Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mrs. Katy - Prolog

Eclipse - Riley


Mrs. Katy - PrologMrs. Katy... Uznávám, název asi nic moc, ale nic jiného mě nenapadlo. Plánuji tuhle povídku na pokračování, ale až podle ohlasů. Každopádně název mám pro ni úplně jiný, ale tím bych docela dost prozradila, takže si ho nechám na příště (ovšem vy rozhodnete o tom, jestli vůbec nějaké příště bude). Takže k příběhu. Ocitáme se v La Push, kde se nám ocitá jakási cizí, mladá dívka. Má něco společného s někým z kmene? Kdo to vlastně je? Na úvod jen krátký (opravdu krátký, kapitolky by byly delší) prolog, prosím o jakékoli reakce a postřehy.

Šla jsem po silnici číslo... Počkat, vlastně ani nevím, jaké má tato silnice číslo, vlastně mě to ani moc nezajímá, myslím si, že ani vás to určitě nezajímá, protože to je celkem nepodstatná informace, kdo by chtěl znát číslo silnice, po které zrovna jdu? Odpovím si sama, s pravděpodobností 99,9 % nikdo. Ani se tomu nikomu nedivím. Každopádně podstatnější než číslo silnice, po které jdu, je to, proč po ní vlastně jdu, a kam vede. Takže, tato krásná silnička (no, zas tak moc krásná není, myslím, že po ní projede tak jedno auto za uherský rok) vede do jedné krásné vesničky (vlastně jsem ji ještě ani neviděla, takže možná není moc krásná, ale to je jedno), která se nazývá La Push. A proč tam vlastně jdu? To je moc dobrá otázka. Myslela jsem si, že to je dobrý nápad, ale cestou z Kanady se mi to nějak rozleželo v hlavě a už jsem si tím nebyla tak moc jistá. Hlavní důvod je ten, že můj otec, se kterým celých patnáct let žiji, se teď momentálně musel na nějaký čas přesunout kvůli práci do Evropy a mně se zrovna moc nechtělo letět s ním. Akorát bych mu při práci překážela, takhle bude mít svůj klid a já taky. V La Push bych měla najít svou biologickou matku. A taky bratra. Vlatně dva, alespoň podle toho, co mi říkal otec. Tak jsem na to zvědavá.

Upravila jsem si popruhy u krosny a přendala si tašku (naštěstí na kolečkách) do druhé ruky. Ta krosna byla docela těžká a docela mě začínaly bolet nohy. I když jsem toho zase tolik neušla (abyste si jako nemysleli, že jdu pěšky až z Kanady, myslím, že praštěná jsem na to dost, ale tak moc zase ne). Letěla jsem letadlem do Seattlu, odkud jsem pak jela stopem až do Forks (tak fajn no, na to, abych jela stopem už praštěná jsem, jasně, že vím, že jsou plné noviny vražd a znásilnění stopařek, ale já jsem prostě asi praštěná nebo mi chybí pud sebezáchovy anebo obojí). Každopádně ta žena, se kterou jsem jela, bydlela někde ve Forks (myslím, že říkala, že se jmenuje Newtonová nebo tak nějak, což je další informace, která je vám celkem k ničemu stejně tak jako číslo téhle silnice), takže samozřejmě jsem tam musela vystoupit. A jelikož (jak už jsem říkala) projede přes tuto silnici tak jedno auto za uherský rok, tak z Forks šlapu pěšky. Doufám, že už to není moc daleko, jinak mi asi upadnou nohy (no, zas až tak hrozné to asi nebude, ale i tak).

Znovu jsem si přendala tašku z ruky do ruky. Nejsem si jistá, co budu dělat, když nebudou vědět, kdo jsem. No, vlastně ani nevím, co řeknu až se s nimi potkám, přijde mi divné přijít a říct: ‚Ahój, jsem Katarína a jsem vaše dcera! (nebo tvoje sestra, záleží na tom, koho uvidím jako prvního). Vlastně je to celé divné, mám bratra, dvojče, se kterým jsem se celý život neviděla a který navíc s největší pravděpodobností (88,8 %) vůbec neví, že existuju, nejsem si totiž moc jistá, jestli mu to naše máma řekla, každopádně já o nich vím celkem dost. Tátovi sice dost dlouho trvalo, než mi o nich něco řekl (teda spíš mě docela dlouho trvalo, než ho k tomu doko-... přemluvím), ale že mám někde mámu a dva bratry (kteří teda nežijí společně) jsem věděla snad odjakživa. Nevím, jestli táta řekl mámě i něco o mně, ale to už brzy zjistím.

Aleluja, už jsem asi tady. Napravo od sebe jsem viděla malý červený domek. Zkusím se tam zeptat. Buď mi poradí, nebo to budou oni (anebo mě pošlou někam, taky možnost).

Sešla jsem ze silnice a vstoupila na prašnou cestu. Se značnými obtížemi (které mi, k jejich značnému uspokojení, připravovaly malé kamínky zasekávající se v kolečkách mé tašky) jsem došla až k domku, na jehož dřevěné červené dveře jsem následně zaklepala. Otevřel mi vysoký opálený svalnatý muž (no, možná spíš dospívající kluk, ale docela urostlý teda).

„Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?” optal se mě a usmál se.

„Dobrý den, ano, to byste byl moc hodný, hledám svoji matku...” Na chvíli jsem se odmlčela a vytáhla z kapsy zmačkaný lísteček se jménem (i když jsem ho už samozřejmě znala nazpaměť, ale jistota je jistota), které jsem chlapci (nebo muži, já fakt nevím) přečetla. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mrs. Katy - Prolog:

 1 2   Další »
11. An
21.01.2017 [22:06]

Emoticon Emoticon

10. Marie
20.10.2016 [14:03]

Je to hodně dobře napsané.Určitě pokračuj

9. Evelin
15.10.2016 [10:07]

Styl psaní trochu ulítlý a možná zbytečně některé postřehy hl. postavy rozpitvané, ale piš jak chceš, je to zatím jenom prolog. Námět se mi zdá zajímavý, jen tak dál.

12.10.2016 [3:13]

mokasinaProlog skvělý, moc se mi líbil. Určitě si přečtu pokračování, protože jsem zvědavá kde je její matka a bratři Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.10.2016 [13:37]

Zajímavé, tak šup další. Jak už napsala Alice1C - méně závorek :D

6. DoveLike
08.10.2016 [9:27]

Velmi zajímavé! Hrozně mě zajímá co bude dál. Tak rychle další kapitolu! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Pája S.
07.10.2016 [22:44]

Rozhodně to vipadá zajímavě ... tak rychle další Emoticon

4. Bi.es
07.10.2016 [19:32]

Super prolog... Hodně mě zajímá co bude dál! Rychle další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Nicole
06.10.2016 [22:54]

Ano prosím rychle pokračuj dál!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Nexy
06.10.2016 [15:37]

Ďalšiuuuu :D tešííím Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!