Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 14. díl - Večírek

13.02.2010 (13:30) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3840×

Edward:

Domů jsme jeli v tichosti. Bella vypadala unaveně ale šťastně a já? Já jsem měl hlavu plnou myšlenek na její téměř nahé tělo. Nemohl jsem ji vypudit z hlavy.

„No tak, na co čekáš? Hop tam.“ Obrovský bazén, před kterým jsme právě stáli, nevypadal na splněné sny mojí Bell. Zkusila teplotu nohou a zašklebila se.

„Co kdybys mi ukázal jak se to dělá?“ Zeptala se a šibalsky se zasmála.

„Jo, jasně. Ukaž mi jak se na lopatu leze… Vypadám snad jako ježibaba?“

„No tak, prosím…“ Přitiskla se ke mně. Nejspíš to ani nechtěla ale neuvěřitelně jsem ji v tu chvíli chtěl. Nikdy jsem takové nutkání neměl. Ale teď? Edwarde, klidni se, přeci se na ní nevrhneš jako nějakej nadrženej puberťák…

„Dobře, jdu první!“ Stejně sem musel. Skočil jsem do vody a snažil se aby z toho taky něco měla.

„Já tě...“ Stála na kraji bazénu, zmáčená od hlavy až k patě. A její plavky, po namočení, mému sebeovládání nepomáhaly.

„Měla bys jít do vody Bell.“

„Nechce se mi!“

„No tak, nezlob mě! Prosím.“ Zkusil jsem její taktiku. Nezabírala. „Dobře, jak chceš.“ Plaval jsem na druhou stranu bazénu a ona si zatím sedla na kraj a šplouchala nohama ve vodě. Nebylo tu moc lidí a tak jsem si to mohl dovolit. Na druhé straně jsem se potopil a obrovskou rychlostí se vyřítil k Belle. „Ahoj!“ Vybafl jsem jen a strhl ji k sobě do vody. Neměla žádnu šanci.

„Podvodníku.“ Jo, to doslova. „Je mi zima. Pojď se někam zahřát.“

„Sotva jsi sem vlezla.“

„Dobrovolně ne. Vzpomínáš?“ To zase bude vylézat z bazénu? Uvidím ji v těch mokrých plavkách? A to ji uvidí i ostatní? No to ne! Zabiju je, jestli se na ní jen podívají. Stačí jedna myšlenka a mají to spočítané. „Co je s tebou? Jsi nějak mimo.“

„Nic.“ Vylezl jsem za ní a snažil se na ní moc nedívat. Přitom jsem ji z boku kryl svým tělem a ohlížel se okolo.

„Co blázníš? Pojď zajdeme do sauny.“ Ona mě chce vážně zabít.

„Sedneš si ke mně?“ Seděl jsem na druhé straně a zíral na ni. Strašně moc jsem chtěl jít k ní ale kdybych šel, neudržel bych se.

„Tady je to celkem dobré.“ Hlavně se ani nemůžu zvednout. Viděla by, jak naprosto nemožný jsem.

„Dobře jdu k tobě.“ Zvedla se a zavlnila boky. Panebože to její tělo. Neměl bych mít takové myšlenky. Kapičky potu jí stékaly mezi ňadry a nedostatkem vzduchu dýchala rychleji a intenzivněji než obvykle. Hruď se jí dmula a já málem vyskočil z kůže, když jsem cítil její sametovou pokožku na své. Opřela se  mě bokem a hlavu mi položila na rameno.

„Bello?“

„Uhm?“

„Myslíš, že bych mohl…“ Kousek jsem se od ní odtáhl ale jí se to nelíbilo.

„Myslím, že bys nemohl. Tedy pokud vážně nechceš?“

„Nechci! Ale právě proto bych měl! Chci totiž něco jiného.“ Odpověděl jsem zahanbeně a sklopil oči. No, to nebyl dobrý nápad. Sklopil jsem oči a hleděl přímo na ty dva vzdouvající se kopečky. Tiše jsem zavrčel touhou.

„Chceš? A co?“ Byla tak krásně nevinná. Ale to já přece taky a přesto ve mně vyvolávala tyhle pocity. Zvedla ke mně hlavu a nosem pobídla i mě, abych jí zvedl.

„Tebe. Už jen tebe.“ Nechtěl jsem začínat ale táhla mě k sobě jako magnet. Tohle je pro ni nebezpečné. Stále jsem si neuvědomil, že já jsem upír a ona křehký člověk. Bylo tak snadné vedle ní zapomenout na tuto část mé existence.

Otřel jsem se svými rty o její a dožadoval se tak její pozornosti. Chci aby se věnovala jen mě. Mým rtům. Aby mě líbala a na nic jiného nemyslela. Měla vláčné a žádoucí rty. Nemohl jsem se jich nabažit a do polibku jsem vložil víc. Nadzvedla se a tím tak otřela hroty svých prsou o mojí hruď. Zasténal jsem do jejích úst. Chytil jsem její boky a posadil ji na sebe. Snažil jsem se, aby nezjistila, jak neukázněný jsem, ale bylo těžké se soustředit.

Když se přitiskla až ke mně a narazila tak na můj malý problém, jen se usmála a pánví přitlačila více.

„Bello!?“ Odtrhl jsem ji od sebe. Držel jsem ji za boky a bránil ji tak se ke mně přiblížit. „Přivádíš mě k šílenství. Jsem na pokraji toho, abych se na tebe nevrhl a ty mě ještě takhle dráždíš?“ Začal jsem pochybovat o její nevinnosti a to ve mně zažehlo plamen žárlivosti. Co když tohle dělala i s někým jiným? Někdo jiný držel její teplé a hedvábné tělo ve svém náručí… Vím, že jsem nebyl pořád v jejím životě ale… Dokázal bych si najít každého, kdo by to mohl být.

„Nemůžu za to. Můžeš za to ty!“ Obvinila mě.

„Já?“ Zmítala se mi v rukou. Tak bezbranná.

„Mohl bys…“

„Mohla bys ty?“

„Něco za něco. Ty mě pustíš a já ti potom řeknu, za co a jak můžeš jo?“

„Dobře.“ Pustil jsem ji a ona se ihned přitiskla na mě. Rty přitiskla na moje a tentokrát zapojila i jazyk. Objela jím kontury mých rtů a dožadovala se vstupu dovnitř. Zapomněl jsem na všechno. Pootevřel jsem své rty a vyšel jí vstříc. Ve všem.

Naše jazyky se proplétaly a já ji pevně držel u sebe. Nebylo to potřeba, sama se ke mně tiskla ale já chtěl víc. Za zadeček jsem ji přitiskl na svou chloubu a prsty jsem jí bloudil po bocích, přes její útlý pas… Cítil jsem její ruce na svých prsou, sjížděla dlaněmi níž na moje břicho a…

„Tak mládeži, jsou tu i ostatní. Tohle si nechte na doma!“ Okřikla nás nějaká mamina, co sem právě přiváděla svoje kuřátka.

Ani jsem si nevšiml, že Bellu zakláním dozadu a pomalu pokládám. Ježiš, na tohle si musím dát pozor. Mohl bych jí vážně ublížit a ona mě tak snadno dovádí k šílenství. Zapomínám kdo jsem, co jsem!

„Promiňte!“ Vyhrkli jsme oba a chystali se opustit místnost. Držel jsem Bellu jako svůj štít. Smála se mi a byla tak uvolněná. Musím se jí zeptat, jestli jsem náhodou něco neprošvihnul.

Jestlipak, je tak nezkušená, jak říkala. Podíval jsem se na ni. Dívala se z okna a byla úplně mimo. Na co myslela? Proč zrovna jí nemůžu číst myšlenky. Copak si nezasloužím alespoň nějakou nápovědu, malou výhodu…

Dojeli jsme k domu nesmyslně brzy. Ještě jsem nebyl připravený chovat se, jakoby nic.

„Jsme doma, připravená?“

„Na vichřici Alice? Nikdy!“

„Tak půjdeme, to se stejně nezmění.“ Zasmál jsem se a chtěl jí stisknout ruku. Omluvně se na mě usmála, ignorovala ji a pokračovala k domu. Ostře jsem nasál vzduch a bouchnul dveřmi. Na tohle kašlu. Domluvím se s ní a co nejrychleji to povíme ostatním. 

„VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!“

Bella:

Ale ne, ale ne… To trochu přehnala ne? Všude byly svíčky a květiny. Čekali na nás – mě před domem a tvářili se tak sladce až se mi slova přilepila na patro.

„Děkuju.“ Vypotila jsem ze sebe a nechala se vtáhnout dovnitř. Tam to bylo mnohem horší. Hromada dárků zabírala celý roh místnosti a obrovský dort zabíral druhý. Vypadal ale nějak divně.

„Jake se do něj už pustil trochu dříve…“ Vysvětlila mi Alice, když viděla můj směr pohledu. „Je čokoládový.“ Dodal na vysvětlení Jake. Nebylo pochyb, že to byl on, kdo ho tak pěkně okousal. Za prvé, v domě nikdo jiný nejí a za druhé, měl celou pusinku od čokolády.

„A je dobrý?“ Vzala jsem ho do náruče a došla k němu. Prstem jsem nabrala čokoládovou hmotu a olízla ho. „Hmm, ani se ti nedivím. Je výborný. Asi už ti nedám!“ Dobírala jsem si ho.

„Ale já si vezmu sám.“ S obrovskou silou se mi vykroutil a dopadl na nohy. Stál teď z druhé strany a já to ani nepostřehla. Kdy jsem tenhle vývoj propásla? Viděla jsem ho přeci ráno! Bezradně a vyděšeně jsem se podívala na Eleazara.

„Je to pořád rychlejší. Během roku by mohl vypadat na deset let a během dalšího na plně dospělého.“

„Musíme něco zjistit. Nenechám to tak.“

„Ale teď dárky ano?“ Zatleskala Alice a hnala se k hromadě. „Tenhle je od Emmeta a Rose.“ Podala mi balík. Tázavě jsem se na ně zahleděla.

„Chtěl jsem ti koupit dres, abys s námi mohla chodit na fotbal ale…“

„No páni, díky.“ Dostala jsem úžasnou raketu na squash. Samozřejmě s veškerým dalším vybavením. Parádní dres a dokonce i boty. Objala jsem je a chtěla raketu vyzkoušet…

„Ne, ne, ne. Ještě jsme tu my ostatní. Tenhle je od Carlisla a Esme.“

„Je to…“ Jenže v tom se Alice zasekla a upustila malý balíček na zem.

„Alice? Co je ti.“ Chytila jsem jí za ramena a snažila se upoutat její pozornost. Jenže mě něčí silné studené ruce odtáhly a já už nebyla u ní.

„Alice lásko? Co jsi viděla?“

„Panebože! To ne!“ Vydechl Edward.

13 Shrnutí povídek 15

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 14. díl - Večírek: