Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 35. kapitola

09.08.2011 (21:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2866×

Jako by mi cvaklo v hlavě a pochopila jsem. Jsme dost blízko a on slyší jejich myšlenky. Líbezně jsem se na něj usmála a snažila ho obměkčit. Moje domnění se potvrdilo – nelíbí se mu to, ale copak jsem to mohla Alici zatrhnout, když už jsem jí vyhnala kvůli svatbě? To ani náhodou a Edward si zaslouží oslavu. Vždyť má narozeniny.

„Nezlob se,“ promluvila jsem konejšivě. Potřebovala jsem si ho udobřit. Nechtěla jsem, aby domů dorazil naštvaný a všechno zkazil. Protože si myslím, že jsem mu přichystala opravdu pěkný dárek. Teda Alice a zbytek rodiny, ale já ho vymyslela. „Alice s tím přišla a já si myslela, že by ti to mohlo udělat radost,“ pronesla jsem na oko smutně a po očku sledovala Edwarda.

Podíval se po mně a usmál se. „Já vím,“ odpověděl už klidně. Pohladil mě po ruce a dál se věnoval řízení.

V duchu jsem se pochválila, jak jsem to zvládla. Musela jsem se hodně držet, aby mi na tváři nepovstal vítězný úsměv. Radši jsem se otočila k oknu a hleděla těch pár kilometrů k domovu z okna ven.

Zastavili jsme před domem. Edward se mnou nemluvil, ale nebyl naštvaný. Aspoň ne na mě. Vystoupil z auta, otevřel mi dveře a pomohl mi vystoupit.

„Překvapení,“ vykřikli všichni sborově, když jsme otevřeli dveře. Nikoho to nepřekvapilo. Jak by jo, když Edward čte myšlenky a věděl o tom? Všichni byli nahučkaní v chodbě, která se teď zdála tak maličká, když v ní stálo osm „lidí".

Rozepnula jsem si kabát, Alice mi pomohla se z něj dostat. „Všechno jsem zařídila,“ pošeptala mi do ucha a mrkla na mě. Podívala jsem se po Edwardovi, ale ten nevypadal, že by něco tušil. Všichni si perfektně hlídali myšlenky.

Šla jsem za zbytkem rodiny, který se pomalu začal trousit do jádra domu. Upřeně jsem pozorovala Edwarda. Nechtěla jsem, aby mi ušla jeho reakce. Ale co když se mu to nebude líbit?

Vešli jsme do obýváku a hned jeho pohled spočinul na klavíru. Vše bylo přestěhované, ale stejně se sem všechno vešlo. Vypadalo to tu, jako by tu byl klavír odjakživa. Udiveně se otočil na mě, na tváři mu hrál líbezný úsměv.

„Překvapení,“ odpověděla jsem mu, když jsem v očích viděla otazníky. „Tvoje rodina sem přestěhovala veškeré tvé věci. Nechci, abys od nás stále musel docházet domů. Teď jsi doma tady. Pokud budeš chtít? Pošta ti taky bude chodit sem. Myslím, že to pošťák ocení, chodit takovou dálku lesem k vašemu domu, aby ti to stejně později Alice přivezla sem,“ žvanila jsem.

„Bello,“ vyslovil moje jméno jako nikdy jindy. Tak pěkně, něžně, oddaně. Oplácela jsem mu jeho upřený pohled.

„Všechno nejlepší, Edwarde,“ zašeptala jsem, těsně než přitiskl své rty na ty mé. Chytil mě dlaněmi kolem boků a přitáhl si mě k sobě. Jemně si pohrával s mými rty. Zapomněla jsem na všechno kolem sebe, jak snadné to bylo. Vnímala jsem jen Edwarda a jeho rty. Byla jsem šťastná a to malé taky a dávalo to najevo.

Když mě koplo, lekla jsem se a s cuknutím se odtáhla od Edwarda. Zrušila jsem to kouzlo, které nás obklopovalo. Bublina, která nás pohltila, praskla. Zase jsem plně vnímala vše kolem sebe i Edwardovu rodinu. První, kdo mi padl do zorného pole, byla Esmé, která se široce usmívala a zasněně na mě hleděla. Trochu mě děsil její pohled, ale nehodlala jsem to řešit. Ne teď.

Posadila jsem se na pohovku, Edward si přisedl vedle mě. Esmé s Carlislem se posadili naproti nám, Emmett obsadil křeslo a Rosalie se uvelebila na jeho klíně. Jasper s Alicí se museli spokojit se sezením na zemi před krbem, ale nevypadalo to, že jim to vadí. Prostě tenhle dům není navrhnut pro početnou rodinu, usoudila jsem. A to ještě jeden člen roste pod mým srdcem.

Přemýšlela jsem nad tím, co by mohli Edwardovi přichystat. Co máte dát „člověku“, který všechno má, a když by mu něco chybělo, tak má dostatek peněz, aby si to dokoupil?

Připadala jsem si, jako bych slavila narozeniny taky. Veškeré dárky, které Edward dostal, byly i pro mě. Od Esmé a Carlislea jsme dostali letenky do Ria de Janeira s platností až do konce roku a klíče. Nechápala jsem k čemu jsou, ale byla jsem ujištěna, že Edward to ví.

Od Jaspera, Alice a Rose, protože ta se prý nehodlá hlásit k Emmettově dárku, jsme dostali ručně vyrobenou poukázku na třicet hlídání miminka přes noc. Prý se nám bude hodit a budeme jim ještě hodně děkovat. Možná mají pravdu.

„My dva spolu odjedeme v sobotu na lov a večer půjdem někam do baru. Pořádně si užijem!“ oznámil Emmett nadšeně. Div na sedačce nenadskakoval. „Ale neboj, Bello. Ohlídám ti ho.“ Mrkl na mě spiklenecky.

„Edward si může dělat, co chce,“ řekla jsem klidně. Ne, že by mi to nevadilo, ale je pravda, že si může dělat to, co chce. Nemůžu mu v tom bránit. Není nijak se mnou svázán.

„Ale Edward nechce,“ zašeptal mi Edward do ucha a políbil mě do vlasů. „Těším mě tvůj zájem o můj společenský život, ale nikam nejdu,“ řekl Emmettovi.

„Co?!“ vydoloval ze sebe Emmett. „To snad nemyslíš vážně! Já už to mám pořádně promyšlené! Takže nic takovýho, že nejdeš! Prostě jdeš a hotovo!“ rozkřikl se Emmett naštvaně. V údivu jsem na něj hleděla. Zbytek se mu smál. Ale já ne. Sice se vztekal jako malý dítě, ale doopravdy mu na tom tolik záleželo? „Vysvětli mi proč,“ naléhal vztekle na Edwarda.

„Chci být s Bellou. Nehodlám ji tady nechat samotnou kvůli nějaký kravině,“ odpověděl mu Edward.

„Prosím tě, Bella to tady zvládne. Není nesvéprávná. Zvládala to sama už od začátku, když sis vesele tokal s Tanyou.“

„Edwarde!“ vypískla jsem vyděšeně. Ani nevím, jak se to stalo. Bylo to tak rychlé, že jsem to skoro nestačila zaregistrovat. Edward najednou vyskočil na nohy a hrozivě vrčel. Jasper se mu snažil zatarasit cestu k Emmettovi a uklidnit ho. Rosalie instinktivně stála před Emmett, připravena ho bránit. Jako by to ta velké kupa svalů potřebovala. Alice s Esmé rychle přiběhly ke mně.

Drtila jsem v ruce polštář a snažila jsem se zklidnit zběsilý dech. Byla jsem zvyklá na boje mezi upíry. Vždyť jsem vyrůstala ve Volteře a několikrát se stala součástí těchto bojů, ale tohle bylo jiné. Lekla jsem se chování Edwarda, bylo to něco jiného než v tom kině. Teď zaútočil na svého bratra, a kdyby mu v tom Jasper nezabránil, byli by v sobě.

„Edwarde! Děsíš Bellu,“ vykřikla Alice. Na Edwarda ta slova působila přímo zázračně. Začal se znovu ovládat a vpil se do mě pohledem. Posadil se vedle mě a uchopil mou dlaň.

„Sorry, brácha,“ houknul na Edwarda Emmett. Nevím, jestli to Edward vzal na vědomí.

„Nechtěl jsem tě vyděsit,“ řekl kajícně. Pousmála jsem se nad jeho smutným obličejem. Neměla jsem se nechat vyvést z míry, měla jsem zachovat klid. Vždyť tohle je normální u upírů. Hlavně ve Volteře mezi Demetrim a Felixem, ti se prali každou chvíli. I když to nemysleli vážně. Pohladila jsem ho po tváři.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho opatrně. „Měl bys tam jít. Emmett si to moc přeje.“ Viděla jsem jeho nesouhlasný pohled a rychle jsem pokračovala, nesměl se rozpovídat, jinak bych to už neobhájila. „Doopravdy to tady zvládnu sama. Neměj strach. Pokud tě to uklidní, tak zavolám Angele a uděláme si dámskou jízdu. Ráda bych si popovídala s někým normálním. Ne normálním, ale člověkem,“ opravila jsem se, když na mě všichni vrhli ne moc příjemný pohled.

„Bello, tak to sis u mě rozlila. Jako já a Alice jsme vzduch? Chceš pořádat dámskou jízdu bez nás?!“ zeptala se Rosalie dotčeně. Nehodlala jsem teď řešit tohle, proto jsem se na ni pousmála a ignorovala ji.

„Nechci, abys všechen čas trávil se mnou. Já pochopím, když si budeš chtít někam zajet, něco vyřídit. Já nepočítám s tím, že zavrhneš celý svět a budeš se věnovat pouze mně. A rozhodně nechci, abys zanedbával svou rodinu. Už teď se jim řádně nevěnuješ. Prosím, jednou mysli na sebe a v tu sobotu jeď,“ přesvědčovala jsem ho. Teď už byl na pochybách. Přemýšlel o tom, ale nebyl plně rozhodnut.

„Nevím, Bello. Stále se mi to -“ Přitiskla jsem se k jeho rtům a zabránila mu tím pokračovat v mluvení. Odtáhla jsem se od něj a ještě jednou ho krátce políbila.

„Takže dohodnuto,“ vydechla jsem s úsměvem. Edward jen přikývl.

„Jsi úžasná, Bello,“ žasl nadšeně Emmett.

„Půjdu si lehnout. Jsem nějaká unavená,“ oznámila jsem všem a začala se zvedat z pohovky. Edward se automaticky zvedl taky. „Zůstaň tady se svou rodinou. Máš narozeniny, ne? Nechcete jít na společný lov? I když už jsi dneska byl. Nebude mi vadit, když tady budu chvíli sama. Dělejte, co uznáte za vhodné.“ Zatlačila jsem mu dlaní do ramene, aby si znovu sedl. „Mějte se pěkně. Dobrou noc,“ řekla jsem a odešla jsem pryč.

„Tak náš Edík už je podpantoflák a to si Bellu ještě ani nevzal!“ slyšela jsem Emmetta bublat smíchy a pak pleskavou ránu. Asi ho někdo udeřil. Přistihla jsem se, jak jsem se uchichtla nad tou představou. Zaslouží si to.

Vlezla jsem do koupelny a dala si rychlou sprchu. Lehce jsem si ručníkem osušila vlasy, rozčesala je, vyčistila zuby a oblékla se do pyžama.

Zachumlala jsem se pořádně do peřin a snažila se usnout. Cítila jsem únavu, ale nemohla jsem zabrat. Slyšela jsem zespoda tlumený smích. Co je asi tak rozesmálo? Představila jsem si umívajícího se Edwarda a byla jsem ráda, že jsem ho přesvědčila, aby v obýváku se svou rodinou zůstal. K nim přece patří. Nebylo by správné, kdybych ho od nich odtrhla, i když neúmyslně. Budu muset naplánovat, jak s Cullenovými trávit více času.

Už jsem byla v polospánku, laskala jsem maličké, když se skoro neslyšně otevřely dveře a vešel Edward. Postel pode mnou zanaříkala pod jeho váhou. Ucítila jsem délku celého Edwardova těla, jak se na mě zezadu tiskne. Vklouzl dlaní pod deku a začal hladit mé bříško.

„Dobrou noc,“ zašeptal mi do zátylku. Byla jsem tak unavená, že jsem nedokázala odpovědět. Spokojeně jsem se schoulila v jeho náručí a usnula.

<< // >>

V první řadě bych vám opět chtěla poděkovat za komentáře. Moc, moc mě potěšily. Příště Bella vyrazí s Cullenovými na nákupy a někoho tam potká. Koho asi? To se dozvíte v příštím díle. :)

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 35. kapitola: