Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 15. kapitola

16.09.2010 (20:30) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1254×

Po konci světa – 15. kapitola

Vše bylo jako ve zpomaleném filmu. Točila se mi hlava a všude kolem byl chaos. Napadli nás lidé. Proč by to dělali? Pomsta? Nebo hledají právě mě?

Viděla jsem, jak sebou Chris hází a váhá, jestli se má vymanit ze sevření obrovského chlapa.

„Udělej to a ona zemře,“ zahřměl muž, který mi držel nůž pod krkem, a ještě ostřím přitlačil na můj krk, až jsem cítila tlak.

„Hlavně jí neubližuj,“ řekl Chris a nehýbal se. Jen se na mě omluvně díval.

„To záleží jen a jen na vás,“ řekl muž.

„Myslíte si, že nás dokážete zadržet?“ pochleboval se Jasper.

„Jo, přesně to si myslíme,“ řekla špinavá žena, která na Jaspera mířila zbraní.

„Ta zbraň mi neublíží,“ smál se Jasper.

„Vážně? Tohle je nový prototyp. Speciálně vyrobený pro zabíjení upírů. Stačí jen zmáčknout spoušť a ty se rozprskneš po pokoji a věř mi, nikdo tě už nedá dohromady,“ smála se teď ona.

„Jsem rychlý,“ řekl Jasper.

„To my také. Cvičili jsme se dost dlouho,“ ozval se muž za mnou.

„Jak dlouho?“ chtěl vědět Jasper.

„Do toho ti nic není,“ zahřměl muž za mnou.

„Já se učil přes 300 let,“ usmál se Jasper.

„Jo?“ zeptala se ironicky žena. „Jsme dost rychlí na to, abychom zabili tvé přátelé, dříve než by ses k nim dostal,“ usmála se.

„Nejsou to mí přátelé,“ procedil skrze zuby Jasper.

„Ticho!“ zahulákal ten muž. Stoupl si přede mě, aby si mě mohl prohlédnout, ale nožem ani nehnul. Byl velmi bledý s hodně světlýma očima a s prošedivělými vlasy. Na sobě měl ošuntělý černý kabát a po tváři se mu táhla obrovská jizva.

„Proč jste tady?“ zeptal se Chris.

„Řekl jsem, drž hubu,“ zahřměl ten muž a přitlačil na nůž u krku, až mi na krku udělal letmý obtisk nože.

„Máme právo to vědět,“ špitla jsem chraptivě.

„Pche,“ zařval. „Máte právo? Jaký, vy zrůdy, máte asi právo? Vy nemáte na nic právo!“ křičel.

Dále jsme byli mlčky, zatímco jeho lidé prohledávali sutě a hledali nějaké jídlo.

„Odkud tě jen znám?“ přemýšlel ten muž s upřeným pohledem na mě. „Beth, pojď sem!“ rozkázal a ta špinavá žena se neochotně přesunula k nám. „Nepřijde ti ten obličej povědomej?“

„To máš recht, šéfe. Už jsem ji někde viděla,“ prohlížela si mě. A já cítila, jak se mi srdce rozbušilo hrůzou.

„Ne! Spíš je jen někomu podobná. Taky nějaké zrůdě,“ řekl a rozhlížel se po místnosti, zatímco Beth se vrátila zpátky k Jasperovi. Oddechla jsem si úlevou.

„Šéfe, narazili jsme na zlatou žílu,“ oznámil tmavovlasý a pohublý chlap, který vylítl z vedlejší místnosti.

„Co máte?“ zeptal se muž s nožem pod mým krkem. Jejich šéf.

„Televizi,“ oznámil ten druhý.

„Přineste ji sem. Ať se podíváme, jak to vypadá jinde,“ rozkázal.

Během pár minut přinesli televizi, zapojili ji a pustili. Jakmile ji pustili, přes celou obrazovku byl můj obličej. A u něj podtitulek: Vražedkyně.

„Všichni, kdo nás teď posloucháte, znovu vás žádáme o její chycení. Tato žena nebo upírka, to je na vás, zabíjí, jak upíry, tak i lidi. Je tedy v zájmu vaší bezpečnosti přivést ji sem,“ lhal Zack v televizi.

„Už vím, odkud tě znám,“ zahřměl muž a chytil mě pevně za vlasy. Vyjekla jsem bolestí, neboť to tahalo.

„Nesahej na ni!“ zařval Chris a chystal se vymanit ze sevření.

„Chrisi!“ křikla jsem a přiměla ho tak, aby se na mě podíval. „Je to dobrý. Zůstaň tam, kde jsi, ano?“ prosila jsem ho zoufale.

„Chytrá holka,“ pochválil mě muž.

„To si nechte. Co chcete?“ zahřměla jsem naštvaně.

„Řekl jsem, ať jste zticha, nebo snad ne?“ vykřikl.

„Teď ti něco řeknu já, pokud nechceš, abyste tady všichni shořeli, tak mi odpovíš na otázky, jasný?“ kladla jsem si podmínky.

„Něco ti nedochází, zlato. Jestli shoříme my, tak vy taky,“ řekl mi, ale i přesto pustil mé vlasy.

„Já vím. Ale narozdíl od vás, máme léčitele, který nás dokáže vrátit zpět,“ usmála jsem se na něj ironicky.

„A jak bychom asi shořeli, co?“ zeptal se a ironicky při tom rozhazoval rukama.

„Spálila bych vás,“ zašeptala jsem zlověstně. „Zeptám se naposled. Co chcete?“ zařvala jsem.

„Pomstu, zlato. Chceme jenom blbou pomstu! Upíři mi vzali všechno! Celou mou rodinu a přátelé. Celý můj život. A co mi zbylo? Už jen moje čest!“ řval až se to rozléhalo široko daleko.

„A víš, co chci já?“ zeptala jsem se.

„Co?“ chtěl vědět.

„To samé,“ křikla jsem a rychlým pohybem jsem sundala nůž z mého krku a přitiskla ho pod jeho. „Tak teď je všechny pustíte a necháte je přejít ke mně,“ rozkázala jsem.

Všichni ustupovali stranou a ostatní ke mně přešli. Až na Jaspera, na kterého stále mířila Beth. „Beth, podívej se na něj,“ zařvala jsem a přitiskla nůž ještě více ke krku jejího šéfa.

„Beth, zlatíčko, prosím,“ prosil ten muž. Zavrčela a dost neochotně odstoupila. Jasper přešel k nám.

„Pošlete nám po zemi ty zbraně,“ rozkázal Jasper a oni tak učinili.

„Co tím myslíš?“ nechápala jsem,

„Budou se hodit,“ odpověděl mi Jasper.

„Musíme jim nějaké nechat. Nesmí zůstat bez ochrany,“ namítla jsem.

„Cože? Za to, že na nás zaútočili?“ zahřměl Jasper. „Chceš jim tu ještě nechat zbraně!“

„Když jim je tu nenecháme, zemřou,“ křikal jsem na něj.

„No a,“ zašeptal Jasper.

„O tom ty nerozhoduješ,“ řekl rázně Chris a hodil jim je zpět. Nechal si jen jednu. Pak na mě pokývl a já opatrně dala nůž pryč. Jejich šéf ihned přeběhl na druhou stranu.

„Musíme jít,“ oznámil Adrian.

„Odpočinul sis?“ zeptala jsem se Paula.

„Jde to. Odpočinu si na lodi,“ usmál se a pak se změnil do vlčí podoby a zavrčel na ty lidi. Ti se lekli a schovávali se jeden za druhého.

Opatrně jsme se posunuli ke dveřím a vyšli ven. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a chtěla zavelet v pokračování. Když jsem uslyšela, jak se dveře znovu otvírají. Chris tam zamířil instinktivně zbraní.

Vyšel ten jejich šéf. Podíval se na mě a zašeptal: „Děkuji. Díky, že jsi nás nezabila.“ Kývla jsem na něj.

„Vzhůru na cestu,“ zahřměl Adrian. Rozeběhli jsme se a vydali na cestu.

„Díky, Chrisi,“ poděkovala jsem mu za zabránění Jasperovi v odsouzení těch lidí.

„Není zač,“ usmál se. „Mimochodem, ty umíš spálit lidi nebo upíry?“

„Ne, neumím. Ale to oni nevědí,“ usmála jsem se.

Běželi jsme dále do New Yorku, kde začne nová cesta. Daleko nebezpečnější než doteď.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 15. kapitola: