Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpočívej v pokoji - 6. kapitola

01.12.2011 (07:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 76× • zobrazeno 10802×

Když sedíte na toaletě ve škole a přijde skupinka dívek, co mají většinou velmi záživné téma ke konverzaci, skvěle se pobavíte nebo nevěřícně kroutíte hlavou. Ale mě už to otravovalo. Na každém rohu jsem spatřila nebo slyšela něco, co nikdy nemělo vyjít na povrch. Zjistila jsem, že zdejší studenti jsou zlí, nepříjemní a prasata. Samozřejmě to neplatilo o všech, ale stejně. Taky jsem přišla na to, že nejsem jediná, kdo slyší a vidí věci, které slyšet a ani vidět nechtěl. Strašně mě zajímalo, co Edward slyší… Úplně jsem vypustila, že to jsou velmi často soukromé věci. Jen jsem to chtěla vědět… Jaké to je, slyšet ten vnitřní hlas, co je tak svobodný a nemá žádné zábrany.

„Edwarde, prosím. A co tamhleta?“ prosila jsem ho, když jsme seděli v jídelně jedno odpoledne. Zarputile kroutil hlavou.

„Proč to chceš vědět?“ zeptal se znovu. Ten má otázek.

„A proč ne?“

„Protože je to soukromé.“ Hrabal se prsty v jídle a já na něj otráveně zírala.

„Maminka tě nenaučila jíst příborem?“ Povzdechl si a stáhnul svoje ruce z kuřete dolů. „No, doufám, že si to teď otíráš o kalhoty…“

„Vždyť jsem se toho skoro nedotkl,“ odporovalo prasátko obecné.

„Jasně. Hele, když vás upíry někdo donutí jíst, co se pak stane?“ Edward na záchod nikdy nechodil, takže vylučovací ústrojí zřejmě bylo vynecháno ze seznamu. Bože, už jsem s ním strávila tolik času, že vím i tohle.

„Vyzvracíme to.“ Zašklebila jsem se a představila si Edwarda, jak zvrací. Nebo Edwarda, jak smrká… Žádné z těch běžných lidských činností k němu nepasovalo.

„Ty bulimiku,“ titulovala jsem ho a on protočil oči. Poslední dobou protáčí oči tak často, že už by se ani neměl obtěžovat vracet je do původní polohy.

„Edwarde, prosím! Jsem duch, chápeš? Já to nikdy nikomu nepovím!“ přemlouvala jsem ho dál a snažila se mile usmívat.

„Ty jsi tak milá, když po mně něco chceš.“ Lidé zírali, ale nikdo se neodvážil pozorovat Edwarda dlouho. Navíc jsme seděli v koutě jídelny, takže se tady naše konverzace ztrácela ve všeobecném hluku. Navíc to možná Edward vzdal.

„Já jsem milá pořád,“ odsekla jsem a dál na něj zírala s očekáváním.

„Fajn. Ta dívka, co jsi na ni ukazovala, přemýšlí, jestli kvasinková infekce…“

„Jo, dobrý. Už to chápu,“ zastavila jsem ho včas a Edward kývl s úsměvem, který naznačoval, že mi to říkal. Chytrej jak rádio.

Večer nastalo opravdové dilema, které mi vlastně nastávalo každý večer ode dne, co tu straším. Edward se sprchoval a já chodila sem a tam před dveřmi.

Bello, tohle se nedělá!

Koho to zajímá!

On by ti to taky neudělal!

Já se svléknout nemůžu… Nebo můžu?

Běž si najít jinou zábavu.

Jen nakouknu…

A nakonec jsem prostě neodolala. Nikdo by neodolal! Jedny proklaté dveře, co pro mě stejně neznamenají žádnou bariéru, vás dělí od nahého Edwarda… Bylo rozhodnuto. Otočila jsem se na patě a chtěla projít dveřmi, které se, ale zrovna otevřely a já se zastavila dva centimetry od Edwardovy hrudě.

„Kam jdeš?“ zeptal se podezřívavě a já byla v koncích.

„Já?“ vybafla jsem a teatrálně jsem se škrábala na čele. „Já jsem… Myslela jsem, že se ti něco stalo,“ řekla jsem první, co mě napadlo. Stejně by nikoho lepší lež nenapadla… Nebudu mu vykládat, že jsem si prohlížela dveře, protože to dřevo vypadá opravdu kvalitně.

„Mně?“ Prošel kolem mě a přitom čekal na odpověď.

„Jo. Jsi tam hrozně dlouho,“ vymýšlela jsem si dál.

„A co se mi podle tebe mohlo stát?“ dusil mě a skenoval mě očima.

„No… Mohl si uklouznout po dlaždičkách a zlomit si vaz.“ Tyčil se nade mnou a převyšoval mě nejméně o dvě hlavy. Jeho čelisti byly tak ostré.

„A víš, co si myslím já?“ zeptal se. Pokrčila jsem rameny. „Že jsi do té koupelny chtěla vlézt úplně z jiného důvodu.“

„Nevěř si,“ řekla jsem mu a vystrčila bradu. Byla jsem tak blízko jeho obličeji…

„První, co jsi mi řekla, bylo - to je zadek,“ řekl mi vítězně, zatímco já se propadala pod zem. Tentokrát obrazně. Moje rozpaky a němé otevírání úst přerušil Emmett, když vpadl do dveří. Odstoupili jsme od sebe, jako kdyby nás někdo nachytal při intimní situaci.

„Pěkný pyžamo,“ pochválil ho Emmett. „Jak se má?“ zeptal se po chvílí vesele. Ten má taky dobrou náladu pořád, koukám. Nezamlouvali se mi tihle věční optimisti, protože třeba na mém životě vůbec nic optimistického nebylo.

„Kdo?“

„Tvoje imaginární přítelkyně. Už jste spolu něco měli, hm?“ Emmett se mu smál a Edward zavrčel. Byli jako psi, ale tohle bylo o dost hrozivější a hlubší.

„Nikoho takového nemám.“

„A co na to říká Sophie? Už ví, že je jenom bokovka?“ Edward se Sophií ještě nechodil, ale povídali si ve škole až moc často. Všichni si toho všimli a byl to nejnovější školní drb. Edward začínal být docela imunní proti mým jedovatým poznámkám, ale já ještě ani nezačala, takže nač stahovat kalhoty, když ples je ještě daleko. Ale já tomu přece nechtěla zabránit… Jen jsem si z nich dělala legraci… Je mi přece jedno, s kým co Edward dělá. Emmett stál u televize a sypal z rukávu všetečné otázky. Stoupla jsem si k němu a začala si z něj utahovat. Strkala jsem mu prsty do nosu a on si přes něj zaraženě plácnul. Pak začal zase vyzvídat na Edwardovi a já se postavila jako on a začala ho napodobovat. Mluvila jsem hlubokým hlasem a dělala u toho ty ksichty. Edwardovi cukaly koutky a bylo vidět, že za chvíli exploduje smíchy.

Pak jsem ho obešla a prostrčila mu ruku hrudníkem a šmátrala jsem s ní ve vzduchu. Musel vypadat, že má třetí končetinu. Navíc se Emmett napjal, protože cítil moji přítomnost v jeho těle. Začal poskakovat a mlátit se do hrudníku.

„Co to?“ ptal se a couval ke dveřím. Nakonec jsem natáhla dlaň k jeho ramenu. Soustředila jsem se na jedinou věc a nechtěla na světě nic jiného, než vystrašit toho upíra. Hlasitě jsem vydechla a pak mu pleskla rukou o paži. Nemohla jsem se nabažit toho pocitu, když se mi povede něčeho se dotknout. Emmett vykulil oči a koukal přímo skrz mě.

„Edwarde, co jsi…“

„Vždyť já sedím tady!“ bránil se Edward a celou dobu se dobře bavil.

„Na tohle já přijdu!“ přísahal Emmett a vyběhnul z pokoje. Spustili jsme hlasitý smích a já nastavila Edwardovi dlaň, aby mi o ni plesknul. Na chvíli jsem v euforii zase zapomněla… A tak jeho ruka zase neškodně prošla tou mojí a já si povzdechla.

„Už to asi chápu… Jen stačí to strašně chtít a nemyslet na něco jiného. A taky tě musí něco pořádně nakopnout,“ vysvětlovala jsem mu a sedla si nevědomky vedle něho. Konečně jsem nějak vypadávala z tohohle duchařského každodenního stereotypu, a ten se skládal z převážné většiny z pozorování Edwarda a ze zírání na telenovely. Juls a Mimi si včera konečně promluvili a vyznali se ze svých citů…

„Zkus to ještě jednou,“ navrhnul a natáhnul mi svoji alabastrovou dlaň pod nos. Váhavě jsem se na něj podívala. Vyčkával a já natáhla konečky prstů k těm jeho. Jenže jsem byla totálně rozhozená z toho, že se mám dotknout jeho. Vlastně jsem po ničem jiném netoužila, ale seděla jsem tak blízko vedle něho… A tak moje prsty neokusily nic jiného, než chlad. Stáhla jsem ji naštvaně zpátky a Edward se přisunul ještě blíž.

„Vzdáváš to moc rychle,“ poučoval mě a díval se na mě tím svým žhnoucím pohledem. Nejzvláštnější bylo, že jsem celá hořela, ale to byla jen představa, protože jsem tohle cítit nemohla, ale prostě to tak bylo.

„Jen asi nemám žádný důvod,“ vymlouvala jsem se. Zhluboka jsem se nadechla a zopakovala celý předešlý rituál.

„Soustřeď se jen na to,“ nakazoval mi.

„Tvoje rady k tomu fakt potřebuju,“ utrousila jsem, ale přitom jsem se držela zvuku jeho sametového hlasu.

„Představ si, jak se mě dotýkáš.“ To znělo divně. Bříška mých prstů se opatrně přibližovala k těm jeho a pak se o sebe otřela. Rychle jsem v šoku uhnula.

„Cítil jsem tě.“ I já na krátký okamžik cítila tu saténovou kůži.

„Já tebe taky.“

„Znova,“ zavelel a oči mu zaplály. Znuděně jsem se shrbila, přestože bych to dělala nejradši celou noc. Zase jsem natáhla dlaň k té jeho a tentokrát mnohem sebejistěji. Navíc jsem se ho chtěla dotknout ještě víc než předtím, protože jsem už věděla, jak úžasné to je. Nejprve se zase něžně otřela naše bříška a pak mi přišlo, že se Edward ujal iniciativy, protože já se bála, že když se pohnu dál, ztratím to spojení. Ale on svoje prsty zaklesnul do mých a svoji dlaň přitiskl pevně na moji. Ani jsem nedutala a pak jsem zkusila zpevnit i z mojí strany stisk. A šlo to. Moje prsty kopírovaly ty jeho a ten pocit byl neskutečný. Byla jsem z toho na vrcholu blaha a mohli jsme tam takhle sedět hodiny a mně by to nestačilo. Propalovala jsem očima naše spojené ruce a na obličeji jsem cítila Edwardův pohled, ale já se nechtěla koukat na nic jiného, ale stejně jsem nakonec zvedla oči k těm jeho překvapeným. Byl překvapený a já nechápala z čeho. A zdálo se mi, že mu výraz zjihnul. Když jsem se zahleděla do jeho hlubokých zlatých tůní, ztratila jsem veškerou kontrolu a naše sevření se rozpadlo.

„Tak… A je to v hajzlu.“

Takže k listopadové anketě. Jako u Kamarádek. Prostě jsem trochu na měkko. Vlastně trochu víc. Strašně vám děkuji. O tomhle se mi ani nesnilo.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpočívej v pokoji - 6. kapitola: