Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová romance 9 - Změna

25.09.2010 (12:15) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2579×

 9. Změna

Demetri se lehce zasmál. „Promiň, Renato, nevěděl jsem, kam jinam ji mám vzít… po tom všem.“

„Aha, ty jsi ta novorozená, viď?“ zeptala se a usmála se na mě.

Přikývla jsem.

„Jsem Renata,“ natáhla ke mně svoji pravou rukou.

Renatina linie nebyla tak přímá, jako ta Demetriho. Ano, měla podobný odstín červené, ale také byla mnohem víc zacuchaná, mnohem víc uzlíkatá.

Zamrkala jsem, abych se jí zbavila, nechtěla jsem řešit ještě Renatin osud…

„Valentina, těší mě,“ přijala jsem její ruku a opětovala úsměv.

„Co máte dneska v plánu?“ zeptala se se zájmem a posadila se na svoji pohovku. Natáhla se po knížce, ale nechala ji zavřenou a čekala na naši odpověď.

„Půjdeme lovit,“ odpověděl Demetri.

„Do města?“ vyjekla vyděšeně.

„Ne, poběžíme až do Říma. Val musí vyzkoušet i svou rychlost,“ zazubil se na mě.

„Trochu se mi ulevilo,“ oddechla si a usmála se.

„Promiň, že jsme tě rušili,“ začala jsem se omlouvat.

„Nic se neděje, Val, když budeš chtít, tak klidně přijď. Kdykoliv,“ nabídla mi.

„Díky, určitě toho využiju,“ pousmála jsem se. Rozhodně jednou zjistím, proč je Renatina linie mnohem víc komplikovanější…

Demetri mě zase vedl chodbami hradu. Z venku mi nepřipadal tak obrovský… Zase jsme se vrátili k němu do ložnice. Podal mi složený plášť.

„Tady máš,“ usmál se.

Nesouhlasně jsem našpulila rty: „Co když ho nechci?“

„Nemohla bys jít ven, Val,“ znovu se usmál a já měla pocit, že se mi podlomí kolena.

Takhle to být přece nemá!

Nebo má? zašeptalo moje druhé upíří já.

Připadala jsem si rozpolcená. Rozdvojená. S tím, že se moje lidské já snažilo předstírat, že je někdo jiný. Někdo, kdo se drží svých zásad i… ale ano, i po smrti.

Technicky vzato jsem byla mrtvá. Pro svoje rodiče, pro Jimmyho a pro celý svět. Už jsem v něm neexistovala tak jako předtím.

Věděla jsem, že časem moje upíří já převládne.

Až budu schopná se odpoutat od té lákající krve. Od vraždy Lindy.

Až budu schopná si připustit, že k Demetrimu cítím tu přitažlivost… Že touha, která mnou prostupuje pokaždé, když se mě dotkne, je opravdová. Taková, která může být jen mezi dvěma upíry. Taková, která nikdy nemůže být mezi lidmi.

„Dobře,“ pokrčil rameny, téměř ihned seděl v peřinách a opřel se o pelest svojí postele. „Když už nechceš jít ven, co kdybys mi vyprávěla o těch… liniích?“ zeptal se se slabým zaváháním na konci, když opakoval moje slova z dnešního rána.

Vyšvihla jsem se na parapet u okna, čelem k němu. „Nevím, jestli to chápu správně,“ pousmála jsem se, „nejsem upír ani den a už ti mám vyprávět, jak se vyznám ve vlastním talentu?“

„Někdo to ví hned, ale… mně to taky trvalo,“ obdařil mě dalším úsměvem a já se na něj musela usmát taky.

„Víš, jde o to… jak bych ti to vysvětlila? Je to jako provázek.“

„Provázek?“ zazubil se na mě. „To znamená, že ode mě jde spoustu provázků? Pak už chápu, jak to vypadá… a i jak vypadají ty uzlíky.“

„Nejde od tebe spousta provázků,“ zamračila jsem se, „střídá se to. Máš svůj vlastní. Má červenou barvu. Stejně jako Renatin. Myslím si, že červená bude prostě jen upíří barva, nic víc.“

„Červenou?“

„Ano,“ přikývla jsem. „Možná symbolizuje krev. Ale… Ta dívka, kterou Aro nechal přivést před…“ na sucho jsem polkla. Oheň v mém krku vybuchl a neskutečně zapálil. Měla jsem tisíc chutí znovu začít vzlykat. Schovat se Demetrimu v náručí a poddat se té lidské slabosti.

I když… v mém případě to nemohla být lidská slabost.

Povedlo se mi vyslovit sestřino jméno, pocit viny a nenávisti se však netlumil. „Před Lindou… dívčina linie byla taková šedivá. Možná… že bíle zářila… Nebo, že by měla jinou barvu? Nepamatuju si to, měla jsem pocit, že cítím jen tu krev…“ zašeptala jsem poslední slovo do ticha Demetriho ložnice.

„Dobře… ale, jak jsi dokázala, že ti Jane nemohla ublížit? A co Chelsea? Jak se ti to povedlo?“ nechápal. Sám už si zřejmě několikrát prošel tím, čím Jane tak vynikala… Věděla jsem, co mi chtěla udělat – chtěla mi ublížit. Způsobit bolest.

A když to nedokázala… Aro si poradil bez ní.

Jen kvůli tomu musela Linda zemřít? To snad ne…!

Všiml si mé odmlky. „Co se stalo, Val? Řekl jsem něco špatně?“

„Nic já… se jen zamyslela,“ usmála jsem se na něj a začala odpovídat na jeho otázku, „moc dobře si vzpomínám, jakou barvu měla ta ostrá přímá linie mezi mnou a Jane. Rudou. Nebyla to tak krásně jasná červená jako u vašich osobních linií, byla rudá. Taková, která si nevybírá.“ Zašeptala jsem poslední větu do ticha.

„Chvíli jsem si myslel, že charakterizuješ Jane,“ zašklebil se. „A co Chelsea? Jakou vazbu měla ona, když se tě snažila spoutat oddaností k Arovi?“

„Tahle vazba běžela od ní ke mně a pak k Arovi, myslím si, že mě možná omotala kolem dokola, ale já na sebe a svoje vazby nevidím, takže nevím,“ pokrčila jsem rameny, „ale tahle byla taková ničím nezajímavá. Téměř nepostřehnutelná.“

„Než se naděješ, už končíš v jejich sítích,“ souhlasně mi to odkýval.

„Ty jsi tu nechtěl zůstat?“ zeptala jsem se tiše.

„Z prvu ne, ale časem si zvykneš… Zvykneš si na to být obdivován, když se ti něco povede. Arova přízeň je velmi štědrá, co se všemožných privilegií týče,“ pousmál se, „třeba díky tomu můžeme dnes v noci opustit hrad. Můžu ti ukázat, jaké to je. Můžu tě sám seznámit s tvým novým životem. A můžu být u toho… jen já sám.“

„Jak to probíhá normálně?“ zaujatě jsem se na něj podívala.

Znovu se usmál a mě nepřestávalo udivovat, že už při jeho úsměvu toho tolik cítím. „Aro si rád svou práci odvádí sám,“ odpověděl mi. „Trénink samozřejmě nechává pak na našich nejlepších bojovnících. Santiago nebo Felix by se tě určitě rádi ujali,“ zašklebil se, „a nejenom co by se tréninku týkalo.“

Rozesmál se, když viděl, jak vyděšeně se tvářím.

„Opravdu?“ šeptla jsem potichu.

Jeho úsměv zvážněl a za pár setin vteřiny už stál přede mnou. „Jsem si tím jistý,“ zašeptal, „kdyby ses viděla, pochopila bys, co je na tobě tak zvláštního… tak krásného, Valentino.“

„Lžeš,“ osočila jsem ho tiše.

„Podívej se sama,“ vybídl mě, „na mé linii přece musí být vidět pravda.“

„Možná, že se nechci dívat,“ povedlo se mi kolem něj prosmeknout a za chvíli jsem stála na druhém konci místnosti než on.

„Jsi neuvěřitelné krásná,“ usmál se a nepřestával mi skládat komplimenty, „a taky neuvěřitelně talentovaná. Kdo ví, co všechno dokážeš, až pochopíš, jak měnit osudy cíleně.“

Vykulila jsem oči. „Měnit osudy? Ale to nemyslíš vážně,“ pobaveně jsem se ušklíbla.

„Říkal jsem ti, že neměníš jen rozhodnutí, měníš mnohem víc – měníš čas a život nás všech. Kohokoliv. Věděla jsi, že tu dívku nezabiješ. A mohla jsi to udělat. Mohla jsi její linii osudu skončit dřív, než opravdu skončit měla. Ale ty jsi to neudělala. A co teprve změna mých názorů?“ naoko vyčítavě se na mě podíval.

„Jsi lhář,“ osočila jsem ho a tentokrát to myslela úplně vážně.

Demetri si povzdechl a unaveně si přejel dlaní po obličeji. Bylo to naprosto lidské gesto a mně se zalíbilo. Byl víc lidský než já. „Copak to nevidíš? Jak to nemůžeš vidět, když to sama děláš?“

„Já nedělám nic,“ ohradila jsem se.

„Zkus to,“ vybídl mě. „Změň mi osud.“

Linie mezi námi nabrala na barvě. Nebyla ani okrová, ani oranžová, zářila bíle. Věděla jsem, co bych chtěla.

Demetriho blízkost.

Jen, co jsem na to pomyslela, bílá zářivá linie se zavlnila a vypadalo to, jako kdybych si Demetriho přitáhla k sobě. Opravdu, během setinky vteřiny stál před mnou a díval se mi zblízka do očí.

„Tohle jsem nechtěl,“ vydechl.

„Ale já ano,“ zašeptala jsem.

„Vidíš? Dokážeš dostat to, co chceš… bez toho aniž bych se o to nějak snažil.“

„Jak to funguje?“ zeptala jsem se a znovu se přemístila na svoje místo na parapetu okna.

„V hlavě a celkem jednoduše. Myslím na spoustu nových věcí, ale najednou, jako kdyby se mi do mysli vkradla nová a mnohem neodbytnější myšlenka. Taková, kterou musím poslechnout…“

„To se mi líbí,“ zazubila jsem se na něj, „akorát je to zatím celkem k ničemu.“

„Zatím,“ upozornil mě.

Plameny v mém krku se znovu vzbouřily. „Už aby byla noc,“ zamumlala jsem zlomeně.

„Mám taky žízeň,“ odpověděl mi tiše.

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová romance 9 - Změna: