Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrtvého srdce tep - 1. kapitola

08.10.2014 (17:30) • Irtemed • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1577×

Zhruba tisíc let před naším letopočtem, někde na území dnešního Egypta

Stál jsem a díval se, jak mého bratra a zároveň jediného přítele, odvádí kněží jako oběť našim bohům. S Chaianem, jak se bratr jmenoval, jsme se znali již od útlého dětství. Jeho rodiče se mě ujali, když se loď, na které jsem se plavil se svým otcem, jež byl pravděpodobně obchodník, potopila v bouři a já jako jediný přežil. Moc si to nepamatuji, byl jsem ještě malý chlapec. Na pobřeží mě našel místní obchodník Antef se svou ženou Nefertari. Stali se mými rodiči a Chainen, jejich syn, mým bratrem. Byli jsme zhruba stejně staří a já jsem pomalu po jeho boku za láskyplné péče svých nových rodičů dospíval z chlapce v muže. Lidé si na mě často ukazovali a stranili se mě. Zpočátku mi to nevadilo, vystačil jsem si se svým bratrem a ostatní pro mě byli hlupáci.

Čím jsem však byl starší, tím více jsem si přál mít i jiné přátelé a hlavně si najít dívku. Nikdy mi žádná ani neodpověděla na pozdrav, natož aby se mnou někam šla. Věděl jsem, že je to tím, jak vypadám. Všichni byli opálení, jejich tmavě hnědé až černé oči a havraní vlasy byly přesným opakem toho, jak jsem vypadal já. Byl jsem nejvyšší z celé vesnice, vlasy střižené na krátko jsem měl barvy medu, oči modré a pleť světlou. Jako malý jsem se snažil trávit co nejvíc času na sluníčku, aby má kůže také ztmavla, jenže to vždy dopadlo bolestivými spáleninami. I když jsem měl obličej docela symetrický a špičatá brada mu dodávala oproti chlapcům z vesnice exotický vzhled, mezi nimi jsem si připadal spíš ošklivý. Matka často říkala, že svým úsměvem dokážu jistě okouzlit tu nejkrásnější dívku, jenže já tomu nevěřil. Zhruba patnáct let poté, co jsem se dostal k nové rodině, a my s bratrem dosáhli věku dvaceti let, se u nás objevili kněží se slovy, že můj bratr byl vybrán jako oběť pro naše bohy pro tento měsíc. Byla to sice pocta pro rodinu, ale žádný rodič nechtěl poslat své dítě na jistou smrt. Když přišli k nám, tak jsem chtěl nabídnout svůj život za ten bratrův, jenže kněží to odmítli, protože by se bohové mohli rozhněvat nad obětí, která jich nebyla hodna. A to já jsem podle nich rozhodně nebyl. Když jsem viděl slzy matky a zachmuřenou tvář otce, měl jsem jasno. Zachráním Chainena i za cenu svého života.  Musím se rozhodnout rychle. Tak nějak jsem tušil, že času moc nezbývá. Rodiče mě sotva vnímali. Byli tolik nešťastní a o to víc jsem si byl jistý, že mé počínání je správné, a já jim budu moci vrátit ty roky, kdy se o mě starali.
 
Když padl soumrak, vyšel jsem před dům, zavřel oči a celou svou myslí jsem se soustředil na Chainana, stejně jako kdysi, kdy jsme si hrávali jako děti na schovávanou. Vždy jsem ho dokázal najít a dnešek nebude výjimkou. Nesmí. Kráčel jsem směrem, kterým, doufám, bylo tajné obětiště bohů, o kterém věděli pouze kněží, ale mě vedl instinkt a touha bratra zachránit. Kráčel jsem hloub a hloub do džungle. Nevnímal jsem pořádně cestu, přesto by to bylo zbytečné. Pokud splním svůj úkol, zemřu a můj bratr bude žít. Nesplním-li ho, zemřeme oba. Došel jsem až k nějaké mýtině skryté hluboko v džungli. Uprostřed byl kruhový oltář, kolem něhož hořely pochodně, leželi zde také mísy s ovocem, vše rozmístěné do přesných obrazců a uprostřed toho všeho ležel přivázaný Chainan. Zatím mě nevnímal, ale když mi křupla větvička pod nohama, prudce otočil hlavu mým směrem.

„Demetri!" vydechl překvapeně, když mě poznal. „Co tady děláš? Nesmíš tu být! Zabijí i tebe. Odejdi, dokud je čas!" snažil se mě bratr odehnat.

„Ten právě vypršel!" Oba jsme sebou trhli při hlasu příchozího, byl příjemný i děsivý zároveň. „Víš, co tě čeká za tu opovážlivost vstoupit na posvátné místo, Demetri?" Při zvuku mého jména jsem sebou trhnul. Jak může příchozí vědět, jak se jmenuji? Ledaže by to byl on, jeden z našich bohů. Padnul jsem na kolena a uklonil se směrem ke stínu stromů, kam světlo loučí nedopadalo, a kde jsem odtušil jeho přítomnost.

„Ano pane," odpověděl jsem s posvátnou úctou v hlase.

„Přesto jsi tady."

„Ano, pane," zopakoval jsem větu.

„Odpusťte mi mou troufalost, ale přišel jsem vám nabídnout svůj život výměnou za život svého bratra.“

„Ne, pane, to já jsem byl vybrán…“ chtěl mě Chainan bránit, jenže hlas našeho boha ho umlčel.

„Ticho!" zahřměl, až jsem nadskočil.

„Kdo ti řekl, kde se nachází posvátné místo, Demetri?" pokračoval v kladení otázek. Nevěděl jsem proč, jakožto bůh ví všechno, tak jsem nezapíral.

„Nikdo, pane. Já prostě dokážu svého bratra najít kdekoliv." Vyprávěl jsem mu celý svůj život, jak se Chainan schovával a já ho vždy dokázal najít, jak se zlobil, že podvádím, protože tak rychle bych ho najít nemohl, prostě všechno.

„A zkoušel jsi také najít někoho jiného?" zeptal se se zájmem.

„Ne, nezkoušel, můj pane," řekl jsem se zklamáním v hlase. Proč mě nenapadlo hledat i někoho jiného, možná bych tím bratrovi zachránil život.

„Dobře, Demetri, dám ti jednoduchý úkol, a když ho zvládneš, tvého bratra propustím a z tvé vesnice si již oběti žádat nebudu. Stačí, když za mnou přijdeš do svítání do mého sídla. Čas ti běží…“ A s těmito slovy se nadpozemskou rychlostí rozeběhl přes mýtinu. Mně to přišlo, jako by se změnil ve stín, ale nemohl jsem nad tím přemýšlet dlouho, život mého bratra visel na vlásku. Zavřel jsem oči, zhluboka se nadechl, a když jsem je znovu otevřel, vydal jsem se směrem, kterým zmizel.

Strašně moc bych se chtěla omluvit, že mi to trvalo tak dluho, jenže měla jsem nějaké osobní problémy. Nechci se vymlouvat, ale opravdu jsem neměla čas psát. Doufám, že jste nezapomněli, protože jsem zpět. :P

Tuto povídku bych chtěla věnovat všem příznivcům J + D, ale hlavně dvěma lidičkám.

První z nich je Johnna, které bych chtěla poděkovat za to, že tu se mnou byla po celou dobu. Její hlášky a postřehy mě vážně dostávaly do kolen a pomohly v ne zrovna příjemných chvílích.

Druhou osůbkou je VictoriaJamesLaurent, už jen za ty povzbudivé komenty a taky proto, že neznám nikoho oddanějšího Volteře (sebe nepočítám :)).

Autor: Irtemed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvého srdce tep - 1. kapitola: