Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 20. kapitola

13.10.2010 (07:45) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1103×

Po konci světa – 20. kapitola

Pohled Dylan

„Cože?“ vyvalila jsem na ni oči. „Co jsi to teď řekla? Asi jsem se přeslechla, ne?“ vyjeveně jsem na ni koukala.

„Ne, nepřeslechla,“ ujistila mě a stoupla si naproti mně. „Dylan, poslouchej mě, obě víme, jak tohle celé dopadne. Buď tu obě zemřeme, nebo budeš šťastně žít s Chrisem…“ začala.

„Ale tohle ty nevíš!“ vykřikla jsem. „Nevíš to,“ odsekla jsem a utekla z pokoje.

Vlna nevole, která se ve mně vznesla, nešla uhasit. Jako kdybych padala hluboko pod zem, kde na mě čekalo jen jediné. Peklo.

„Dylan!“ vykřikl zděšením Chris, který se tu znenadání objevil. „Co je? Jsi v pořádku?“ ptal se zděšeně.

Za ním vykoukl Emmett. „Je v cajku?“ zeptal se ho.

„Nic mi není,“ odpověděla jsem a pomalu odstrčila Chrise, který mi pomáhal udržet se v rovině. Když jsem ho odstrčila, viděla jsem v jeho očích smutek a bolest.

„Já… jen… sakra!“ klela jsem nad svým stavem, který jsem nemínila prozradit. „Musíme vymyslet plán,“ řekla jsem rezolutně.

Vyšli jsme na palubu, kde jsme všechny svolali, a měl se začít vymýšlet plán útoku.

Pohled Katriny

Když jsem slyšela, že se bude promítat plán útoku, věděla jsem, že to je moje chvíle. Chvíle ukázat, jak skvělá jsem. Zaostřila jsem na Emmetta a stoupla si nenápadně vedle něj.

„Už se těšíš na boj?“ mrkla jsem.

„Ani nevíš jak,“ odpověděl s pohledem na Carlisleovi, který něco říkal Edwardovi.

„Ale vím,“ namítla jsem. „Netěší mě, že tohle všechno děláme. Ale Volturiovi si to zaslouží.“

„V tom máš pravdu,“ usmál se na mě.

Pohled Emmetta

Nevěděl jsem, co chci. Dylan byla skvělá, ale… Ano, bylo tu ale. Možná stále truchlím po Rosalii, nebo možná není ona ta pravá. A nebo mě přitahuje Katrina.

Podíval jsem se nenápadně na Chrise, který pokukoval po Dylan až s nezakrytým zájmem. Miloval ji.

Pohled Dylan

Pozvala jsem si celou rodinu Cullenových, Jacoba za vlkodlaky, vždycky jednoho z jednotlivých seskupení (armád) a některé jedince.

„Fajn, brzo začne boj a my nemáme jasný plán. Potřebujeme to domyslet do posledního krůčku,“ začala jsem.

„Myslel jsem, že už máš plán,“ ozval se Emmett.

„Nemám plán, mám představu. A potřebuji vás všechny,“ vysvětlila jsem.

„Abychom zemřeli místo tebe,“ podotkl muž s tetováním na krku. Byl to ten, co velel armádě, kteří neměli moc v oblibě upíry se schopnostmi. Don.

„Ne! Nikdo nezemře! Jediní, kdo zemřou budou oni!“ kroutila jsem hlavou. „Tak, ti z vás, kdo to ještě nevědí. Mám špeha ve Volteře, který nás dostane dovnitř,“ podotkla jsem. „Ale musíte vědět, že samotní Volturiovi se rozrostli. Je jich osm. Původní čtyři bez Caiuse a jeho družky. Pak Peter a Charlotte, Poseidon a pan neznámý.“

„Zas tak neznámý není,“ podotkl Emanuel, když viděl naše zvídavé pohledy, pokračoval. „I přes všechny ty tajnosti kolem něj, jsem něco dokázal zjistit. I když myslel jsem si, že ty o něm něco víš, když tam máš špeha,“ řekl s pohledem na mě.

„Je vázán mlčenlivostí,“ mávla jsem rukou. „Pokračuj,“ vybídla jsem ho.

„Tak dobře. Před sto lety přišel k Volturiovým s tím, že byl u všech známých proroků. Jak u těch lidských, tak u těch upírských. A že prý všichni věští to samé. Že prý všichni řekli, že upíři budou nad lidmi. A že Volturiovi budou nad tím vším. Slíbil, že jim pomůže k úspěchu. Říkal, že jim pomůže získat všechny, co mají schopnosti. Pokud vím, měl mnoho informací. A měl informace i o tobě, Dylan. Tvrdil, že tě zná osobně,“ ukázal na mě. „Má prý schopnost. Skvělou schopnost. Vše, čeho se dotkne, skončí jako prach,“ oznámil nám Emanuel.

„To je něco jako ta tvoje schopnost, Dylan,“ řekl mi Carlisle.

„Víš, jak se jmenuje?“ zeptala jsem se, neboť mě to velmi zajímalo.

„Ne, to bohužel nevím,“ odpověděl smutně Emanuel.

„Zpět k našemu plánu,“ připomněla Katrina.

„Fajn. Takže Volturiovi se rozrostli. V gardě už není dvacet stálých členů. Je jich tam přes padesát. A celou Volterru hlídají upíří strážci. Je jich tam přes šedesát. Můj člověk nás nedokáže dostat přes město, ale otevře nám hlavní bránu a dovede nás k nim,“ vysvětlila jsem.

„To zvládneme taky. K tomu jej nepotřebujeme,“ odsekl Jasper.

„Mýlíš se, Jaspere. Volterra se neskutečně změnila. Už není to, co bývala,“ podotkla jsem.

„Ok. Když se dostaneme letadlem na nejbližší letiště,“ začal Carlisle.

„To je v Římě,“ podotkl Daren.

„Musíme se nepozorovaně dostat do Volterry,“ dokončil Carlisle.

„Po všech cestách do Volterry mají hlídky a kamery,“ připomněla jsem.

„Musíme po nezmapovaných cestách,“ upozornil Chris.

„Bez použití dopravy,“ dokončila to Bella.

„Musíme být rychlí. Rychlejší než kdykoliv jindy,“ upozornila jsem.

„Máme převahu, toť plus pro nás,“ podotkl Emmett.

„Ano, ale oni jsou na tohle cvičení, polovina z nás ne,“ namítla jsem.

„Tak to napravíme,“ řekl Jasper.

„Máme zhruba šest dnů na to, abychom se připravili na bitvu,“ řekla jsem.

„Budeme silnější,“ usmál se na mě Chris.

„Rychlejší,“ dodal Emmett.

„Vyhrajeme to, že ano?“ zeptala se Renesmé.

„Na tohle by dokázala odpovědět jen Alice,“ poznamenala Bella.

„Ta tu ale není,“ řekla jsem. „Teď je to na nás. Osud celého lidstva. A celá jejich… i naše budoucnost závisí jen a jen na nás. To my jsme jejich nadějí. To my to můžeme skončit. Jen my,“ zašeptala jsem posední větu.

„A taky to skončíme,“ přikývl Chris.

„Tak jdeme na to,“ oznámil Jasper. „Připravíme se na boj a pak všem ukážeme.“

Na to jsme se rozdělili do skupin. Na ty, kteří se potřebovali naučit bojovat. Na ty, kteří potřebují jen nějaké tipy na útok. A na ty, kteří budou učit ostatní bojovat.

Zrovna jsem Emmettovi říkala, co se potřebuji doučit, když za mnou někdo zakašlal. Otočila jsem se a zjistila jsem, že je to Chris.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Máš chvilku?“ optal se.

„Jo, jasně,“ usmála jsem se. „Promiň,“ řekla jsem s omluvným pohledem Emmettovi. Přikývl. Chris mě chytl za ruku a odtáhl stranou od cvičení, které tu probíhalo všude okolo. Tázavě jsem zvedla obočí.

„Musíme si promluvit. Chci ti něco už strašně dlouho říct,“ šeptal mi a já na něm poznala, že je velmi nervózní.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 20. kapitola: