Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Need for speed (2)

01.10.2011 (07:30) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2197×

2. kapitola - Registrace

Konečně se moje autíčko neválelo venku, ale v jakž takž vyklizené garáži. Pár dní nám trvalo, než se těch několik mnoho věcí dostalo pryč, ale konečně se ukázalo, kolik je tu prostoru.

Seth jenom zářil. Od rána, kdy přišel, až do noci, než šel k sobě, mu hlavou lítaly jen myšlenky s tím, že může trávit čas se mnou.

Byl jsem jeho nadšením také posedlý a rád jsem si s ním povídal. Dozvídal jsem se spoustu věcí o něm a já mu zas vyprávěl, co jsem dělal během těch tří let já.

Vyprávěl mi, jak se dostal do nadvlády nad Iesten Road (část GoldCity, města, kam se Edward vrátil). Prožíval jsem s ním jeho štěstí, když se mu podařilo sesadit tehdejšího držitele, Astona. Pak mě zahltilo zas zklamání s ním, když jej porazil Mike.

Moc se mi líbilo, jak smýšlí, protože jeho myšlenky byly průzračnější než slova, kterými mě zasypával na každém kroku. V těchto zoufalých podmínkách se stal mým zřejmě nejlepším přítelem.

Také jsem si párkrát za těch pár dnů vzpomněl na svou rodinu. Co dělají, jestli vlastně stále žijí tady, jak nesli můj odchod, čemu věří... Zavrtěl jsem hlavou a zase začal čistit zrcadlo.

Musel jsem ho mýt natřikrát, než se podařilo ukázat aspoň to, že to je zrcadlo.

„Sethe, jak dlouho tu nikdo nebydlel?" ptal jsem se podezřívavě. Já za své doby jsem o téhle budově ani nevěděl, ale vypadalo to tu, jakoby tu nikdo nežil již desetiletí. Ne podle toho, že by byla rozpadlá, to vůbec, ale prachu a špíny bylo všude usazeno spousty.

„Nevím." Seth pokrčil rameny. Rozhlédl se kolem a pravil: „Ale zřejmě tu nikdo nepáchl pár let, asi od té doby, co tu byla takzvaná skládka."

„No jo, co se dá dělat. Hele, řekl bych, že do zítřka či do pozítří to douklidíme. Tak co se potom už přihlásit na nějaký závod?"

„To by bylo naprosto skvělý! Dlouho jsem nejezdil, protože bez parťáka to nejde..." rozplýval se Seth nadšeně.

Byl jsem neskutečně rád, jak lze Sethovi udělat takovými maličkostmi radost. Hřálo mě to u mého mrtvého srdce. Vždyť pro mě to byl momentálně nejlepší přítel a jediný člověk, který mě bral takového, jaký jsem.

„Hele, jak to tu vlastně přesně funguje? Musíme se někde zaevidovat jako parťáci či stačí jen slovo? A jak je to se závody? To tam prostě jen přijedeme a můžeme jet?" ptal jsem se zvědavě večer po dalším dennodenním úklidu.

„No, máme tady takovou centrálu, kam se zapisují všechny party, které vznikají, a ruší ty, které zanikají. Dál se tam musíme nechat přihlásit na závody, které jsme poté již povinni zajet. Samozřejmě záleží na výběru, kde mají volno, ale také si tam musíš nechat potvrdit ten lísteček, když závod vyhraješ. Akorát si myslím, že teď bude všechno plný, protože se rezervace dělají na týdny dopředu, snad bychom tam mohli najít aspoň jedna místa týdně v průměru volná," vysvětloval mi.

Ten systém mi přišel velice chytrý, i když za mých dob, co jsem tu kraloval, byly závody spíše v přátelském duchu a jen v pár z nich se jednalo o skutečné bitvy. Tak po právu se mi nelíbilo, jaké šarády Jacob vymýšlí.

„Díky za info. Tak co kdybychom se jeli už teď zaregistrovat, rovnou se přihlásili na nějaký závod a prozkoumali terén?" nabídl jsem mu s úsměvem.

„To by bylo neskutečně fajn!" zaradoval se a už upaloval do garáže, kde měl vedle mého autíčka zaparkovaný svoje BMV. Zvedl vrata od garáže, vyjel s autem a pak už jen čekal na to, až vyjedu i já, aby garáž mohl zamknout.

Sotva se mé auto dostalo z dosahu toho zatuchlého prostoru, Seth přibouchl garáž a už jsme oba jeli. Sledoval jsem ho a byl zvědavý, kde se ukrývá ta tajemná centrála. Nelíbilo se mi uspořádání nového systému, ale zase... No, umožní mi si aspoň získat všechny a všechno, snad.

Po chvíli Seth zastavil u normálního rodinného domku, kterých tu bylo několik v celé ulici stejných. Zaparkoval podélně u kraje, já za ním a oba jsme vystoupili ze svých aut.

„Tak pojď," řekl a vedl mě. Prošli jsme branou, příjezdovou cestou a vstupními dveřmi až do recepce v hlavní hale.

Přímo naproti dveřím seděla za recepcí povědomá holčina a cosi ťukala do počítače. Vystrčený jazyk a pokrčené obočí dávaly najevo, že se moc soustředí.

„Ahoj, Ang," vyrušil ji Seth. No jasně, Angela. Vzpomněl jsem si, že milovala klidné jízdy - drifty a kontrolní body, protože jí v těchto závodech nikdo nepřekážel. Ale nikdy bych ji nenastrčil do administrace.

Pohlédla na nás přes okraj svých brýlí, a když mě zbádala, její mysl začal být trošku zvědavá.

„Ahoj Sethe, Edwarde. Copak potřebujete?"

„Nazdar, Ang, rád tě po dlouhé době vidím. Vypadáš dobře. Potřebovali bychom se zaregistrovat a pak se už přihlásit na nějaký ten závod," odpověděl jsem a mírně se opřel o pultík vedle Setha.

„Jasně... Takže evidence party je v prvním patře, musíte chodbou doprava až na konec a poslední dveře vlevo," odvětila a vrátila se ke své práci. Překvapilo mě, že se jako jedna z mála moc nezajímala o můj náhlý návrat.

Oba jsme zamumlali své díky a pak se podle instrukcí vydali k místnosti Evidence, jak hlásala cedule na dveřích.

Zhluboka jsem se nadechl a zaklepal. Za mnou se Seth nervózně ošíval, ale teď jsem si ho moc nevšímal. Snažil jsem se určit, čí unuděné myšlenky slyším.

„Dále," ozval se otráveně ženský hlas. Uvažoval jsem, jestli ten hlas neznám, ale to už jsme oba vstupovali dovnitř.

Jakmile mě zahlédla, celá se orosila a srdce jí začalo bušit jako splašené. V myšlenkách se snažila ujistit, že vypadá dobře, a nasadila umělý svůdný úsměv.

„Ahoj, Jess," zdravil ji Seth, když jsem zavřel dveře a posadil se k němu naproti ní přes stůl. Jess... Jo, Jessica, ta mi z hlavy úplně vypadla. Dřív jsem se jí nemohl zbavit, byla jako koule na noze...

„Ahojte, tak copak byste rádi?" Její koutky úst se ještě více rozšířily v usměvavou grimasu, až se mi z toho dělalo skoro špatně, a pozorně nás sledovala.

„Tak asi víš, že jsem se nedávno vrátil. Chci si založit partu," vybalil jsem na ni rovnou. Nechtěl jsem v její přítomnosti zůstat déle, než bylo nutné, protože mi byla velice nepříjemná.

„Jo, jasně, proč byste sem jinak chodili, že," prohodila zklamaně a otočila se k monitoru. Jak jsem pochopil, když jí tu Jacob věnoval práci, tak od té doby se vůbec nedostane k závodům. Musí tu sedět každý den a usmívat se na každého, kdo laskavě přijde, ale nikdo už nepřišel dlouho jen tak... Jen tak jako kamarád. Na okamžik mi to bylo líto, ale pak...

Chvíli našeho ticha bylo slyšet jen ťukání klávesnice. Tu dobu jsem se zabýval jejími myšlenkami. Po paměti zadávala různé údaje, ale mysl jí stejně lítala všemi směry. Nejdřív jí bylo smutno, že každý za ní chodí jen z povinnosti, ale pak lítost ustoupila šoku. V duchu si říkala, že by mě měla někam pozvat, protože tenkrát neměla příležitost, hlavně proto, že jsem chodil s Bellou, ale teď...

„Tak, název party," přerušila náhle tok svých myšlenek, až mě to podivilo.

Se Sethem jsme se na sebe koukli a pak zpět na ni. Upřímně, abych se přiznal, nad tímhle jsem moc nepřemýšlel, ale Seth překvapil.

„Black Death," vypadlo z něj. Jen jsem na něj tázavě pohlédl, ale pak jsem pokrčil rameny.

S upřímným úsměvem jsem vrátil pohled na Jess a souhlasil jsem: „Black Death."

Na chvíli pokrčila čelo, jak jí ten název přišel divný, ale pak se rozzářila a prohlásila: „Fajn, takže Černá smrt. To by mě zajímalo, proč zrovna takovýhle název..." V hlavě jí to trochu šrotovalo, protože lidé sem prostě přišli, pojmenovávali se po nějaké ulici či známe osobě a my si sem přijdeme s jednoduchým názvem věstícím nebezpečí.

„Taak... Teď musíte ještě chvilku počkat a já vám dám kartičky, které musíte ukázat všude, kde je od vás budou vyžadovat," vysvětlila a mezitím tiskárna za ní vrčela, jak plivala ze sebe nějaký papír.

Jessica z toho papíru vystřihla takové malé trojúhelníčky, pak je ještě zavařila do plastu a s varováním, že jsou ještě teplé, nám je podala.

Opatrně jsem si ji vzal do ruky a pohlédl na ni. Na bílém papíře bylo napsáno mé jméno, název party a evidenční číslo. Na nic jsem se nevyptával a už jsem chtěl odejít v závěsu za Sethem, když mě zastavila Jess.

„Edwarde, chtěla bych s tebou ještě mluvit. O samotě." Poslední dvě slova zdůraznila, takže Seth za sebou jen zavřel dveře a já se netěšil do tohoto hovoru, protože jsem věděl, že ji musím odmítnout.

„Hele, chtěla jsem se zeptat..." začala váhavě a nervózně se prohrabovala rukama ve vlasech.

„Víš... Ráda bych si s tebou někdy někam vyrazila, co ty na to?" Konečně se odhodlala. V hlavě jsem jí četl, že si nadává za svou neschopnost, ale na druhou stranu zas byla ráda, že ze sebe neudělala koktavou káču.

„Promiň, Jess, ale to nejde. Já se musím starat o jiné věci, než jsou holky," snažil jsem se jí vysvětlit, ale nedala se.

„Proč? To nejsem dostatečně hezká?" ptala se oplzle a snažila se ke mně dostat. Zadržel jsem ji včas, abych ji neměl moc blízko u těla. Bůhví, co by byla schopna udělat, kdyby mi byla tak blízko... A já bych se určitě neovládl, abych jí nějak neublížil.

„Jess, nejde o to, jestli jsi hezká nebo ne, ale prostě... Nepřitahuješ mě. Podle mého si myslím, že máš navíc než jen přemlouvat mě, abych ti dovolil jedno rande, a pak ti zlomil srdce. Já jsem se vrátil proto, abych se dozvěděl pravdu o tehdejším večeru a ne abych tu odmítal všechny dívky, co se mi hned tak nabídnou."

Rozčarovaně na mě pohlédla a její myšlenky se vrátily k tomu večeru... Jak tehdy stála na nějakém stožáru a sledovala naše počínání. Všimla si, že přijela nějaká tmavá auta, ze kterých vyskákali nějací lidé, a chtěla ostatní varovat, ale přes hluk motorů ji nikdo neslyšel... Pak jen viděla Bellu, jak na mě něco křičí, a já odjel.

Byl jsem překvapen, že zrovna ona toho ví tak málo. Právě u ní bych čekal, že se bude snažit dát co nejvíce střípků informací dohromady, ale asi jsem se přepočítal.

„Víš, něco jsem viděla, ale řeknu ti to jen tehdy, když se mnou někam půjdeš," snažila se mě vydírat, ale já odmítavě zavrtěl hlavou. Chytil jsem ji za paže a pohlédl hluboko do očí.

„Nepotřebuji se to dozvídat přes vydírání. Já se jednou pravdu dozvím, Jessico, ať už s tvojí pomocí či bez ní. Omlouvám se, jestli ti ubližuji, ale jestli chceš takhle ze mě vymámit aspoň jedno rande, nedaří se ti to. Věřím, že jednou najdeš muže, kterého budeš milovat, ale já to nejsem."

Pustil jsem ji a ona na mě naštvaně hleděla. V mysli mě už vyhazovala z kanceláře, protože se nechtěla přede mnou rozplakat. Aniž bych se s ní rozloučil, vyšel jsem z místnosti a připojil se k Sethovi.

„Co se stalo?" ptal se zvědavě, ale já jen zavrtěl hlavou. Nechtěl jsem o tom mluvit. I když nebylo tajemstvím, že Jess kdysi byla vrtkavá ve vztazích, tady zkysnout by asi nechtěl nikdo. Řekl bych, že Jacob se snažil tyhle hrozby, například Jess jako drbárnu, eliminovat dřív, než by se dozvěděly něco, co by neměl nikdo vědět.

I když Jess nemám rád, tohle si nezaslouží. Všichni, co chtějí, by měli být na startech a buď sedět za volantem, anebo čekat u cíle a fandit svému favoritovi. Aspoň takhle to bylo za mých dob, a to jsem potřeboval vrátit.

Seth už mě vedl do druhého patra na registraci do závodů. Znovu jsem si povzdechl. Zajímalo mě, kdo mě čeká tam.

1. kapitola <-> 3. kapitola

Ahojky lidičky, těší mě moc váš zájem a já jen doufám, že se ještě zvýší. Snad mi uděláte radost a když nastavím limit na 10 komentářků, tak to pro vás nebude takový problém.

Chtěla bych všem moc za ty komentky poděkovat, protože mě ohromně potěšili a těším se na další. Proto asi máte i takovou dlouhou kapitolku a ještě tam ani není vše, co tam být původně mělo.

Dál bych vám chtěla oznámit, že pokud bude limit dodržen, kapitolky budou přibývat v průměru jednou za týden. Záleží na inspiraci a na vás, jak mě potěšíte.

Tak to by bylo asi vše, ještě jednou díkes za podporu, vaše zuzinecckaa

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Need for speed (2):