Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš si vybrat, Jane! - 14. kapitola

Robert se směje

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Musíš si vybrat, Jane! - 14. kapitolaKapitola začíná pohledem Aleca, kde je vysvětleno vše, co se mu za poslední roky honilo hlavou. Pak se můžete těšit na pohled Belly, jak asi zareaguje na Jacoba?

20.10.2010 (15:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2589×

14. kapitola – Návštěva

 

(pohled Aleca)

 

Vím, že Belle se tu moc líbilo, ale mě moc ne, jenže co bych pro ni neudělal. Modré z nebe bych jí snesl, kdyby to bylo v mé moci…

Většinu hodin mám společných se sestrou, ale pár i s Culleny. Na vrčení a zlověstné pohledy z jejich strany už jsem si zvykl. Nejhorší hodiny byly však ty s Edwardem. Bylo mi jasné, že on se nevzdá. Chtěl Bellu zpátky, ale já mu jí nedám. 500 let chodím po téhle planetě a nikdy jsem nikoho nepotkal. Poslední dobou už jsem tomu i přestal věřit, ale pak najednou přijde do Volterry obyčejná lidská dívka a dostane mě do kolen.

Už od začátku jsem věděl, že se jí nevzdám a budu o ni bojovat. Také jsem věděl, že Edward ji nikdy nechtěl přeměnit. Já bych ji, ale umřít nenechal. Počkal bych, dokud nebude tolik hlídaná a vyznal se jí. Pak bych si ji s sebou odvedl do Volterry, tedy pokud by mě chtěla.

Naštěstí tohle za mě vyřešila malá Renesmee. Bylo mi jasné, že kdyby nebylo jí, Edward by se nikdy nerozhoupal k tomu, Bellu přeměnit. Já bych jí však odejít nenechal.

A pak, ani ne po roce se k nám dostanou zvěsti o tom, že Bella je stále člověk a je prý ještě k tomu těhotná. Nikomu nám to nešlo do hlavy, když nám přišla pozvánka na svatbu. Tehdy to byl pro mě snad ten nejhorší den mojí existence a jsem rád, že už ho mám za sebou.

Aro se ale rozhodl a my vyrazili do Ameriky. Myslel jsem, že bude stále člověk a bude to planý poplach, ale nebyl. A když jsem ji uviděl, jak vešla na tu louku, moje srdce jakoby ožilo. Byla tak nádherná! Je nádherná, stále a bude navěky. Snad bude i navěky moje.

Navíc jsem jí byl vděčný, že nade mnou drží štít, nevím jak by se Edwardovi líbily moje myšlenky. On se ale podezřele tvářil, dokonce se usmíval, to nebylo normální. Mé instinkty mi jasně říkaly, že něco chystá. Věděl jsem, že se nevzdá bez boje. Já však také ne. Budu o ni bojovat.

Po vymodleném konci hodiny jsem zamířil do jídelny, kde už čekala sestra, ale Issí nikde.

Právě jsem se nípal v tom lidském blafu, když můj osobní anděl vešel do jídelny. Hned jsem měl lepší náladu, kterou ale hned vystřídala horší, když jsem uviděl, kdo ji doprovází.

Tolikrát jsem  knížkách už četl o žárlivosti, ale prožívat to, je něco úplně jiného. Jane vedle mě se zamračila.

„To je dnes už podruhé, co je spolu vidím,“ sykla.

Zavrčel jsem. Můj anděl to uslyšel a otočil se na mě. Pousmála se a beze slova rozloučení vyrazila ke mně. Pocítil jsem úlevu. Issí přišla a sedla si mi na klín.

„Copak? Snad nežárlíš?“ Ďábelsky se usmívala. Znovu jsem zavrčel a ona se jen začala potichu smát.

Ten smích ji však brzo přešel, protože do jídelny vešla její dcera.

 

(pohled Belly)

 

To se mi snad zdá! Ona je vážně s tím čoklem. V ruce jsem držela vidličku, kterou jsem zmáčkla asi trochu víc, protože se přeměnila na prach.

„Bello! Klid, prosím tě!“ okřikla mě Jane.

„Klid? Mám být klidná?!“

„Issí, lidé se dívají…“ To byl Alec. Složila jsem ruce pod stůl a dál je sledovala. Nessie mi mávla a zamířila ke mně. To se ale tomu čoklovi nelíbilo. Popadl ji za ruku a stáhl zpátky. Zavrčela jsem a vyrazila k nim.

„Jaku, pusť mě!“ Nessie se mu snažila vykroutit.

„Nessie… neblázni, může být nebezpečná!“ šeptal, ale já to přesto slyšela.

„Ne, nemůže, je to moje máma! Navíc už jsem s ní mluvila.“

„Cože?! Kdy?“ zjevně se mu o svojí návštěvě u mě doma zapomněla pochlubit. To už jsem ale došla k nim. Pořád ji pevně držel.

„Okamžitě ji pusť!“ přikázala jsem mu.

„Ty mi nemáš co přikazovat, navíc, tohle se tě netýká.“

Dělá si srandu? Jak, jako že se mě to netýká? Vždyť je to moje dcera, sakra!

„Je to moje dcera, takže se mě týká absolutně všechno ohledně ní a ty ji ihned pusť!“

Nechtěl, nepustil. Už, už jsem vážně začala přemýšlet o jeho kastraci, když se za ním objevil Edward.

„To je v pořádku, Jacobe, pusť ji.“ Jen váhavě ji pustil a ona konečně byla volná. Ihned si to nemířila ke mně. Objala jsem jí a odvedla k našemu stolu.

„Promiň, on takový obvykle není,“ omlouvala se mi.

„Ale je, na to ho znám moc dobře… ale dost vážných řečí.“ Kývla. Slova se teď ujala Jane.

„Zítra jsem chtěla vyrazit nakupovat… nešla bys se mnou? Mámu už asi nevytáhnu.“

„Nebyla jsi náhodou nakupovat už včera?“ nedalo mi to.

„Ne, jen jsem vám vyklidila dům.“

„Aha.“ Být člověk, jsem červená až za ušima.

„Tak půjdeš?“ zeptala se znovu.

„No… já měla jít původně s tetou Alicí.“ Jane pohasl úsměv a já dostala naprosto šílený nápad. Přece jenom… budeme tu nějakou dobu žít… no, musím je spolu naučit vycházet.

„A co kdybychom šli všichni?“ Všichni se na mě nechápavě podívali.

„No… já, Nessie, Jane, Alice a třeba ještě Rose a Esme…“

„To je super nápad, mami!“ jásala Nessie.

„No, neřekla bych,“ oponovala Jane.

„A proč ne? Musíme se spolu naučit nějak vycházet… když tu budeme nějakou dobu žít vedle sebe, v podstatě.“ Alec nevěřícně kroutil hlavou.

„Víš co, o tom si ještě promluvíme doma,“ uzavřela to Jane.

„Jo, ale až večer.“

„Jak to?“ ptal se Alec.

„Protože jsem slíbila Edwardovi, že jim oplatím návštěvu. Chtěla bych vidět Esme a taky víc poznat svoji dceru,“ usmála jsem se na Nessie.

„Ty jdeš dnes k nim?“

„Ano, hned po škole, ale neboj, do půlnoci jsem doma… nebo mám večerku?“ Mrkla jsem ně něj.

„Ne, to ne… tak dobře.“

Pak zazvonilo a my museli do tříd. Na Alecovi bylo vidět, že se mu vidina mé návštěvy u Cullenů moc nezamlouvá. Musela jsem se pousmát, asi mě má vážně rád…

Lidičky moc se omlouvám za zpoždění, ale teď budou asi kapitoly přibývat trochu pomaleji než dřív, protože škola se už naplno rozjela. Každopádně budu se snažit přidávat, co nejrychleji to půjde. Ještě jednou se všem moc omlouvám.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Musíš si vybrat, Jane! - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře