Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 12. kapitola

Eclipse poster

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Po konci světa - 12. kapitolaCo se bude dít dál?
Rozdělí se.
Ale kdo půjde kam?
Kdo půjde s kým?
Jak jsou na tom pocity Chrise?

09.09.2010 (08:00) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1337×

Po konci světa – 12. kapitola

„Bez automobilu tam nikdy nebudeme včas,“ dodal se zoufalstvím v hlase Carlisle.

„Kdo je z vás nejrychlejší?“ zeptala jsem se.

„Jsme dost rychlí,“ ubezpečil mě Jacob.

„Ale musíte jíst a spát,“ namítla jsem.

„Edward, Emmett a Bella,“ řekl Carlisle.

„Fajn. Poběžíte bez přestávky do Ottavy. Z trochou štěstí tam budete včas. Když vyrazíte hned,“ oznámila jsem čerstvě nový plán.

„Nemůžu jít bez Renesmé,“ odporovala Bella.

„Mami, postarám se o sebe. Budu s Jacobem. Běž, prosím. Ať tohle vše skončí. Kvůli Sethovi,“ dodala s pohledem na čerstvý hrob.

„Až budete všichni, tak se sejdeme v New Yorku v přístavišti,“ upozornila jsem je rychle.

Na to se rozloučili a bleskovou rychlostí vyrazili pryč.

„Fajn. To bychom měli. Vy ostatní si odpočinete,“ dodala jsem směrem k vlkodlakům. „A potom vyrazíte do New Yorku, ok?“ rozdávala jsem pokyny.

„Nepotřebujeme odpočívat. A co ty?“ ptal se Jacob.

„Chrisi, víš, kde je Jasper?“ ptala jsem se s upřeným pohledem na něj.

„Ano. Ale zprávu mu podat nemůžu. Jako by měl kolem sebe štít. Něco jako Bella. Ale není to on, kdo je štít. Musí být někdo s ním,“ vysvětlil mi.

„Já a Chris půjdeme pro Jaspera,“ oznámila jsem ostatní. Chris se šťastně usmál.

„Myslím, že by měl jít ještě někdo s vámi,“ nesouhlasil Carlisle.

„Fajn. Kdo?“ hledala jsem dobrovolníka.

„Já půjdu,“ nabídl se Paul. Přikývla jsem.

Rozloučili jsme se a ostatní se vydali též na cestu.

„Fajn, kam tedy půjdeme?“ zeptala jsem se ho.

„Je ve státě Illinois,“ oznámil nám. „Ve městě Summersville.“

„V Illinois je nejvíce novorozených,“ vyděsil se Paul.

„Co tam Jasper dělá?“ zeptala jsem se ho.

„Mstí se,“ řekl.

„Fajn, vyrazíme,“ zavelela jsem. Paul se proměnil a uháněli jsme pryč ze Západní Virginie.

Edward, Bella a Emmett vyrazili na sever. Carlisle, Esmé, Jacob, Embry, Leah, Daren a Renesmé na východ. A my tři na západ. Na místo, které není bezpečné.

Běželi jsme v kuse už den. Drželi jsme se lesa a nezmapovaných cest a vyhýbali se nebezpečí. Teď jsme ale museli zastavit, aby Paul mohl nabrat síly. Zastavili jsme u polorozpadlého motelu někde v půli cesty. Prohledali jsme to tu a ujistili se, že jsme v bezpečí. Paul našel nějakou konzervu, snědl ji a pak si lehl na postel.

„Stačí mi tak čtyři hodiny,“ ubezpečil nás.

„Půjdu prohledat okolí,“ nabídla jsem se.

„Neměla bys jít sama,“ namítl Chris.

„Zvládnu to,“ ujistila jsem ho.

Vyšla jsem ven z motelu a rozhlédla se po okolí. Motel stál na prašné cestě uprostřed něčeho. Dříve by byly všude okolo zelené louky, ale teď jen vyprahlá hnědá země. Motel byl v hrozném stavu. Dříve měl jistě dvě patra, ale druhé patro se i se střechou propadlo do prvního. Na levé straně to vypadalo, že se ho někdo snažil zapálit. Bezúspěšně. Spatřila jsem, že stojím na nějakém papíru, sehnula jsem se a zvedla jej.

Stálo tam: „Upíři se rozhodli udělat si z nás potravu. Pokud chcete přežít, utíkejte!“ A pod tím bylo datum: 21.11.2113. Bylo to z roku 2113. Nešťastný rok. V tomhle roce to vše začalo.

„Co to máš?“ vylekal mě Chris.

„Lekla jsem se tě!“ vyčetla jsem mu, „To je jen papír. Nejspíše tu někdo někomu nechal vzkaz,“ řekla jsem mu smutně.

„A tys ho našla,“ dodal. Přikývla jsem.

„Už si ani ten svět nepamatuji. Ten dobrý, když nikdo nevěděl, že upíři existují,“ poznamenala jsem.

„Tak si vzpomeň. Podívej se na tu zemi támhle,“ ukazoval na hnědý prašný plátek přede mnou, „a představ si pole plné kukuřice nebo slunečnic,“ pobídl mě.

Taky jsem tak učinila. Viděla jsem děti, jak se prohánějí polem a hrají si v něm na schovávanou. Mají na sobě barevné oblečení. A jsou veselé, plné nevědomosti. Kolem nich krouží motýlci. A svítí slunce.

„Kéž bych zase spatřila slunce,“ zašeptala jsem své přání.

„Uvidíš, neboj,“ řekl mi a objal mě.

Pak jsme se vrátili dovnitř. Chris hledal nějaké zásoby nebo cokoliv, co by mohlo být užitečné. Já jsem oknem sledovala tiché okolí kolem.

„Fuj, sakra, co to… ?“ rozčiloval se Chris, protože když prohledával knihovnu, z jedné knihy se zvedl velký oblak prachu a dopadl na něj. Rychle ho začal oprašovat. Smála jsem se mu, ale jen do té doby, než se ke mně dostal prach. Jakmile jsem ucítila jeho přítomnost, zvedl se mi žaludek a já vběhla na toaletu. Když jsem spatřila, v jakém je stavu, zvracení na sebe nenechalo dlouho čekat. Pak jsme si omyla obličej a těžce oddechovala.

Co se to se mnou děje? Tohle není normální. Uznávám, že já sama nejsem normální, ale tohle je už i na mě moc.

Upravila se a vrátila se ke Chrisovi. Paul stále spal. Prohlížel si mě plný starostí.

„Co se stalo?“ zeptal se.

„Jen mi bylo špatně,“ řekla jsem mu prostě.

„Ale ne poprvé, co? Esmé se zmínila,“ dodal na vysvětlenou.

„Je to jen nějaká střevní chřipka,“ snažila jsem se z toho nedělat vědu.

Po zbytek času jsme si povídali o našem dojmu z Cullenů. Svěřila jsem mu Leahin otisk. Taky jsme vzpomínali na Setha a přemýšleli nad tím, proč se Bella chová tak, jak se chová. Když se Paul probudil, vzali jsme do batohů zásoby a vyrazili zase na cestu.

„Už to není daleko,“ upozornil nás Chris, když jsme se ocitli na hranici státu Illinois.

„Chrisi, děkuji ti za vše,“ vyjádřila jsem mu své díky. A on se na mě usmál. Musela jsem si přiznat, že je vážně kus.

 

Pohled Chrise

Je tak krásná. Ty její zrzavé vlasy a tmavě modré oči. Je tak neskutečně krásná! Ty světlé džíny, tmavě modré tričko a tmavě zelená vesta k ní skvěle ladí.

Zamiloval jsem se do ní. Od první chvíle, co jsem ji spatřil, jsem k ní něco cítil. Miluji ji.

Copak můžu? Můj bratr ji miloval. Dokonce si ji i vzal. A ona milovala jeho. Možná ho stále miluje. Nebo ne?

Taky jsem si všiml, že po ní i Paul občas tak pokukuje. Nejspíše mu připomíná Rachel. Nebo taky ne.

Pak je tu ještě jeden. Nelze si nevšimnout, jak za ní pálí Emmett. Je ochotný pro ni udělat cokoliv stejně jako já? Miluje ji? Vyrovná se jeho láska té mé? A jak to cítí ona?

Bude ona někdy milovat mě?

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře