Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - 28. kapitola

vecicka4


Nemůžeš nám bránit, Rose! - 28. kapitolaA je tu další kapča po delší době, teď už snad budou kapči přibývat rychleji, protože tuhle povídky už pomalu ukončuji a věnuji se jí teď přednostně. Teď už ke kapitole... Holkám je stále zle a neví z čeho. Navíc se jim stále častěji zdají ty podivné, živé sny... Co na to rodiče a kluci?

28. kapitola – Nic se neděje

(pohled Belly)

Po chvilce mi došly slzy a já se pomalu zvedla. Nemá cenu brečet. Jestli to byl jen sen…. Tak pěkně živý. A jestli ne, tak Damian našel způsob, jak mě vydeptat, aniž by u toho byl přítomen. A to se mu nepovede. Nebude mě štvát proti vlastní rodině, to ani náhodou! Já budu bojovat!

Došourala jsem se do pokoje a něco si oblékla, aniž bych kontrolovala, jestli to k sobě jde, nebo ne. Pak jsem ještě pohlédla do zrcadla a pokusila se trochu zamaskovat zarudlé oči. Snad se to povedlo.

Nasadila jsem úsměv a po několika dnech vyšla z pokoje. Zamířila jsem ihned za Alicí a našla ji, jak sedí na posteli a tře si ruku.

„Ahoj, jak je?“

„Jde to, co ty?“

„Už je to lepší…Vůbec nechápu, z čeho mi bylo tak zle.“

„To já taky ne,“ zašeptala Alice a vyrazila do šatny. Vyšla už oblečená. Měla tepláky na doma a dlouhé tričko. Ani jí asi ještě nebylo nejlépe, protože se to k sobě vůbec nehodilo, ale co na tom doma záleží.

Chytla jsem Alici kolem ramen a vyrazila i s ní dolů, kde už čekal zbytek rodiny. Jako první jsem vyhledala Edwarda. Po těch pár dnech snad vypadal hůř než já, jaký měl o mě strach. Měl černočerné oči, asi odmítal jít na lov. Takhle nás prozradí, problesko mi hlavou.

Mamka se zvedla a šla nás obejmout.

„Tak co, holky, je vám líp?“

„Jo, jo.“

„To je dobře.“ Usmály jsme se a sedly si na pohovku.

„Co je za den?“ zeptala se Alice a já sledovala Edwarda, který si sednul do křesla hned vedle nás. Jasper z druhé strany, taky do křesla, blíž k Alici. Nevypadal o nic lépe, než Edward. Chudáčci…

„Úterý.“

„Takže zítra jdeme do školy?“ zeptala jsem se.

„Ne!“ řekla přísně mamka.

„Ale my chceme, že jo, Bello!“ zaprosila Alice a já přidala psí oči. Vypadalo to ale, že kluci se v tomto případě postavili na stranu mámy.

„Ne.“

„Dědo…“

„Z lékařského hlediska už jim vůbec nic není, takže podle mě mohou jít, když chtějí. Stejně zítra nebude nikdo doma, aby je pohlídal, takže bude lepší, když je budete mít stále na očích.“

Mamka se podívala nazlobeně na dědu a táta se zasmál, načež schytal tři naštvané pohledy. Střídavě od mámy, Jazze a Edwarda.

„Tak fajn!“ prskla mamka naštvaně a odkráčela do pokoje. Taťka na nás spiklenecky mrkl a vyrazil za ní.

„Co teď?“ ptala se Esme.

„Co si pustit nějaký film?“ navrhla Alice a já horlivě přikývla. Děda se už, už chtěl posadit, když ho babička zastavila.

„Ty ne! Podívej se na sebe. Máš oči černé žízní. Jdi na lov, nebo zítra v nemocnici někoho napadneš. A Edwarda s Jasperem vezmi s sebou, ti už to potřebují taky. My si tady dáme takovou menší dámskou jízdu. Tak běžte.“ Děda napřed vypadal, že se urazí, ale nakonec kývl a vypadal dokonce skoro až vděčně. Kluci se zdráhali, ale děda je doslova vystrkal ze dveří, až jsme tu zbyly jen já s Alicí a Esme. Mamka s taťkou se teď věnovali jiným věcem, takže to bylo, jako bychom měli dům jen pro sebe.

Babička se na nás usmála a vybrala nám nějakou komedii. Pak si sedla mezi nás a každou z nás chytla kolem ramen. Položila jsem jí hlavu na rameno a užívala si film a blízkost babičky, jako když jsem byla malá.

Potom jsme tam daly další film a další… asi až do desíti do večera, kdy nám babička přikázala jít spát. Bez protestů jsme se s Alicí zvedly a vyrazily do postele. Byla jsem unavená, i když jsem byla pár dnů v bezvědomí. Ocenila jsem pohodlnost vlastní postele a zahrabala se až po hlavu do peřin.

Asi okolo půlnoci se postel najednou zhoupla. Usmála jsem se v polospánku a přitulila se k Edwardovi, než jsem skutečně usnula.

 

Ráno jsem se vzbudila a rozhlédla se. Vedle mě stále ležel Edward. Chtěla jsem mu vynadat, vždyť za chvilku musí přijít rodiče! Ale umlčel mě svými rty na těch mých. V očích mu hrály plamínky a já si najednou na rodiče ani nevzpomněla. Bylo důležité, že tam byl on a já. Nikdo jiný v tu chvíli neexistoval.

Jenže jsme se od sebe nemohli odtrhnout. Za chvilku už mi trhal triko a já mu to jeho přetahovala přes hlavu. Jakmile bylo dole, chtěla jsem ho znovu políbit, když jsem si všimla, že to není Edward. Zíral na mě Damian a bez trička si mě živě prohlížel jako tenkrát.

Okamžitě jsem vyskočila z postele. Až teď jsem si všimla, že vlastně ani není moje a zase vězím v tom strašném, kamenném pokoji - vězení. Rozdíl byl jedině v tom, že jsem věděla, že se mi to jen zdá.

U dveří tentokrát nikdo neseděl, tak jsem se tam urychleně vydala, ale Damian mě předběhl. „Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se a chytl mě za ramena.

„Domů!“ zaječela jsem a snažila se mu vytrhnout.

„Tak tam už se nikdy nepodíváš,“ řekl a políbil mě. Přestala jsem se vzpouzet a držela. Pustil mě a vítězně se usmíval. Napřáhla jsem pravou ruku a chtěla mu dát facku, které by se snadno vyhnul, takže jsem nakonec uhodila levou, což nečekal a ještě se mi dokonale natočil. Zíral na mě jako na zjevení.

„To jsi neměla dělat, to ne…“

 

Trhla jsem sebou a probudila se. Zjistila jsem, že Edward se na mě dívá se strachem v očích. Než něco řekl, začala jsem sama.

„Noční můra… už můžeš jít, připravím se do školy,“ zašeptala jsem a věnovala mu letmý polibek. Nejistě se zvednul a s posledním opatrným pohledem vyklouznul z mého pokoje. Jakmile se zaklaply dveře, odhrnula jsem peřinu a zjistila, že mám roztrhané tričko. To ne, už nepoznám realitu od skutečnosti. Co když to příště zajde dál, a až pak se mi odhalí? Vždyť já se vlastně líbala s jiným!

Ale nevědomky a posléze nedobrovolně, umanula jsem si, vyhodila tričko do koše a šla si připravit do školy. Já se prostě nedám. Přijdu tomu na kloub, co se tady děje, to přísahám!

 

*     *     *

 

Seděla jsem ve škole v jídelně a zhnuseně sledovala svůj oběd. Dneska mi to nějak nevonělo.

„No tak, Bello, měla bys něco sníst,“ žádala mě mamka a taťka přikývl. Vrhla jsem prosebné pohled na kluky, ale ti mi nijak nepomohli. Podívala jsem se i na Alici, které sledovala se stejným pohledem svůj oběd.

Tak fajn, no. Vzala jsem bagetu a kousla si. První sousto ještě šlo. Druhé bylo horší. A třetí už jsem neukousla. Převrátila jsem židličku a nejvyšší lidskou rychlostí běžela na záchod. Periferním viděním jsem zjistila, že nejsem sama, kdo hledá záchody. Alice běžela vedle mě, ruce před pusou, a jakmile jsme byly z dohledu, vykašlaly jsme se na lidskou rychlost a už jsme byly v kabinkách. Převrátil se mi žaludek a já vůbec netušila z čeho. Tohle už není normální. Nebylo mi tak zle jako prve, dalo se to vydržet, ale nelíbilo se mi to.

Asi po pěti minutách jsem vylezla z kabinky, kde se ke mně hned vydala mamka a chtěla mě obejmout. Širokým obloukem jsem ji obešla, abych si vypláchla pusu a teprve pak se nechala obejmout. Alice už taky vylezla z kabinky a byla na tom podobně.

„Sakra, holky, co se to s vámi děje, mám o vás šílený strach… jak vám je?“

„Už je to lepší, muselo to ven.“

„Jenže vy jste už pár dní nic nejedly… ani nepily.“

„Asi nemáme hlad,“ zašeptala jsem a přemýšlela, z čeho by to tak mohlo být. Konečně jsem se odpoutala od vodovodního kohoutku a šla k východu, když se mi začala motat hlava. Ne tak silně, takže jsem radši mamce nic neříkala, aby neměla ještě větší strach, než má teď.

Před záchody už čekal táta i s kluky. Všichni si nás starostlivě měřili. Mamka jim vylíčila, co se stalo, a já byla vděčná za to, že jsme ve škole, a že se může bez podezření zavěsit do Edwarda. Jednak z důvodu, že jsem prostě chtěla být v jeho náruči, a pak kdyby se mi přece jenom zatočila ta hlava víc, abych neupadla.

„Nepůjdete radši domů, holky?“ zeptal se taťka.

„Ne, už je to vážně lepší. Jen to muselo ven.“ Byla pravda, že když jsem to vyhodila, ulevilo se mi a kromě té hlavy, která už byla také trochu lepší, už mi nic nebylo. Díky bohu.

 

*     *     *

 

A takhle to od toho dne šlo den co den. Každý den ráno a občas i po obědě jsme s Alicí zvracely, motala se nám hlava a podobně. Carlisle to vůbec nechápal, ale protože nás to kromě těch konkrétních momentů nijak neomezovalo, dovolil nám chodit do školy, což bychom si s Alicí stejně vydupaly, protože doma byla nuda a jinak nám vážně nic nebylo. Chuť k jídlu se nám zrovna nevrátila, ale přemáhaly jsme se kvůli rodičům a klukům a snažily se jim to ulehčit, protože se o nás pořád jenom strachovali.

Ale pravda taky byla, že nás to s Alicí docela všechno zmáhalo. Byly jsme stále unavené a chtělo se nám spát, nebo odpočívat. Alici už dokonce ani nebavilo chodit nakupovat, což mámu doopravdy vyděsilo. Nicméně to Alice podstupovala a večer se vždy vracela úplně vyřízená. Ještě, že se chodilo na nákupy jen o víkendu. Prostě jsme se obě tvářily tak, jakože se nic neděje.

Vážně jsem netušila, jak dlouho tohle ještě vydržíme. Už to takhle jde dva týdny a k tomu ještě ty strašné sny, to je hnus. Co mě ale potěšilo, že ve většině případů už jsem dokázala odhalit rovnou, jestli je to živý sen, nebo realita. Pak bylo snazší se ubránit.

První týden jsem se držela od Edwarda trochu dál, což nechápal a viděla jsem, jak mu to ubližuje, ale nijak to nekomentoval. Teď už to bylo lepší a snažila jsem se mu to vynahradit, jak jen to šlo. Nebylo to nejjednodušší s mámou ve škole i doma pořád za zadkem a v noci s tou mojí únavou, ale snažila jsem se. Snad se to časem zlepší, protože jestli ne, tak už vážně nevím…

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 28. kapitola:

 1 2   Další »
29.07.2011 [19:08]

kikusa010 Emoticon Emoticon Emoticon Super kapitola. Idem na ďalšie.

18. Domik
25.06.2011 [12:49]

Domikrychle další!

17. sara
23.06.2011 [14:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon rychle další kapitolku PLS Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. Peabody
22.06.2011 [15:15]

skvelé, rýchlo ďalšiu kapitolu!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. ...
21.06.2011 [17:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Sara
21.06.2011 [14:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon rychle další díl PLS PLS Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.06.2011 [17:43]

TerinkaCullenÚžasná kapitola. Já si myslím že jsou obě těhotné, ale nejsu si tím uplně jistá. No a ten sen byl pěkně živý. Co se děje? Doufám, že se to brzo dozvíme. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.06.2011 [16:05]

kiQaCULLEN Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.06.2011 [15:08]

belacullenkrásná kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon co s nimi je? doufám, že nejsou těhotné a že budou v pořádku Emoticon Emoticon Emoticon už se těším na další dílek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. ajeje
20.06.2011 [10:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!