Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lost heart - 14. kapitola

rob5


Lost heart - 14. kapitolaVšichni se probudí z Tanyina daru. Edward se od základů změní a naplno se začne věnovat své „lásce". Tanya je nadmíru spokojená a konečně si užívá svou vysněnou věčnost, která zní: Jen já a Edward. Alice bude mít tu čest poznat svého nového bratra a Bella bude usilovně přemýšlet. Užijte si tři pohledy, kubicmar.

Lost heart 14. kapitola

Bella:

Otevřela jsem oči. Ležela jsem na své posteli ve svém pokoji. Hodiny oznamovaly půl jedné odpoledne. Neochotně jsem vstala z postele a sešla do přízemí. Za plotnou stála Renée a míchala nějakou tekutinu v hrnci.

„Ahoj, zlatíčko, tak ses konečně probrala,“ řekla nadšeně máma, přestala se zabývat hrncem na sporáku a objala mě.

„Tak co, broučku, je ti líp?“ Pohladila mě po vlasech. Její otázce jsem nerozuměla. Jak líp?

„Cože?“ zeptala jsem se. Vůbec jsem nevěděla, o co jde.

„Volala jsi mi do práce, že ti je špatně, že nepůjdeš do školy. Tak jsem si vzala volno a jela hned domů. Vařím zeleninovou polívku. Dáš si?“ Ale mně nebylo špatně. Nevím sice, co se stalo, ale jedno vím na sto procent jistě. Nebylo mi špatně. Sakra, co se děje?

„Jo, jistě. Je mi o něco lépe. Dám si sprchu a půjdu si lehnout. Najím se později,“ odpověděla jsem a nenechala na sobě znát, že o ničem nevím. Odebrala jsem se do koupelny. Zalezla jsem do sprchového koutu a spustila na sebe proud teplé vody.

Vylezla jsem ze zapařené koupelny v ručníku a odběhla do pokoje. Rychle jsem na sebe hodila spodní prádlo, tepláky a volnější tričko a lehla si do postele. Deku jsem si vytáhla až ke krku a usilovně přemýšlela. Najednou jsem si nemohla vzpomenout ani na to, co jsem dělala ve škole. Kdo seděl na místě vedle mě v biologii? Jsem si jistá, že vedle mě někdo seděl. Jessica? Ne, ta sedí s Mikem. Ben? S ním sedí Angela. Nikdo jiný tam sedět nemohl. Co mi uniká…? No tak, Bello, přemýšlej!

Zaměřila jsem se na své pocity v domnění, že mi pomůžou. Mým tělem se rozléval jeden přetrvávající pocit. Prázdnota. Ovšem to mě dovedlo k dalším otázkám. Kdo mi tak může chybět? Kdo je ten, co mi tak nesnesitelně chybí? Kdo zaplňoval nyní opuštěnou část mého srdce?

Ani jsem si neuvědomovala, jak mě přemýšlení nad takovými hloupostmi vysílilo. Možná to není hloupost. Možná je to všechno pravda. Ale nemám pro to žádné vysvětlení. Třeba mám pouze problémy s pamětí. Třeba bych si měla zajít k doktorovi a říct mu, že si nepamatuju to, co se stalo dopoledne a několik dní před tím.

Rozhodla jsem se, že to nechám plavat. Že se to časem vyřeší. Otočila jsem se na bok a usnula.  

 

Alice:

Po otevření mých očí jsem zjistila, že ležím na trávě uprostřed lesa. Postavila jsem se na moje nohy a rozhlédla se po okolí. Kolem mě byla moje rodina a rodina Denaliových kromě Tanyi. Všichni se zvedali ze země. Vůbec jsem nechápala, jak se mohlo stát, že jsme omdleli, jestli se tomu dá tak říkat. Taky tady nebyl Edward. Nemohla jsem si vzpomenout, z jakého důvodu zůstal doma.

„Au,“ zanaříkala Esmé a chytila se za hlavu. „Vážně se mi ještě nestalo, že by mě bolela hlava.“

„Cože?“ ozval se Carlisle. Přiběhl k Esmé a začal jí doktorsky sahat na čelo. „To se mi snad jenom zdá. Jak může upíra bolet hlava?“ brblal si Carlisle pod nosem.

„Taky mě bolí hlava,“ ozvala se Rosalie a tak tak se udržela na nohou. Když už to vypadalo, že se sveze zpátky na zem, přidržela se stromu stojícího kousek od ní. 

„Je mi nějak divně,“ řekl Jasper. „Vaše pocity jsou taky… divné,“ poznamenal.

„Neměli bychom se vrátit domů?“ zeptala jsem se Carlislea.

„Co se tady, sakra, děje?!“ zařvala Kate.

„Nevím, Kate. Kde je Tanya?“ zeptal se Carlisle. Jenomže mě nezajímalo, kde je Tanya. Něco mi říkalo, že se něco stalo doma.

„Poslouchá mě tady někdo? Musíme jít domů!“ zařvala jsem na ně. Všichni se na mě podívali.

„Alice, musíme najít Tanyu. Teď není důležité, co se děje nebo stalo u nás doma,“ řekl klidným hlasem Carlisle.

„Jenomže tady taky není Edward!“ zkusila jsem.

„Ale Edward je přece s…“ Zarazila se Esmé. Nadechla se a zkusila to znovu. „Je s…“ Zasekla se. Carlisle se k ní postavil a objal ji.

„S kým je, Esmé?“

„Nedokážu to říct. On přece zůstal s někým doma. Nechtěl jít na lov, protože měl v pokoji svoji -“

„Kdo byl s ním v pokoji?“ řekl Emmett. Esmé zakroutila hlavou. Ostatní se z ní snažili dostat tu podstatnou informaci, ale já věděla, že to z ní tak jako tak nedostanou. Zatímco se oni pokoušeli o nemožné, rozběhla jsem se k domu. Vtrhla jsem do Edwardova pokoje. To, co jsem viděla, mě naprosto šokovalo. Tanya ležela na posteli a Edward na ní. Líbali se. Tanya si mě všimla jako první a upřela na mě pohled. Edward z ní nechápavě slezl. Zvedla se z postele a postavila se vedle nočního stolku. Nevím, co to mělo znamenat, ale vím, že tady ta postel předtím nebyla. Edward se postavil vedle Tanyi a objal ji kolem pasu. Políbil ji do vlasů a potom se podíval na mě.

„Potřebuješ něco, Alice?“ zeptala se mě Tanya jedovatým hlasem. Trochu jsem ztuhla, ale hned se uvolnila. Taková kráva jako je Tanya mě přece nemůže rozhodit.

„Já jen…“ začala jsem trochu ustrašeně. Nadechla jsem se, abych se uklidnila. Vždyť je to podvodnice. Nevím, jak jsem na to sice přišla, ale vím, že Edward ji nemiluje.

„Všichni vás hledají,“ řekla jsem svým pravým hlasem. Tanya s Edwardem pozvedli obočí.

„Ale my nehledáme je,“ odsekl mi Edward. Takhle se nikdy nechoval. Tanya se zasmála mému výrazu, více se natiskla k mému bratrovi.

„Co se s tebou stalo, Edwarde?“ zeptala jsem se ho smutně.

„Ne, Alice, co se stalo s tebou?!“ zařval po mně. „Vypadni z mého pokoje! Hned!“

„To přece nejsi ty.“ Nic jsem nechápala. Kdybych mohla uronit alespoň jednu slzu, uronila bych ji pro něho. Právě jsem ztratila svého bratra, se kterým jsem měla nejlepší sourozenecký vztah v rodině. Nasucho jsem vzlykla.

„Co se stalo?“ zeptala se mě Rose, když jsem sešla do obýváku se svěšenou hlavou. Neměla jsem chuť mluvit. Chtěla jsem, aby všechno bylo jako dřív. Aby se čas vrátil do doby, kdy nás nebolela hlava, kdy byl Edward v pořádku. Vím, že je divné mluvit o něčem, co si vlastně ani nepamatuju, ale taky vím, že Tanya k nám vůbec nepatří. Ta přece patří k Denaliovým. Nikdy jsme Tanyu neměli rádi. Vždyť… je to jedno.

„Už nic nebude jako dřív,“ řekla jsem a opět vzlykla. Hned se ke mně přiřítil Jasper a začal mě drtit ve svém objetí. Vzlykala jsem mu do ramena a při tom přemýšlela nad tím, co všechno se stalo. Zkoušela jsem si vzpomenout, co nás donutilo k tomu, abychom si nepamatovali pravdu ohledně Edwarda a Tanyi. Akorát mě z toho rozbolela hlava.


Edward:

Otevřel jsem oči a postavil se. Na mé posteli ležela Tanya a usmívala se na mě. Tak mě napadlo, co tady vůbec dělá? Hlava mě bolela. Ruku jsem si položil na čelo, abych se alespoň pokusil bolest zmírnit. Je to tak dlouho, co jsem nezažil bolest, ale zvykat si na to nechci.

„To nic,“ zašeptala Tanya kousek ode mě. Ani jsem si nevšiml, že by se tak rychle přesunula z postele ke mně. „Brzy to přestane,“ řekla chlácholivě a více se ke mně přisunula. Vůbec nechápu, proč jsem ležel a spal. Tanyi jsem se na to ptát nechtěl, ale něco mě k ní táhlo. Její obličej se blížil k tomu mému. Už jsem cítil její omamný dech na svých rtech. Neváhal jsem a ochutnal ty nádherné červené rty. Ani nevím, co mě to popadlo. Líbala vážně skvěle. Ale zastavila mě jedna věc. Postel. Vím, že tady nebyla, nepatří tady. Odtrhl jsem se.

„Tanyo? Co tady dělá ta postel?“ zeptal jsem se zadýchaně. Snažil jsem se číst její myšlenky, ale nic v nich nebylo.

„No, řekla jsem si, že až se probudíš, budeš si chtít lehnout nebo odpočívat. Tak jsem zajela do Port Angels a nějakou pěknou vybrala,“ odpověděla s nevinným úsměvem. Znovu jsem ji políbil, protože se mi to zdálo jako skvělý nápad. Najednou mi celým tělem projela touha. Nenápadně jsem ji při líbání tlačil k posteli, až o ni „zakopla“ a spadla přímo do měkkých peřin. Lehl jsem si na ni a nepřestával v předchozí činnosti.

V místnosti se objevila nová vůně. Poznal jsem, že je to Alice. Tanya se ode mě odtrhla a postavila se k nočnímu stolku. Dívala se na moji sestru tak nějak divně. Ale neměl jsem pocit, že bych tomu měl zabránit. Stoupl jsem si vedle mého anděla a políbil ho do vlasů. Potom jsem se otočil na Alici.

„Potřebuješ něco, Alice?“ zeptala se Tanya. Ale tu nenávist v jejím hlase jsem nechápal.

„Já jen…“ začala Alice, ale zasekla se. To jsem taky nechápal. Pokoušel jsem se číst oběma myšlenky, ale Tanya si je chránila a myslela jen na to, co se momentálně děje, a Alice myslela na mě a na to, jak se k Tanye chovám. Což jsem nechápal.

„Všichni vás hledají,“ ozvala se Alice. Když řekla všichni, napadlo mě: kdo všichni? Projel mnou pocit zlosti. Ať už nás hledá kdokoliv, nám je to jedno. Ostatně, proč nás vyrušila v tak nádherné věci?

„Ale my nehledáme je,“ řekl jsem. Možná jsem to řekl až moc příkře.

„Co se s tebou stalo, Edwarde?“ zašeptala Alice nevěřícně. Polila mě vlna vzteku. Co jí je do toho?

„Ne, Alice. Co se stalo s tebou?!“ zařval jsem na ni. Nebavilo mě poslouchat její myšlenky, které se zaobíraly mým chováním. „Vypadni z mého pokoje, hned!“ Nechtěl jsem ji ani vidět. Bylo mi z ní špatně. Nikdy mi neříkala, jak se chovám. Se sklopenou hlavou poslušně odešla z mého pokoje.

„Co se stalo?“ slyšel jsem Rosaliin vyplašený hlas.

„Už nic nebude jako dřív,“ odpověděla Alice a vzlykla. Bože, ta je tak přecitlivělá. Nemůžu uvěřit, že to děcko je moje sestra. Jak ji může Jasper vystát? A ještě ji utěšuje.

Zahnal jsem myšlenky na mou ubohou rodinu a začal se věnovat mému malému andílkovi po mém boku.


Tak co si myslíte o Tanye a Edwardovi? 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lost heart - 14. kapitola:

 1
2. BabčaS
03.08.2012 [19:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.08.2012 [17:56]

zabijem Tanyu Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!