Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenapravitelný? - 3. kapitola

27.05.2010 (08:15) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1740×

3. kapitola

Edward:

Letadlo se zvedlo od země. Já se uvelebil do sedačky, nasadil sluchátka a absolutně ignoroval všechny okolo. Čeká mě pár hodin letu, než se setkám se svou „úžasnou“ tetou.

Najednou na mě mluvila krásná letuška, která mi oznamovala, že přistáváme. Musel jsem asi usnout, protože jsem si jaksi neuvědomoval posledních pár hodin.

S úsměvem jsem jí poděkoval a chystal se na přistání. Jakmile letadlo přistálo, vzal jsem si pár svých věcí a zapojil se do davu vystupujících.

V letištní hale už stála má teta, ale počkat vždyť ona nevypadala jako má teta. Stála tam elegantní dáma, která měla jen rysy jako má teta. Najednou k ní přistoupil nějaký muž a dal jí polibek. Počkat to přeci nemůže být moje teta!

Došoural jsem se k té známé - neznámé osobě a ona mě hned objala.

„Edwarde, tak ráda tě vidím,“ řekla nadšeně. Ona je zdrogovaná?

„Ehm… ahoj, teto… změnila ses.“

„To ano, Edwarde, jsme teď moc šťastná. Je mi líto, že jsi nemohl přijít na svatbu a…“

„Svatbu? Jakou svatbu?“

„Moji svatbu. Byl jsi zván i ty, ale tvá matka mi řekla, že nemáš čas.“

„Ty jsi vdaná?“ řekl jsem s šokem a možná i s trochou nadsázky.

„Ano jsem, tohle je můj manžel Peter Chaucer,“ představila mi muže vedle sebe, ale já mu jeho nastavenou ruku neopětoval. Stále jsem to nemohl pochopit. Tohle, že je moje teta? Pravda naposledy jsem ji viděl někdy, když mi bylo dvanáct, ale jak se mohl někdo tak rapidně změnit?

„Manžel?“

„Ano, Edwarde, proč se pořád tak ptáš jako idiot?“

„Já jen… nechápu to. Byla jsi… ehm… jiná.“

„Časy se mění, Edwarde, a lidi taky. Což ty stále nedokážeš pochopit. Byl jsi tak zahleděný do sebe, že si ani nezaregistroval moji svatbu. A teď jsi nula, já se tě ochotně ujmu, chci ti pomoct a ty se ke mně chováš takhle?“seřvala mě.

„Tak promiň, této. Omlouvám se, jen jsem byl z toho trochu zmatený. Nikdy bych neřekl, že se vdáš.“

„To je v pořádku. Tvoji omluvu přijímám. Chápu, že není lehký spadnout zpátky na zem a najít pevnou půdu pod nohama. A od toho jsem tady, chtěla bych ti pomoct.“

„Nejsem zas taková nula, jak si myslíš.“

„S tím začneme, musíš přestat lhát sám sobě.“

„Hm,“ odpověděl jsem. Možná něco z toho co říkala, byla pravda, ale určitě jen přehání. Nejsem nula, oni se ještě budou divit. Všichni!

Přikývla a po boku, jak se zdá nepříliš výřečného, Petera se vydala ven z letiště. A já se táhnul za ní.

„Jo, Edwarde, ještě jedna maličkost. Jelikož jsi nevěděl ani o mojí svatbě, pravděpodobně ani nevíš, že se nám před pár měsíci narodilo dítě.“

„Dítě?“ Ona má ještě dítě. Panebože, vždyť je jí minimálně čtyřicet!

„Ano, jmenuje se Elizabeth a je stará čtyři měsíce. Ale neboj, bude se ti líbit. Je kouzelná,“ rozplývala se. Takže dítě a manžel? To jsem byl vážně tak mimo?

Otočila se a pokračovala v cestě. Po menší odmlce jsem si sebral svoje kufry a vydal se za nimi.

Jakmile jsme vyšli z letiště, teta s Peterem si to namířili k luxusnímu autu Cadillac XTS Platinum. Nemohl jsem uvěřit tomu, co vidím. Manžel, dítě a pravděpodobně i peníze. Kde je ta teta, kterou jsem znal? I když mi ta její změna nijak nevadí, neměl jsem ji rád a teď už se mi celkem zamlouvá.

„Pojď, Edwarde,“ vybídla mě. Dal jsem kufry do kufru auta a nasedl do auta.

Cesta mi utekla celkem rychle a já už spatřil ceduli, kterou jsem neviděl už léta. Byl jsem ve Forks. Ve městě se toho ale moc nezměnilo. Stále to bylo to malé městečko, kde se všichni znají. Snad to tu nějak přetrpím.

Projeli jsme střed města, což v podstatě znamenalo pár obchodů a ochablé náměstí, a jeli jsme dál. Auto zastavilo před luxusní vilou, která byla postavená trochu izolovaně od ostatních domů. Byl to ale opravdu luxus. A teď jsem nechápal tetu ještě víc. Má na tohle vše a bydlí v tomhle zapadákově? Ale proč?

„Páni,“ řekl jsem s obdivem.

„Vítej u nás. Pojď, zavedu tě do tvého pokoje, ať si můžeš vybalit a odpočinout si. Pak ti vše ukážu,“ řekla teta. Vzal jsem s pomocí Petera všechny kufry a šel za ní.

Interiér jsem si moc neprohlížel, ale celkově to na mě působilo opravdu úžasně. Kdybych nevěděl, v jakém městě to jsem, bylo by to skvělé bydlení.

Teta mě zavedla do obrovského pokoje.

„Tak tady to je. Chovej se tu jako doma,“ řekla a odešla.

Posadil jsem se na postel a vzpamatovával jsem se z toho všeho. To ještě bude něco.

Bella:

„Belli, vstávej!“ budila mě šeptem máma. Jen jsem něco nesrozumitelně zamumlala a otočila se na bok.

„Bello! Vzbuď se.“ Zatřepala semnou, když jí došla trpělivost.

„Ještě ne,“ zamumlala jsem.

„Ale ano. Už jsi spala dlouho,“ řekla nekompromisně máma a já si představovala, jak si založila ruce v bok. Odhodila jsem peřinu a s ještě zavřenýma očima slézala z postele.

„Vidíš? Stojím. Teď jdi,“ vyhnala jsem ji slušně z pokoje.

Popadla jsem kosmetickou taštičku, oblečení do školy a pádila se osprchovat. Dávala jsem si hodně uvolňující sprchu, protože mně strašně bolely záda. Potom jsem si taky vmasírovávala šampón do hlavy.

„Bello! Není ti nic?“ ozval se tátův hlas, následovaný boucháním. Pane Bože, proč se o mě jen tolik bojí? Jsem malé dítě? Už ne…

„Neboj, tati. Jen se sprchuju!“ překřikovala jsem vodu.

„Ale už jsi tam nějak dlouho. Už vylez,“ odpověděl mi. To si snad dělá srandu?

„Tati, vylezu, až budu osprchovaná!“

„No konečně. Nemyslíš, že ses sprchovala nějak dlouho?“ ptala se mě máma. Pane Bože, to se nemůže člověk ani pořádně vysprchovat, aniž by ho buzerovali?

„Tak promiň, mami, potřebovala jsem se uklidnit. Na něco jsem si vzpomněla,“ zalhala jsem ji a ona mi na to překvapivě skočila a dál se nevyptávala.

„Co dobrého máme k snídani?“ zeptala jsem se.

„Ehm… vafle.“

„Belli, není ten tvůj nejoblíbenější herec náhodou Edward Masen.“ Nebyla to otázka, jen pouhé konstatování. Přes to jsem mu odpověděla.

„Ano je. Proč se ptáš?“

„Ale… v novinách píšou, že se má přistěhovat do Forks.“ Zašustil novinami, jak přetáčel stranu. Předložil ke mně článek, kde píší, že se sem bude Edward stěhovat.

Bývalá hvězda se stěhuje!

Po těžké autonehodě, kterou měl Edward Masen (17) před 2 měsíci, ho jeho matka Elizabeth Masen (35) posílá za jeho tetou do Forks. Forks je malé městečko ve státě Washington a žije v něm pouze 3000 obyvatel. Tak do takového zapadákova se stěhuje naše bývalá stár Edward Masen, který ztvárnil roli Marka ve filmu Sám doma o Vánocích. Náš zdroj uvedl, že se stěhuje přibližně za týden. Více informací zatím nemáme.

Dál jsem raději nečetla a vrátila noviny tátovi. Byla jsem opravdu šťastná, že uvidím Edwarda naživo.

Dosnídala jsem a šla si vyčistit zuby. Po cestě dolů jsem popadla školní tašku a pomalu šla dolů ze schodů.

„Ahoj!“ vykřikla jsem na rozloučenou. Jestli mě pozdravili, už jsem neslyšela, protože jsem musela jít na autobus. Táta mi totiž zašantročil klíče od auta, takže teď už asi týden jezdím autobusem.

Jakmile jsem vešla na školní parkoviště, byla jsem obdařena úsměvem ze strany Grega a nenávistným pohledem ze strany Lauren.

„Bello!“ zakřičela Angela. Otočila jsem se, abych ji viděla a ona za mnou utíkala z opačného konce parkoviště.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se jí, jakmile přišla ke mně.

„Už jsi to četla?“ ptala se zadýchaným hlasem.

„Co?“ Nechápala jsem, co myslí.

„No to…,“ zhluboka se nadechla, aby mohla pokračovat, „no přece to, že se do Forks stěhuje Edward Masen,“ zablekotala.

„Ano. Vím to.“ Šťastně jsem se usmála a začala si s Angelou štěbetat, jaké to bude, až bude Edward chodit s námi do ročníku.

**

Týden uběhnul jako voda a já si chystám nějaké nové oblečení, které jsme si s Ang dnes koupily. Zítra je pondělí, tudíž přijede Edward. Už se těším. Vzala jsem si modrý top, k němu světlé rifle a tmavě modré tenisky. Taky jsem si vzala koženou bundu, protože tady moc teplo nebude.

Už jsem byla najedená, takže jsem si jen vyčistila zuby a pádila dolů. Popadla jsem klíče od auta, které jsem už našla, a vyšla z domu. Nasedla jsem do svého zlatíčka a ujížděla ke škole.

U školy jsem byla překvapivě rychle a na parkovišti jsem si všimla nového Volva.

Volvo?! To bude Edward. Otočila jsem se, abych našla Angelu, ale nikde jsem ji neviděla. Sakra Ang, kde jsi, když tě člověk potřebuje?

Stála jsem celou dobu opřená o svoje auto, když se od Edwardova auta rozešel hlouček holek. Konečně jsem ho viděla. O můj Bože. Konečně ho vidím naživo. Myslela jsem, že se rozplynu, tím, jak byl krásný. Ten jeho uhrančivý pohled. Jeho hnědé vlasy na slunci vydávaly bronzové odlesky.

„Bello!“ Mávala mi Ang rukou před obličejem.

„Co se děje? Kde jsi celou dobu byla? Pojď, musíme na hodinu.“ Chňapla jsem ji za ruku, ale narazila jsem na sádru. Podívala jsem se Angele do obličeje a ona studem sklopila oči. Začala jsem se strašně smát, protože to je poprvé, co si něco zlomila Ang a ne já.

„Co jsi proboha dělala?“ tázala jsem se jí, ale úsměv mi na rtech zůstal.

„Ale, uklouzla jsem doma na schodech. Nikdy nechtěj mladší sourozence.“ Zasmála se Ang semnou. Nechala jsem to být a spolu s Ang jsem se vydala na první hodinu, kterou bohužel nemám s ní. Před třídou jsme se rozloučily a já si to namířila do učebny. Bohužel jsem do někoho vrazila, tím pádem jsem spadla na zem.

„Au!“ vypadlo mi z úst. Vážně mě to bolelo.

„Ježiši promiň, já nechtěla!“ řekla mi sarkasticky Lauren. Přivřela jsem oči a začala se zvedat. Bohužel jsem se zapřela za bolavou ruku a bolestně sykla. Lauren se začala strašně smát, ale hned na to zmlkla.

„Co se tu děje?“ ozval se přísný hlas ředitele školy. Zvedla jsem pohled a uviděla, už zmiňovaného ředitele s Edwardem. Bože, srdce mi sprintovalo o sto šest a já zrudla.

„Slečno Swanová, stalo se vám něco?“ zeptal se přívětivým hlasem ředitel.

„Ano. Nejspíš mám zlomenou ruku,“ odpověděla jsem se sklopenou hlavou, protože jsem nevydržela Edwardův pohled.

„Fajn. Takže vás někdo odvede na ošetřovnu. Kdo chce jít?“ optal se pan ředitel.

„Já půjdu.“ Slyšela jsem hlas Grega. No nazdar, to zase bude.

„Fajn. Vy, doprovoďte slečnu Swanovou na ošetřovnu, a vy, pojďte semnou.“ Otočil se na Lauren. Super, doufám alespoň, že dostane za školu. Nebo něco takového. Greg ke mně přišel a pomohl se mi zvednout. Celou dobu jsem měla oči upřené na Edwarda, který se tvářil smutně? Ne! To se mi opravdu jen zdálo.

„Opravdu semnou nemusíš jít,“ vypadlo ze mě po cestě.

„Ne, mě to nevadí! Jdu rád,“ odpověděl mi přesvědčivým tónem.

Na ošetřovně mi dala sestřička pouze dlahu. Ruku jsem neměla zlomenou, pouze nalomenou. S dlahou a Gregem jsem se vydala zpátky na hodinu. Zaklepala jsem a po vyzvání jsem vešla. Učitelovi stačilo ukázat ruku. Pouze přikývnul a rukou pokynul, abych si sedla na své místo. Se sklopenou hlavou jsem směřovala ke svojí lavici. Zvedla jsem hlavu a těsně před ní se zastavila. Vykulila jsem oči a sledovala Edwarda, jak se kření v mé lavici.

„Nějaký problém, slečno Swanová?“ zeptal se učitel, když jsem stále stála.

„Ne…“ přinutila jsem se promluvit! Byl by to za dnešek už druhý trapas, tak jsem radši zalezla za lavici.

„Ahoj. Ta ruka vůbec nevypadala dobře… Máš s ní něco?“ zeptal se mě Edward, jakmile jsem si sedla.

„Ehm…“ musela jsem si odkašlat, protože jsem měla v krku knedlík, „je to jen nalomené. Jinak jsem Isabella Swanová,“ odpověděla jsem mu a zároveň se představila.

„Fajn, to jsem rád. Jinak jsem Edward Masen,“ odpověděl a krásně se usmál. Bože, to bude ještě něco. Za celou dobu jsme spolu už nepromluvili ani slovo a já se těšila, až to řeknu Angele. O mě se zajímal Edward Masen!

Edward:

Teta byla natolik akční, že mě zapsala do školy hned od pondělí. Jelikož byl ale zatím víkend, užíval jsem si klidu a luxusu. Má teta s Petrem mi dokonce koupili auto. A to hned moji neoblíbenější značku - Volvo.

Byl jsem z toho fakt nadšený a dokonce jsme i souhlasil, že jim pohlídám Elizabeth a k překvapení všech v sobotu večer. Beztak jsem pochyboval, že tady je něco, kam se dá zajít.

K mému štěstí po celou dobu, co byli na večeři, Elizabeth klidně spala a tak jsem si vzal plechovku piva a zamířil k notebooku, kde na mě čekalo hromadu mailů od fanynek. Každá psala, jak strašně mě miluje a podobný bláboly. Znechuceně jsem notebook zase zaklapl a šel radši spát…

Neděle probíhala v klidu, sice jsem musel absolvovat rodinej výlet bůh ví kam, ale přežil jsem a než jsem se nadál nastalo pondělí.

Ráno jsem nasedl do svýho stříbrnýho Volva a vydal se směr škola. Jakmile jsem zaparkoval, hned u mě stálo pár holek a byly celý nadšený, že mě vidí. Věnoval jsem jim pár úsměvů, podpisů, získal jsem pár telefonních čísel a hlouček se rozešel.

Chtěl jsem vyrazit do školy, ale pak mě zaujala holka, která stála u svého auta a dost okatě mě pozorovala. Byla celkem pěkná a určitě by stála za hřích. Hnědé vlasy jí spadaly kolem obličeje, byla drobné malé postavy a její kůže byla až alabastrová. Sice tu všichni byli neopálený, jelikož jsem slunce zavítalo dvakrát za rok, ale ona byla extrém. Co mě ale zaujalo víc, byly její hluboké čokoládové oči. Chtěl jsem ji věnovat jeden ze svých oslnivých úsměvů, ale pak se před ní objevila nějaká holka a tak jsem jí dál nevěnoval pozornost.

Nejprve jsem musel do ředitelny za ředitelem, který mi vše vysvětlil a vedl mě do mé nové třídy. Když jsme ve šli tak holka, která mě pozorovala na dvoře, teď ležela na zemi a druhá vedle ní se jí pošklebovala. Zřejmě ona byla toho důvodu proč čokoládová kráska, jak jsem si ji pojmenoval, ležela na zemi.

„Co se tu děje?“ zaburácel ředitel. „Slečno Swanová, stalo se vám něco?“ promluvil na krásku.

„Ano. Nejspíš mám zlomenou ruku,“ odpověděla.

„Fajn. Takže vás někdo odvede na ošetřovnu. Kdo chce jít?“ zeptal se ředitel.

„Já půjdu,“ ozval se nějaký kluk, který měl o ní evidentně zájem. Ona se ale netvářila moc nadšeně.

„Fajn. Vy, doprovoďte slečnu Swanovou na ošetřovnu, a vy, pojďte semnou,“ uděloval rozkazy ředitel. Já si tam jen stál v ústraní a všechno pozoroval.

Kráska s tím klukem za chvilku odešli a ředitel už se chystal odejít s tou druhou dívkou. Ale byl tu kvůli mně, takže jsem na sebe musel upozornit.

„Ehm, pane řediteli,“ ozval jsem se, „a já?“

„Promiňte, pane Masene, každou hodinu se ohlaste u vyučujícího, rozvrh i veškeré papíry jsem vám už dal. Prozatím nashledanou,“ rozloučil se a šel pryč.

Dal jsem tedy příslušné papíry vyučujícímu a sedl si do volné lavice. Všechny holky na mě obdivně zíraly. Div jim netekly sliny. Musel jsem se smát.

Hodina začala a už teď to byla velká nuda, absolutně jsem nevnímal, co si profesor vykládá. K čemu mi tohle jako bude?

Asi po deseti minutách obrovské nudy, se na dveře ozvalo nesmělé zaklepání a následně vešla ta kráska Swanová.

Šla se sklopenou hlavou až k mé lavice. Pak se ale na mě podívala a vykulila oči, usmál jsem se a čekal, jak zareaguje, ale ona se téměř nepohla z místa, až po vyzvání profesora si šla sednout ke mně.

„Ahoj. Ta ruka vůbec nevypadala dobře… Máš s ní něco?“ ujal jsem se slova a hned jsem projevil zájem, aby si myslela, že mě vážně zajímá.

„Ehm…,“ odkašlala si, „je to jen nalomené. Jinak jsem Isabella Swanová,“ představila se.

„Fajn, to jsem rád. Jinak jsem Edward Masen,“ opětoval jsem jí.

Během hodiny jsme si už neřekli jediné slovo. Občas jsem na ní kouknul, ale jakmile zaregistrovala můj pohled, začervenala se a odvrátila hlavu. Připadalo mi to hrozně vtipné…

předchozí kapitola ♥ následující kapitola

Verony1 a BellaCullenSwan

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenapravitelný? - 3. kapitola: