Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - 30. kapitola

edwardandisabella


Nemůžeš nám bránit, Rose! - 30. kapitolaA je tu další kapča. Holkám bude opravdu zle a ke všemu je ve škole někdo uvidí a řekne to Rose a Emmovi. Jak zareagují na to, že se jejich dcery opravdu daly dohromady s jejich bratry? Ať už zareagují jakkoliv, Alici s Bellou to přivede do velkého nebezpečí. Někdo chce totiž dodržet slib...

30. kapitola – S.O.S.

 

(pohled Belly)

 

Seděla jsem na nudné hodině občanky a snažila se neusnout. Alici bylo ráno hodně zle, tak zůstala doma a s ní i Jazz.

Byla to první hodina a já byla vážně ospalá. Vedle mě seděl Edward v dobré náladě. Ten má výhodu, že není ospalý nikdy. Já byla grogy.

Další hodinu jsme měli s Edwardem španělštinu. Tam bych usínat neměla, protože profesor požaduje spolupráci. Děkovala jsem bohu, když zazvonilo.

Vymotala jsem se na chodbu s Edwardem po boku a pomalu se proplétala chodbami k učebně španělštiny. Nebyla jsem schopná jít rychleji a Edward mi to nevyčítal. Myslím, že by mi nevyčítal, ani kdybychom přišli na hodinu pozdě.

Na španělštinu už jsme ale nedošli. Zase se mi udělalo zle a já to stočila k nejbližším záchodům, které tu byly. Bylo mi jedno, jestli jsou holčičí nebo klučičí. Muselo to ven a nikdo tu nebyl, tak co. Edward byl hned u mě a přidržoval mi vlasy. Snažila jsem se ho vyhnat, ale nedal si říct.

Tentokrát mi bylo strašně zle. Strávili jsme na záchodech celou hodinu. Potom mě to trochu přešlo, ale stejně jsem potřebovala domů. Celý den bych to tu nevydržela.

„Takhle to nepůjde, musíme domů. Napíšu Rose, že si beru auto, oni už to domů doběhnou.“ Nehodlal o tom debatovat a táhl mě k autu, přičemž psal ještě textovku. Sebral mi batoh a hodil ho na zadní sedadlo. K němu pak hodil i ten svůj a už startoval. Do pěti minut jsme byli doma.

Tam na pohovce seděla Alice zabalená do deky a klepala kosu. Jasper lítal po kuchyni a zjevně vařil čaj.

Přisedla jsem si k Alici a objala ji.

„Jsi v pohodě?“

„Moc ne… a ty asi taky ne, když jste oba doma.“

„No…“

Zavřela jsem oči a pustila myšlenky na procházku, protože mě rozbolela hlava a já se nedokázala na nic soustředit. Hodiny nadále ubíhaly v nesrozumitelném sletu a já se cítila stále hůř. Objala jsem si rukama nohy a houpala se dopředu a dozadu. Vůbec jsem nechápala, co se to děje. Proč je mi stále tak zle? I kdybych byla nakonec těhotná, takhle zle by mi být přece nemohlo. Alice vedle mě se celá třásla a byla bílá jako stěna. Věděla jsem, jak jí je. Přála jsem si, aby už to skončilo. Tohle se už vážně nedalo snášet.

Za chvilku se otevřely dveře. V nich stála Esmé a Carlisle, kterým Jazz zavolal do práce. Řekl jim, že je nám hodně zle a oni slíbili, že brzo dorazí. Děda se nám začal ihned věnovat, ale ať se snažil sebevíc, nic nepomáhalo. Spíš se to ještě zhoršilo. Mamka s taťkou stále nešli, protože měli odpoledku.

Asi jsem na chvilku usnula, protože mě probudilo bouchnutí dveřmi. V nich stála rozlícená máma a rozzuřený táta.

Táta se vyřítil naproti Edwardovi a Jasperovi, každého chytil pod krkem a přitiskl na zeď. Oba dva se snažili bránit, ale proti němu najednou neměli šanci. A mluvit nemohli.

„Vy parchanti, jak jste mohli?! Jsou to ještě děti! Takhle je zneužít a ještě je nutit lhát nám do očí!“ ječel na ně táta.

Vtom jsme s Alicí stály u táty a snažily se ho odtrhnout od našich lásek. Ne, že by vzduch potřebovaly, ale kdyby jim trhl hlavou… Ne, to ne!

To už u nás zase stála máma. Odtáhla nás od táty a strčila do nás, až jsme s Alicí dosedly na pohovku. Pak jsme každá dostaly od mámy facku, která pěkně bolela. Vůbec nic jsem nechápala.

„To nebylo za to, že jste s nimi spaly, ale za to, že jste nám lhaly!“ zasyčela máma. Děda s babičkou se už taky snažili dostat kluky od Emmetta. Zabral až Esméin pohled a vyhrožování. Teď stáli oba dva mezi tátou a kluky, kteří si masírovali krky.

„Já to nechápu, o čem to mluvíš?!“ rozvzlykala se Alice.

„Tak ty nevíš, o čem to mluvím?!“ zaječela máma. Pak se otočila na mě. „Dneska jste bez kloudného vysvětlení zmizeli ze školy. A pak za námi přišel dokonce váš profesor, že se po vás sháněl, když jste nedorazili na hodinu. Nakonec mu to vše objasnila nějaká studentka, která šla při hodině na záchod a našla tam vás dva, jak se tam po sobě plazíte! Prý vám mám domluvit, když to bylo během vyučování!“ Znovu se otočila na Alici. „Bylo snadné si domyslet, proč jste dneska vy dva zůstali doma!“ zaječela znovu jako smyslů zbavená a já na ni zírala, jakoby spadla z Marsu.

„Mami, my jsme opravdu nedorazili na hodinu, ale protože mi bylo zle! Ta holka si to musela vymyslet! Navíc jsme skončili na klučičích záchodech.“

„Aha, takže ona si to ta holka vymyslela jen tak. Ze srandy. A co jsi teda dělala na klučičích?!“

„Bylo mi zle a byly blíž!“

„Nevěřím ti!“

„Mami, my to vážně nebyli!“

„Aha, takže to byli jako vaši dvojníci?!“

„Já nevím! Neumím si to vysvětlit, teď se dějí samé divné věci, už nic nechápu.“

„Ale já jo. Jste doopravdy těhotné! Carlisle vám okamžitě udělá ultrazvuk, a jestli se ukáže, že jo, půjdete na potrat!“ Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. Edward najednou stál po mém boku.

„To ani náhodu,“ zavrčel a vlastně tak přiznal, že spolu vážně něco máme. Táta se snažil dostat mezi nás, ale drželi ho prarodiče. Máma taky zavrčela.

„Ty do toho nemáš co mluvit. Já jsem její matka a já rozhodnu o tom, co udělá. Rozhodně nebudu babička, když mým dcerám je jen osm let. A to mezi vámi skončí!“

„Mami!“ vzlykla Alice.

„Jestli jsem těhotná, nikdy to nedám pryč!“ hysterčila jsem.

„To na tobě nezáleží!“ zavrčela na mě vlastní matka.

Edward mě chytl za ruku a klidně, ale hlasem plným odhodlání a pohrdání, řekl: „Nemůžeš nám bránit, Rose.“

„Že ne? A dej z ní tu ruku pryč!“ zaječela. Jenže já se mu vytrhla sama. Rozbrečela jsem se a vykřikla: „Nenávidím tě!“ Potom jsem utekla z domu někam hluboko do lesa a znovu jsem věděla, že nejsem sama. Alice běžela hned za mnou a brečela. Běžela jsem dlouho, potřebovala jsem ze sebe vybít ten vztek. Zastavila jsem až na nějaké menší loučce, kdy už jsem opravdu sotva popadala dech.

Zhroutila jsem se do trávy a rozbrečela se. Alice se svezla na zem vedle mě, objala mě a my společně brečely na rameni té druhé. Tolik se to pokazilo a já už vůbec nic nechápala. Já se s ním nelíbala na záchodech a žádná holka tam přece nepřišla! Co se to tu proboha děje?!

Odpověď však přišla záhy. Zpoza stínů vystoupilo šest postav. Poznala jsem pouze tři. Byla tam ta drobná, hezká blondýnka ze sna. A taky tam byl Damian a Thomas. Má noční můra se naplnila. Damian se na mě ďábelsky usmál.

Bylo mi jasné, že domů už se nevrátíme a ti dva se pokud možno postarají, aby doma nepoznali, kam nás vezmou. Můj mozek pracoval na plné obrátky.

V poslední vteřině mě napadla jedna věc, co by mohla pomoct klukům, kdyby se nás pokusili hledat. Sundala jsem si prstýnek, co jsem dostala od mámy a nenápadně ho zasunula pod větší kamínek, že nebyl skoro vidět. Snad si ho všimnou… Ještě jednou jsem vzhlédla a uviděla, že nás všichni obklíčili a přibližují se. To je poslední, co si pamatuju, protože se mi najednou zatmělo před očima a už byla jen tma.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 30. kapitola:

 1 2 3   Další »
28. be happy
26.11.2011 [14:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27. bella
10.10.2011 [18:52]

je to naprosta sracka. alice nemuze bejt tehotna neni jim 8 rose neni jejich mama esme do prace nechodi a kdo prosim maji byt damian a thomas? Emoticon Emoticon

26. Kačka
05.09.2011 [0:09]

Takže nějakej další dar? Emoticon no je to velice, velice zajímavý Emoticon Emoticon Emoticon

25. jhg
01.09.2011 [16:19]

Emoticon Emoticon

24. Sara
26.07.2011 [14:24]

PLS PLS rychle další dílek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Snad se jim nic nestane a kluci jim pomůžou Emoticon

23. mokasina
25.07.2011 [22:52]

nejdokonalejší povídka

22. Deedee
25.07.2011 [20:48]

DeedeeKOnečně padla ta věta! Já si říkala, kdy se to objeví. Mno nicméně asi jim opravdu bránit může. Docela jí chápu. Ale holkám přeju štěstí a ty miminka jim až závidím, takže snad to dopadne dobře. S rodinou i s bolestmi. Těším se na další díl Emoticon Emoticon

21. Domik
25.07.2011 [17:48]

Domikrychle další díl!

20. čiči
25.07.2011 [16:58]

nádhera Emoticon

25.07.2011 [16:23]

belacullensuper kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon prosím rychle další dílek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!