Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My true love 9. kapitola


Nessie a její reakce na našeho vlkouše. Samé překvapení a... víc si musíte přečíst. Jestli vám to nepřitíží, můžete napsat nějaký koment. Tak pa pa. TwilihgtMishka

9. kapitola

 

 

Když jsem to uslyšela, píchlo mě u srdce.

„Co - cože?“ vykoktala jsem.

„Já ti říkal, že mi nebudeš věřit,“ smál se.

„No to jsi uhodl,“ přikývla jsem. To nejde, aby byl hnusný ochlupacený poločlověk!

„Bože můj! To vypadáš jako dvounohá zrůda?“ zděsila jsem se a Jacob se zase začal smát. „Ne! Vypadám jako vlk, ale 4 metrový,“ vysvětloval.

„Co?“ vydechla jsem. Nevěřila jsem mu.

„Chceš mě vidět?“ řekl nejistě.

„Jo! Jinak bych ti nevěřila,“ smála jsem se.

„Tak jo, ale neboj se. Nic ti neudělám,“ pošeptal a jemně mě políbil. Potom šel někam do křoví.

„Kam jdeš?“ nechápala jsem.

„No, nebudu se před tebou svlíkat. Takový sebevědomí nemám,“ uchechtl se.

„Mně by to nevadilo,“ lišácky jsem se usmála. Zakroutil hlavou a vešel do křoví. Co když je to pravda? Co když je vlkodlak? Začínala jsem mít docela strach. Ani ne po dvou mitutách to v křoví zašustilo a on pomalu vyšel ven.

„Ó můj bože!“ vydechla jsem. Byl obrovský! Asi tak 4 metry a měl rudo-hnědou barvu. Podle očí jsem ho poznala. Byl to Jacob. Oči měl stejné. Přejížděla jsem si ho očima. Tlapy měl větší než menší kolo u auta. Klidně by mě s nimi mohl rozdrtit. Tázavě se na mě díval. Byl krásný! Tohle jsem nečekala. Vlkodlaky jsem si představovala jako zrůdy, ne jako krásné zvířata. Udělal nejistý krok ke mně. Nebyl ode mě ani 3 metry. Připadala jsem si tak malinká! Udělal další krok. Chtěla jsem se ho dotknout. Trochu jsem se pousmála a šla mu opatrně naproti. Udělal další krok a já cítila v zemi vibrace. Musel být hodně těžký. Už byl u mě. Opatrně jsem natáhla ruku a on se jemně skrčil. Musel si lehnout, abych dosáhla na jeho hlavu. Ruka se mi klepala, ale já jsem se už ani nebála. To reflexy.  Až teď jsem si uvědomila, že se třpytím na slunci. Jeho oči sledovaly mě a potom mojí pokožku. Omluvně jsem se usmála a prsty ho pohladila na tváři. Bylo to zajímavé. Upír hladí vlkodlaka a vlkodlak se nechá.

„Jsi krásný!“ šeptla jsem nadšeně. Mrkl na mě jedním okem a já se zasmála. Chlupy měl takové jemné, ale zároveň drsné. Byl teplý, jako vždycky. Najednou se postavil a já se lekla. Omluvně zabručel a zase někam odběhl. No, to bylo dlouhý! Ani ne po minutě vyšel z toho místa.

„Nemáme moc času,“ konstatoval.

„Jo, to je pravda,“ usmála jsem se. Tentokrát nepřišel až ke mně, ale stoupl si asi metr ode mě. „V pohodě?“ omluvně se usmál.

„Jo, jenom tomu nemůžu uvěřit,“ zamyslela jsem se.

„Promiň,“ šeptl. Nechápala jsem. „No, jestli jsem tě vystrašil nebo tak,“ vysvětloval.

„Aha.“ Kývla jsem hlavou. Chvíli jsme tam stáli a dívali se na sebe.

„Jsi jak diamant,“ usmál se a rukou rychle ukázal na mou pokožku.

„Jo. Chceš si sáhnout?“ Natáhla jsem ruku a Jacob ji jemně chytil. Otáčel ji a díval se na stín, kde nesvítím.

„Zajímavý…“ usmál se a dál sledoval. Rukou dělal stín a zase jí odkrýval. Musela jsem se smát.

„Co je?“ nechápal.

„Nic. Jen mně to připadá úplně normální a tobě…“ Kývla jsem hlavou k ruce.

„Mně taky připadá normální moje druhá podoba. Nepřipadám si v ní nějak krásný,“ smál se.

„Pravda. Jsi mnohem hezčí v té člověčí.“ Přitulila jsem se k němu.

„Tobě to taky víc sluší bez diamantů. S nimi jsi až moc přehnaná,“ řekl mi do vlasů.

„Díky,“ odpověděla jsem ironicky.

   Objímali jsme se asi 15 minut a potom jsme šli dál. Dneska je to samý překvapení. Nejdřív sen, potom máma, Alice, Jacob, vlkodlak… co mě čeká dál.

„Ještě něco bych ti měl říct,“ začal.

„Ne! Dnes je to samý překvapení. Příště! Nebo je to důležitý?“ tázavě jsem se na něj podívala.

„Ne… to… to není důležitý,“ řekl pomalu a docela smutně. Ale než jsem stačila něco říct, byla jsem přitisknutá o strom a on byl přisátý na mých rtem. Ví, jak mě přinutit myslet na jiné myšlenky. Objala jsem ho kolem krku a nechala hýčkat moje rty. Už nám nezbývalo moc času, takže jsme toho chtěli pořádně využít. Líbal mě čím dál víc vášnivěji a já se přestala ovládat. Mačkala jsem se na něj a drtila jeho rty těmi mými. Nebránil se a jen se přidal. Rukama mi jemně vjel pod triko a já se zase prohla. Něžně mě hladil po bocích a zádech. Jeho horké dotyky mě doslova rozptylovaly. Popadla mě ještě nepoznaná touha a jakoby ne já jsem z něho strhla triko. Bylo roztrhané asi na 3 kusy. Pousmál se v polibku a mně ho jemně svlíkl. Zůstalo celé. Zrychleně jsme dýchali, ani jsme nemuseli, ale asi jsme chtěli. Tiskl se na mě a jeho horká kůže mě pálila na kůži. Pomalé mučení. Vzdychla jsem. Kůra stromu mě škrábala na zádech, ale to už jsem skoro nevnímala. Vnímala jsem jen jeho. Jednou rukou jsem ho začala hladit po hrudi. Měl ji dokonalou. To se mi líbilo. Teď jsem se pousmála já. Stalo se něco co jsem nečekala… Zazvonil mu mobil. Zavrčela jsem a on se s pobaveným úsměvem odtáhl. Rychle ho našel v kapse a zvedl ho.

„Kdo to ruší?“ řekl docela nebezpečným hlasem.

„Promiňte, ale Bella se po Ness sháněla. Měli bychom už jet domů,“ slyšela jsem z mobilu. Začala jsem oddychovat. Bylo to jako bych běhala 3 dny v kuse.

„Hm. Tak super. My jdeme zpátky,“ řekl tím stejným hlasem a na mě se usmál.

„Ať tu jste tak za 15 minut,“ řekla Alice a típla to.

„Slyšela si to?“ Podíval se na mě a tázavým až otráveným obličejem.

„Jo,“ smála jsem se.

„Ale my tam máme být za 15 minut a taky odtud je to jenom pět, takže… Máme 10 minut,“ lišácky se usmál a pokračoval zase tam, kde jsme skončili…

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My true love 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!