Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový měsíc tak trochu jinak - 8. kapitola

11.07.2012 (07:00) • Grace • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1802×

Nový měsíc tak trochu jinak  

8. kapitola

Charlie ke mně vzhlédl a v tu ránu byl u mě. Cítila jsem jeho ruce, obmotané okolo mého těla, a jeho slzy, co mu tekly proudem na mé rameno. Nevěděla jsem, jestli to byly slzy smutku či radosti.

„Bello… Omlouvám se, že jsem ti to neřekl už dřív.“ Řekl to s takovou láskou, že mé víčka přetekly už po několikáté slzy - slzy radosti.

Divím se, že mi ještě nevyschly oční kanálky. To bude asi tím, že jsem DrakeWolf.

„A vůbec, kde jsi byla, Isabello Swanová? Proč si o sobě nedala vědět?“ Díval se mi zpříma do očí.

„Zaprvé jsem neměla mobil a zadruhé toho bylo na mě prostě moc. Promiň, že jsem utekla…“

„To nevadí, hlavně, že ses vrátila celá a zdravá. Nemáš hlad? Mohl bych objednat pizzu, jestli chceš.“ Jako na povel se ozval můj žaludek.

„Mám a ani nevíš jaký,“ usmála jsem se.

„Tak já ji objednám…,“ řekl Billy a jel k telefonu.

„Nechceš nám, Bello, říct, kde jsi byla?“ zeptal se Charlie a šel si sednout ke stolu.

„Byla jsem až na Aljašce,“ zazubila jsem se.

Charlie se na mě nechápavě podíval a Billy zavěsil.

„No tak, Bello, řekni nám celý příběh,“pobízel mě Billy a přijel taky ke stolu.

 Já jsem si s Jacobem sedla vedle nich a začala jsem jim vyprávět svůj příběh.

„No, a teď jsme tady,“ ukončila jsem svůj příběh.

„Já ty Cullenovy tak nenávidím!!!“ začal křičet Charlie.

A jé je… Radši vezmu Jacoba do pokoje, než se tohle zklidní. Stejně mi ještě neřekl, co je to ten otisk.

„Tati, já půjdu s Jacobem do pokoje, kdybyste něco chtěli, ano?“

„Dobře,“ řekl naštvaně Charlie a šel si sednout k televizi.

Někdo zazvonil na zvonek… To bude asi pizza.

„Jdu otevřít!“ zavolala jsem.

Při běhu jsem čapla peníze ze stolu, a když jsem otevřela, vzala jsem si od mladíka pizzy a vrazila mu do rukou peníze. Nesměle se usmál a já mu před nosem zabouchla. Stejně to nebyl můj typ.

Zazubila jsem se na Jacoba, který se opíral o stůl, a nehorázně mu to slušelo. Šla jsem dát jednu pizzu Charliemu s Billym do obývacího pokoje a druhou jsem nesla nám. Za cesty jsem chytila Jakea za ruku a táhla ho k němu do pokoje. Sedl si na pohovku a já vedle něj. Položila jsem pizzu na malý stoleček a vzala si jeden plátek. Jacob si vzal taky.

Čekala jsem, jestli začne, ale on nic.

„Tak mluv,“ pobízela jsem ho.

„Řeknu ti příběh o Samovi. On se totiž otisknul do Emily. Ano?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny.

„Jak jsem říkal, je to dlouhý příběh. A velmi… zvláštní. V tomhle novém životě je tolik zvláštních věcí. Neměl jsem čas povědět ti z toho ani polovinu. A ta záležitost se Samem - no, já nevím, jestli vůbec budu schopný to správně vysvětlit."

„Poslouchám," řekla jsem upjatě.

Koutkem oka jsem viděla, jak se jedna strana jeho obličeje roztáhla do úsměvu.

„Sam to měl o tolik těžší než my ostatní. Protože byl první a byl sám a neměl nikoho, kdo by mu řekl, co se děje. Dědeček mu umřel, ještě než se narodil, a jeho otec tu nikdy nebyl. Nebyl nikdo, kdo by rozpoznal znamení. Když se to stalo poprvé - když se poprvé proměnil - myslel si, že se zbláznil. Trvalo mu dva týdny, než se uklidnil natolik, aby se mohl proměnit zpátky. To bylo předtím, než jsi přijela do Forks, takže si to nemůžeš pamatovat. Samova matka a Leah Clearwaterová zburcovaly pátrací oddíly a policii, aby ho hledaly. Lidé si mysleli, že došlo k nějaké nehodě nebo tak něco…"

„Leah?" zeptala jsem se překvapeně.

Leah byla Harryho dcera. Když jsem uslyšela její jméno, automaticky ve mně vyvolalo lítost. Harry Clearwater, Charlieho přítel od dětství, zemřel letos na jaře na srdeční infarkt.

Jeho hlas se změnil, ztěžkl.

„Jo. Leah a Sam byli nejzamilovanější pár na střední škole. Začali spolu chodit, už když byla v prváku. Byla šílená, když zmizel."

„Ale on a Emily -"

„K tomu se dostanu - je to součást příběhu," řekl.

Pomalu se nadechl a pak naráz vydechl.

Napadlo mě, že je asi hloupost myslet si, že Sam nikdy nikoho nemiloval, dokud se neobjevila Emily. Lidé se většinou zamilují a odmilují mnohokrát za život. To jenom, že jsem Sama s Emily viděla a nedovedla jsem si ho představit s nikým jiným. To, jak se na ni díval… No, připomnělo mi to pohled, který jsem občas vídala v Edwardových očích - když se na mě díval.

„Sam se vrátil," pokračoval Jacob, „ale nechtěl nikomu říct, kde byl. Vedly se řeči – většinou, že je to darebák. A pak se Sam jednoho odpoledne náhodou setkal s Quilovým dědečkem, když starý Quil Ateara přišel navštívit paní Uleyovou. Sam si s ním potřásl rukou. Starý Quil měl málem záchvat."

Jacob přestal vyprávět a rozesmál se.

„Proč?"

Položil mi ruku na tvář a přitáhl si můj obličej, abych se na něj podívala - sklonil se ke mně, jeho obličej byl jen pár centimetrů od mého. Jeho dlaň mě pálila na kůži, jako kdyby měl horečku.

„Aha, chápu," řekla jsem. Bylo to nepříjemné, mít obličej tak blízko u jeho a cítit jeho horkou ruku na kůži. „Sam měl teplotu."

Jacob se znovu zasmál.

„Sam měl ruku horkou, jako kdyby ji položil na rozpálená kamna."

Byl tak blízko, cítila jsem jeho teplý dech. Nenuceně jsem zvedla ruku, abych sundala jeho dlaň, která mě pálila do tváře, ale propletla jsem jeho prsty se svými, abych se ho nedotkla. Usmál se a zase se zaklonil.

„Takže pan Ateara šel přímo za ostatními z rady starších," pokračoval Jacob. „Ti byli jediní, kteří stále věděli, oč jde, kteří to pamatovali. Pan Ateara, Billy a Harry totiž viděli proměnu svých dědečků. Když jim o tom starý Quil pověděl, potají se sešli se Samem a všechno mu vysvětlili. Ulevilo se mu, když to pochopil - když už nebyl sám. Věděli, že nebude jediný, koho návrat Cullenových postihne,“ vyslovil jejich jméno s podvědomým nepřátelstvím, „ale nikdo ještě nebyl dost starý. Takže Sam čekal, až se k němu přidáme my ostatní…"

„Cullenovi o tom neměli tušení," řekla jsem šeptem. „Nevěděli, že tady vlci stále existují. Nevěděli, že když sem přijdou, vyvolají vaši proměnu."

„To nic nemění na skutečnosti, že to zavinili."

„Chovej se jako dospělý, Jacobe."

„Rád bych," zašeptal tiše.

Zírala jsem na něj, snažila se pochopit smysl jeho odpovědi.

„Cože?"

Jacob se uchechtl.

„To je jedna z těch mnoha věcí, o kterých jsem se zmiňoval."

„Ty… nemůžeš… dospět?" řekla jsem rozpačitě. „Ty co? Nestárneš? To je vtip?"

„Ne," pronesl s důrazem.

Cítila jsem, jak se mi krev nahrnula do obličeje. Slzy - slzy vzteku - se mi vehnaly do očí. Zuby mi slyšitelně skřípaly.

„Bello? Co jsem řekl?"

Znovu jsem byla na nohou, ruce zaťaté do pěstí, celé tělo se mi třáslo.

„Ty - nestárneš," zavrčela jsem skrz zuby.

Jacob mě lehce zatahal za paži, snažil se mě přimět, abych se posadila.

„Nikdo z nás a ani ty ne. Co je to s tebou?"

„Já taky nestárnu?"

„Ne, to je výhoda vlkodlaků. Posaď se a já ti to vysvětlím."

„Zůstanu stát."

Zakoulel očima.

„Dobře. Jak chceš. Ale poslyš, já taky zestárnu… jednou."

„To mi vysvětli."

Chvíli jsem se mračila, ale pak jsem se posadila. Moje rozčilení shořelo stejně náhle, jak vzplanulo, a už jsem byla dost klidná na to, aby mi došlo, že ze sebe dělám blázna. Vzala jsem si další plátek pizzy a pomalu ukusovala. Jacob si vzal taky a rozmýšlel se, jak pokračovat.

„Když se dokážeme natolik ovládat, abychom s tím mohli přestat…," vysvětloval Jacob, „když se na dost dlouhou dobu přestaneme přeměňovat, zase zestárneme. Není to snadné." Najednou pochybovačně zavrtěl hlavou.

„Myslím, že to bude trvat opravdu dlouho, než se naučíme takovému sebeovládání. Ani Sam to ještě úplně nedokáže. Ale nemusíš kvůli tomu tak vyšilovat, protože já už jsem stejně starší než ty, rozhodně po fyzické stránce."

„O čem to mluvíš?"

„Podívej se na mě, Bells. Vypadám na šestnáct?"

Přejela jsem pohledem shora dolů jeho mamutí figuru a snažila se o nezávislý názor.

„No, to zrovna nevypadáš."

„No, jistě. Protože když se vlkodlačí gen spustí, dorosteme do dospělé velikosti během pár měsíců. Ten růstový spurt je pekelný," zašklebil se. „Fyzicky je mi pravděpodobně dvacet pět nebo tak nějak. Takže nemusíš vyvádět, že jsi pro mě moc stará, ještě aspoň dalších sedm let."

Dvacet pět nebo tak nějak. Ta představa mi mátla hlavu. Ale ten růstový spurt jsem si pamatovala - vzpomněla jsem si, jak jsem ho sledovala, jak se vytahuje a kulatí přímo mně před očima. Pamatovala jsem si, jak každý další den vypadal jinak… Zavrtěla jsem hlavou, připadala jsem si jako na omdlení.

„Takže, mám ti dál povídat o Samovi, nebo na mě budeš ještě chvilku protivná kvůli věcem, za které nemůžu?"

„Takže jakmile Sam pochopil, co se děje, jakmile měl Billyho, Harryho a pana Atearu, říkal jsi, že už to nebylo tak těžké. A pak jsi taky říkal, že to má i svoje výhody…" Krátce jsem se odmlčela. „Proč je Sam tolik nenávidí? Proč chce, abych je nenáviděla taky?"

Jacob si povzdechl.

„To je právě vážně divné."

„Na divné věci jsem profík."

Autor: Grace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový měsíc tak trochu jinak - 8. kapitola: