Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 14. kapitola

Rose a Em


Po konci světa - 14. kapitolaDostanou se přes hranice?
Co slíbí Chris Jasperovi?
Co objeví Dylan?
Kdo se tam objeví?

Po konci světa – 14. kapitola

„Ne, to rozhodně ne,“ odporoval Chris.

„Chrisi, tak se podívej! Ani nevím, co jsem! Jsem zrůda! Experiment,“ křičela jsem s pláčem. Chtěl jít ke mně a objat mě, ale já ho zarazila.

„Ne, nepřibližuj se ke mně. Udělala bych něco, čeho bych litovala,“ zarazila jsem ho.

„Měli bychom odsud zmizet,“ přerušil nás Jasper. Přikývla jsem.

Na to jsme se rozeběhli a utíkali zpátky k hranicím. Zrovna jsme probíhali nějakým starým skladištěm, když nás spatřila asi šestičlenná skupinka upírů s červenými oči. Zaslechli tlukot našich srdcí a utíkali za námi. Nebyli to novorození, to bylo jasné, ale i tak nad námi měli převahu.

Chris běžel vedle mě a pořád po mně pokukoval, aby se ujistil, zda jsem v pořádku. Před námi běžel Paul a Jasper a za námi Adrian.

Uslyšela jsem, jak Adrian zakopl a spadl. Okamžitě jsem nabrala zpátečku a pomáhala mu vstát. Když mi někdo skočil na záda a zahryzl se zemi do zápěstí. Vyjekla jsem a využila jeho soustředění na valící se krev z mého zápěstí a přehodila ho přes sebe. Podíval se mi rozzuřeně do očí a já zašeptala: „Exitus.“ Okamžitě se z něj stal prach, který vytvořil hustou mlhu těsně přede mnou. Otočila jsem se a viděla bitvu před sebou.

Jasper bojoval s mužem s rudými vlasy. V souboji byli vyrovnáni. Paul skočil na dva upíry naráz a zavalil je. Chris se vrhl na upíra, který po mně chtěl skočit. A Adrian prohrával s černovlasou upírkou. Přiskočila jsem k němu a upírce vrazila pěstí přímo do nosu. Ta se na mě vyjeveně podívala a v tom přišla moje chvíle. „Exitus,“ vykřikla jsem a oblak prachu se snesl na Adriana. Omluvně jsem se usmála.

Ohlédla jsem k ostatním a viděla, jak tomu upírovi, co chtěl jít po mně, Chris urval hlavu. Jasper už tamtoho upíra dávno zabil a pomohl Paulovi skolit ty dva poslední.

„Jsi v pořádku?“ přispěchal ke mně okamžitě Chris se starostlivým výrazem v očích.

„Jo. Co ty a ostatní?“ zeptala jsem se a koukala po ostatních. Všichni byli v pořádku.

„Tvá krev přiláká všechny v okolí. Musíme zmizet,“ poznamenal Jasper.

„Počkej! Co ta rána? Nestaneš se teď upírem nebo tak něco, když tě kousl?“ zeptal se Adrian.

„Ne! Tohle kousnutí není první,“ odpověděla jsem.

„Dřív než vyrazíme,“ řekl Chris a vytáhl šátek ze své bundy, „ti obvážu ruku,“ řekl a obvázal mi zápěstí.

„Díky,“ poděkovala jsem poněkud rozpačitě.

Vyrazili jsme opět na cestu. Cítila jsem pod zemí mírné chvění. Dostali jsme se na hranice. Jasper s Adrianem se naposled ohlédli a pokračovali jsme dále v cestě. Dorazili jsme do stejného motelu, kde jsme byli i předtím a odpočinuli si tam. Paul si šel lehnout.

„Dáme mu zase čtyři hodiny a pak musíme pohnout, abychom byli v New Yorku, co nejdříve,“ poznamenal Chris.

„Jaký máte přesně plán?“ zeptal se Jasper a přisedl si k nám. Zatímco Adrian si prohlížel knihovnu.

„Přímý útok na Volterru,“ odpověděla jsem.

„Dovnitř hlavní bránou se nikdy nedostanete. Je pevně chráněná a neustále zavřená,“ kroutil hlavou Jasper.

„Nedostanete? Snad nedostaneme,“ opravil ho Chris. Jasper přikývl.

„A co když bude otevřená?“ usmála jsem se.

„Jak to asi uděláš?“ valil oči Jasper.

„Felix. Je na naší straně,“ oznámila jsem mu.

„Cože? Felix?“ začal křičet Jasper. „Víš, co je to vůbec za zrůdu? Kolik lidí a upírů zabil? On si nezaslouží žádnou druhou šanci nebo tak něco,“ rozčiloval se Jasper.

„Změnil se,“ namítla jsem.

„Co dohoda?“ navrhl z nenadání Chris.

„Jaká?“ napjal uši Jasper.

„Půjdeš do toho s námi a během útoku se ho nedotkneš. Ale až bude po všem, je tvůj. Nikdo ti nezabrání,“ řekl svůj plán Chris.

„Platí,“ přistoupil na to okamžitě Jasper.

„Cože? To ne! Slíbila jsem mu ochranu! Tohle vám nedovolím!“ křičela jsem na ně.

„Ta dohoda je naše. Netýká se tě,“ řekl mi Jasper.

Nevěřícně jsem se na ně dívala. Hodila jsem naštvaný pohled na Chrise a vyšla uraženě po schodech do zbořeného druhého patra.

Prolezla jsem pod sutí a hledala něco zajímavého, abych nemusela myslet na to, že jsem zklamala. V tom jsem něco uviděla. Nějakou růžovou látku pod spadlou skříní. Odsunula jsem skříň a zvedla to ze země. Byla to panenka. Stará panenka s růžovými šatičky. Teď ale byla poničená a špinavá.

Kdysi tu byli děti. Kupa dětí. Šťastných dětí. Teď se děti rodí k jednomu cíli. Buď k útěku, nebo k zajetí. Co je tohle za svět? Je to peklo?

Našla jsem lékárničku a dala do batohu všemožné léky, abychom měli něco do zásoby. Vzadu za léky byla krabička s nápisem těhotenský test. Chvíli jsem se ani tak dívala a pak jsem ji do batohu hodila také.

Zahlédla jsem na konci místnosti nějaký pohyb. Opatrně jsem udělala krok dopředu, když v tom jsem ucítila, jak stará prkna pode mnou praskala. Zastavila jsem se a snažila udržet rovnováhu. Když v tom jsem zase zahlédla nějaký pohyb, zůstala jsem stát na místě a snažila se uklidnit. V tom přede mě z konci místnosti vyskočila krysa. Vykřikla jsem leknutím a prudce se hýbla. V tom pode mnou křupla podlaha a já se propadla. Na poslední chvíli mě chytla něčí paže. Chrisova. Čí jiná taky. Vyhoupl mě nahoru a pevně mě chytl. Pustila jsem se ho a postavila se na zem.

„Cos to zase vyváděla?“ zeptal se mě starostlivě.

„Byla tam krysa,“ vysvětlila jsem a ztěžka oddechovala.

„Krysa?“ zeptal se nevěřícně a začal se smát. Přidala jsem se k němu. Ale hned jsem zase přestala.

„Co je?“ zeptal se.

„Co je, Chrisi? Podívej, co jsi udělal!“ křičela jsem na něj.

„Jste v pořádku?“ zeptal se zezdola Adrian.

„Ano,“ odsekla jsem. „Nech nás chvíli, jo?“ poprosila jsem ho. Poslechl.

„Tak co jsem udělal?“ nechápal.

„Ty se ptáš? Celý jsi to zavařil! Až bude po všem je tvůj!“ odpapouškovala jsem mu, co před tím řekl.

„Promiň, ale Jaspera potřebujeme. Nejspíše by s námi nešel, kdybych mu to neslíbil,“ odporoval mi.

„To ale nevíš! Akorát jsi mi způsobil problém!“ rozčilovala jsem se.

„Jaký problém?“ zeptal se a v očích se mu značila omluva a lítost.

„Nedovolím to Jasperovi. Za žádnou cenu nedovolím, aby se Felixe někdo dotkl,“ oznámila jsem mu.

„Proč? Máš s ním něco?“ vyhrkl.

„Cože? Jsi paranoidní nebo co! Felixovi jsem slíbila ochranu a svůj slib dodržím! Tečka!“ vykřikla jsem a sešla dolů. Chris se držel mlčky za mnou.

Naskytl se mi pohled na poněkud nepředvídatelnou situaci. Viděla jsem, jak na Jaspera míří samopalem tři lidi. A ostatní zaujali postoje kolem Adriana a Paula. Byli to lidé, kteří se chtěli pomstít lidem.

Ihned se k nám přiblížili další a někdo mě odtáhl stranou a dal pod krk nůž. „O nic se nepokoušej,“ zašeptal hrubý mužský hlas.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!