Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Letní poblouznění - 1. kapitola

30.09.2010 (19:00) • JoHarvelle • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5372×

Otevřela jsem oči, protože mě probudily kapky deště na mé pokožce. Zmateně jsem hleděla na průtrž mračen nad svou hlavou. To už jsem tam? Ptala jsem se sama sebe.

Přejela jsem si nohou po druhé a rozhřešila jsem odpověď na otázku. Kůži jsem měla ještě žhavou od slunce. Sundala jsem si sluneční brýle a nechala si unavená víčka schlazovat letním deštíkem.

V uších mi zvadle visela sluchátka, iPod se musel už dávno vybít, protože jsem slyšela jenom každodenní hluk od dálnice. Odložila jsem iPod i brýle a vstala z lehátka na balkonu našeho domu. Ve vzduchu jsem poznala nepříjemné dusno, schylovalo se k lijáku.

Rozhlédla jsem se po okolí a nespatřila žádnou lidskou duší, ba ani tělo. V dálce se zračil mrakodrap. Připomněla jsem si, že bych si mrakodrapů měla vážit, ve Forks nebudou.

Dva dlouhé měsíce ve Forks! Zaskučela jsem. Netušila jsem, co tam budu dělat. Poslední roky jsem se z toho vyvlékla a táta přijel na týden sem, ale kvůli mému chování jsem tam musela.

Nezazlívala jsem mamce, že mě tam posílá. Přiznávala jsem, že je mé chování nemístné, ale já s ním byla spokojená. Byla jsem taková, nehodlala jsem nic měnit.

Došla jsem k bazenu a hladově do něj skočila, tento komfort, jménem bazén, si nebudu moct dovolit osm týdnů. Poblíž toho zapadákova možná bude něco, kde by jsem si mohla zaplavat, ale mohla jsem se těšit nejspíše pouze na bahnitý rybník.

Nenáviděla jsem Forks. Milovala jsem slunce a velkoměsto. Strávit tam šedesát jedna dní se považovalo zákonitě za sebevraždu.

Proplouvala jsem plavě ve vodě, která se něžně třela o mé tělo. Sledovala jsem vlnky, které se nedobrovolně odrážely od míst, kde jsem rozbrušovala stálou linii vody. Na konci jsem udělala kotoul a začala plavat pořádně.

Vylezla jsem o dvacet minut déle s několika bazény připsané na svém účtu. Posledních pár chvil tady jsem si hodlala užít. Máma trávila večer se svým novým přítelem u něho, tudíž jsem mohla být venku do kolika jsem chtěla. Naplánovala jsem si povyražení s přáteli.

Jay mě měl vyzvednout v osm. Vzala jsem si na sebe osušku a osušila se ještě venku, abych doma moc nezacákala podlahu a zdi, už teď to bylo s mámou nahnuté, zvláště po minulé akci, za kterou mě vlastně posílala do té jámy lvové. Vybavil se mi bílý prášek a policie, raději jsem se šla vysprchovat, než myslet na tuhle zkušenost. Byla to má blbost a veškerý trest jsem si zasloužila.

V koupelně, kterou jsem měla samotnou, hned vedle pokoje, jsem ze sebe shodila osušku a podívala se do zrcadla, ten pohled mě zarazil.

Přejížděla jsem si oblast kolem očí a pro jistotu rozsvítila. Nezdálo se mi to! Měla jsem mít nádhernou opálenou pleť a místo toho jsem měla nádherně opálené brýle. Kolem očí se mi vynikaly bílé kruhy od letek. Zrovna dnes jsem si musela brát letky. Pravda, nebylo to až tak hrozné jako kdybych si vzala super černé brýle, ale abych vypadala jako idiot v zeleném háji, to stačilo.

Naposledy jsem si ztrápněně přejela po bílých místech a povzdechla si.

Nedalo se s tím nic dělat, pokračovala jsem ve svém plánu, nasadila jsem si koupací čepici a zalezla do sprchy. Nikdy se mi to nestalo a zrovna když chci odjet a ukázat těm husičkám, jak se žije v LA, stane se tohle.

Pustila jsem na sebe horkou vodu a slastně vzdychla. Smývala jsem ze sebe všechno z dnešního dne a pořád tak trošku události z minulého týdne. Semkla jsem víčka k sobě a zahnala svou myšlenku.

Raději jsem více vnímala vodu padající na mou pokožku; příjemně se o ní otírala a hýčkala ji. Ve vodě jsem byla jako doma, polovinu dne jsem strávila v bazénu nebo ve sprše. Jako malá jsem chodila do plaveckého týmu a plavala závodně, ale přesně nalinkovaný program mi nevyhovoval; tak jsem toho nechala a užívala si své svobody plnými doušky.

V LA jsem žila od té doby, co si pamatuji. Máma se mnou od Charlieho odešla, když jsem byla ještě batole. Přistěhovala se sem do malého bytečku, ze kterého jsme se vystěhovaly v mých jedenácti. Máma byla realitní makléřka a vydělávala čím dál více peněz, tudíž dnes jsme bydlely na losangeleském předměstí a má matka byla váženou osobností v sousedství.

Vypla jsem vodu a bolestně mě bodlo u srdce při znovuzjištění, že toto je můj poslední večer zde; ve víru civilizace a nočního života.

Vylezla jsem ven a obtočila si kolem sebe ručník. Došla jsem k pultu pod zrcadlem a natřela si tvář krémem.

Z čista jasna se kolem mého trupu obtočily dvě paže. Nadskočila jsem a snažila se otočit, paže mi to dovolily. Pohlédla jsem do tváře Jaye a úlevně zaklonila hlavu.

Jay se zasmál a políbil na obnažený krk. Vrátila jsem svou hlavu do normální pozice a nechala se líbat na rty. „Ta čepice mě vzrušuje,“ bavil se Jay mezi polibky.

Mírně jsem zrudla, ale zasmála se s ním. Jedním rychlým pohybem jsem koupací čepici sundala a položila na pult za mnou. Jay mě dál líbal, náruživěji a náruživěji. Vysadil si mě na pult a rukou zkomal horní lem ručníku. Zastavila jsem ho dříve, než ho mohl odmotat.

„Ale no tak! Odjíždíš na dva dlouhé měsíce, alespoň naposledy!“ zaskučel Jay.

„Pokud zůstaneš střízlivý, dočkáš se později, teď se musím připravit. A pro tebe to určitě nebudou tak dlouhé dva měsíce, jako pro mě.“ Tohle byla pravda. Jay tohle moc neřešil, když ho někdo vzrušoval, jednoduše se s ním vyspal. Kdybych mu to zakazovala nebo do toho rýpala, tak by mi nakonec dal kopačky a to mi za to nestálo. Sice nebyl věrný, ale na volné chvíle stačil. Ikdyž já také nebyla tak smrtelně věrná a oddaná.

Jay si povzdechl, ale sundal mě dolů. „Budu v obýváku,“ šeptl mi do ucha a políbil na ušní lalůček. „Mimochodem, nemáš něco s očima?“ zeptal se.

Vyprskla jsem smíchy a on se mi pozorněji podíval na tu část obličeje. Sledovala jsem jeho výbuch smíchu s úsměvem na rtech, nebyla jsem zrovna normální člověk a takovéhle nehody byly normální. Tedy o těch věděl povětšinou pouze on a pár blízkých přátel. Veřejně jsem je neroztrubovala. Naposledy se zasmál a s pobaveným výrazem odcházel.

Otočila jsem se k zrcadlu a začala se připravovat. Bílé místo se mi podařilo dokonale zamaskovat, ale patlat se takhle každý den by mě nebavilo, budu ve Forks za kokota, ale před těmi hvězdami tam, mi na tom tak nezáleželo.

Oční stíny jsem nanesla pouze slabé béžové, které ladily s mýma čokoládovýma očima, nepotřebovala jsem nijak vylepšovat, ale rty jsem si přejela leskem. Rozčísla jsem si svoje hnědé polodlouhé vlasy a trošku jim pomocí gelu dodala objem.

V klubu jsme měli sraz v půl deváté, koukla jsem na hodiny a už se ani neděsila. Byl obvyklý jev, že jsem já zásadně nestíhala. Vletěla jsem do pokoje a z šatny si vzala červené minišaty. Když jsem si je oblékala zakopla jsem o kufry, které mi sem přinesla služebná.

Svalila jsem se na zem a poddávala se explozi smíchu.

„Děje se něco?“ zeptal se Jayův hlas.

„Jen jsem si jaksi zapomněla zabalit,“ rozesmála jsem se. Jay se u televize také rozesmál.

Odjížděla jsem až v odpoledne. Mohla jsem si zabalit zítra, ale to strávím poslední momenty zde tou nejnudnější činností. Kysele jsem se usmála a vstala.

Zdálo se mi, že jsem při svém pádu slyšela trhání látky, ale zaniklo to v smíchu. Ovšem teď jsem viděla, že na stehně jsem si roztrhla látku. Už jsem neměla sílu smát se dál, tak jsem je ze sebe shodila a hodila do koše. Z šatny jsem si vzala zelené minišaty a opatrně je oblékla. Tentokrát bez poškození.

Boty jsem si nasazovala cestou. Tušila jsem, že mě od několika centimetrových jehlových podpadků budou bolet nohy, ale proč si neužít poslední večer.

„Jdeme?“ zeptala jsem se Jaye rozvaleného na gauči.

„Jistě, krásko,“ odpověděl galantně a během pár sekund, už měl svou ruku obmotanou kolem mě.

„Můžu řídit, zvíře?“

Jay se nezatvářil zrovna nadšeně. Chtěl něco namítnout, ale já ho předhonila. „Ve Forks bude můj jediný dopravní prostředek autobus, potřebuju se projet,“ prosila jsem.

„Můžu ti tam půjčit svou motorku,“ nabídl se.

„Jasně, ale musíš mi sehnat kurzy první pomoci, protože Charlieho takhle z fleku neošetřím, až ho klepne pepka.“

Jay se rozesmál. „Dobře, řiď.“

„Doufám, že jsi vzal Lamborghini,“ otočila jsem se po něm toužebně. Jayův otec byl jeden z bohatých šéfů, nikdo vlastně nevěděl, jak k těm penězům přišel, ale Jay ani já jsme to neřešili. On dostával nádherné kapesné, kterého jsem mohla využívat i já – viz auta, motorky, kreditky a další věci. Pro Jaye tohle nemělo žádnou hodnotu, hojně jsem toho využívala.

„Samozřejmě. Vypadá to, že máš to auto raději než mě,“ zatvářil se ublíženě.

Zastavila jsem se a pověsila se mu na krk. Jemně jsem ho líbla na rty a pustila se. Stáli jsme před dveřmi bytu, zamkla jsem a šla k výtahu.

Výtah přijel během chvilky, v něm byla jenom paní McCallisterová; stará zapšklá dáma z bytu nad námi. Nesouhlasně si změřila mě i mou společnost. Jay jí odpověděl tím, že mě vnesl do výtahu a zuřivě mě líbal, zatímco mě zády těsně přitlačil na stěnu výtahu.

Uchechtla jsem se, ale také jsem ho hladově líbala. Nevěděla jsem, jak bez tohohle v té díře vydržím. Žádná společnost, žádná kultura, nic.

Výtah zastavil dole a stará paní prošla kolem nás, slyšela jsem jen její nesouhlasný tón, jak si pro sebe brumlala.

„Jak já tuhle ženskou nesnáším! Příště nezůstane u tohohle, ať se taky trochu pobaví,“ přísahal ďábelsky.

Zasmála jsem se a rychle si stoupla do čidla výtahu, protože se dveře začínaly zavírat.

„Tak jdeme řádit!“ zvolal zvesela Jay a za ruku mě táhl ven.

Jeho auto bylo v soukromích garážích pod domem, kam měli přístup pouze vítaní, což Jay byl. Natáhla jsem ruku pro klíčky a on mi je do nich opatrně váhavě vložil. „Aby to  nedopadlo jako minule.“

„Neremcej. Bylo to před třemi měsící a nebyla to moje chyba!“ ospravedlňovala jsem se.

„Jasně, ta stěna ti vlezla to cesty,“ pochleboval se.

„Sklapni,“ odbyla jsem ho a odemkla auto. „Oh, zlatíčko, neboj, nebudu dlouho pryč, pak si tě hned projedu,“ šeptala jsem mu a nasedla. Slastně jsem vzdychla, když jsem ho nastartovala a ozval se ten krásný zvuk, který mi bude tak moc chybět.

Jay se vedle třásl smíchy.

„Nikdo nám nerozumí,“ našeptávala jsem mu něžně.

„Chceš tam ještě dneska dorazit?“ ptal se mezi salvami smíchu Jay.

Rozjela jsem se, na vrátnici jsem mávla a  hlídač otevřel závoru. Jakmile jsem vjela na dálnici, rozjela jsem se pořádně. Stopadesátky jsem dosáhla hned, tohle auto pro tento způsob jízdy bylo vyrobeno. Pro auta kolem jsem musela být pouze šmouhou.

Rozjařeně jsem zastavila před klubem a hodila klíčky chlápkovi před vchodem, aby ho zaparkoval. Viděla jsem frontu, která se klížila až na konec ulice. Došla jsem k hlídači u vchodu a pozdravila ho. „Čau, Rogere.“

„Vítej zpět, Bello,“ odpověděl mi a sundaval provaz. Za námi se ozval nesouhlasný jekot jako pokaždé. Škodolibě jsem se usmála. „Díky.“

Vstoupila jsem kruhové rozzářeně místonosti s dírou uprostřed. Překlonila jsem se přes zábradlí kolem díry a koukala do sálu. Všude blikaly barvevná světla, ale dobře jsem u našeho stolu viděla naší partu. Přes hlasitou hudbu nebylo slyšet žádného slova.

Táhla jsem Jaye ke schodům dolů a doslova je seběhla. Tohle mi bude chybět. Lidi! Tam budu mluvit maximálně s Charliem.

Od stolu si nás všichni všimli a vyskočili. Holky skočili na Jaye a já se přivítala s klukama. Všimla jsem si pohled Kim, už se těšila až vypadnu, aby se mohla pověsit na Jaye, věděla jsem, že spolu občas spí, ale on si vybral za přítelkyni mě. Megan s Reg na tom byly stejně. Všechny mě nesnášely od doby, co si mě vybral.

John sjel rukou doleji než bylo povoleno, tak jsem mu přes tu ruku pleskla, on se pouze zasmál, ale když viděl pohled Jaye, raději se stáhl. Věnovala jsem si malé objetí s Natem a stoupla si k boku Jaye. „Jdem na parket?“ šeptl mi do ucha.

Ignorovala jsem nepřátelské pohledy holek a přikývla.

Vyvedl mě na parket a přitáhl těsněji. Hleděli jsme si očí, zatímco jsme se pohybovali v rytmu žhavé divoké hudby. Cítila jsem celé jeho tělo namáčknuté na sobě, což mě rozpalovalo.

Dozněly poslední tóny songu a my s Jayem zůstali ve stejné pozici, měla jsem nohu omotanou kolem jeho pasu.

„Nechceš jít hned?“ zašeptal mi do ucha.

Zasmála jsem se a vymanila se mu. Šla jsem si sednout ke stolu, byla jsem rozhycovaná a srdce mi bilo na plné obrátky. Posadila jsem se vedle Nata a on mi automaticky obtočil ruku kolem pasu. Jay stál chvíli uraženě na parketu a pak přišel také ke stolu. Majetnicky shodil Natovu ruku a posadil si mě na klín.

Cítila jsem, že Jay je na tom stejně jako já, ale on byl kluk, tudíž byl vzrušený více, musela jsem se smát. Začal mě líbat zezadu na krk a já ho nechala se topit ve vášni, která u mě ustávala.

„Věnuješ poslední tanec každému z nás, že jo, Bello?“ zeptal se John a lišácky se usmál.

„Dneska je jenom moje!“ zavrčel Jay a pokračoval v líbání.

„Promiň,“ smála jsem se. Všimla jsem si pohledů holek, každá z nich žárlila. Když nekoukali na Jaye, jak se věnuje mému krku, koukali na ostatní, kteří mi věnovali veškerou pozornost.

„Tak první tanec až se vrátíš!“ vyhrkl Nate a zašklebil se na Johna.

„Až se vrátí, tak tak týden nebudeme k použití, vážení,“ usmál se na ně provokativně.

Zasmála jsem se a natáhla se pro Natovu skleničku. Obrátila jsem do sebe obsah a rozkašlala jsem se. Kola, kterou jsem čekala, to nebyla.

Kluci se rozesmáli a já skleničku raději položila.

Byla jsem v mírně podnapilém stavu, ale stále jsem se držela na nohou, což jsem vlastně ani teď nedělala, protože jsem měla nohy obtočené kolem pasu Jaye, který mě opět tlačil na stěnu výtahu, který vyjížděl k nám do bytu.

Rozlučkové povyražení se povedlo. Výtah zastavil a Jay mě táhl k nám do bytu. Odemknout nám dělalo trošku problém, ale nakonec jsme zvládli i to.

Hodil mě na postel v mém pokoji a lehl si na mě. Alkohol z něj páchl více než ze mě, ale narozdíl ode mě, on byl zvyklejší.

Dnes jsem přišla o dvoje minišaty, protože tyhle ze mě doslova ztrhl. Kvůli alkoholu v krvi jsem se musela celou dobu chichotat, nebo alespoň do té doby, než jsem se zmoženě usínala na měkké posteli.

„Bello?“ probudil mě hlas z druhé místnosti. Otevřela jsem oči, ale světlo bylo tak ostré, že jsem je hned zavřela a znovu usnula.

„Isabello?“ zavolala máma znovu. Tentokrát i vešla do pokoje. Přetáhla jsem deku výše přes hrudník. Podívala jsem se na ni, na tváři měla tvrdou masku. „Letadlo ti letí za pár hodin, měla bys vstávat,“ s těmito slovy odešla z pokoje a posléze jsem slyšela bouhnout i domovní dveře.

Jay se podemnou pohl a obtočil mi ruce kolem pasu.

Vzpomněla jsem si na kufry, které zely prázdnotou a na letadlo, letící za pár hodin. Co nejurychleněji jsem se vymotala z postele a navlékla si čisté spodní prádlo, přesto si vzala pouze dlouhou košili, která mi byla o pár čísel větší.

Obyčejně jsem v koupelně trávila přinejmenším dvacet minut, ale neměla jsem čas. Opláchla jsem si obličej a rozcuchané vlasy sepla do culíku.

Jay znovu spokojeně chrápal, nechala jsem ho. Otevřela jsem oba dva kufry a došla k šatně. Šatna byla samostatná místnost s věšáky a poličkami. Prošla jsem ji až dozadu a rozhlížela se. Ve Forks nebude potřeba šatů ani sukní, odmávla jsem třičtvrtě jedné strany, zbylou čtvrtku tvořila trička na ramínka. Vybrala jsem pár nejoblíbenějších a hodila je mezi dveře šatny.

Všechno, co jsem si myslela, že budu potřebovat, jsem naházela na hromadu, na kterou jsem se podívala až na konci a dostala infarkt. Na tohle by dva kufry nestačily. Přebrala jsem to, abych zaplnila nejvíce jeden a půl kufru.

Rozhlédla jsem se po své tašce na rameno a narvala do ní všechno zbylé. Osobní věci, notebook, hygienické potřeby a peníze. Peníze bych mohla používat.

Podívala jsem se na hodiny a dostala další infarkt, letadlo letělo za tři hodiny. Ze země jsem si vzala jeany a tričko. Košili jsem si sundala a hodila jí po Jayovi. „Vstávej! Potřebuju hodit na letiště.“

„Už?“ ozval se rozespale a sledoval jak házím všechny věcí za dveře šatny, takže na první pohled pokoj vypadal uklizeně. V ruce mi zbylo akorát Jayovo oblečení, ladný pohybem jsem ho nasměřovala na postel a šla se najíst. Na sporáku nic nebylo, Maria měla volno. Vylovila jsem si ztvrdlý chléb a snažila se o něj zlomit si zuby. Nakonec jsem si žádný nezlomila, jenom je nabrousila.

Dotáhla jsem kufry ke vchodu a do ruky si vzala svou koženou bundu, ve Forks ji budu potřebovat. Jay vylézal z mého pokoje a oblékal si zrovna tričko. „Dělej!“ popohnala jsem ho. Rozrazila jsem dveře a stěhovala se na chodbu.

Jay mi vzal zavazadla do jedné ruky a mě zbývalo jenom šílet, protože to nestihnu a máma bude naštvaná ještě více. Naštěstí Lamborghini bylo pořád po ruce, tudíž jsem během půl hodiny stála na letišti. S Jayem jsem se rozloučila hned venku. Nepovažovala jsem se za hysterickou citlivku, ale odjezdy mě dostávaly. Svou slabost jsem před ním ale odhalit nechtěla.

Odbavení trvalo dlouho, myslela jsem na Jaye a naše rozloučení. Tvářila jsem se, že mi nevadí ty jeho holčičky, ale já ho ve skrytu duše měla ráda a nevěra se mi nelíbila, což ode mě nebylo fér, i já ho podváděla, ale jenom na truc, aby si nemyslel, že jsem na něm plně závislá. Bylo to hloupé, ale v LA bylo vše postavené na hlavu.

V letadle jsem si četla. Má vášeň, nikdo blízký ji nechápal, ale možná proto že všichni moji blízcí byli alkoholici a někteří i feťáci, ale to v tomhle městě každý. I já. Tedy nebyla jsem na ničem závislá, pouze si užívala svobody. Za což jsem byla v tomhle letadle.

Vedle mě seděl nějaký postarší muž a ihned usnul. Naštěstí spal potichu.

Ve Forks se na stoprocent nic nezměnilo. Paní Newtonová na mě i se svou dcerou budou koukat jako na individuum a všichni ostatní též. Nikdo mě tam nikdy neměl rád, já po tom ani netoužila. Vždycky mi šlo jenom o to, abych už byla zpět z té díry.

Cítila jsem, jak tlak klesá a my přistáváme. Let byl klidný, žádná bouře, díky bohu. Z Seattlu jsem musela menším letadlem do Port Angeles, kde na mě čekal Charlie se svým policejním vozem. I kdybych se chtěla projet, nikdy by mi ho nepůjčil. Pokud jde o dodržování zákonů, věděl, jak na tom jsem.

Vystoupila jsem z letadla a on byl pár metrů ode mě. Rozpačitě jsem na něj mávla a šla si pro kufry. Pamatuji si, že před sedmi lety se mi všechna zavazadla ztratila, mohla jsem pouze hádat, kde jsou teď.

Přišlo mi, jako by ty kufry snad byly těžší než původně, ale možná to bylo tím, že jsem byla z letu ještě tuhá. Došla jsem k Charliemu. „Ahoj,“ pozdravila jsem ho. Nepříjemně se mi díval do očí, pravděpodobně měl nějaké poznámky k mému make-upu. Normálně jsem ho na sebe nepatlala tunu, ale dneska jsem potřebovala schovat bílé místo, které sice trošku zmizelo a včera jsem malinko přehánělo, ale na letišti si mě prohlíželi, tak jsem si v letadle zalezla do kabinky a pokusila se ho zamaskovat.

„Ahoj,“ pozdravil mě příkře a vzal mi tašky a šel k autu. Zůstala jsem zkoprněle stát. Táta takový nikdy nebyl, i přesto, co jsem vyváděla, se na mě nikdy nezlobil tak, aby mě ignoroval. Svěsila jsem ramena, vždyť to nebylo tak hrozné. Neprovedla jsem přeci třetí světovou!

Poraženecky jsem se vydala za ním. Zrovna zavíral kufr. Obešla jsem auto a nasedla.

Měla jsem pravdu. V celém Forks se snad nic nezměnilo. Nepamatovala jsem si všechno do každého detailu, ale zelené tady bylo pořád stejně dost.

Dům byl také pořád stejný. Táta tady od mámina odchodu nic nezměnil. Měla jsem podezření, že jí ani nikdy nepřestal milovat, ikdyž už přestal doufat. Bylo mi ho líto, byl nešťastně zamilovaný a k tomu v téhle díře se mohl věnovat, jako odreagování, pouze práci.

Dotáhl mi kufry do pokoje v prvním patře a beze slova zavřel dveře. Došlo mi, co to je. Znamená to, že tady budu zavřená celý pobyt, ale to si jen myslel. Vybalila jsem si, blíže řečeno, naházela jsem to do poliček a do společné koupelny si dala hygienické potřeby. Společná koupelna, další rána k mé smrti.

V pokoji jsem si sedla na postel a rozmýšlela se. Nikdy jsem neměla domácí vězení, o to se snažila máma pouze jednou a stejně to nevyšlo, utekla jsem po požárním schodišti. Podívala jsem se blíže z okna a dostala naději. Strom byl blízko, mohla bych na něj skočit a slézt po něm dolů. Do posilovny jsem chodila často a na lezeckou stěnu také.

Vytáhla jsem okno a vystrčila hlavu. Za domem byl pouze les. Z příruční tašky jsem si vzala cigarety a zastrčila je do kapsy. S Charliem to sice nebude mít tak volný průběh, on to ještě nevzdal, bude se pokoušet, dokud mu nedojde, že nade mnou nebude mít nikdo nadvládu.

Přehoupla jsem nohy a seděla jsem na venkovním parapetu. Rukou jsem křečovite svírala paramet. Druhou rukou jsem se natáhla, abych se přitáhla ke stromu. Fungovalo to.

Odrazila jsem se a doskočila na jednu větev, po které jsem hravě slezla dolů. Skrčila jsem se a rozběhla se k lesu. „Isabello!“ zařval hlas za mnou.

Znovu jsem svěsila ramena a zastavila se. Krčit se už nemělo smysl; narovnala jsem se.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ Charlieho hlas zněl tlumeně, byl uvnitř. Usmála jsem se, ale neotáčela jsem se. Naopak jsem se zase dala do kroku.

„Projít se, za chvíli jsem zpět,“ křikla jsem za rameno.

„Isabello!“ zařval.

„Jsem Bella!“ zařvala jsem zpátky a rozběhla se. Běžela jsem, dokud do lesa přestalo proudit světlo za mnou ale pouze zeshora.

Šla jsem ještě chvíli, až jsem narazila na pěkný kmen stromu, který vypadal jako lavička. Sedla jsem si na něj a vybalila z kapsy mou jedinou záchranu tady, aby se ze mě nestala hodná holčička.

Zapalovač při sobě nosím neustále. Zapálila jsem si a spokojeně si dala nohy nahoru. Kdybych to mohla strávit takhle, tak bych se domů snad ani nevracela. Rozhlédla jsem se po okolí, všude bylo děsivé ticho, navíc se stmívalo, tedy spíše už byla tma. Všechno ozařoval jen měsíc, jehož světlo pronikalo mezi vysokými stromy.

Najednou mi to začalo nahánět hrůzu. Vstala jsem a rozhlédla se. Určitě jsem přišla z... Sakra! Rozhlédla jsem se. Buď jsem přišla z jihu nebo ze severu. Najednou se mě zmocnila panika, v LA tohle znamenalo, že tady musí být zákonitě nějaký úchyl.

Tak moc jsem si přála mít zrovna teď bráchu, který by vyznačil cestu kamínky, ale já byla jedináček. Podívala jsem se na sever i na jih. Víc povědomé mi to přišlo na severu, ale nebyla jsem si jistá.

Nademnou najednou něco zašustilo, vzhlédla jsem, něco se tam mihlo. Krve by se  ve mě nedořezal, vzala jsem nohy na ramena. Utíkala jsem na sever, hodiny běhání se teď hodily, měla jsem výdrž.

Upřeně jsem zírala dopředu a doufala, že se každým okamžikem objeví dům, ale pořád jen tma občas osvětlená měsícem. Nohou jsem o něco zavadila a převadla přes kmen, který ve tmě nebyl vidět. Dopadla jsem na obličej hlasitě zaklela. Cigaretu jsem ztratila už někde cestou.

Vedle mě se něco pohlo, podívala jsem se a tři metry ode mě stála srnka. Když jsem vyskočila na nohy, začala utíkat, stejně tak já. Běžela jsem, co mi nohy stačily a doufala, že už budu u domu, ale když jsem před sebou uviděla světlo a vyběhla konečně z lesa, srdce se mi zastavilo.

Přede mnou se rozprostřelo nádherné jezero, na jehož hladině se odrážel měsíční svit i měsíc sám. Kolem byl jen les, přesto tohle bylo celé osvětlené. Bylo to obrovské a nádherné. Přímo přede mnou stálo dřevěné molo, tohle tady asi sloužilo jako koupaliště.

Sundala jsem si boty a šla po jemném písku. Popošla jsem pár metrů blíže přes menší umělou pláž a rozhlédla jsem. Běžela jsem nejspíše přímo na druhou stranu, než jsem měla. Klepla jsem se do hlavy, ale do lesa jsem se teď neodvažovala. Sedla jsem si na molo a pořád se rozhlížela, hlavně za záda. Špičkou nohy jsem se dotkla hladiny a její teplota mě překvapila. Voda byla teplá. Strach vyplnila touha tam skočit.

Plavky jsem měla v kufru, ale tady nikdo nebyl. Sundala jsem si bundu, tričko a jeany. Nechtěla jsem být odhalená celá, nechala jsem si spodní prádlo. Slezla jsem z mola a šla po břehu směrem k hlubině. Nevěřila jsem neznámým zátokám. Za LA byl jeden lom, jezdili jsme se tam s klukama koupat, ale jednou někoho napadlo skákat zeshora. Skočili jsme všichni, ale přežilo nás pouze pět ze šesti. Bodlo mě u srdce na vzpomínku té krve, mě se až na zlomenou ruku nic nestalo, ale Kyle si pohmoždil páteř a na vnitřní krvácení v nemocnici zemřel pár hodin potom.

Prudce jsem sevřela oči a snažila se vzpomenout si na krásu tohohle jezera, místo na tělo Kyla. Vzpomínka nechtěla zmizet, skočila jsem do vody a plavala tak daleko, dokud jsem nebyla unavená a všechny zlé vzpomínky pryč. Otevřela jsem oči, byla jsem skoro v polovině. Dostala jsem pocit, jako by mě někdo sledoval. Ohnala jsem se ve vodě na každou stranu a projížděla temný les, ale nikde jsem nikoho nezahlédla.

Plavala jsem dál doprostřed. Sílu jsem ještě pořád měla, za mnou něco zašustilo. Otočila jsem se, ale v lese nic nebylo. Oblečení jsem tam také pořád měla, ale i přesto tohle zašustění se lišilo, bylo zvláštní.

Otočila jsem se, rozhodnuta nezvyklat se svou paranoiou, ale když jsem pohlédla na břeh naproti, zastavilo se mi srdce. Někdo tam byl. Zamžikala jsem očima. Byl mladý. Muselo mu být jako mě. Udivila mě jeho pokožka, třpytila se. Na tu dálku jsem nemohla poznat jakou mají jeho oči barvu, ale dívaly se na mě.

Jeho výraz byl zvláštní nebezpečný, ale přesto něco čemu jsem věřila, vypadalo to, jako by za tou maskou bojoval sám se sebou. Neodvažovala jsem na něj křiknout. Plavala jsem na místě a pořád na něj hleděla. Jeho vlasy ve tmě také svítily zvláštním odstínem, nemohla jsem přesněji určit jaké barvy byly.

Mrkla jsem a polilo mě horko. Už tam nebyl.

Otočila jsem se doprava, abych se podívala po celé linii břehu, ale ani jsem se nemusela nijak moc rozhlížet, byl hned za mnou. Zastavilo se mi srdce, už jsem mohla vidět jakou barvu mají jeho oči; černou. Chtěla jsem zjistit, jakou mají barvu mají jeho vlasy, ale nemohla jsem od těch očí odtrhnout zrak. Byly děsivé, přišlo mi, jako kdybych měla každou chvíli zemřít, ale vzhledem k tomuhle to bylo možné. Bylo to něco, co potkáte pouze ve filmech.

Upíral na mě pohled a já si nevšimla, že se přibližuje, dokud se svým tělem nedotkl mého, ucukla jsem a odplavala od něj tím pohybem půl metru. Jeho to nezastavilo, připlaval zpět ke mně a naklonil hlavu.

Už nemělo smysl unikat, přišlo mi to doopravdy jako něco nadpřirozeného, jako by on nebyl člověk a já neměla šanci. Teď jsem si všimla, když začal hlavu přibližovat blíže, netušila jsem, co udělá, co nastane.

Bradou mi natočil hlavu ven a přibližoval se k mému krku. Srdce se mi zastavilo nadobro, co se sakra děje? Chtěla jsem začít řvát nebo ho odstrčit, ale kvůli strachu jsem neměla sílu.

Zavřela jsem oči a přestala se snažit udržet na hladině, doufala jsem, že se potopím a nevynořím, ale najednou mi omotal ruce kolem pasu a držel mě. Jak se přibližoval, jeho dech mi omračoval krk, jeho dech byl tak chladný až mi přejel mráz po zádech.

Pevně jsem sevřela oči a čekala na budoucnost. Jeho rty byly blízko, přejel mi po krku zuby, ale najednou se o pár centimetrů oddálil. Poprvé jsem ho slyšela se nadechnout. Jeho ruce na mých zádech se zatnuly v pěst, ale nic víc.

Znovu se přiblížil, ale tentokrát mi pouze přitiskl rty na krk. Najednou jsem padala dolů. Jeho dech jsem na krku necítila a jeho ruce, tady také nebyly. Když jsem do vody ponořila i hlavu vzpamatovala jsem se. Vyplavala jsem na povrch a trhavě se otáčela, ale všude bylo ticho a klid. Žádný pohyb.

Srdce se mi najednou rozběhlo. Otočila jsem k molu a co nejrychleji doplavala na břeh. Přetáhla jsem si přes hlavu triko, ale zbytek popadla do ruky. Cestou z pláže jsem si nandala kalhoty a boty, ale jakmile jsem se ocitla v přítmí lesa, rozběhla jsem se.

Padala jsem často, ale strach mi pomohl se rozběhnout, dokud jsem nespadla znovu. Po pár sekundách jsem před sebou spatřila světlo domu. Vběhla jsem na menší dvorek a zastavila se u zadního vchodu. Srdce mi super rychle bylo, ale můj zdravý rozum mi říkal, co jsem si to zase vsugerovala. Jistota, že se to doopravdy stalo, mizela.

Najednou se dveře otevřely a v nich stál Charlie. Nerozsvítil, ale od jeho očí se odrážely odlesky měsíce, bylo to děsivé, podruhé dnes se mi totálně zastavilo srdce. Přiblížila jsem se, abych rozsvítila a přesvědčila se, že jsem doopravdy zešílela a že tohle nebyla skutečnost.

Rozsvítila jsem a byl tam Charlie. Děsivý než kdy předtím, ale přesto vypadal jako člověk, ne jako ďábel. Děsivý proto, že z jeho očí vrhaly blesky, které byly určené pro mě. Tušila jsem, že mi dá na dveře a okno zámek, ale ani to mě nezastaví. Každopádně to bude peklo.

Oddychla jsem si, žádné napřirozené bytosti kolem, pouze naštvaný otec. Proklouzla jsem kolem něj a zapadla do koupelny. Napustila jsem si vanu a uložila se do lázně. Husí kůže pomalu mizela a zůstal jenom pocit šílenosti a vnitřní nevyrovnanosti. Pořád jsem si znovu a znovu přehrávala tu scénu a snažila se zjistit, jestli se to skutečně stalo.

Viděla jsem sebe, jak vstupuji do vody a jak planu do prostřed a pak zběsile plavu zpět, bylo možné si to celé vymyslet? Bylo to možné, protože někoho jako on jsem spatřit nemohla. Došlo mi, proč jsem neragovala více a nesnažila se uniknou, omámil mě; byl překrásný. Jeho krása se nikomu nemohla rovnat, jeho dokonalé rysy, tvář.

„Isabello!“ bušil na dveře zběsile Charlie. Nacházela jsem se duchem míle daleko, takže mi ušlo, kdy začal. Rychle jsem se obalila ručníkem a vyšla z koupelny. Charlie si mě hněvivě měřil a zapadl do koupelny po mě.

Šla jsem do svého pokoje a vzala si potrhané triko, které mi bylo pod zadek.

Lehla jsem si a toužila, aby tohle léto skončilo. Ikdyž jsem toužila přijít na to, jestli to byla pouze má představivost nebo skutečnost.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Letní poblouznění - 1. kapitola: