Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 23. kapitola

29.03.2012 (19:45) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3428×

Edward:

Sledoval jsem spícího anděla, který se lehce mrvil na posteli a na tváři měl spokojený úsměv. Pohladil jsem ji po tváři a odhrnul pár pramenu neposlušných vlasů, které se přilepily na její pootevřené rty.

„Lásko,“ šeptl jsem jí do ouška a ona lehce zamrmlala.

„Nechci,“ prskla a otočila se na druhý bok, zády ke mně.

„Vstávej, mám pro tebe překvapení,“ přemlouval jsem ji a otočil ji k sobě. Otevřela jedno oko a prohlédla si můj obličej.

„Jaké překvapení?“ zeptala se zvědavě a protřela si oči.

„Je to překvapení, přece ti to neprozradím,“ odpověděl jsem a ona nafoukla tváře a pokusila se odtáhnout, což jsem jí, ale nedovolil.

„Přece by ses nezlobila, lásko,“ smál jsem se a ona si mě naštvaně prohlížela.

„Zlobila!“ prskla a posadila se na posteli. Rozhlédla se po pokoji a vstala z postele. Přešla ke skříni a začala hledat nějaké oblečení. Když v ruce držela volné džíny a tričko, přiběhla Alice a hromádku oblečení hodila na postel. S mírným pousmáním vyběhla z ložnice a zabouchla za sebou dveře. Bella vyděšeně koukala na dveře a já přemýšlel, co se jí honí v té hlavince.

„Myslím, že by sis to měla obléct,“ podotkl jsem a ona protočila panenky. Přešla k posteli a prohlédla si oblečení poskládané do komínku. Do ruky vzala růžový top na ramínka, který byl nařasený, a spokojeně mlaskla.

„Jen doufám, že k tomu nejsou i boty na podpatku,“ zamrmlala a já se zasmál. Celou scénu jsem pozoroval z postele a ona se na mě zamračila.

„To není vtipné! Ty tu nejsi jako oblékací panenka, já ano,“ prskla a já vstal a objal ji kolem pasu.

„Miluju tě,“ šeptl jsem jí do ucha a ona se zachvěla.

„Z toho se nevymluvíš!“ upozornila a já se zachechtal.

„Chceš vědět, co je to překvapní?“ zeptal jsem se a ona přikývla.

„Dneska pojedeme – tedy spíš poletíme – do New Yorku na divadelní hru,“ informoval jsem ji a všiml si malého ohýnku, který ji přeskočil v očích.

„Nikdy jsem v divadle nebyla,“ řekla s pravým nadšením a já se spokojeně usmál.

„Doufal jsem, že ti to udělá radost,“ přiznal jsem a ona mě prudce políbila. Ano, tohle byl ten nejlepší způsob jak poděkovat.

„Děkuji, děkuji, děkuji,“ špitala během polibku a já se spokojeně usmíval.

„Kdy letíme?“

„Za dvě hodiny, ale na letišti musíme být o hodinu dřív, takže by ses měla najíst a obléct, abychom mohli vyrazit,“ odpověděl jsem a ona přikývla, vběhla do koupelny, kde se zavřela a tiše si zpívala. Pobaveně jsem nad ní kroutil hlavou a ve skříni pro sebe hledal vlastní oblečení. Vzal jsem si obyčejné dříny a červeno – černou košili. Vlasy jsem si jen pročísl prsty a došel do kuchyně, abych nachystal Belle snídani.

„Dobré ráno,“ pozdravil jsem Esmé, která stála u kuchyňské linky, a políbil ji na tvář.

„Krásná noc?“ optala se a já přikývl.

„Jsem ráda, že jsi našel osobu, která ti na tváři dokáže hned po ránu vykouzlit úsměv,“ přiznala a já se ještě víc usmál.

„I já jsem rád, že mám Bellu.“ Na tác jsem naskládat toasty a do skleničky nalil džus.

„Carlisle pojede také do divadla?“

„Ano, jen si zašel na rychlejší lov společně s Jasperem, ale každou chvíli by se měli vrátit.“ Jen jsem přikývl a vyběhl schody nahoru za Bellou, která si už oblékala top a nazouvala balerínky.

„Opravdu je nutné, abych Alice dělala panenku?“

„Myslím, že ti to sluší,“ utěšil jsem ji a ona se zaksichtila.

„To ty říkáš pořád. Nikdy si mi neřekl, že mi něco nesluší,“ zabrblala a já pokrčil rameny.

„Nemohu za to, že jsi krásná ve všem,“ hájil jsem se a ona se výsměšně uchichtla.

„Čas na návštěvu optika,“ zamumlala a já protočil panenky. Optik by mi opravdu nepomohl.

„Snídaně.“ Bella šťastně mlaskla a vrhla se na tác s toasty.

„Dobrou chuť,“ popřál jsem jí a ona jen přikývla. Snědla celý talíř toastů, ale přesto mi připadalo, že nemá ještě dost. Nedokázal jsem pochopit, jak se do tak drobné postavy může vlézt tolik jídla, přitom vypadala, že vůbec nepřibírá.

„Nechceš ještě?“ zeptal jsem se, ale ona jen zakroutila hlavou a vyskočila z postele.

„Tak pojď, ať to všechno stihneme. Nemůžu se dočkat, až budeme v divadle,“ radovala se a já se nad ní musel usmát. Vypadala opravdu jako dítě, které se těší na Vánoce.

„Ale já si pořád nejsem jistý, jestli si to zasloužíš,“ přiznal jsem a ona se zarazila.

„Chceš říct, že ne?“ zeptala se naštvaně a já nevině pokrčil rameny. Bella se zatvářila jako ta nejnebezpečnější šelma a skočila po mně. Její skok mi, ale vůbec nic neudělal a já jen obmotal ruce kolem jejího pasu.

„Měl bys být na posteli,“ zaprotestovala a já se zasmál.

„Já bych měl dělat věcí,“ přiznal jsem a ona vyplázla jazyk jako malé dítě.

„Myslím si, že ty jsi ta jediná osoba, která si zaslouží dohnat vše, co nestihla, co ostatní vrstevníci prožili, ale ona ne, protože se obětovala pro svoji rodinu, předčasně dospěla a netrápila se tím, že ona a její rodina nemají tolik peněz jako ostatní. Je úžasné, že si taková jaká jsi a já si jsem jistý, že bych tebe za nic na světě nevyměnil, protože tak upřímnou, krásnou, inteligentní a milou osobu bych už nenašel,“ vyznal jsem jí své city a jí se v očích zaleskly slzy. Políbil jsem ji slzy, ale ona měla v plánu něco jiného. Rukou mi zajela pod košili a rukou přejela po mém břichu a prsou. Chtěl jsem začít protestovat, ale její dobyvačné rty mi to neumožnily. Začaly hrát vášnivý tanec s těmi mými a já vzrušeně sykl, když se klínem otřela o ten můj. Její přítomnost jsem cítil každou buňkou mého mrtvého těla.

„Bells,“ vzdychl jsem a ona se potěšeně usmála. Rukou zatlačila na moji hruď a já pochopil, o co se snaží a její přání jsem vyplnil. Položil jsem se na postel a ona se posadila na mě. Byla lehká jako pírko a její vlasy mi lehce spadaly na hruď.

„Edwarde,“ šeptla potěšeně a rty začala dráždit můj krk a rukou se dobývat do mých kalhot. Věděl jsem, že to není správné, protože ji to navždy změní. Nemohl jsem ji takhle poskvrnit, ale ta malá svůdnice věděla jak na mě. Rychle rozepnula zip na mých kalhotách a přejela po boxerkách. Snažil jsem se přinutit své tělo, aby Bellu odtáhlo od toho citlivého města, ale vůbec mě neposlouchalo. Zavřel jsem oči a poddal se vášni, kterou jsem cítil vždy v její přítomnosti.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 23. kapitola: