitř,“ pobídla jsem jej a on uposlechl.

Přeskočila jsem zábradlí na terase, sehnula se u nejbližšího stromu a začala zvracet. Nevím proč. Ale ty pachy lesa mi zvedly žaludek. Otřela jsem si ústa a zhluboka se nadechla. Ale pro jistotu pusou. Vešla jsem dveřmi dovnitř.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se Carlisle.

„Jasně,“ řekla jsem ztěžka.

„Máš takovou zelenou barvu,“ upozornil mě Seth.

„Díky. To je milý,“ řekla jsem se známkou ironie v hlase.

Bella se ke mně naklonila a pošeptala mi: „Jen aby mezi námi bylo jasno, já ti nevěřím. A věřit nebudu. A také tě nemám ráda,“ zasyčela mi do ucha.

„Myslím, že jsi mi to ani říkat nemusela. Ten tvůj kyselý výraz mluví za vše,“ ušklíbla jsem se na oplátku. Už po mně chtěla vystartovat, ale Edward ji zadržel a něco jí šeptal do ucha. Uklidnila se a falešně se na mě usmála.

„Necháme toho. Tak jaký máš plán?“ optal se Jacob za všechny.

„No, rozhodně potřebujeme více upírů na pomoc. V tomhle počtu to nemůžeme zvládnout. Podle toho, co vím, je teď šest členů Volturiových a čtyři z nich mají manželky. A v gardě je nad sto upírů a to nepočítám ochranku, která chrání nejbližší okolí Volterry,“ oznámila jsem všem.

„To pro nás není moc dobré,“ podotknul Emmett.

„Kolik upírů dokážete sehnat?“ zeptala jsem se směrem ke Carlisleovi. „Když jste se postavili Volturiovým, abyste ochránili Nessie, bylo vás dost. Dokážete sehnat někoho, kdo tam tehdy byl?“ ptala jsem se s nadějí v hlase.

„Tak to probereme,“ navrhla Esmé.

„Jsi si jistá, že ze smečky z Denali už nikdo nezbyl?“ ujišťoval se Embry.

„Jsem si jistá. Prohledala jsem jejich sídlo. Sledovala stopy odtamtud. Všechny mířili do Volterry. A z ní se nikdo nedostal živý,“ přesvědčila jsem je smutně.

„Co Stefan a Vladimir?“ uvažoval nahlas Edward.

„Ti si tenkrát moc přáli postavit se Volturiovým,“ poznamenala Bella.

„Myslíte z Rumunského klanu?“ ujišťovala jsem se. Kroutila jsem hlavou. „Tak s těmi počítat nemůžeme. Jsou mrtví. Jakmile to začalo. Myslím, když Volturiovi změnili svět k nepoznání, vydali se do Volterry s dalšími třiceti od nich. Vyvázl jen Stefan. Potkala jsem ho. Bojoval se mnou a Tanyou. Bojoval za lidi do posledního dechu. Nebylo to platné,“ povzdychla jsem si nad tou smutnou vzpomínkou. Před očima jsem měla jeho obličej, jak padá tváří k zemi. Do pole, kde byla všude jen krev.

„Sakra!“ ulevil si Jacob.

„A co Alistair? Minule sice utekl, ale teď by se možná připojil. Co víme, tak cestuje s Charlesem, Makennou a dalšími,“ podíval se na mě Carlisle.

„Trefa do černého. Volturiovi se mu pomstili za to, že byl tak dlouho na útěku před trestem. Nevím před jakým, ale prý byl zlý. Zabili všechny, co byli s ním. Jsou mrtví,“ řekla jsem už netrpělivě.

„Tohle nemá cenu. Všichni jsou mrtví! Podívejte se okolo, kde chcete najít hodné upíry? A navíc ještě živé?“ křičel Paul. „To nezvládneme.“

„Ale zvládneme. Ještě je jich pár v balíku. A vsadím se, že tadyhle Dylan má pár přátel.“ Mrkl na mě Emmett a dožadoval se pomoci.

„Jasně. Víc jak pár. Jdeme dál,“ pobídla jsem je.

„Co amazonský klan?“ zeptala se Nessie s nadějí v hlase.

„Jak jsem na ně mohla zapomenout.“ Klepla jsem se do hlavy. „Viděla jsem je asi před rokem. Jsou všechny tři. Dokonce mají o jednu navíc. Jmenuje se Isis a má schopnost. Myslím, že má něco jako převtělení nebo jak tomu říká. Dokáže změnit svou tvář na kohokoliv jiného. Nejen tvář, prostě své tělo. Dokonce i hlas.“

„To by šlo. Ale kde je najdeme?“ Podívala se na mě Leah a doufala, že mám odpověď.

„Co vím, tak se usadily někde v Evropě. Někde ve Versailles ve Francii. Pokud vím,“ radovala jsem se.

„Tak to bude problém,“ zašklebil se Seth.

„Proč?“ ptala jsem se nechápavě.

„Versailles byl před týdnem vypálen do základů,“ oznámil mi přiškrceným hlasem Embry.

„Ou. No dobře, mám přítele, upíra, který dokáže zjistit polohu kohokoliv a kdekoliv na světě. Jeho schopnost. Je odsud nedaleko. Co vím, tak je zrovna v Clarksburgu,“ vrátila jsme jim naději.

„Fajn. Přidá se k nám?“ ptala se Leah.

„Jo. A můžu se za něj zaručit. Je vegetarián jako vy.“ Kývala jsem si hlavou jen tak pro sebe. „To bychom měli. Co Egyptský klan?“ ptala jsem se pro změnu já. O nich jsem toho moc nevěděla.

„Ze čtyř zbyli jen dva. Benjamin a Tia. Amun a Kebi padli do spárů Volturiových nedaleko Forks, když nám šli na pomoc. Tenkrát po našem boku Benjamin s Tiou bojovali, ale takovou ztrátu nesli hodně těžko. Pak už jsme je neviděli,“ vzpomínala Esmé. Bella na mě celou dobu nenávistně zírala.

„To oni k nim patřili? Tak o těch něco vím. Vím, že je chytli do zajetí Volturiovi. Chtěli je na svou stranu. Hlavně Benjamina. Vydírali ho, že ublíží Tie. Ale podařilo se jim utéct. Jako nikomu jinému předtím. Ani potom. Stalo se to před pěti lety. Podle mě jsou stále naživu. Kdyby ne, věděli bychom to,“ dále jsem pomalu v hlavě odškrtávala seznam.

„I je může ten tvůj přítel vypátrat?“ zeptal se Emmett. Přikývla jsem. „Co Siobhan a její klan?“ Pohlédl Emmett na Carlislea.

„Siobhan zemřela. Liam ji zabil a za to ho zabila Maggie. Maggie pak utekla. Nikdo ji už nikdy neviděl. Když jsem se ptala přítele, jestli ví, kde je. Řekl, že ji nevidí. A to znamená jen jedno. Je mrtvá,“ odpověděla jsem mu já a pohlédla z okna. Tady jasně vidíte, co je tenhle svět zač. Všechny, které znáte, jsou mrtví. Tolik obětí, tolik bolesti a tolik ztrát.

„Zbývají už jen američtí nomádi,“ hlesla Esmé.

„Garrett je mrtvý. Bojoval se mnou, zemřel. Ale Mary a Randall jsou naživu. Jsem s nimi ve spojení.“ Všichni vykulili oči, „pomocí mobilu.“

„A Peter a Charlotte?“ zeptal se Edward.

„Ti… oni…“ Věděla jsem, co je s nimi. A hnusilo se mi to. „Jsou s Volturiovými.“

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 4. kapitola: