Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezapomenu 2. kapitola

Twillight dispersal


Nezapomenu 2. kapitolaTakže, dneska se setkáme s Lucií, bude tady Luciin a Emmettův pohled. Hezké čtení! :D

O týden později začal někdo zuřivě bušit na dveře. Ach jo, koho to sem čerti nesou! Za dveřmi stála Lucie a vypadala, že si oddechla. Čekal jsem, že něco řekne, ale ona na mě jenom tak zírala. No, nechci, aby mi tady stála jako solný stoup do konce světa. „Ahoj, Lucie, potřebovala jsi něco?“

 

Po dlouhé odmlce z ní vypadne: „A-ahoj, Emmette...“ Zní to, jako by zapomněla mluvit. „No, vlastně nic nepotřebuju, jenom jsem slyšela, že prý Carlos s Tinou odjeli, a já se s ní ani nestihla rozloučit. A vůbec, taky Tina mi měla poslat takový ten, no, vak... “ ptala se mě a u toho zuřivě gestikulovala, ale znělo to spíš, jako že se ptá spíš sebe.

 

„Jo, ten vak jsem dal tvému otci. Tak ho má teda on.“ Myslel jsem, že po tomhle odejde, ale ona tam dál stála. „Ehm... Potřebovala jsi ještě něco?“

 

„Ano. Ne. Ano. No, víš...“ Vypadala, jako by hledala něco, na co se mě zeptat. „A-a jak to, že ty jsi tu zůstal?“ No, té se nezbavím...

 

„Nikde mě nechtějí, asi tady budu muset zůstat.“ Špitla něco ve smyslu aha a zdálo se, že by radostí nejraději vyletěla do vzduchu. Ale dál stála před dveřmi jako přikovaná. Jen ať mi tu nevystojí důlek!

 

Luciin pohled

 

Konečně doma! „Ahoj, otče.“

 

„Ahoj, Lucie. Vypadá to, že máš o kamarádku méňe. Tu Tinu si naložil ten Carlos a jeli vstříc neznámu.“ Jsou pryč?! Všichni? Ne!

 

Přiřítím se k jejich domu a tluču na dveře jako smyslů zbavená. Prosím! Ať tam je, ať tam je! A on tam byl. Uf. Stál tam a nejspíš čekal, že něco řeknu, ale já nenacházela slova. Po chvilce řekl: „Ahoj, Lucie, potřebovala jsi něco?“ Ten jeho hlas! No tak, dýchej! Kde mám hlas já!?

 

„A-ahoj, Emmette...“ Aha, tak tady je hlas, rychle něco vymysli, ať nevypadáš jako idiot! „No, vlastně nic nepotřebuju, jenom jsem slyšela, že prý Carlos s Tinou odjeli a já se s ní ani nestihla rozloučit. A vůbec, taky Tina mi měla poslat takový ten, no, vak... “ Co to plácám?!

 

„Jo, ten vak jsem dal tvému otci. Tak ho má teda on.“ On šel k nám a já tam nebyla! Ach jo! „Ehm... Potřebovala jsi ještě něco?“

 

„Ano. Ne. Ano. No víš...“ Co mu mám říct??? „A-a jak to, že ty jsi tu zůstal?“ Už už jsem měla na jazyku větu: „Doufám, že neodjedeš.“ Ale zvládla jsem to nevyslovit.

 

„Nikde mě nechtějí, asi tady budu muset zůstat.“ Jupí! Konečně se na mě usmálo štěstí! (Nohy se mi nevědomky začínají kroutit do vítězného tanečku.) No, ale měla bych vypadat, že mě to mrzí.

 

„Aha,“ špitnu naoko smutně, ale vidím, že mi to nebaští. Dál tam stojím neschopna slova ani pohybu.

 

Někde v dálce zahřmí. Trhnu sebou. Nenávidím bouřku. Hned na to začne zuřivě pršet. Není kam se schovat, musím do stejné místnosti jako Emmett...

 

Moje představy být ve stejné místnosti s Emmem McCartym se od skutečnosti dost lišily. Normálně šel do druhé místnosti utěšit Courtney. „No tak, Corie, neboj a jdi spinkat, ano?“ šeptal jí. Bylo to tak krásné, jak ji má rád. Kéž bych také měla sourozence, který by mě tak miloval. A když už nic, kéž by byl Emmett alespoň mým bratrem. Bouřka přešla a já jsem šla zasněně domů...

 

Emmettův pohled

 

Nakonec všichni odcházeli, jak viděli, že to je beznadějné, jak je vyhazovali z jejich prací. Není tu co dělat. Ať jdou ti chudáci o dům dálTady to je na odpis. Tak tohle znělo odevšad, kam jsem se podíval.

 

Všichni odcházeli. Všichni nás opouštěli. Všichni mysleli jenom na sebe, i když jsem jim skoro klečel u nohou. I Lucie odjížděla. Jednou se za mnou celá udýchaná přiřítila.

 

„E-Emmette, my... my odjíždíme,“ zalykala se mezi vzlyky. Koukal jsem na ni neschopen ani slova a pohybu.

 

„No tak, Emme, řekni přece něco!“ Ale já nic i tak neřekl, a tak odjela a já jsem zůstal úplně sám. Ještě, že mám svoji malou Corii...

 

***

 

Už tu nemůže dál zůstat. Musíme za hranice, ale tam už nikoho nepouští. Musím Courtney vzít odsud pryč. Musím... Ale jak to udělat. Ach jo, Emme, mysli!


Děkuji za přečtení i druhé kapči, doufám, že se líbila (i když byla spíš taková oddechová). Doufám, že u této kapči bude víc komentíků než dva. Prosím, prosím, smutně koukám, alespoň smajlouse! A ještě bych ráda oznámila, že mezi touto a příští kapitolou uplynuly tak dva roky, takže Emm = dvacet let, Courtney = pět let. :D


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nezapomenu 2. kapitola:

 1
03.08.2013 [16:35]

GabrielaVespuccico bych pro tebe neudelala. uz se moc tesim na dalsi dilek. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!