Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš si vybrat, Jane! - 20. kapitola

03.03.2011 (08:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2610×

20. kapitola – Oběd s Culleny

(pohled Jane)

Když jsem dorazila, doma bylo hotové pozdvižení. Tanya a Bella se nenávistně měřily pohledy, Kate a Irina se hádaly o pokoj, Carmen se to mezi nimi snažila urovnat a Eleazar se snažil nevázat přátelský rozhovor s Alecem, který uklidňoval Bellu.

Jednou odejdu z domu a takhle to dopadne…

„Jane! Tak rád tě zase vidím!“ řekl Eleazar a viditelně se mu ulevilo. V mé přítomnosti nikdo nikdy nezkoušel dělat kraviny, jako například hádky o pokoj. Kate a Irina se nakonec v poklidu shodly. Tak se mi to líbí. Bella si mě naštvaně měřila a já na ni jen vyplázla jazyk. To oni mě přece vyštvali z domu.

„Eleazare, já vás také. No, omluvte nás, zatím se tu můžete zabydlet, ale my už musíme jít. Studujeme tu na zdejší střední škole a musíme si připravit věci,“ řekla jsem klidně a vyrazila k sobě do pokoje, kde jsem zase odhodila tu svoji nepřátelskou masku. Jak ta už mě nebavila!

Rychle jsem se převlékla do něčeho slušivého, popadla batoh a zamířila ke garáži, kde už čekali bráška s Bellou a drželi se za ruce. Po tváři mi přeběhl úsměv. Bylo skvělé vidět zase brášku šťastného.

Naskočila jsem do auta a vydupala si dnes řízení. Měla jsem zvláštní náladu. Možná to bylo z toho přebytku upírů všude kolem, možná ne. Před školou jsme byli během pěti minut. Šokovalo mě, když k nám - hned jak nás uviděli - zamířili Cullenovi. Edward se na mě potutelně usmíval a já se ho snažila radši ignorovat. Bůhví čeho jsem dneska schopná. Převážně díky němu.

„Už k vám dorazili Denalijští?“ ptala se nás ta blondýna.

„Ano, asi před hodinou.“

„Jak já se těším na tetu Tanyu,“ řekla ironicky Renesmé a povzdechla si. Edward na ni naštvaně koukal, Bella spíš vyjeveně.

„Tetu Tanyu, jo? Nessie, co děláš dnes odpoledne, měly bychom si promluvit jako matka s dcerou.“ Bella vypadala trochu naštvaně a Edward zase, že by se nejradši zahrabal někam hluboko pod zem. Dusila jsem v sobě smích.

„Dnes to nejde, mami, vyrážíme na společný lov, ale co takhle v pátek? To už Denalijští odjedou a bude tu klid. Můžeme zajít i na nákupy.“

„To je prima nápad,“ souhlasila Bella. „Jane, Alice, Rose, půjdete s námi?“ Všechny jsme nadšeně přikývly. Sice se mi trochu protivila vidina odpoledne stráveného s Culleny, ale nákupy jsem si nehodlala nechat ujít.

„Kluci půjdou s námi, budou nám nosit věci. A půjde i Esme! Carlisle bude mít službu v nemocnici, tak jí bude nosit věci Edward.“ Edward se zamračil, když to Alice říkala. Smutně jsem se umála, když mi došlo, že o svého nosiče už jsem přišla. Ach jo, ale budu si muset zvyknout.

S rezignovaným pohledem jsem bez rozloučení vyrazila na první hodinu.

***

„Jane! Jane, stůj!“ křičela na mě Nessie.

„Copak je, Ness?“ Nessie mě zastavila, když jsem se chystala vejít do jídelny.

„Nechceš dneska sedět s námi u stolu? Máma už souhlasila a strejda Alec taky.“

„Tvoje matka totálně zešílela.“

„Nemyslím, ale stejně se spolu budete muset naučit vycházet, když tu budeme čtyři roky - víceméně - společně žít.“

„Nessie, ty mi sice nevadíš, ale tvoji příbuzní ano.“ Nessie se zamračila.

„Já vím, jak tátu nesnášíš, i když netuším proč. Ale snaž se to překonat, budete se muset naučit se snášet. Moje rodina není tak hrozná, uvidíš.“

„Ach jo, tak jo. Ale sníš mi za to oběd.“ Nessie rozradostněně zatleskala a zamířila i se mnou do jídelny. Ness si šla sednout a já pro svůj tác s rekvizitami. Pak jsem zamířila ke Cullenovic stolku, kde už seděli všichni ostatní. Koukla jsem se na Bellu pohledem „tohle si vypiješ!“, na bráchu pohledem „i ty podrazáku“ a sedla si mezi Nessie a toho vysokého svalovce, naproti Edwardovi a Alici. Svůj tác jsem přišoupla k Nessie. Ta ho zase šoupla tomu indiánovi a zasmála se u toho. Bella nás tiše sledovala a dusila sobě smích.

„Klidně bouchni, mně to neva.“

„Tak takhle tě přesvědčila. Říkala jsem si, jak se jí to mohlo povést,“ řekla Bella a začala se smát naplno. Alec s Nessie a Alicí se k ní přidali.

„Fajn, dost srandy na můj účet. Radši se začni zabývat tvým ryze přátelským vztahem s Tanyou, nechci zase shánět nový dům.“ Bella zavrčela. Pak se otočila na Edwarda a usmála se.

„Doneslo se k ní, že jsi šťastně rozvedený.“

„To ne!“ křikl zděšeně a teď se už smáli všichni.

„Když jsem ji viděla naposled v jejím pokoji, jak jsem procházela kolem, seděla zadumaně na posteli. Řekla bych, že plánuje strategii,“ přisadila jsem si a Edward nasucho polkl.

„Ok, Jacobe, myslíš, že by mě u vás v rezervaci na pár dnů schovali?“ ptal se Edward toho indiána.

„To tehko…“ konstatoval s plnou pusou.

„Máš to marný, brácha. Tanya si tě najde všude,“ smál se svalovec vedle mě.

„Jo, děsně vtipný,“ řekl kysele.

„Možná by pomohlo, kdyby ses znova oženil,“ řekla zcela vážně Alice.

„A za koho asi? Radši si dám tak týdenní lov.“

„Esme tě zabije, jestli dnes nebudeš na tom společném lovu,“ smála se blondýna.

„Radši smrt než setkání s Tanyou.“

„Neboj, budu se ji snažit trošku klidnit,“ chlácholil Edwarda ten blonďák. Asi bych se měla naučit i zbytek jejich jmen.

„Já ji mohu znehybnit,“ nabídl se Alec a mně spadla brada. „Nebo řekni ségře, mohla by ti taky kapku pomoct.“ Ostatní to brali jako fór, ale já znala svého brášku natolik dobře, že jsem věděla, že to jako vtípek rozhodně nemyslí. Bože, láska dělá z upírů blázny.

„Jane ani Alec ti nepomůžou, Tanya je pod mojí ochranou, chci vidět, jak se s ní popereš sám,“ smála se Bella. Edward na ni vrhal střídavě vyčítavé, umučené a prosebné pohledy. Tohle se mi fakt jen zdá. Co nejdřív si budu muset zajít ke cvokaři. Já chci zpět do Volterry! Tam byl alespoň klid.

Téma se později svedlo na Charlieho a Bellinu minulost a podobně. Radši už jsem se do rozhovoru moc nezapojovala a dál přemýšlela nad slovy brášky. Co ta náhlá změna? Nedávno ho nenáviděl a teď by mu pomáhal? Byla jsem dost mimo a probrala mě až rána do zad od toho svalovce. Bella na mě mluvila a já ji nevnímala, tak mě praštil. Zasyčela jsem na něj a on se začal smát. Kde je ten respekt, co jsem kdysi vzbuzovala?

„Jane, slyšelas? Alice navrhla, abychom se přidali ke společnému lovu, co ty na to?“

„Lov? Zvířata? Eh… musím?“ Byla jsem jak umanuté dítě, co si odmítá vzít od babičky lžičku rybího tuku.

Blonďák a svalovec se začali smát. Bella se zamračila. „Pro jednou. My s Alecem se taky obětujeme!“ škemrala Bella. Trucovitě jsem se mračila.

„Já nechci, je to hnusný, kdyby to alespoň chutnalo trochu jako člověk!“

„Zkus pumu, nebo medvěda, ty mají podobnou krev jako člověk,“ navrhl mi Edward a svalovec vedle mě přikyvoval.

„Medvídci jsou nejlepší,“ smál se svalovec. Zašklebila jsem. Avšak Belly a Nessie smutný kukuč mě nakonec udolal. Já sama jsem byla překvapena svým chováním. Ještě víc však byla překvapená ta blondýna s blonďákem a Edwardem. Svalovec bral všechno s humorem a Nessie už mě znala.

„Ok, půjdu s vámi, ale ty se mnou za to budeš dva měsíce chodit každou sobotu na nákupy.“ Bella se zašklebila, takhle často na nákupy nemusela.

„Beru.“ Nessie se zasmála.

„Moc se nesměj, pro tebe to platí taky.“ Teď jsem se smála já. Nessie hledala pomoc u Belly.

„Mami, udělej něco! Dva nákupní maratony v týdnu nezvládnu! Napřed teta Alice a pak Jane! Jsem jenom poloupír!“ Indiánovi zaskočilo, jak v sobě dusil smích. Blonďák ho milerád uhodil do zad. Zdálo se mi, že si to docela užíval, beztrestně ho mlátit. Zachichotala jsem se.

„Je mi líto, Ness, když si Jane něco umane, nikdo s ní nic nezmůže. Ani Alec.“ Bráška přikývnul a já se začala usmívat. Tak, to mají za to. Blondýna se dusila smíchy a Alice byla myšlenkami někde mimo, nejspíš kontrolovala budoucnost.

„Hm, na společném lovu se rozdělíme do dvojic po párech.“ Edward, který se znechucením upíjel limonádu, ji najednou vyprskl a poprskal jí blondýnu, která si ho pak velmi naštvaně měřila pohledem. Svalovec se vedle mě na židli svíjel smíchy, ale přestal, když ho jeho drahá polovička pod stolem nakopla. Bože, a s tímhle budu jednou příbuzná, pokud si Alec Bellu vezme?

„Ne, já nebudu s Tanyou v páru!“ vyjel hystericky Edward na Alici. U celého stolu se ozval sborový výbuch smíchu. Hráli jsme to jídelně ale pěkné divadélko.

„Kate bude s Irinou, Tanya ji o to poprosila… a ty nemáš nikoho do páru, musíš jít s ní!“ mrmlala vztekle Alice, že jí hatí plány. Zdálo se, že ho ani moc nelituje. Spustila se nová salva smíchu. Edward se hádal s Alicí, blonďák se svalovcem uzavíral sázku, jestli Edward dřív zdrhne, nebo se na něj Tanya nejprve vrhne, indián se snažil neudusit bagetou, Rosalie s Nessie se na sebe potutelně usmívaly a Belle se nebezpečně zablýsklo v očích. Hned se o svůj nápad podělila s Alecem, ale jelikož seděla přes celý stůl a bylo tu tolik hluku, neslyšela jsem ji. To se mi nelíbilo. To se mi vůbec nelíbilo.

„Máš ještě jednu možnost, Edwarde,“ nadhodila Bella a snažila se zachovat klidnou tvář, ale vevnitř umírala smíchy. To nebylo vůbec dobré.

„Jakou?“ zeptal se jí ihned s nadějí v očích.

„Jane taky nemá nikoho do páru.“ Oči všech přítomných u stolu se upřely na mě. Aj, to ne, já nechci být v páru s ním! To ne, Bello, já tě snad zabiju.

„A co kdybych se radši plížila za vámi a kdyby se na tebe chtěla vrhnout, použila bych na ni svoji moc?“ podala jsem další návrh.

„Ale, Jane, přece bys nenechala Edwarda napospas Tanye.“ Brácho, to si odskáčeš!

„A víš, že nechala?“

„Jane, prosím!“ To se ozval Edward. Fascinovaně jsem na něj zírala. On mě o něco poprosil? Wow.

„Ne. Půjdu sama.“

„Sama jít nemůžeš.“

„Ale když půjdu s Edwardem, půjde zase sama Tanya.“

„Ta může jít se sestrami a přiznej si, Alecovi a Belle budeš zaclánět,“ přesvědčovala mě Alice a já věděla, že má pravdu. To snad ne, co to se mnou je?

„Tak fajn, půjdu s tebou!“ řekla jsem naštvaně směrem k Edwardovi a už se pomalu zvedala, protože zazvonilo. No, odpovím si sama na svoji otázku. Totálně mi hrabe.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Musíš si vybrat, Jane! - 20. kapitola: