Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš si vybrat, Jane! - 5. kapitola

5.Anik-Rosalie


Musíš si vybrat, Jane! - 5. kapitolaNo a je tu další kapča...

5. kapitola – Štít

       

(pohled Belly)

 

Jak Aro řekl, vyrazila jsem po dalším tréninku do jeho pracovny. Potřeboval zjistit, co to mám za dar, aby mě mohl posílat do akce. Nijak mi to nevadilo, být pořád jen ve stěnách hradu je ubíjející a klaustrofobické.

Dorazila jsem až k jeho pracovně a přitom se snažila nemyslet na ty dva bodygardy u dveří. Byli opravdu obrovští a nikdo je tu neznal jménem, s nikým nemluvili, jen celou věčnost stáli u dveří nebo se občasně přesunovali někam, kde byl Aro v nebezpečí, a nebo se jedině šli nakrmit.

Zaklepala jsem a Aro mě pozval dál.

„Dobře že si tady, Isabello, koukám, že jdeš načas,“ řekl a ukázal k hodinám. Jen jsem se na něj usmála a když mi pokynul abych se posadila, udělala jsem to.

„Dnes máme tedy za úkol zjistit, co je tvůj dar, Isabell.“

„Ano, pane, a prosím, nemohl byste mi říkat Bello? Nejsem zvyklá na oslovování celým jménem,“ řekla jsem s úsměv a doufala, že jsem si k němu nedovolila moc.

„Ale jistě, Bello. Tak tedy začneme… podáš mi ruku, prosím?“ zeptal se zdvořile a já mu ji jen podala. Naposledy se tak stalo před rokem a něco, ale dle jeho výrazu se nic nezměnilo. Pořád mě neslyšel.

„Zajímavé… Tak kohopak si pozveme? Jane… ne to ne… ta už to na ni zkoušela a nefungovalo to na ni, ještě když byla člověk, jaká by byla asi šance teď?“ uvažoval nahlas o tom, komu budu pokusným morčetem.

„Už to mám!“ vykřikl radostně.

„Alecu!“ zařval na celý hrad. Koukám že tady je to asi zvykem. Jaképak obtěžování se s posíláním vzkazů po upírech, že?

Ze zvědavosti jsem počítala, za kolik vteřin tu bude. Byl tu přesně za 28 vteřin.

Byl nějaký zachmuřený, ale jakmile mě uviděl, začal se usmívat. Taky jsem se na něj usmála a dál se věnovala Arovi.

„Tak, Bello, Janin dar na tebe neúčinkuje, ale co Alecův? Vyzkoušíme to. Alec umí úplně odříznout smysly, jednoduše se ocitneš v naprosté tmě, bez možnosti se pohnout, něco vidět, slyšet, a nebo cítit. Ani kdyby tě pálili na hranici, nic bys necítila,“ povysvětlil a díval se na mě se zájem vědce. Podobný výraz jsem vídala na Carlisleově tváři.  

„Můžete začít.“

Alec se na mě nejistě podíval. Kývla jsem a čekala útok. A skutečně do minuty jsem kolem sebe ucítila takovou divnou, nasládlou, vznášející se mlhu. Nebyl problém pro mě ji odrazit. Chtěla jsem ale něco zkusit…

Pokusila jsem se štít kolem sebe trochu zvětšit a mlhu trošku dál odtlačit, po chvilkovém úsilí se mi to povedlo, ale byla jsem najednou hrozně vyčerpaná.

Sesula jsem se na zem. Věděla jsem, že na mě Alec s Arem mluví, ale jejich hlasy jsem slyšela jakoby z dálky. To, co jsem pociťovala nebyla fyzická, ale psychická únava. Bylo to zvláštní, ale po chvíli už jsem mohla na ty hlasy zaostřit a slyšet, jak o mně debatují. A taky o tom, co se tu vlastně stalo.

Než jsem se nadála, už jsem neseděla na zemi. Alec mě zvedl, vzal do náruče a nesl ke křeslu. Moc se mi to nelíbilo.

„Pusť mě!“ nařídila jsem a on se k mému překvapení úlevně zasmál.

„No, sláva! Reaguješ,“ zvolal radostně, ale nepustil mě. Donesl mě až ke křeslu a tam mě teprve pustil. Unaveně jsem se sesula do toho křesla.

„Jak dlouho jsem byla mimo?“

„Takových deset minut, začali jsme se o tebe bát. Neměla jsi napoprvé zkoušet štít rozprostřít,“ odpověděl mi Aro.

„Počkat, štít?“

„Ano, štít. To je tvůj dar. Máš podobný dar, jako Renata, jenže ty máš psychický, kdežto ona fyzický. Proto ti bude pomáhat naučit se ho ovládat. Pomáhat vám budou také Alec s Jane, kteří na tebe budou útočit. Ale dnes už jdi, bylo toho na tebe moc. Přijď zase v pátek, po tréninku.“

Těmito slovy se s námi rozloučil a pokynul nám k odchodu. Velice ráda jsem ho poslechla a vydala se ke dveřím, ale šla jsem jako opilá. Nohy se mi najednou motaly ještě víc, než za lidského života. Věděla jsem, že pokud si odpočinu, bude to zase v pořádku. Teď se jen dostat do pokoje. Pokud možno, ne po čtyřech. To by pak ze mě měl srandu celý hrad.

Šla jsem mlčky do svého pokoje poboku Aleca, který šel ostatně taky do pokoje. Nohy se mi najednou ale nějak víc zapletly a já padala nazad.

Než jsem však stačila spadnout na podlahu, Alec mě chytl a dál přidržoval, přičemž si mě starostlivě měřil.

„Není ti nic?“

„Ne, jsem jen vyčerpaná – psychicky – z toho štítu. Přijdu si jako opilá. Nohy se mi pletou a nic s tím nezmůžu.“

„Hm, to znám… Když jsem se cvičil já, na používání svého daru, bylo to to samé, zezačátku. Časem se to naučíš, uvidíš. Jen ses na poprvé neměla pokoušet o rozšíření štítu, Izzí.“

„Příště na to budu pamatovat!“ zasmála jsem se a s pomocí Alecových záchranných rukou, jsem se dopravila až do pokoje. Tam jsem se s ním rozloučila a vyšla k posteli, konečně si odpočinout.

Lehla jsem si a přemýšlela o Jane. Teď jsme ji s Alecem potkali na chodbě a ona se culila jak měsíček na hnoji, zato Alec ji vraždil pohledem. Co tohle zase mělo znamenat? Že by hádka? Ne, na to, to nevypadá… Zkrátka a dobře, Jane je pro mě nevyřešitelná hádanka. Někdy na mě kouká jak na vraha, jindy frustrovaně a teď se zase směje! Ksakru co se tady děje?

 « ; shrnutí ; »



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Musíš si vybrat, Jane! - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!