Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nerozluční! - 34. kapitola


Nerozluční! - 34. kapitolaTrošku kratší kapitolka. Probere se Jasper, nebo ne? A pokud ano, bude stále takový, jako před uvězněním?

34. kapitola – Z deště pod okap

(pohled Belly)

Byla jsem už doopravdy zoufalá. U Cullenových už jsme byli deset dní a Jasper se stále neprobouzel.

Ale to nebyl jediný problém.

Tak zaprvé, Carlisleovi začala docházet krev, kterou měl doma schovanou a udržoval jí Jaspera při životě. Do města ale jet nemohl, protože tam někde venku už s určitostí čekal Sergej, který zjistil, že ho jeho družka i syn zradili. A vzhledem k jeho moci nikdo nemohl riskovat vyjít mimo dům.

Ano, mohla bych jet s ním a ochránit ho, ale já se od Jazze jednoduše nemohla hnout, protože to by pak zase nebyl chráněný on ani ti, kdo by v domě zůstali. Fakt výtečná situace.

Takže se včera večer pořádala taková menší porada a všichni se usnesli na tom, že bychom měli odjet. Do Volterry, kde nám nebude hrozit takové nebezpečí. Teda snad.

Další problém byl, že bych to měla nějak oznámit doma. Ale zavolat Sulpicii a říct jí: „Ahoj, teto, vracíme se domů a přivezeme i návštěvu – ty vegetariány Cullenovy, co je tak nenávidíte. Proč se vracíme? No, víš, jeden upírskej hrabě z Caiovy minulosti po nás jde a chce nás zabít. Ale jinak se máme fajn, co ty? Mimochodem, mám pro vás překvápko. Jasper je naživu. Sice je v komatu, ale žije. To je super, ne? No, už musím končit - abych od sebe dostala Alici, která se zrovna pohádala s mámou. To jsem ti neřekla, že se našla? Ahoj.“

Myslím, že tohle by mi asi neuvěřila. Spíš by si myslela, že už jsem zešílela totálně. Pravda je, že k tomu nemám daleko, ale kvůli Jazzovi se držím. Musím.

Povzdechla jsem si, zvedla se od snídaně a zamířila za ním.

Pohled na něj už mě tolik nebolel, protože už vypadal mnohem lépe. Nebyl tak vyhublý ani tak pobledlý. Doopravdy vypadal, že jenom spí.

Chytla jsem ho za ruku a sklonila hlavu. Napojila jsem se na něj. Ale jako obvykle jsem narazila pouze na tu neproniknutelnou zeď.

Už jsem se na ni nesnažila bušit. Ani ji přelézt nebo u ní naříkat. Prostě jsem si k ní sedla a opřela se o ni. Vším, čím jsem mohla, jsem se snažila dát najevo, že tu jsem. Že je v bezpečí a že ho miluju. Že už se nemusí bránit bolesti, protože už další nepřijde.

Ale bylo to úplně zbytečné.

Pomalinku a opatrně jsem se z jeho vědomí začala stahovat. Potom jsem procitla ve svém těle. Bylo to zvláštní. Když jsme byli děti, bylo to, jako bychom si mohli skrze myšlenky povídat. Myslím, že teď bych dokázala přímo nahlédnout do jeho mysli, kdyby mě tam pustil. Kdyby.

Zvedla jsem hlavu, pohladila ho po tváři a zvedla se k odchodu.

Už jsem brala za kliku, když jsem uslyšela jiný zvuk než jenom zvuk, co vydávaly přístroje. Bylo to jeho srdce. Něco se dělo.

Začalo tlouct rychleji. Ve vteřině jsem se otočila a už měla na rtech připravené Carlisleovo jméno, když se to stalo.

Znovu a více než obvykle se mu zachvěla víčka. A pak otevřel oči.

Chvíli se zmateně díval na strop a mhouřil oči. Asi mu vadilo tolik světla. Adriana nám pověděla, že ho celých deset let Sergej držel v tmavé cele.

Pak, když si zvykl, malinko natočil hlavu a podíval se na přístroje. V očích měl výraz absolutního šoku. Mě si ještě nevšiml. Stála jsem na místě jako socha a nedokázala jsem se pohnout ani ho na sebe nějak upozornit. To nešlo. Dokázala jsem vnímat jen to, že se probudil. Že žije.

Ze srdce mi spadnul tunový kámen. Do očí mi vyhrkly slzy. Otevřela jsem ústa, ale nedokázala jsem promluvit. Došla mi řeč.

Jazz přestal zkoumat místnost a znovu se zadíval na strop. Vypadal unaveně a ustaraně… ale klidně.

Sebrala jsem veškerou odvahu a něžně – přímo opatrně - se otřela o jeho vědomí tím svým. Jeho oči najednou začaly přejíždět po místnosti. Stále mě neviděl, stála jsem až v rohu. Měl v nich takový šílený výraz…

Vtom jsem ucítila váhavý dotek jeho vědomí. Asi se snažil přijít na to, kde jsem. Dokázal to pak určit.

Nadzvedl hlavu a jeho pohled se střetl s mým. A já se naprosto ztratila v těch nádherných zelených očích.

Měl v nich tolik šílenství… strachu, zlosti. Tolik lásky a štěstí zároveň…

Jeho oči to řekly všechno za něj. Nedokázala jsem se z toho pohledu vyprostit. Jako by mě jeho oči uvěznily a já už se nikdy neměla podívat na nic jiného.

Viděla jsem v nich i neskutečnou bolest, kterou se jeho oči snažily skrýt, ale nemohly. To jednoduše nešlo.

Po tvářích mi začaly téct slzy, protože jsem se neodvážila ani mrknout a porušit tuhle chvíli. Mohla bych tu stát věky.

Pak se ale ze zdola ozvala nějaká rána a já sebou trhla. Když jsem se vzpamatovala, jeho oči se mi vyhýbaly.

Dodala jsem si odvahy a vykročila k němu.

„Jdi pryč…“

Jeho vnitřní hlas mě najednou příšerně vyděsil. Znovu jsem sebou trhla.

„Jazzi… já… ach, bože… ty ses probudil!“ vyhrkla jsem v myšlenkách šťastně.

„Bello… jdi pryč,“ zašeptal.

Mezitím jsem došla až k němu a chytla ho za ruku. Nedíval se mi od očí, tak jsem ho pohladila po tváři a mírným tlakem ho donutila, aby otočil hlavu a zadíval se mi do očí. A v těch očích už nebylo to, co předtím.

Nezbylo v nich vůbec nic. Byly mrtvé.

„Co to říkáš?“

„Chci, abys šla pryč,“ zopakoval.

„Nemůžu jít pryč… ne teď, když jsem tě konečně našla… ach, je mi to tak líto. Vše, čím sis kvůli mně musel projít. Já… vím, že asi žádám mnoho, ale mohl bys mi to všechno odpustit?“ zamumlala jsem.

„Odpustit?! A co ti mám jako odpouštět?!“ vyštěkl na mě.

Lekla jsem se a přestala ho hladit po tváři. Svoji ruku mi vytrhl.

„Já… nikdy jsem nechtěla, aby ti někdo takhle ublížil… je mi to strašně moc líto… nesnesu pohled na tebe… co ti provedli a vědět, že je to moje vina,“ mumlala jsem dál a třásl se mi hlas.

„Tvoje vina? Copak jsi dočista zešílela?! Prostě odejdi, nechci tě tu,“ zavrčel.

„Vždyť ani nevíš, kde jsi!“ vzlykla jsem.

„To je mi fuk! Jdi pryč a už sem víckrát nechoď.“

„Jazzi…“

Po tváři mi stále tekly slzy. Tentokrát to ale byly slzy zoufalství. Nenávidí mě. Jasper mě nenávidí. Vlastně se není čemu divit…

Zaťala jsem ruce v pěst.

„Jak si přeješ!“ zašeptala jsem.

Pak jsem se otočila na podpatku a odešla z jeho pokoje. Jakmile jsem byla za dveřmi, rozběhla jsem se do svého pokoje, kde jsem se zhroutila na postel a znovu začala brečet. Už mě nikdy nechce vidět…

Ublížila jsem mu…

*   *   *

Jakmile se Jazz dozvěděl, kde a u koho je, kupodivu ani nevyváděl. Vlastně se choval jako naprosto poslušný pacient, když mu Carlisle vysvětlil, že jen co mu bude trochu lépe (asi do konce týdne), tak odjedeme do Volterry.

Ale tohle jsem se dozvěděla až od Carlislea. Se mnou Jazz doopravdy odmítal mluvit nebo jakkoliv komunikovat. Byla jsem z toho zoufalá. Tříštilo to mé srdce na kousíčky. Ale alespoň je naživu, říkala jsem si.

Abych se nějak zabavila, pomáhala jsem Rosalii s Esmé ve dne balit a zařizovat věci, abychom mohli v neděli odletět. V noci jsem pak tajně chodila do Jazzova pokoje a sledovala ho, když spal. Byla to jediná doba, kdy mě od sebe neodháněl, i když jsem věděla, že každé ráno musí v pokoji cítit moji vůni. Ovšem Carlisleovi nic nenaznačil, což jsem brala jako kladné znamení.

Bohužel bylo také jediné…

 

Takže, napadlo mě, že byste možná chtěli vědět, jak zhruba vypadají některé nové postavy. Takhle by podle mě mohl vypadat Josh:

No a tohle je Sergej:

Mohu vás totiž ujistit, že v dalším ději ještě oba sehrají docela velkou roli. Ale nechci vás nějak děsit. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nerozluční! - 34. kapitola:

 1 2   Další »
17. kaliipso
10.09.2012 [23:39]

tak jo at se dou všichni chlapi vicpat Sergej vítězí panejo jestli vipdá tak jak na fto tak je to ten nej upír v historii stmívání

16. patruše
29.02.2012 [6:51]

no ták sepiš další díl prosím Emoticon

15. kiki
28.02.2012 [16:40]

když bude další

14. crazygirl666
08.02.2012 [13:59]

No páááni už len nech sa jasper začne rozpravať z Bellou.... super kapča teším sa na pokračko...

13. Nenynka
06.02.2012 [18:10]

chudák Bella... honem další.... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.02.2012 [17:07]

alicecullen105¨dobrý Emoticon

11. Peabody
02.02.2012 [17:15]

super som zvedavá ako Jazz vysvetlí svoje chovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.02.2012 [13:19]

TyrandeVolturichudák bella Emoticon honem další kapču Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. belacullen
02.02.2012 [11:48]

uper kapča akorát by mohl být jazz trochu milejší Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.02.2012 [18:35]

Annie115 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!