Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 33.- Aljaška

23.12.2009 (19:45) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1480×

„Lenochu vzbuď se.“ Smála se mi Alice a žďuchala mi do ramene.

„Co se děje?“ ptala jsem se jí rozespale.

„Už jsme tu, Denalské sestry na tebe čekají v domě.“

„Já myslela že jedeme za Kate.“ Zamručela jsem.

„To jsou ony, hele buď ti leze na mozek rozespalost, nebo ti leze na mozek Jacob.“ Smála se mi a já na svoji obranu zavrčela.

„Už jdu.“ Sykla jsem a vyšla z jejího auta.

Musela jsem si protáhnout asi všechny svaly v těle, jak jsem byla z toho sedění byla ztuhlá. Když mi popraskalo všechno možné, začínala jsem se dívat po krajině. Všude bylo bílo, zapomněla jsem, že jsme jeli na Aljašku. Dívala jsem se dál a viděla Alici, jak stojí před dveřmi. Rychle jsem přiběhla k ní. Tak akorát, zrovna otvírala dveře nějaká úchvatná upírka.

„Ness? Ach Nessie!“ křičela a vrhla se na mě, za ní se objevila druhá a taky mě objala. Když skončili se mnou, vrhli se na Alici.

„Kate, Tyano! Kde je Georg? Od svědectví jsem ho neviděla.“ Šveholila Alice.

„Je zrovna na lovu.“ Odpověděla jí jedna.

„Ehm… Ehm… mohli by jste mi říct, která je která?“ zeptala jsem se jich. Ty dvě se na mě divně podívali.

„Ztratila paměť.“ Špitla k nim Alice.

„Já jsem Tyana a tohle je Kate.“ Řekla blondýnka a ukázala na brunetu vedle sebe.

Usmála jsem se na ně. Holky nás pozvaly dovnitř. Posadila jsem se na gauči a dívala se po pokoji, bylo tu docela útulno. Kate přišla k televizi, která nebyla zapojená. Jen se jí dotkla a začala hrát nějaký fotbalový zápas.  Potom si přišla sednout k nám a televize pořád hrála.

„Kdy si to vylepšila?“ ptala se Alice.

„To víš, když jsem to neměla na koho využít, tak jsem se musela někde vybít.“ Usmála se.

„Už jsem zpátky.“ Zavolal nějaký mužský hlas z předsíně, nejspíš Georg.

„Tady.“ Houkla Kate a dál se bavila s Alicí.

Z chodby se přiřítil vysoký kluk. Měl bronzové vlasy na krátko rozpustile se usmíval a díval se do země. Stál tam asi minutu. To už zaujalo i ostatní a když se na něj dívalo celé ženské osazenstvo, rozpustile se usmál a zvedl oči. V jeho rudých očích mu hrály jiskry. Počkat rudé oči? Neměli to být vegetariáni? Čelist mi spadla dolů. Ostatní na tom nebyli jinak.

„Proboha Georgu co jsi to udělal?“ vykřikla zděšeně Tyana, protože Kate to nemohla rozdýchat, i když byla upír.

„Hrál jsem si.“ Zasmál se jako andílek.

„COŽE SI??“ vyjekla ne zcela uzdravena Kate.

Zužila jsem oči a na chvilku se mi zdálo, že Georg trochu mžourá, ale to u upíra nebylo možné. Podívala jsem se pořádněji a viděla, malinkou skoro nepatrnou vrstvu nějakého předmětu. Civěla jsem jak na debila, ale pak mi došlo že to co má v oku je čočka. Takže tenhle upír si nasadil čočky a vůbec mu nevadilo, jaká bude reakce jeho družky a přátel. Nějaký sebevrah, nevím proč, ale něco na jeho nápadu se mi tak líbilo že jsem se rozesmála na celé kolo. Georgovi jako jedinému došlo čemu se směju a tak byl zklamaný, že jsem na to přišla.

„Čemu se prosím směješ?“ zeptala se mě nasupeně Kate.

„On… Georg… má… v očích… červenou… čočku.“ Vydávala jsem mezi záchvaty smíchu, až jsem z to ho brečela.

„Ty máš čočky?“ ptala se Tyana. Georg pokýval hlavou a pomalu si je začal vytahovat.

Když už měl oči nádherně medové, Kate mu skočila kolem krku. Mačkala ho asi tak pět minut.  Dala jsem si pramínek svých vlasů za ucho a vlezla do pokoje, který mi holky připravili. Byl malý a vypadal jako z ledu. Postele, šuplíky, skříně, lampa. Úplně všechno tady bylo s křišťálu. S tím mohli trhnout i Esme. Tohle byla vážně nádhera.

Svalila jsem se na křišťálovou postel a matračka kupodivu nebyla z křišťálu. Skoro jsem se obávala, že se pode mnou postel prolomí, ale jak jsem dopadla, postelí neproběhl ani jeden třes. Na ní by se asi dalo dělat věcí.

Usmála jsem se. Na co zase nemyslím. Možná to bude tím prostředím a možná taky tím, co se teď ozývá z vedlejšího pokoje. To byly ale zvuky. Ruku jsem si dala přes tvář, se snahou tohle všechno zaspat, ale něco mě na obličeji zastudilo. Odtáhla jsem tedy ruku a zkoumala své zápěstí.

Byl vážně nádherný, ale někdo z mojí druhé rodiny tam chběl. Možná že Jacka považovali za mojí první rodinu. Jo to by tak mohlo být. On tam patřil, stejně jako ostatní. Převrátila jsem se na druhou stranu a v tašce nahmatala Jacobův dárek. Jo vlkovský ďábel a andělský poloupír, to trefil. Usmála jsem se, on má prostě jen samý hloupý, ale originální nápady.

„Ness nechceš si zajet na nákupy?“ vtrhla mi do pokoje Tyana.

„Promiň, ale včera jsem byla s Alicí.“

„Co jsem slyšela tak si nákupní maniak.“ Mrkla na mě.

„Promiň, ne.“

„Ani s tetičkou Tyanou?“

„Ani s tetičkou Kate, Rose, Alice nebo já nevím ještě jakou.“

„Nessie.“ Řekla potichu a udělala na mě psí oči.

„No kdybych nevěděla že jsi upír, možná bych tě tipla k vlkodlakům.“ Zasmála jsem se.

„No dovol!“ zamručela.

„Tak se na sebe podívej, typický psí pohled, si v tom skoro lepší než Leah,  a to je psem už nějakou dobu.“

„Tak mi řekni nebo ukaž, nějaký pohled, já jsem přece upírek, tak udělej to co chci.“

„To vážně nevím jak.“

„No vidíš.“

„No to jo, ale vážně nejdu.“

„Ale jo, musíme ti vybrat dárek.“

„Jak znám Alici, tak už tě hnala tak, že už ho máš.“

„Proč si to o mě každý myslí?“ zašeptala Alice, která už stála ve dveřích.

„A není to tak?“

„Je.“ Přiznala se.

„Takže, dobře. Počkejte tady chvíli.“ Houkla Tyana a zmizela. Vzápětí se zase objevila, za ní stala Kate s rukama kolem Georga.

„Tohle je od nás všech.“ Řekl Georg.

Rozbalila jsem dárek. Jo mohla jsem to tušit když to organizovala Alice. Byly to jedny fialové šaty. Měli vyztužený korzet, s kterého se rozlévala jemná průsvitná fialová látka ke kolenům. K tomu nechyběli sladěné lodičky, tlustý náramek, náhrdelník a náušnice.

„To máš na tu zítřejší oslavu.“ Oznámila mi Alice.

„To už je zítra?“

„No vlastně za pár hodin, už bych měla jet. Musím ještě koupit dárek, zabalit dárek od Edwarda. Uspořádat domácí oslavu, protože by mě asi všichni zadupali. Achjo, co když se jí to nebude líbit, nevidím její reakci. No vlastně ani nevím jaká bude.“ Šveholila si pro sebe Alice a pomalu odcházela z pokoje, nakonec se její hlas vytratil, když zmizela venku.

„Kdy mě máte pustit?“

„Až nám Alice zavolá, věděla si že pro ní Jasper musel přijet?“

„Proč?“

„Vzali jste ji jen jedno auto.“ Smála se Kate.

„Aha, mimochodem děkuji za šaty.“ Usmála jsem se.

„Jo a hele, tady ještě něco máš. Nevím, ale říkali že se to dává na narozeniny.“Kate mi podala obří bonboniéru.

„Víte o tom, že oslavenci nabízí tomu kdo mu ji dal?“ usmála jsem se, roztrhla jsem jednou rukou obal. Pak jako řádný oslavenec jsem jim rvala bonbóny do pusy. Divila jsem se, že si je vzali ale přežvýkávali je teda statečně.

„Chutná?“ zeptala jsem se a sama jeden do sebe hodila.

„Strašně.“ Zašklebila se Tyana.

„Tak si vezmi další.“ Usmála jsem se a rvala ji další.

„Jak to můžeš jíst?“ nechápala Kate.

„Hnus co?“ usmála jsem se.

„Ty to nemáš ráda?“

„Holt upír se ve mně nezapře.“ Zazubila jsem se.

„Dobře, ale máme menší příkazy.“ Zahřměl najednou Georg. Nadzvedla jsem jedno obočí.

„A spát. Už je deset.“ Všichni jsme se rozesmáli a já teda zelehla.

„Dobrou zlatíčko.“ Popřáli mi všichni a odešli.

Zůstala jsem sama v tom křišťálovém pokoji, v hlavě mi zněla nějaká písnička, kterou jsem nikdy neslyšela, ale přesto byla známá. Byla nádherná.

Tuhle povídku už chci pomalu ukončit, nezapoměla jsem na přání některých xD ale i tak, prám se vás mám do konce udělat jen jednu kapitolu nebo dvě? prosím napište svůj názor, mám rozmyšlený konec pro obě dvě verze, děkuji za váš názor. RenesmeCullen