Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love times three - 4. kapitola

plakát 4


Love times three - 4. kapitolaPo hodně dlouhé době přináším další - v pořádí čtvrtou - kapitolu povídky Love Times Three. Kdo tedy stál za dveřmi? Co řekne Belle, že ji to tak vytočí? Jestli to chcete vědět, budete muset číst dál.

Někdo zazvonil. Alice šla otevřít.
„Bello! To je pro tebe,“ zavolala na mě ode dveří. Vyskočila jsem na nohy a došla ke dveřím. Kdo by to tak mohl být? Nikdo mě tady nezná. Koukla jsem se na návštěvu a vtom jsem zamrzla. Vůbec jsem tady nečekala toho, který tam ve dveřích stál.


„Ahoj Bello!“ pozdravil mě příchozí a usmál se.
„Edwarde? Co ty tady děláš? Neměl bys být s Caroline a tady do Francie přijet až v polovině léta?“ zeptala jsem se ho překvapeně.
„No, vlastně, musím ti něco říct,“ odpověděl vyhýbavě.
„Stalo se něco? Je něco s Caroline?“ ptala jsem se vystrašeně.
„Ne, to ne, Bells. Jen… nemůžeme si někde promluvit o samotě?“ zeptal se mě.
„Jo, jasně, můžeme se jít projít. Počkej chvilinku, jen si skočím pro bundu,“ řekla jsem a rozběhla se nahoru. Skočila jsem do šatny a vzala si první kabát, který jsem našla.

„Alice, kde je Eve? Chtěla jsem se s ní rozloučit, musím na chvíli odejít. Později ti to vysvětlím,“ řekla jsem jí a očima jsem pořád hledala Evelyn.
„Eve se rozhodla, že už půjde. Přemlouvala jsem ji, ale nedala si to rozmluvit,“ odpověděla mi Alice a v očích se jí zračilo zklamání.
„Aha,“ vypadla ze mě velice inteligentní odpověď. Vlepila jsem teda Alice pusu a vydala jsem se za Edwardem ke dveřím.

Nestál tam ale sám. Byla tam s ním Evelyn a dívala se na něj, jako by právě spadl z nebe. On se stejně díval na ni.
„Oh, mon Dieu, máš být mrtvý,“ slyšela jsem říct Evelyn. Ona Edwarda zná? Měla bych se jim ukázat a „nešpiclovat“ za dveřmi. 
„Prosím, slečno? My se známe?“ zeptal se Edward nejistě.
„Edwarde, nevytáčej mě. Vím, že jsi na mě chtěl asi zapomenout, ale když už stojíme naproti sobě, můžeš se chovat jako dospělý a nedělat, že mě neznáš?“ zeptala se ho Evelyn a v jejím hlase jsem slyšela frustraci.
„Ne, slečno. Ano, jmenuju se Edward, ale Vás neznám,“ odpověděl Edward a vypadalo, že vůbec neví, o co se jedná.
„To ti řekla Katarina, že? Řekla ti, ať na mě zapomeneš, že je to tak? A víš co, potkala jsem dvojníka, je úplně stejná jako Katarina,“ řekla mu Evelyn a pořád vypadalo, že si myslí, že ji Edward zná.
„Ne, opravdu Vás neznám. A lady Katarina mi nic neřekla, už dlouho jsme se neviděli. A ano, vím, že existuje dvojník, a dokonce není jenom jeden, jsou hned dva.“ Cože? To ještě existuje někdo další stejný jako já? Evelyn zřejmě myslela na to samé, co já, protože se ho zeptala: „Jsou tři? Tři stejné?“
„Ne, Katarina i Christine mají dvojnice. Znáte Christine?“ zeptal se jí. Já jsem teda Christine neznala, Evelyn mi vyprávěla jen o Katarině. Více už jsem slyšet nechtěla. Vrátila jsem se kousek zpět, aby si nemysleli, že jsem je špehovala.

„Evelyn?“ zavolala jsem. Vyšla jsem zpoza rohu a řekla jsem ještě: „Á, tady jsi. Už si se poznala s Edwardem?“
„Oh, oui, ale už musím jít. Ráda jsem tě znovu viděla, Bello, a ty, Edwarde, jsem ráda, že jsem tě poznala. Au revoir,“ řekla Evelyn, významně koukla na Edwarda a odešla. 
„Můžeme jít?“ zeptala jsem se, když tam Edward tak zaraženě stál.
„Jasně, jasně.“ Edward se konečně probudil.

„Tak, co jsi mi chtěl říct?“ zeptala jsem se ho, když už jsme chvíli mlčky šli.
„No, víš… ehm… dobře, řeknu ti to takhle. My jsme se s Caroline rozešli,“ vychrlil na mě. Zůstala jsem na něj civět s otevřenou pusou.
„Jak? Proč? Co se stalo?“ zeptala jsem se pořád nechápavě.
„No, uvědomil jsem si, že miluju někoho jiného,“ přiznal se mi a usmál se. On se usmál? Říká to s takovým klidem, až mě z toho mrazí. 
„Cože?“ zeptala jsem se, teď už mírně rozrušená.
„No, prostě jsem si uvědomil, že celou dobu miluju jednu dívku, která o mě asi nestojí, ale musím jí to říct,“ odpověděl a zase se usmál. Tady mi něco uniká, proč se pořád směje? Jemu to není vůbec líto? Naštvala jsem se. Miluju svou sestru a nenechám ho, aby ji takhle zničil.
„Víš co, Edwarde? Jsi pěkný hajzl. Miluješ pořád tu svou Katarinu, že? Slyšela jsem vás s Evelyn. Určitě jsi lhal a moc dobře víš, kdo Evelyn je. A vůbec mě nezajímá, že jsem její dvojnice nebo co to. Ještě ji neznám, ale už teď jsem si jista jedním: Nenávidím ji!“ mluvila jsem na něj a poslední větu jsem zakřičela. Otočila jsem se na podpatku a rozběhla jsem se zpět domů. Na vysokých botách se mi běželo špatně, jehly mě tlačily do pat, ale ustála jsem to. 
„Nechápeš to, Bells!“ zakřičel na mě ještě Edward, ale už jsem se neotáčela. Běžela jsem stále rychleji a u domu jsem vběhla přímo do náruče zaraženého Jeremyho.


„Belli, co se stalo?“ zeptal se mě.
„On, Edward je tady. Rozešel se s Caroline,“ odpověděla jsem mezi vzlyky. Nevím proč, ale hrozně mě to rozzuřilo. Vadilo mi, že Edward miluje nějakou Katarinu a kvůli ní se rozešel s mou sestrou, která je teď sama ve Státech a já si tady užívám ve Francii.
„Já vím, Car mi volala,“ odpověděl klidně a hladil mě po zádech. Cože? Ona mu volala a on mi nic neřekl?
„Kdy ti volala?“ zeptala jsem se ho jenom tak náhodou.
„Před třemi dny, myslím, nechtěl jsem tě s tím zatěžovat. A hlavně Caroline nechtěla, ať ti to řeknu,“ odpověděl a v jeho hlase jsem pořád slyšela klid. Jak může být klidný?
„Ty o tom víš celé tři dny a celou dobu jsi mi o tom nic neřekl?“ Vytrhla jsem se mu z náruče a naštvaně jsem se mu podívala do očí.
„Caroline říkala, že ti to nemám říkat, abych ti nezkazil prázdniny. Celkem se s tím smířila… Nebo tak aspoň zněla v tom telefonu, smířeně.“ To mě trochu uklidnilo. Pokud je s tím smířená má sestra, měla bych se s tím smířit i já. Proč to ale sakra nejde?
„Belli, nezlob se na mě. Chtěl jsem ti to říct, ale Car mě přesvědčovala, ať to nedělám.“ Snažil se usmířit si mě a uklidnit mě. Celkem se mu to povedlo, protože už jsem nebyla tak napjatá.

„Nezlobím se,“ řekla jsem a na důkaz ho objala. „Ví o tom Kathleen?“ zeptala jsem se ho.
„Jak by mohla, vždyť přece před týdnem odjela z města,“ odpověděl. Úplně jsem na to zapomněla. Kathleen před pár dny odjela pryč někde na sever Francie pracovat. Pracuje jako designérka domů a nechtěla přijít o práci ani tady, tak jí Alice domluvila s nějakým bohatým pánem přestavbu domu.
„Pravda, úplně jsem zapomněla. Jeremy, musím ti něco povědět, pojď se mnou ke mně do pokoje,“ řekla jsem a táhla ho za sebou do domu a následně se mnou do pokoje.

„Tak co potřebuješ?“ zeptal se, když jsem za sebou zavřela dveře a ještě zamkla.
„Víš, jak tady byla Evelyn? Odešel jsi hned potom, co přišla.“ Ujišťovala jsem se o tom, že ji opravdu zaregistroval. 
„Jo, přišla asi před hodinou a půl, že?“ zeptal se.

„Ano. Ale teď k tomu, co jsem chtěla říct. Neviděla jsem ji poprvé, protože jsme spolu seděli v letadle. Když přišla, oslovila mě jako nějakou Katarinu. Když jsem jí tedy řekla, že jsem Bella, omluvila se s tím, že si mě s někým spletla. Potom jsme si povídaly a nějak jsme zašly k tématu Katarina. Začla mi vyprávět, že chodila s klukem, potom se objevila Katarina a přebrala jí ho,“ vyprávěla jsem. 
„A co je na tom zvláštního?“ skočil mi do řeči. Vymrštila jsem k němu ruku ve znamení, ať počká a on přikývl. 
„Teď, když přišel Edward, hrozně mě to zaskočilo. Ptal se, jestli si můžeme promluvit, tak jsem souhlasila, ale nejdříve jsem si musela vyběhnout nahoru pro kabát. Když jsem se vracela, chtěla jsem se rozloučit s Alice a Evelyn a zároveň se jim omluvit, že odcházím, ale Alice mi řekla, že Eve už odešla. Rozloučila jsem se tedy s ní a vyšla za Edwardem. Ještě jsem nebyla za rohem, slyšela jsem hlasy Edwarda a Evelyn. Evelyn říkala něco o tom, že má být Edward mrtvý. Edward ji pořád přesvědčoval, že ji nezná, ale ona si myslela, že si z ní dělá srandu, tak si pořád stála za svým. Taky se ho ptala, jestli mu to poručila Katarina a začla mu vyprávět o tom, že potkala dvojníka – tedy mě. Edward jí řekl, že ji nezná, že lady Katarina mu nic nepřikázala, a že také potkal dvojníka, ale nejen jednoho, ale hned dva. Lekla jsem se, myslela jsem si, že bude ještě někdo jiný, který bude vypadat tak jako já. Evelyn to taky překvapilo, tak se na to zeptala. Edward jí odpověděl, že Katarina má jen jednu dvojnici, ale že potkal dvojnici Christine. Došlo mi, že Edward byl asi ten kluk, kterého Katarina přebrala Evelyn. Více už jsem slyšet nechtěla, tak jsem se vrátila kousek zpět, abych nepůsobila nápadně, a potom jsem zakřičela na Evelyn. Ta s tím, že už musí odejít, vyletěla ze dveří, ale ještě se stihla rozloučit se mnou a Edwardem,“ povídala jsem bez přestání. 

„Kdo je Christine?“ skočil mi Jeremy zase do řeči.
„Cože? Ach, to já nevím, nikdy jsem o nikom takovém neslyšela, ale počkej, ještě jsem neskončila. Potom jsme tedy s Edwardem šli ven. Tam mi řekl, že se s Caroline rozešel. Ptala jsem se teda proč a on mi řekl, že miluje někoho jiného, ale obává se, že ona stejně nemiluje jeho. Pořád se u toho tak blbě uculoval. Dostala jsem vztek. Dostala jsem vztek na něj, na Katarinu, na Evelyn, na sebe, prostě na všechno. Řekla jsem mu, že je hajzl, a že tu Katarinu neznám, ale už teď ji nenávidím. Potom jsem utekla a vrazila tady do tebe,“ dokončila jsem to, co jsem chtěla říct. Tolik jsem se to snažila zkrátit, ale stejně mě bolela pusa z toho, jak dlouho jsem mluvila.
„Aha, ale pořád nechápu, co jsi mi tím chtěla říct,“ odpověděl najednou. Někdy si připadám, jako by naproti mně neseděl můj hnědovlasý bratr, ale vysoká a dlouhonohá blondýna. Pokusila jsem se mu tedy pomoct.
„Edward opustil Caroline kvůli někomu jinému – kvůli Katariny. Ještě k tomu ani neví, jestli ho miluje,“ mluvila jsem na něj velmi pomalu, aby to pochopil.

„Ahá, chceš tím říct, že Ed opustil mou milovanou sestřičku kvůli nějaké jiné holce? A ještě ani neví, jestli s ním bude?“ ptal se mě v klidu. Přikývla jsem. V tu ránu se Jeremy změnil. Jeho obličej se změnil, jeho rysy ztvrdly, zatínal pěsti.
„Hajzl, já ho zabiju!“ začal můj bratr křičet. Už se chtěl rozeběhnout tam, odkud jsem přiběhla já, když se od tama najednou vynořil Edward. Viděla jsem, jak se Jeremymu rozšířily zorničky a už se chtěl k Edwardovi vydat, ale chytla jsem ho za ruku a zatáhla ho zpět. Kdyby mu chtěl opravdu něco udělat, nedal by se.
„Omlouvám se,“ pronesl Edward po tom, co se zastavil asi dva metry před námi.


Tato kapitola je dost nudná a tak, ale pro další pokrok v této povídce dost důležitá. Stejně si však myslím, že jsem to mohla napsat lépe. Předem děkuji za jakoukoliv kritiku. DreaCullen



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Love times three - 4. kapitola:

 1
1. shery
28.03.2012 [13:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!