Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mezi vlky 1. kapitola

23.10.2009 (10:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 9859×

1. kapitola

Uběhlo už několik měsíců od té doby co mě Edward opustil. Doufala jsem, že to časem bude bolet míň, ale ta díra v hrudi tam pořád byla. Někdy to bylo lepší, ale někdy se bolest ozvala tak silně, že mě téměř srazila na kolena. Dnes to byl ten druhý případ.

Prodírala jsem se lesem. Občas mě švihla nějaká větvička, ale já to ani nevnímala. Ruce jsem měla obtočené kolem své hrudi, jako bych tak mohla zacelit tu ránu.

Mohla jsem sice jet autem, ale já se potřebovala dát trochu do pořádku. Nechtěla jsem, aby mě Jacob viděl zase úplně na dně. Bylo na něm vidět, jak tím pohledem trpí. Teď měl však vlastní starosti a já mu nechtěla přidávat další.

Jacob se před pár týdny začal měnit ve vlka stejně jako ostatní starší kluci, kteří teď už tvořili smečku. Občas měl ještě problémy se s tím vyrovnat. Snažili jsme si pomáhat navzájem, jako dvě klády co se podpírají. Díky němu teď bylo těch lepších dní mnohem víc než dřív a dokázala jsem klidněji spát.

Charlie to viděl a podporoval mé přátelství s Jacobem jak se dalo. Dnes se u Blacků s Billym dívají na zápas, tak mě potom hodí domů.

Pomalu jsem kráčela přes spadané listí a větve, když se za mnou ozvalo zapraskání větviček. Reflexivně jsem se otočila po zvuku. Žádný další zvuk se už neozval. Dotyčná, totiž zůstala nehybně stát a propalovala mě svýma rudýma očima.

Kolem zavládlo naprosté ticho. Victoria čekala na mou reakci, na útěk, úpěnlivé volání o pomoc či škemrání aby mi neubližovala. Nehodlala jsem udělat nic z toho. Necítila jsem dokonce ani strach. Jen jsem tam stála a čekala co udělá, ačkoliv - bylo mi to vlastně jasné.

Victorii přestalo bavit jen tak stát a začala se ke mě přibližovat.

„Hleďme, koho to tu máme. A naprosto samotnou.“ stála již u mě. „Nechráněnou.“ zašeptala mi do ucha.

Obešla mě a znovu se postavila přede mě. Její oči měli stále ten vražedný výraz ale ústa se jí zkřivila do posměšného šklebu.

„Že by tě ten tvůj Edward nechal toulat samotnou?“

Jeho jméno jen nenávistně zasyčela, ale mě jen při jeho zvuku projela hrudí příšerná bolest. Sklopila jsem pohled do spadaného listí.

„Odešel.“ zašeptala jsem potichu, že jsem to skoro sama neslyšela. Ona s tím problém neměla. Zůstala zaraženě zírat na mě.

„Jsi si jistá?“

„Je to už několik měsíců.“ zvedla jsem tvář opět k ní. Doufala jsem, že jí to už bude stačit. Jen mluvit o tom bylo jako přejíždět si nehty po čerstvé ráně.

Zamračila se, jako bych ji tím zkazila plány. Nasála trochu vzduchu do nosu a kývla si sama pro sebe. Pak však pohodila rameny.

„To však nic nemění na tom, že bych s tebou ráda strávila trochu času, abychom se lépe poznaly.“ zapředla.

Náhle jsem ucítila prudký náraz do břicha. Chvíli jsem letěla, než jsem dopadla o kus dál do vlhkého listí.

„To k vůlu tobě je James mrtví.“ zavrčela mi opět zblízka do tváře.

Kolem paže jsem ucítila její ocelový stisk a v příštím okamžiku jsem narazila bokem do kmene stromu. Svezla jsem se bezvládně po něm dolů. Ztěžka jsem se nadechla. Náraz mi zřejmě zlomil nějaká žebra. Zvedla jsem se na loket, abych se mohla nadechnout. Mé tělo však přejelo po zemi přes kořeny vyčnívající kořeny. V kotníku mi hrozivě několikrát zakřupalo pod tlakem Victoriiny ruky a než jsem stihla vůbec něco postřehnout sjížděla jsem po kmeni nedalekého stromu.

Už jsem se nepokoušela vstát.

Kolem tváře mi zavlály rudé prameny jejích vlasů.

„Proč nekřičíš, nežadoníš o život?“

Zasyčela mi hrozivě zblízka do tváře.

„Protože mi na něm už nezáleží.“

Po tváři mi přejela jediná slza. Uvědomila jsem si to až teď. Bylo mi naprosto jedno, jestli žiju, nebo umřu. Pro mě to bylo bez Edwarda to samé. Bolelo mě celé tělo, přestala jsem se zajímat kolik kostí mám zlomených. Stále to však bylo nic s porovnáním té bolesti, kterou jsem už měsíce cítila.

Vztekle mě chytila za ruku. Cítila jsem jak její prsty pronikly mou kůží a zajely až do masa. Prudkým švihem mě opět mrštila o nedaleký strom. Temeno mi prudce narazilo do kmenu a na chvíli se mi zatmělo před očima. Probrala jsme se opět na zemi a z úst mi vytékala krev.

Ani nevím jak dlouho už mi lámala všechny kosti v těle. Několik zlomenin bylo otevřených a asi i mnohé odřeniny byly pěkně hluboké, protože jsem tu všude cítila krev. Svou krev.

Jen matně jsem si uvědomovala, že její oči zčernali, přestávala se ovládat. Její vztek byl sice obrovský, ale vůni mé krve, která byla po zemi i kmenech stromů všude okolo už nemohla déle odolávat.

Opět popadla mé tělo, které bylo už bezvládné a k vůli nespočetným zlomeninám jako hadrová panenka. Co se okolo mě děje jsem vnímala už jen velmi matně. Uprostřed pohybu se však zarazila. Se vzteklým zavitím si mě strhla k sobě a zahryzla se mi do krku.

Tělem mi projela nová bolest, naprosto odlišná od té co jsem cítila. Její zuby mi lačně drtily krční tepnu a ona hladově polykala proud krve, který ji tryskal do úst. Okolí se mi začínalo rozplývat před očima.

Viktoria mé zlámané tělo držela a z jejího drtivého sevření šlo poznat, že by už nedokázala přestat. Vítala jsem to. Chtěla jsem to mít za sebou. Utéct tak od té příšerné bolesti. Mé tělo bylo už tak zničené jako moje duše. Posledními myšlenkami jsem ji ještě pobízela.

Její tělo však náhle zmizelo. Chvíli jsem padala než jsem opět bezvládně zůstala ležet ve vlhkém listí.

Zamženě jsem viděla jak nějaké obrovské tmavé stíny trhají Victoriino tělo na kousky. Lesem se rozléhalo tříštění a skřípění kamene. Náhle jej však proťal bolestivý výkřik.

Zhlédla jsem na Charlieho vyděšenou tvář. Třesoucími prsty mi jemně přejížděl po tváři.

Bolest začínala zalévat ve vlnách mé tělo. Nedokázala jsem už udržet víčka otevřená.

Vzteklý a zároveň bezmocný výkřik mě je opět donutil otevřít.

Charlie už nade mnou nebyl. Bezmocně se zmítal a bušil do Samových paží, které jej držely.

Vyděšeně řval, chvílemi prosil. Zachytila jsem jen pár slov

...odvézt...

...doktoři...

...zachránit...

Oni však mlčeli, jen smutně těkali pohledem mezi mnou a Charliem.

Pak už jsem se propadla do temnoty bolesti úplně.

Další kapitola >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mezi vlky 1. kapitola: