Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nerozluční! - 13. kapitola

13.04.2011 (17:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3571×

13. kapitola – Měl si pravdu!

(pohled Belly)

Probudila jsem se a napřed se kouknula na budík, jestli je opravdu ráno. No, ráno bylo, ale teprve šest hodin. Vedle mě pořád ležel Jazz a spal. Ze spánku se usmíval. Byl na něj moc hezký pohled. Usmívat už se neusmíval dlouho, pokud nemyslím hořce.

Chtělo se mi, mu nějak poděkovat za to, co pro mě udělal. Myslím, že se za ty tři dny stejně asi moc nevyspal. Opatrně jsem se vymanila z jeho náručí, abych ho nevzbudila. Povedlo se.

Chtěla jsem se převléct. Ale viděla jsem, že mám na sobě tepláky a košili na knoflíčky, co se dá nosit na doma. Musel mě převléknout. No…

Koukla jsem se pod tričko a s úlevou zjistila, že spodní prádlo mám to samé. Radši jsem to víc neřešila a sešla dolů. Hodlala jsem mu udělat královskou snídani, jenže co na takovouhle snídani?

Rozhodně kafe, to je perfektní povzbuzovač. Pak možná nějaké to vajíčko na tvrdo. Opečená Slanina. Nebo nějaký sendvič? Dám mu prostě na vybranou a udělám toho víc. Vzpomněla jsem si na co nejvíc věcí, co se dají jíst ke snídani, a postarala se o to. Co nesní, to sním já, nebo si prostě uvařím něco pro sebe, protože předpokládám, že v tu dobu, co jsem byla mimo, ani moc nejedl.

S dvěma tácy (jedním přeplněným) jsem pak vešla do ložnice. Jasper stále ještě spal. Měla jsem hlad a nevydržela na něj čekat, a tak jsem svoji snídani už snědla, a pak se bavila tím, že jsem ho pozorovala ze spaní.

Jenže když už bylo asi půl dvanácté dopoledne, i tohle mě bavit přestalo. Lehla jsem si do peřin a natočila se k němu. Jako to nedávno udělal on, natáhla jsem ruku a pohladila ho po tváři. Uvědomila jsem si někdy vůbec, jak on je hezký? Ne, hezký ne. Krásný. I to je slabé slovo.

Párkrát jsem ho ještě pohladila a on pomalu otevřel oči. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, kde je, co tu dělá a co dělám já. Usmál se.

„Dobré ráno,“ řekl rozespale.

„Spíš dopoledne.“

„To už?“

„To už. Máš tu snídani.“

„Bello, měla by ses šetřit.“

„Jenže mně už nic není. A jez, sice jsem to přikryla pokličkami, ale pořád ti to může dost dobře vystydnout, pokud už to nebude studené teď.“

Znovu se usmál a nadzvedl se na lokty. Začichal a bylo slyšet, jak mu zakručelo v žaludku. Posadil se úplně a vrhl se na jídlo. Sice toho bylo jako pro čtyři lidi, ale snědl to všechno. Dokonce se z toho ještě kouřilo.

Když dojedl, postavil tác na zem a svalil se znovu do peřin.

„Děkuju, bylo to výborné.“

„Není zač.“ Usmál se a otočil se na mě.

„Víš, že jsi úžasná? Místo vlastního života, ses bála o tu malou a teď, místo toho abys odpočívala, se o mě staráš. Zatímco bych se měl starat já o tebe.“ Začal se mračit.

„Nejsem úžasná. A ty ses staral. Vsadím se, že jsi za celé ty tři dny nejedl ani nespal, jen čekal, až se probudím.“

„No, znáš mě dobře.“

„Jo, to jo.“

„A já zase znám tebe.“

„Jo, v tom se s tebou taky hádat nebudu.“

„Copak, nějaká změna? Poslední dobou se, se mnou hádáš kvůli všemu.“

„Jo, hádala jsem se. Minulý čas. Jenže se ukázalo, že ve většině věcí máš stejně nakonec pravdu.“

„Já vím“

„Je taky něco, co nevíš?“

„Jo, jedna věc by tu byla.“ Oči mu posmutněly a radši odvrátil hlavu. Nechtěl mě trápit. Chudáček…

Nadzvedla jsem se na lokty, abych na něj viděla. A sebrala jsem veškerou odvahu.

„Možná, že už znám odpověď.“ Získala jsem si jeho pozornost. Otočil se ke mně.

„Jak zní verdikt?“

„Takhle…“ špitla jsem a sklonila se k němu blíž, abych spojila naše rty. Těsně před těmi jeho jsem však zaváhala. Bude mě ještě potom všem vůbec chtít? To jsem si nechtěla připustit. To on to vyřešil. Jako vždy. Překonal za mě tu vzdálenost a spojil naše rty.

Tohle byl první, nefalšovaný polibek, který jsem mu opětovala ráda. O to víc jsem si ho užívala. Všimla jsem si opět té elektřiny mezi námi. Ta tomu polibku od Edwarda chyběla. To napětí… ta láska.

Bylo to nádherné. Měla jsem pocit, že bych ho dokázala líbat až do konce věčnosti. Možná ještě déle. Jenže jemu se nelíbilo být dole. Přetočil mě pod sebe a opět do polibku zapojil i naše jazyky. Rukou mě hladil po tváři a já mu zapletla ruce do vlasů. Tohle by nemuselo nikdy skončit. Nechtěla jsem, aby to kdy končilo. Jakmile už jsme ani jeden nemohli popadnout dech, přesunul se Jazz se svými polibky po mé čelisti až na krk. Bylo to tak krásné a přirozené, až mě to zaráželo. Proč jsem si tohle nechávala celá ta léta ujít? Dospěla už jsem přece před nějakou dobu…

Po chvíli se zas dopracoval k mým rtům. V očích měl neskutečnou radost a lásku. Myslím, že v mých očích se odráželo to samé. Ještě naposledy mě dlouze a vášnivě políbil a položil si hlavu těsně vedle mé. Natočila jsem se k němu. Rošťácky se usmíval.

„Konečně ti to došlo.“

„Měl si pravdu.“

„Jo, tu já mívám většinou. A v citech se nikdy nepletu.“

„No, asi jsem ti měla věřit.“

„Víš, já jsem si také dlouho nebyl jistý. U sebe myslím. Jenže když jsme odjeli z Volterry a já viděl Cullena, jak se okolo tebe točí… došlo mi to.“

„Pod svícnem největší tma, co?“

„Jo.“

Usmála jsem se a věnovala mu další polibek. Pak jsem už chtěla vstát a jít se konečně převléknout, ale jemu se to nelíbilo. Stáhnul mě zátky do postele a posadil si mě na klín.

„Kam si myslíš, že jdeš?“

„Ehm… do koupelny? Musím vypadat hrozně.“

„Sluší ti to.“

„Jo, jasně.“

„Ale vážně, i to vrabčí hnízdo ve vlasech.“ Zděsila jsem se.

„Vážně promiň.“ Líbla jsem ho na tvář a už jsem byla v koupelně. Taky jsem zamkla. Jo, jenže jsem si sebou nevzala oblečení. Ach jo.

Každopádně jsem se upravila, rozčesala si vlasy a odlíčila se. Pořád jsem totiž byla nalíčená, takže jsem nakonec tak zle nevypadala. Vyčistila jsem si zuby a opláchla si obličej. Zase jsem vylezla z koupelny a přešla k šatně a přemýšlela, co si vzít na sebe.

Ze zadu se mě chytly dvě ruce okolo pasu.

„Smím ti pomoct?“ zašeptal mi Jasper u ucha.

„Jak chceš.“

Na to zmizel v šatně a za pár vteřin se vracel s jedním tričkem v ruce a pohodlnou sukní. On taky vždycky věděl, co mi bude slušet. Nebo prostě věděl, v čem se mu líbím. Povzdechla jsem si a vzala to od něj. Usmál se na mě.

„Dík, můžeš jít, za chvilku přijdu.“

„Já se nikam nechystám.“ Nato přešel k posteli, pohodlně se uvelebil a sledoval mě. Když mi došlo, na co čeká, jen tak, tak jsem udržela čelisti u sebe.

„No, ne. Padej.“

„Mně se nechce.“

„To máš blbý. Zmiz.“ Jenže on fakt nevypadal, že se někam chystá. Hm, to určitě, divadélko mu tady dělat nebudu. I když už mě pravděpodobně jen ve spodním prádle viděl. Pak mě něco napadlo. Mohla bych mu to všechno oplatit. Ty narážky, a tak. Zalovila jsem ještě ve skříni se spodním prádlem.

Knoflíček po knoflíčku jsem si rozepínala košili a házela po něm svůdné pohledy. Vypadal dost vyjeveně, asi nečekal, že něco podobného udělám. A taky vypadal, že se sotva drží. V jednu chvíli jsem potěšeně sledovala, jak zatíná prsty do matrace. Chudáček, ale to má za to. Když už byla košile rozepnutá, rychle jsem ji za sebe strhla a vlítla do koupelny. Neměl šanci mě vidět, byť jen v té podprsence. Byla jsem moc rychlá. Jasper zaúpěl. Jako malá holka jsem na něj vyplázla jazyk a zavřela dveře. Tam jsem se zase zamkla, shodila za sebe zbytek věcí a osprchovala se. Pak jsem si vzala, co mi připravil Jazz a vylezla ven.

„To byla ale doba.“

„Hm… co je za den?“

„Středa.“

„Takže zítra se jde do školy?“

„Nejradši bych zůstal doma.“ Usmál se na mě a zamrkal. Srdce mi poskočilo. Jo, chápu ho, že by se radši věnoval jiným věcem, ale…

„Hm... kdy vůbec přijedou Alec a Jane?“

„Zítra, nebo v pátek, to ještě není jisté. Podle toho, jestli nebudou mít lety zpoždění.“

„Bezva, hned tu bude větší sranda.“ Posadila jsem se na postel.

„Mně se tu víc líbilo ve dvou.“

„I tak.“

„Chceš říct, že se mnou není?“ Na oko se zlobil.

„No… díky tobě jsem se spíš poslední dobou dost užírala a nevěděla, co chci, takže ne!“ smála jsem se. Naštval se.

„Ale, no ták, já tě nechtěla rozčílit.“

„Nebudu s tebou mluvit, dokud se mi neomluvíš.“ Dělal stále naštvaného a dusil v sobě smích. Nadechla jsem se a naklonila se k němu.

„Třeba takhle?“ šeptla jsem a políbila ho.

„Jo, to by šlo,“ zašeptal mezi polibky. Nakonec jsem se odtáhla a prostě ho objala. To mi taky moc chybělo, prosté jeho objetí. Tohle všechno okolo byly jen bonusy navíc.

„Nevím, co bych bez tebe dělala.“

„To já taky ne.“

„Miluju tě.“

„Já tebe taky.“ Odtáhl se, usmál se na mě a vzal mě za ruku. Vyrazila jsem za ním do obýváku.

„Tak, a co teď, když se všechno vrátilo do starých kolejí?“

„Nevím, ale všechno ne.“ Usmála jsem se a na důkaz toho ho políbila.

„Správně, všechno ne.“ A oplatil mi to.

„Co takhle pustit si nějaký film? A pak si zajít na lov?“

„Skvělý nápad,“ zazubil se a přešel ke skříni s DVD.

„Na co se chceš kouknout?“ ptal se mě.

„Já nevím, ale rozhodně ne na nějaký horor.“

„Dobře, co takhle nějaká komedie?“

„Jo, to by šlo.“

„Třeba Mama Mia?“

„Co to je? Ještě jsem to neviděla.“ Zkontroloval zadní stranu.

„Podle tohohle nějaká romantická komedie.“

„Tak to tam dej.“ Usmála jsem se. Blýskl po mně úsměvem a otočil se na DVD přehrávač. Když dal play, sednul si ke mně. Stulila jsem se mu do náručí a koukala. Musela jsem přiznat, že vybral dobře, byla to vážně sranda, doplněná ještě starými hity, které jsem všechny znala a většinu z nich měla ráda.

Když skončili titulky (při kterých jsme s Jazzem dostali záchvat smíchu), vypnuli jsme televizi a vydali se na lov. Už jsem zase měla docela žízeň a tak jsem vypila dvě srnky. Jazz si ulovil jednu pumu a medvěda. Býložravce nikdy nemusel. Mrtvoly jsme pak zahrabali a vraceli se domů.

Měla jsem víc než dobrou náladu. Pak mi došlo, že ještě jednomu člověku dlužím odpověď, jak to všechno dopadlo. Doma jsem popadla mobil a zavolala Sulpicii.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nerozluční! - 13. kapitola: