Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 31. kapitola


Nevyřčená přání - 31. kapitolaMalá rozepře mezi Bellou a Edwardem. A taky nás čeká plánování svatby.

Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. A my už pak nikdy nebudeme stejní. (Autor neznámý)

...

Nabrala jsem na vidličku další sousto vajíček, ale nějak jsem se nemohla odhodlat, abych je strčila do úst. Byly vynikající a Edward, který běhal kolem plotny se zástěrou omotanou kolem beder, byl roztomilý, jenže… Svíral se mi žaludek a nemohla jsem jíst. Nešlo to. Při představě pojídaní jídla se mi udělalo nevolno a skoro jsem mohla jít hledat nějakou nádobu, kam bych mohla vyklopit obsah svého žaludku.

Proto jsem radši se zaujetím sledovala Edwarda. Tak moc se snažil, aby mi všechno ulehčil. Dívali jsme se spolu na filmy, vařil. Mimochodem výtečně, stále přemýšlím, kde se to mohl naučit. V domě plném upírů? To asi těžko. Stále jsme byli spolu. Ale bylo to divné. Od toho polibku na školní chodbě se mě už nedotkl. Teda ano, ale rozhodně v tom nebylo nic intimního.

Otočil se s pánví v pravé ruce, na které byla připravená další várka. Udělal krok ke mně a pak se zarazil.

„Tobě nechutná?“ zeptal se zklamaně. Uviděla jsem v jeho očích pohasínající jiskru, se kterou se vždy pro vaření zapálil. Přišlo mi to líto.

„Ne,“ řekla jsem spěšně, „vaříš velmi dobře, jen…“ zaškobrtla jsem se v půli věty. Opravdu mu můžu říct, že mám stažený žaludek a není mi dobře? Nebude vyšilovat?

„Jen co,“ pobídl mě nedočkavě. Vrátil pánev na plotnu a sedl si na volnou židli naproti mně. Upřel na mě svůj pronikavý pohled a vyčkával.

„Jen… nemůžu jíst. Necítím se dobře. Mám žaludek jako ve svěráku. Mám pocit, že když se najím, vyklopím všechno zase ven,“ přiznala jsem. V jeho očích probliklo pochopení a obdaroval mě úsměvem.

„To nevadí. Dnes vynecháme školu a budeme tady, aby sis mohla odpočinout a nastřádat síly. Běž nahoru. Já to tady poklidím a přijdu za tebou,“ pobídl mě a vstal, aby se dal do práce. Zamračila jsem se. Nelíbilo se mi, že tady všechno dělá sám. Je to přeci můj dům a on je host. To on by si měl užívat klidu a já bych ho měla náležitě pohostit a rozmazlovat. Neměl by hnout ani prstem.

Přešla jsem k němu a popadla utěrku. Aspoň mu pomůžu utřít nádobí, když se pustil do jeho mytí. Nechápu, proč nepoužívá myčku, když mi ji Esmé obstarala.

„Bello,“ napomenul mě, když jsem se chystala popadnout do rukou první talíř. Vzal mi talíř společně s utěrkou z rukou a odložil je na linku. Popadl mě jemně za ramena a pohlédl mi do očí. „Jdi si, prosím, lehnout,“ naléhal.

„Chci ti jen pomoct.“ Nechápu, co mu na tom vadí. Když to uděláme spolu, budeme to mít rychleji. Lehnout si můžu jít o trochu později.

Zoufale se na mě podíval. „Mysli na to maličké. Nechci, abys cokoli dělala v tomto domě a namáhala se. Budeš prostě jenom odpočívat. Ber to jako prázdniny, dovolenou. Neboj, o všechno se postarám,“ slíbil upřímně.

„Proč? Proč nesmím nic dělat? Vždyť jsem se až donedávna o sebe starala sama a taky jsem všechno zvládala. Proč tohle děláš?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Mám výčitky,“ zašeptal skoro neslyšně a pohladil mě po tváři. „Celou dobu si všechno musela zvládnout sama. Měl jsem tady být a postarat se o tebe, o vás. Dovol mi to aspoň teď.“

„Dobře,“ přitakala jsem rychle a spěšně odešla z pokoje. Nevzdala bych to tak rychle, ale nechtěla jsem, aby viděl, jak se mi ženou slzy do očí. Posadila jsem se do obýváku do rohu pohovky a přitáhla si kolena k tělu. Aspoň tak, jak mi to bříško dovolilo. Okolo sebe jsem rozestavěla polštáře. Jednak kvůli pohodlí a jednak kvůli tomu, aby ke mně Edward nemohl moc blízko.

Zadívala jsem se na černou obrazovku před sebou. Dělá to jen kvůli výčitkám, které ho tíží, protože se o mě nepostaral tak, jak si žádala doba, ve které se narodil, pomyslela jsem si. Proto ta jeho odtažitost, není tady z vlastní vůle, ale jen proto, že si to vyžaduje etiketa a jeho víra - musí se postarat o rodinu. Nedivila bych se, kdyby na něj u Cullenů čekala Tanya a on za ní vždy odbíhal. Samozřejmě až usnu, abych nepojala podezření. Bolelo mě z toho pod klíční kostí. Proto je tady? Aby si odlehčil svědomí. Proto tady takhle kmitá?

Slyšela jsem, jak vstoupil do místnosti a blíží se ke mně. To mi ještě scházelo. Teď mě uvidí ubulenou.

„Stalo se něco? Je něco v nepořádku? Máš bolesti?“ zeptal se vyděšeně. Posadil se těsně vedle mě, jak mu to jen polštáře dovolily.

„Nemusíš tady bejt,“ řekla jsem jedovatě. Nechci, aby tady zůstával proti své vůli. Nechci být záplata na jeho svědomí. A ani nedovolím, aby moje dítě bylo objektem pro odlehčení jeho výčitek.

„Co?“ vydechl udiveně. „Bello, co jsem udělal?“

„Kde je Tanya?“ vyhrkla jsem otázku, která mi myslí pochodovala už nějakou dobu a nemohla jsem se jí zbavit. Byla v mé mysli jako nějaký odporný červ.

„Nechápu, kam tím míříš.“

„Proč jsi tedy tady se mnou a ne s ní. Jsi tady kvůli výčitkám, které máš, protože ses nezachoval tak, jak jsi byl vychován? Nemusíš se se mnou ženit, ani od tebe nic jiného neočekávám. Můžeš se klidně vrátit domů k Tanye. Nebudu ti nic vyčítat,“ řekla jsem s velkým sebezapřením. Byla bych naštvaná, kdyby odešel.

„Tak o tohle tu jde? Žárlíš?“ zeptal se. Dlouhou chvíli jsme se měřili pohledem. Jo, žárlím! Když viděl, že mu neodpovím, pokračoval. „Bello,“ oslovil mě něžně. „Jsem tady, protože chci. Nikdo mě nenutí. Chci ti být nablízku a chci ti pomáhat. Mám výčitky svědomí, že jsem tady nebyl a nepomohl ti. Byla jsi na všechno sama. To mě trápí. Ne nějaká etiketa, a že v očích rodiny vypadám jako zmetek. Budu tady s tebou. Chci být u všeho, co se stane s naším dítětem,“ řekl s takovou oddaností, že jsem mu prostě nemohla jinak než věřit.

„Dobře. Věřím ti,“ řekla jsem popravdě. Líbezně se na mě usmál a přitáhl si mě k sobě. Odházela jsem všechny polštáře, které jsem tam před chvilkou narovnala, na zem. Opřela jsem tvář o jeho rameno a zavřela oči. Cítila jsem se unaveně, i když jsem před chvíli vstávala.

„S Tanyou je konec. Nadobro. Odjela domů už před měsícem,“ řekl, když už jsem skoro spala. Spokojeně jsem se usmála a cítila jsem vlnu úlevy ve svém nitru. Aspoň, že jednoho problému jsem se zbavila, pomyslela jsem si spokojeně, a pak se odevzdala spánku.

 

„Bello,“ ozvalo se velmi blízko mě. Nesouhlasně jsem zamručela. Nechci ještě vstávat. Ne teď, když se mi zdál tak pěkný sen. Přetočila jsem se na záda a otevřela oči. Musela jsem se párkrát promrkat, abych se ujistila, že mě nešálí zrak. Nešálil. Edward se skláněl nade mnou, obličej od toho mého pár centimetrů a nádherně se usmíval. Samovolně se mi roztáhly koutky úst.

„Nechci ještě vstávat,“ zanaříkala jsem. Líbilo se mi být v teple peřiny, nechtěla jsem vylézat. Edward se hlasitě zasmál a pohladil mě po čele.

„Nemusíš. Nechtěl jsem tě budit, ale jdu na lov. Alice tady do deseti minut bude, počkám, než přijde, abys tady nebyla sama.“

„Nemusel jsi obtěžovat Alici. Zvládla bych to tu sama,“ řekla jsem. Byla to pravda. Zvládla bych to. Měla jsem už program – spala bych. Dívala jsem se do jeho očí a až teď mi plně došlo, jak je blízko. Strašně moc.

„Zastaví se tady ráda. Říkala, že chce s tebou něco probrat. Bude to asi něco velkého, protože přede mnou překládala Bibli do finštiny, jen abych se nedozvěděl, na co myslí,“ odpověděl mi zamyšleně. Docela mi to nahnalo strach. Co když mě bude mučit v podobě třídění šatníku? Nebo mě vytáhne na nákupy? Jen to ne!

„Vrátíš se brzy?“ zeptala jsem se zoufale. Při představě nekonečného navlíkání a zase svlíkání oblečení se mi zatmělo před očima.

„Do večeře budu zpátky. Nepojedu daleko, abych byl co nejdříve zpět,“ slíbil.

„Dobře.“ Nachýlil se blíž a já v očekávání pootevřela ústa. Ale překvapil mě, protože se rty dotkl mého čela. Jenom mého čela. Zadržela jsem v sobě povzdech, který se dral na povrch, když se odtáhl.

Poposunul se níž a zastavil se na úrovni mého bříška. „Nezlob maminku,“ promluvil oddaně a vsunul ruku pod deku. Zpočátku jsem byla velmi překvapená, ale když polaskal pokožku na mém břiše, pochopila jsem. Hladí to maličké. Zastyděla jsem se, protože jsem si představovala bůhvíco.

„Už je tady Alice,“ upozornil mě a vytáhl dlaň zpod deky. Jako na důkaz jeho slov se rozlítly dveře a objevilo se v nich nejmenší stvoření z Edwardovy rodiny.

„Ahojky,“ zazpívala zvonivým hlasem a vplula do místnosti se širokým úsměvem.

„Ahoj,“ odpověděla jsem nejistě. Cítila jsem se trochu hloupě, když jsem se před ní válela v posteli. Ve vytahaném tričku a ona vypadá, jako by právě dofotila fotky pro módní časopis.

„Neměl bys už jít?“ popohnala nevrle Alice Edwarda. Podíval se na ni. Asi se jí snažil přečíst myšlenky, ale nevedlo se mu to. To jsem usoudila z jeho naštvaného pohledu.

„Počkám na tebe dole, Bello. Hoď se zatím do pucu. A pospěš si,“ řekla nekompromisně a zmizela dřív, než jsem jí stačila cokoli říct.

„Nejdu na nákupy,“ řekla jsem pevně Edwardovi. „Že na ně nemusím, prosím,“ zaprosila jsem. Potřebovala jsem jeho slib, že nikam doopravdy nemusím.

„Nemusíš dělat nic, co by se ti nechtělo dělat. Kdyby tě do něčeho nutila, stačí mi zavolat. Přijedu a osobně si to s ní vyřídím,“ řekl mi s úsměvem. „Vrátím se brzy,“ řekl ještě u dveří, než odešel.

Vysoukala jsem se z postele a natáhla na sebe černý saténový župan. Sešla jsem rychle dolů, to aby Alice neměla řeči. Seděla na pohovce, měla nohu přes nohu a zběsile listovala nějakým časopisem, který jsem na dálku neidentifikovala.

„Co ti tak dlouho trvá?“ zeptala se mě s úžasem. „Pojď si sem sednout. Máme hodně práce. Tolik toho musíme zařídit, než se Edward vrátí,“ začala zběsile brebentit. Posadila jsem se vedle ní a konečně viděla, co celou dobu prohlíží. Svatební časopisy. Leccos mi začalo docházet.

„Co to má znamenat?“ vyštěkla jsem vztekle a vytrhla jí časopis z ruky, abych ho mohla následně odhodit pryč. Tak tohle myslela za tu neodkladnou záležitost? Chce nám uspořádat svatbu? Tak ať na to zapomene!

„Myslela jsem, že bys mohla mít radost. Edward si tě určitě vezme. Udělá to, co je správné. Možná bych to stihla zařídit dřív, než to začne být na tobě hodně vidět. Teď by bříško zakryly šaty puštěné pod prsy. Kdybychom to stihli do konce měsíce, stačilo…“

„Tak dost!“ vykřikla jsem rozzlobeně. „Žádná svatba nebude, Alice. Je to jasné? Nechci se vdávat z povinnosti! Nechci si vzít Edwarda!“ křičela jsem na ni. Stoupla jsem si na nohy a začala přecházet po pokoji. Tolik mě naštvala.

„Bello, nech si to vysvětlit. Všichni by si moc přáli, abys patřila oficiálně do rodiny…“

„Běž pryč,“ zašeptala jsem a posadila se do křesla. Opřela jsem si lokty o kolena a promnula si nos. „Běž!“ pobídla jsem ji zhurta.

„Omlouvám se,“ zašeptala kajícně, a pak se ozvalo bouchnutí dveří.

  

<< // >>




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 31. kapitola:

 1 2   Další »
13. TonQa
11.10.2011 [20:38]

TonQa Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Liz
15.07.2011 [13:11]

Krasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
už aby byl další díl, moc se na něj těším Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. wik
15.07.2011 [2:14]

Asi bych se nedivila kdyby se Bells zbalila a odjela zpátky do Voltery. Připadalo mi to úplně stejně jako Belle že to Edward dělá jen z povinosti. A Alice tomu nasadila korunu Emoticon fakt že jo.
Jinak moc pěkný dílek.
Rychle další.

10. Aneta
14.07.2011 [23:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon moc se mi tahle kapitolka líbila

9. Aneta
14.07.2011 [23:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon moc se mi tahle kapitolka líbila

14.07.2011 [20:48]

InomaNádherná kapitola. Edward je divnej. Mám pocit, že on sám touží po Belle, ale má strach a to buď z toho, že kdyby se s Bellou nějak víc fyzicky sblížil, tak se bojí, že ublíží tomu maličkému. proto radši dá pusu na čelo, protože by to potom sám nedokázal zastavit.
Nebo, za druhé - a to je podle mě víc pravděpodobné - myslí si, že ho Bella nechce a že kdyby se pokusil o něco víc, tak by ho odmítla.
Nebo za třetí už nevím Emoticon
Nevšímej si mě, dneska nějak všechno moc rozebírám Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Nádherný díl, Alice to trochu přepískla. Vůbec se Belle nedivím, že ji vykopla. Vždyť v prvé řadě by se měl Edward nějak vyjádřit. Moc se těším na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Zdenuše
14.07.2011 [20:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. ajeje
14.07.2011 [20:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.07.2011 [19:59]

KristinaCullenskvelé

14.07.2011 [19:19]

Ariana Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!