Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 14. kapitola

17.08.2011 (09:30) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 79× • zobrazeno 10195×

„Chutnalo ti?” Edward seděl naproti mně a sledoval, jak do sebe hážu zbytek hranolek. Jeho talíř odnesli už před dvaceti minutami. Plný. I když je pravda, že poté, co ty lasagne rozpitval vidličkou, už ta porce vypadala jako poloviční.

„Ano. Bylo to dobrý,” vydechla jsem a svalila se na židli. Asi jsem se neměla na večer takhle přežírat, protože jsem zralá akorát tak na postel. Edward se na mě ďábelsky usmál. No doufám, že mě ta únava po cestě domů přejde…

„Ještě nějaké přání?” Přicupital k nám ten pikolík. Edward se na mě podíval s nevyřčenou otázkou. Zakroutila jsem hlavou. Ne. Už do sebe fakt nic nedostanu.

„Účet, prosím.” Číšník sebral poslední talíře a sklenky. Mou prázdnou. Edwardovu plnou. Vzápětí byl zase u nás a předkládal Edwardovi účtenku. Ten vytáhl svoji koženou peněženku a položil na stříbrný tácek balíček bankovek. Pak se zvednul a přešel ke mně. Ne, to už fakt musím vstávat? zaúpěla jsem v duchu.

„Mám tě odnést?” zeptal se mě docela pobaveně, když jsem stále zůstávala sedět. Ježíšmarjá, jen to ne.

„Ne. Zvládám to,” vystřelila jsem do stoje. Edward se zasmál.

Celou cestu autem jsem si nechala otevřený okýnko. Doufala jsem, že mě ten chladivý vzduch udrží při vědomí. No, spletla jsem se. Nevím jak, ale najednou jsem ležela na posteli a Edward mi svlékal kalhoty. Pak ještě ponožky. Bundu jsem si nechala v autě. Nebo mi ji taky vzal nahoru? Usnula jsem. Rychle a tvrdě.

xxx

„Slečno Swanová,” podmanivý hlas se mi ozval těsně u ucha.

„Hm,” zamumlala jsem s úsměvem. Takové probuzení si nechám líbit.

„Nechtěla byste už vstávat?” zeptal se tiše a pohladil mě prstem po tváři.

„Uhm, uhm.” Zakroutila jsem hlavou, aniž bych otevřela oči.

„V tom případě vám trošku pomůžu.” Ano, pomož mi… Edwardovy rty započaly svoji pouť na mém uchu a pomalinku se přesouvaly níž přes můj krk až ke klíční kosti. Jeho dlaň se probojovala pod deku a zlehka mě hladila na stehně. Kdesi v dálce začala hrát tichá melodie, která postupně přidávala na hlasitosti. Jak stihnul zapnout hudbu, když je celou tu dobu u mě? A proč ji neztlumí? Proč to tak řve?

S vytřeštěnýma očima jsem zírala do stropu. Ne, to není hudba. To je můj mobil. Rychle jsem se přetočila na bok a narazila do něčeho tvrdého. Aha, Edward. Natáhla jsem se přes něj a bez toho, abych se podívala, kdo mi volá, jsem hovor přijala. Nechtěla jsem, aby se Edward probudil.

„Haló?” řekla jsem tiše do telefonu.

„Bello? To jsem já Jessica.” No skvělý. Místo Edwarda mě budí moje kámoška. Nedělní ráno za všechny prachy.

„Co potřebuješ?” Opravdu jsem se snažila nevrčet.

„Víš, že Edwardova rodina bydlí ve Forks?” oznámila mi nadšeně.

„Vím,” odsekla jsem. To mi fakt volá jen kvůli tomu?

„Aha.” Zněla zklamaně. Sakra, proč je zklamaná?! Jediný, kdo má právo se tu cítit ukřivděně, jsem já. Ten sen se mi už nevrátí.

„Ještě něco?” zeptala jsem, když mlčela.

„Ne. Já už musím jít. Tak pá.” Zavěsila. Nevěřícně jsem zírala na mobil. Takže si to hezky shrňme – moje spolubydlící mi volá v neděli… v půl dvanáctý ráno, aby mi oznámila, že rodina mého partnera, který leží čistou náhodou vedle mě, bydlí ve městě, ve kterém jsem se narodila. No, není padlá na hlavu?

„Děje se něco?” Edward na mě koukal se staženým obočím.

„Ne.” Usmála jsem se na něj. „Jenom mi volala Jessica, že objevila Ameriku.” Chudáček se nechytal.

„Neřeš to.” Mávla jsem rukou a nahnula se k němu. Přitáhl si mě k sobě a nedočkavě mě políbil.

„Mimochodem, dobré ráno,” šeptnul a zastrčil mi vlasy za ucho, když jsme se od sebe odtrhli.

„Dobré,” vydechla jsem spokojeně. Sice to neproběhlo jako v tom snu, ale každé ráno, kdy se budu moct probudit vedle Edwarda, bude jako nádherný sen.

Opřená o loket jsem sledovala jeho tvář. Je to tak dávno, co jsme spolu uvízli v tom výtahu. Vlastně je to jenom měsíc. To, že to je dlouhá doba, mi přijde jen proto, protože jsem se za ten čas změnila. Nahlas bych to samozřejmě nikdy neřekla, ale tu změnu jsem cítila uvnitř sebe. Vždycky jsem byla zodpovědná a racionální. A vždycky jsem stála nohama pevně na zemi. Ale teď. Věřím, že se může stát cokoliv. Věřím tomu, že můžu mít s Edwardem navždy trvající vztah a věřím tomu, že ho budu do konce života milovat. A je mi jedno, jestli se o našem vztahu dozví ve škole. Když to bude třeba, přejdu na jinou univerzitu. A taky mi je jedno, že si o mně budou ostatní myslet, že jsem blázen. Měli by pravdu – jsem zblázněná do Edwarda Cullena.

„Na co myslíš?” zeptal se mě jako tolikrát. Jeho oči se opět snažily číst z mého výrazu.

„Na to, že tě miluju,” řekla jsem pravdu. Jeho úsměv mi rozléval teplo v hrudním koši.

„Taky tě miluju. Jsi moje všechno,” vrátil mi a něžně se mi díval do očí. Ten intenzivní láskyplný pohled mě rozechvěl. Připadala jsem si podstatná. Moje místo bylo vedle něj. Tím jsem si byla jistá.

xxx

„Edwarde?” váhavě jsem ho oslovila. Ne, nechci, aby přestal, ale…

„Hm?” zamumlal a dál svými ústy opečovával můj krk. Stáli jsme ve sprše a snažili se v tom titěrném prostoru zkoordinovat naše pohyby tak, abychom se tam bez problému vešli. Edward našel jednu takovou velice příjemnou polohu, ve které nehrozilo, že se navzájem zmrzačíme. Jeho ruce kolem mého pasu. Moje ruce kolem jeho krku. A tělo na tělo. Jenže to mělo pár chyb… například nikdo ještě neroztočil vodu.

„Nechceš zapnout vodu?” pípla jsem. Sice mi bylo hezky, ale já se vážně potřebovala umýt. A pak jsem taky musela dopsat ten projekt. Slíbila jsem profesorovi Heiglovi, že mu zítra předám hrubý koncept. No a navíc mi byla zima. Ne, že by mi někdy před tím, když jsem se tiskla k Edwardovi, bylo chladno, ale koupelna byla nejstudenější místností v bytě.

Neodpověděl. Jen mě pustil, a aniž by mě přestal líbat na hrdle, nahmatal za mými zády kohoutek a sprchovou hlavici. Voda začala hučet, když ji Edward zapnul. Na lýtka mi dopadaly prvně studené kapky. Ale po chvilce se voda začala oteplovat, až byla nakonec příjemně horká.

„Už je to lepší?” zašeptal a pomalu přejížděl sprchou od mých nohou směrem nahoru.

„Ano,” přikývla jsem a odtáhla se tak, abych mu viděla do obličeje. Jemně se usmíval a rukou, ve které nedržel sprchu, mě hladil po zádech. Vzájemně jsme si hleděli do očí a vnímali blízkost toho druhého. Pak mi prsty zapletl do vlasů a jemně za ně zatáhl. Zaklonila jsem hlavu a Edward mi nad ní přidržel sprchu.

„Umyju tě,” navrhnul a rukou mi vlasy rozhrábl, aby mi je celé namočil. Pak sprchu pověsil a vymáčkl si do dlaně trochu šamponu. Rychle si promnul ruce, aby ten šampon napěnil a začal mi masírovat hlavu. Něžně a pomalu.

„Hmm,” vrněla jsem jako kotě se zavřenýma očima.

„Je to příjemné?” zašeptal.

„Uhm.” Přikývla jsem a dál se nechala unášet těmi příjemnými pocity.  Edward vzal sprchu a začal mi smývat šampon z vlasů. Poté mě opět celou osprchoval a proces mytí zopakoval. Tentokrát se sprchovým gelem a mým tělem.

„Teď já,” prohlásila jsem a převzala si sprchu. Edward se sklonil, abych na něj dosáhla. No nakonec to vzdal a dřepnul si přede mě. Pomalu jsem ho vískala ve vlasech a přitom mu na ně nechala dopadat kapky vody. Edward mě sledoval se zakloněnou hlavou. Pořád se usmíval.

Vymáčkla jsem šampon a vtírala ho do bronzových vlasů, zatímco mě jejich majitel něžně líbal na bříšku. Jenomže jeho rty se pomalu začaly posouvat níž. Strnula jsem. Tohleto, co chtěl Edward udělat, jsem zažila jen jednou a…

„Uvolni se,” něžně mi přikázal a rukama jel po mých nohou nahoru. Pokaždé, když se přiblížil víc k mému místečku, se mi zatajil dech. Hladil mě a jemně líbal. Na bříšku, v podbřišku, v třísle, na vnitřní straně stehna…

„Edwarde,” zasténala jsem. Pokud jsem byla ze začátku v rozpacích, tak teď jsem byla tak navnaděná, že už jsem to chtěla. Prstem mi přejel po rozpáleném středu. Cítila jsem svou vlhkost, která neměla nic společného s tím, že se zrovna sprchujeme. Když do mě vniknul, trhavě jsem se nadechla. Čekala jsem, kdy se začne ve mně pohybovat, ale Edward měl jiné plány. Svými rty nasál můj hrášek slasti a jemně jej sál. Teprve potom svůj prst rozpohyboval. 

Nevěděla jsem, kam s rukama. Ale jakmile Edward zrychlil pohyb svého prstu, sprchu jsem upustila a ta dopadla s hlasitým prásknutím na zem. Moje ruce našly Edwardovy vlasy. Zatínala jsem mu je do hlavy. Teprve před chvilkou jsem ze sebe spláchla mýdlo a už jsem cítila, jak mi na čele raší krůpěje potu. Edwardovy rty mě přestaly dráždit a pomalu se šinuly ke mně. Ale jeho prst se stále nořil do mých hlubin. Slyšela jsem své vzdychání, ale Edwardova ústa je tlumila ve vášnivých polibcích. Jazykem se otíral o ten můj a silně se ke mně tiskl. Byla jsem blízko. Hodně blízko, že jsem cítila Edwardovo vzrušení. Dlaní jsem přejela po jeho délce a tentokrát mi on zasténal do úst. Uspokojovali jsme se navzájem. A nakonec jsme vyvrcholili současně.

xxx

Snažila jsem se zahlédnout svůj odraz v zrcadle, ale bylo to marné. Zrcadlo se díky naší dlouhé sprše zamlžilo, takže jsem jej nakonec utřela rukou. Hned na mě vykoukla moje hlava. S ručníkem omotaným kolem těla a druhým svázaným v turbanu na hlavě, jsem ze svého kelímku vytáhla kartáček. Vymáčkla jsem na něj pastu a pak si ho strčila do úst. Edward s osuškou omotanou kolem pasu mi oždiboval šíji. Vrchní zuby z jedné strany, pak z druhé. Z leva doprava. Potom opět stejný proces, tentokrát se spodní čelistí. Nakonec jazyk. Vypláchla jsem si pusu a otočila se k Edwardovi.

„Můžeš si půjčit můj kartáček. Náhradní tady nemám.” Vyvalil oči, ale nic neříkal.

„Lásko, líbáme se každej den,” snažila jsem se mu vysvětlit, že s tím problém vážně nemám. Rozpačitě se usmál a přikývnul. Vymáčkla jsem mu taky trochu mého Signal whitening a zamířila k jeho ústům. Pomalu je otevřel a já mu ho vložila dovnitř. Kartáček si ode mě vzal a já mu ustoupila, aby se mohl dostat k umyvadlu.

„Udělám nám něco k jídlu,” zašeptala jsem mu do ucha a vtiskla na něj polibek.

„Ne,” odporoval. „Ty si jdi dodělat ten projekt a já ti skočím pro oběd.” To se mi moc nelíbilo.

„A ty nebudeš jíst?” Tohle už bylo vážně divný. Viděla jsem ho vůbec někdy jíst? Nebo pít? Edward se usmál.

„Najím se v restauraci,” vysvětlil mi. „Stejně bych tě jenom rozptyloval a ty bys toho moc nevymyslela.” Cvrnknul mě do nosu. Váhala jsem, ale měl pravdu. Kdyby tu byl se mnou, určitě by se nám to zvrtlo, nebo spíš asi zvrhlo.

„Dobře.” Políbila jsem ho na rty a vyplula z koupelny.

V pokoji jsem se rychle převlíkla a zapnula laptop. Edward přišel zrovna ve chvíli, kdy jsem otevírala dokument projektového konceptu.

„Do hodiny budu zpátky. Vezmu si tvoje klíče, jo?” Přikývla jsem a on mě na oplátku políbil. Taky se oblíknul a pak odešel. S povzdechem jsem si přečetla poslední dva odstavce, s kterými jsme včera skončili, a dala se do práce.  Nejdřív jsem se do toho nemohla dostat, ale po chvilce jsem už žhavila kalkulačku a přepisovala výsledky do počítače společně s komentáři pro ty, kteří matematice ani fyzice nerozumí. Z mého zápalu mě probralo až cvaknutí dveří. Čekala jsem, kdy za mnou přijde, ale Edward se zdržel. Po chvilce jsem slyšela hučení mikrovlnky a skřípání šuplíku, jak Edward lovil příbory.

Večer přišel neuvěřitelně rychle. Poté, co jsem se naobědvala, jsem ještě dolaďovala poslední detaily svojí práce. A když jsem šla do kuchyně, abych se napila, jsem málem dostala infarkt, když jsem zjistila, že je sedm večer.

„Co se stalo?” Edward mě chytil za pas a otočil k sobě. Zmateně jsem se na něj podívala.

„Co by se mělo stát?”

„Strnula jsi a pak jsi strašně  bledá.” Ruku mi položil na čelo. „Je ti dobře?” dodal, když zjistil, že teplotu vážně nemám.

„Jen jsem se lekla,” vysvětlila jsem mu.

„Lekla?” Dobře, asi jsem jediný člověk na světě, který k tomu nepotřebuje ránu z děla.

„Už je sedm.” Přikývl, ale stále mi nerozuměl. „Pohádka nám pomalu ale jistě končí.” Mile se na mě usmál a stáhnul mě do své náruče.

„Neboj, zítra můžeme jít ke mně,” zašeptal a políbil mě do vlasů. Opět jsem byla zmatená. Nikdy jsme nešli k tomu druhému domů. Tedy až na tento víkend. Vždy jsme se scházeli venku nebo v nějakém podniku. Místa, kde jsme bydleli, byla tabu. Vlastně ani nevím proč. Jo, vím. Protože každý máme své sousedy…

„Nebo,” zaváhal a vážně se mi podíval do očí, „víš, přemýšlel jsem, jestli bys nechtěla bydlet u mě?” vypustil a pořád mě hypnotizoval. Cože?! Já. Edward. Jeden byt? To je jen sen, že jo?

„U tebe… jako u tebe doma?” ujišťovala jsem se. Přikývl. To je tak strašně lákavá představa, ale… Nezavání to průšvihem? Jak dlouho se dá tajit, že jedna studentka bydlí s asistentem? A co Jessica? Jak by utáhla nájem? A…?

„Je to moc rychlé?” optal se se špatně  skrývaným zklamáním.

„Ne,” vyjekla jsem. „Jen… to asi nebudeme moc nenápadní,” vysvětlila jsem mu své obavy. Povzdechl si. Nahlas.

„Já vím, ale potřebuju tě mít u sebe,” vyznal se mi a pohladil mě po tváři. Tenhle druh zoufalství jsem moc dobře znala. A teď se tu nabízelo řešení. Noci strávené s Edwardem. Víkendy strávené s Edwardem. Večery strávené před televizí v objetí, nebo milováním…

„Musím to probrat s Jess, aby si našla jiného spolubydlícího.” Edward se zářivě usmál. Jeho štěstí bylo téměř hmatatelné. Mé představy se začínají stávat skutečností. Jak jinak začíná vážný vztah, když ne společným bydlením?

„Jak dlouho myslíš, že jí to bude trvat?” Pohodila jsem rameny.

„Nevím, ale zkusím přesvědčit Mika… Myslím, že by to mohlo vyjít.” Přikyvovala jsem si.

„Dobře,” usmíval se a pak mě konečně líbal.

xxx

Edward se zdržel do půl deváté. Pak už musel vážně jít, teda pokud se nechtěl mezi dveřmi srazit s mými spolubydlícími.

„Uvidíme se zítra,” ujišťoval sám sebe, když jsme stáli na chodbě před bytem.

„Já vím.” Ale jak to vydržím přes noc? A bez něj?

„Sejdeme se ráno a kafince?” navrhoval a držel mi obličej v dlaních. Horlivě jsem přikyvovala.

„Nezaspíš, že ne?” Horlivě jsem kroutila hlavou, že ne. Určitě nezaspím. Nastavím si budík. Pro jistotu dva. Nebo radši tři.

„Dobře,” vydechl a dotíral svými rty na ty mé.

„Miluju tě,” zamumlala jsem mu do rtů.

„Já tebe víc,” vrátil mi. Kroutila jsem hlavou. Ne, já tě, lásko, miluju úplně ze všeho nejvíc… A pak se ode mě odtrhl. Pohladil mě po tváři a opět se na krátko zmocnil mých rtů. Potom se ztratil ve výtahu.

Jako opilá jsem se dopotácela do pokoje. Koukala jsem z okna, abych mu zamávala. A opravdu jsem po chvilce držela ruku přitisknutou na skle a němě rty říkala – miluju tě. Nevím, jestli mě viděl. Ale asi jo, protože mi posílal vzdušné pusinky. Venku byla tma a ulice osvětlovaly jen lampy. Moc lidí se venku nepohybovalo. Jak by taky jo, když je neděle večer. Pak se kolem domu prohnalo stříbrné Volvo. Zazvonil mi mobil. Zpráva.

Už teď mi chybíš. Miluji tě.

Doufám, že se vám kapitolka líbila. Docela jsem se u ní nadřela (už mi to sladký leze krkem;-))

A proto to příště zhořkne...

Moc děkuji za vaše komentáře a vaši přízeň.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 14. kapitola: