Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Květiny pro Bellu - 18. kapitola

07.10.2010 (13:15) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5554×

Květiny pro Bellu – 18. kapitola

„No, to je dost,“ houkla na nás Kate, když jsme scházeli ze schodů. „Už jsem si myslela, že ani nedorazíte,“ zasmála se.

„Promiň, trochu jsme se zdrželi,“ omlouvala jsem se jí.

„Trochu zdrželi, jo?“ mrkla na mě. Protočila jsem oči a ona se trošku zamračila. Hned nato ale pokrčila rameny a zase se zasmála.

„Kate, myslíš, že bychom ti mohli s Edwardem popřát už dnes?“ zeptala jsem se jí. Edward držel za zády kytici a dva pečlivě zabalené dárečky. Přemýšleli jsme, co jí koupit a nakonec jsme se shodli na knihách a stříbrném náramku s několika přívěsky slonů s chobotem nahoru. V týdnu nám dovezli nové knihy, které pan Weber objednal, tak jsme s Edwardem vybrali dvě detektivky a jednu romantiku.

„Jééé, dárečky,“ vyhrkla Kate natěšeně a zatleskala u toho rukama. Trochu mi tím připomněla Alice.

Nahnula jsem se Edwardovi za záda a vzala si od něj dárky. Natáhla jsem ke Kate ruku a popřála jí hodně štěstí, zdraví, lásky a úspěchů na škole. Předala jsem jí dárečky, objala ji a dala jí pusu na tvář. Jen jsem ji pustila, popřál jí Edward, předal jí kytici a i on ji políbil na tvář.

„Můžu si to rozbalit už teď?“ ptala se nedočkavě. S Edwardem jsme s úsměvem přikývli.

„Paráda,“ vydechla, když na ni z papíru vykoukly knihy. Postupně si přečetla na zadních stranách obálek, o čem pojednávají a nadšeně se usmála.

„Super. Moc vám oběma děkuji. A jsem hrozně ráda, že jste tady,“ pronesla. Zdála se mi trochu dojatá. Rozbalila si i druhý dárek a hned mě požádala, abych jí náramek připnula na ruku.

„Sluší mi?“ zakřenila se. „Doufám, že mi ti sloníci přinesou štěstí.“ Zněla upřímně. A protože jsem ji znala, věděla jsem, že to nadšení nehrála. Její rodiče sice měli spoustu peněz, ale Kate se dokázala radovat z drobností. I proto jsem ji měla tak ráda.

„Dejte mi minutku,“ požádala nás a odběhla nejprve do kuchyně, kde napustila do velké vázy vodu a dala do ní květiny a pak se rozběhla po schodech nahoru. Zřejmě do svého pokoje.

„Ještě jednou díky,“ řekla udýchaně, když se k nám vrátila. „Co byste teď chtěli dělat? Můžeme si zahrát kulečník, šipky, dát si saunu, jít do vířivky, zaplavat si v bazénu… Tak na co máte náladu?“ nadhodila několik návrhů. Bazén, saunu a vířivku jsem zavrhla. Vidět Edwarda v plavkách… Zatřepala jsem rychle hlavou. To by mi nabouralo moje přesvědčení o tom, že na něj nebudu tlačit. Šipky mi moc nešly, takže zbýval kuleč-

„Co třeba ten kulečník?“ navrhl Edward a přerušil tak moje přemýšlení. Vypadalo to, že jsme oba došli ke stejnému závěru.

„Jsem pro,“ souhlasila jsem.

„Proč ne. Tak pojďte za mnou,“ vybídla nás Kate. Šli jsme přes halu do nějaké místnosti vzadu v domě.

Hrála jsem s Kate proti Edwardovi. Během hry nám pokládala různé otázky. Jak jsme se seznámili, od kdy jsme oficiálně spolu, jestli už se známe s rodiči toho druhého… Některým jejím otázkám jsme se s Edwardem jen smáli. Edward se mi snažil být celou hru tak blízko, jak jen to šlo. Buď mě hladil po ruce, nebo mě za ni držel, občas mě líbnul do vlasů, na tvář… Bylo to hrozně milé, ale každý jeho byť jen nepatrný dotek ve mně vzbuzoval touhu po něm.

Několikrát jsem si vzpomněla na to, jak se svým nahým tělem dotýkal mého, na doteky jeho rukou na mém těle, jeho rty, kterými mě laskal na krku… Při každé takovéhle vzpomínce se mi rozbušilo srdce a neubránila jsem se zčervenání. A Edward si toho pokaždé všiml. Nevěděla jsem, jak to dělal, ale vždy se na mě podíval v ten „pravý“ okamžik a na vteřinu se v jeho očích objevilo zoufalství.

„Ach jo. Jak to děláš?“ povzdechla si Kate po třetí prohrané hře směrem k Edwardovi.

Ten se jen usmál a pokrčil rameny.

„Zajímalo by mě, jestli bys vyhrál i nad mým bráchou,“ řekla mu zamyšleně. „On býval v kulečníku fakt dobrý.“

„Když bude čas, můžeme si dát hru,“ odpověděl jí Edward. Kate si ho chvíli měřila pohledem. Vypadala, že přemýšlí, zda to myslel vážně. Pak na něj mrkla.

„No, asi se s vámi rozloučím. Zítra mě čeká náročný den. Pokud se vám ještě nechce spát, klidně tu zůstaňte,“ pronesla po chvíli. „Bazén, sauna a vířivka jsou támhle, kdybyste měli chuť,“ dodala a ukázala rukou doprava.

„Budeš chtít ráno s něčím pomoct?“ zeptala jsem se jí a snažila se tím odvést svoje myšlenky na to, jak jsem s Edwardem ve vířivce.

„Jste moji hosté. Nepřísluší vám pomáhat mi,“ řekla se zcela vážnou tváří.

„Kate, my bychom ti ale rádi pomohli. Stačí říct,“ nabízel jí Edward.

„Ok, tak až se ráno nasnídáte, domluvíme se, jo?“ Kývli jsme na souhlas.

Kate přistoupila k Edwardovi a bylo na ní vidět, že neví, zda ho má obejmout nebo mu jen podat ruku. Nakonec k němu natáhla ruku.

„Jsem ráda, že si Bella našla tak príma kluka. Ráda jsem tě poznala, Edwarde.“

„To i já tebe, Kate. A děkuji,“ oplatil jí Edward.

Kate se otočila ke mně, objala mě a neodpustila si mi zašeptat do ucha: „Je úžasný, Bello. Užijte si dnešní noc.“ Hmm, to bych ráda, ale…

„Ráno se uvidíme. Jsem šťastná, že jsi přijela, Bello,“ řekla teď už nahlas a pustila mě. Usmála jsem se na ni a ona se otočila na podpatku a během chvíle jsme zůstali s Edwardem sami.

„A my?“ nadhodila jsem a doufala, že třeba navrhne, abychom šli do vířivky.

„Nepůjdeme také spát? Nebo máš nějaký jiný návrh?“ Trošku jsem se poté, co mi odpověděl, zamračila. Doufala jsem marně. Edward mě pozoroval přimhouřenýma očima. Skousla jsem si ret. Ne, něco jsem mu slíbila. Přece teď nevyrukuju s vířivkou. To by vypadalo podezřele – jako že tam chci dělat kdoví co.

„Nevím jak ty, ale já ještě nejsem moc unavená,“ řekla jsem opatrně a čekala na jeho reakci.

„Nechceš si zahrát třeba šipky? Nebo bys šla raději… do vířivky?“ zeptal se mě nejistě. Snažila jsem se na sobě nedat nic znát, ale pravděpodobně jsem zrudla jak rajčátko, protože mu začaly cukat koutky. Hned nato se mu ale obličej zachmuřil.

„Bello, to co se stalo předtím v pokoji, to co jsme si řekli… to ale neznamená, že se teď budeme držet dál od sebe. To nechci. Miluji tvoje doteky a miluji se tě dotýkat…“ pronesl trochu zoufale. „Jestli jsi chtěla jít do vířivky, proč jsi mi to neřekla narovinu?“

„Protože jsem se bála, že by sis myslel kdoví co,“ zašeptala jsem a viděla, že se nadechoval, aby mi k tomu něco řekl. „Ne, já vím, je to jen vířivka, ale něco jsem ti slíbila a vířivka… to je pokušení. Pro mě,“ dodala jsem ještě víc potichu.

„I pro mě,“ vydechl. Rozhodla jsem se. I ležet vedle sebe bude pokušení, ale zvládneme to.

„Zítra bude náročný den i pro nás. Takže se vykašleme na vířivku a pojďme spát,“ seznámila jsem ho se svými myšlenkami. Koukal na mě nevěřícně, pak se usmál, přišel až ke mně a pohladil mě po tváři.

„Jsi úžasná, Bello,“ řekl šeptem a lehce mě políbil na ústa. „Moje krásná princezno.“ Vzal mě za ruku a propletl naše prsty. Vydali jsme se do pokoje.

Vyndala jsem si z tašky pyžamo. Měla jsem tam i noční košilku, kterou jsem si s sebou vzala pro případ, že by se situace vyvinula jinak. Avšak pro dnešní noc bude rozhodně vhodnější pyžamo.

Položila jsem ho na postel a začala se svlékat. Edward seděl na posteli a zaujatě mě sledoval. Zarazila jsem se. Sice jsme spolu byli ve sprše nazí, ale přece se teď před ním nebudu svlékat.

„Můžeš se, prosím, otočit? Nebo se mám jít převléknout do koupelny?“

Povytáhl jedno obočí, usmál se a pomalu se otočil. Mlčky. V rychlosti jsem se převlékla a lehla si do postele. Edward vstal z postele, svlékl si tričko a mně se naskytl pohled na jeho nahou hruď. Rozepnul si knoflík u riflí a najednou se zarazil. Podíval se na mě zkoumavým pohledem a já jsem cítila, jak moje tváře hoří. Maličko se usmál a pokračoval ve svlékání. Musela jsem na chvíli zavřít oči, abych se uklidnila. Když jsem je otevřela, právě si sedal jen v boxerkách na postel. Natáhla jsem k němu ruku, že ho pohladím po zádech, ale hned jsem ji zase stáhla. Lehl si vedle mě na bok a hlavu si podepřel rukou.

„Jsi tak krásná,“ zašeptal a prsty volné ruky kopíroval můj profil. Přetočila jsem se také na bok.

„Miluji tě,“ vydechla jsem a natáhla se k jeho rtům. Zareagoval okamžitě. Rukou si mě přitáhl blíž k sobě a přitiskl svoje rty na moje.

„Miluji tě, krásko,“ šeptal do polibku. Tiskli jsme se k sobě a mé tělo i mysl začala ovládat touha. Hladila jsem ho po nahých zádech a užívala si jeho blízkost. Jeho ruka mi sjížděla po boku na stehno. Zcela nečekaně mě chytil pod kolenem a přehodil si moji nohu přes sebe.

„Edwarde,“ vypravila jsem ze sebe zastřeným hlasem. Cítila jsem jeho vzrušení. Já jsem byla vzrušená. Opravdu se nemůžeme pomilovat? Neublížil by mi. Věděla jsem, že by mi neublížil. Náhle se vše změnilo a moje ruka, která ho hladila, dopadla na postel. Zmateně jsem zamrkala a rozhlédla se po pokoji.

„Edwarde, co se stalo? Bylo to moc?“ ptala jsem se zoufale. Stál kousek od postele, zády ke mně.

„Promiň. Mučím sebe i tebe, takhle to nejde. Tohle nemůžu.“ Jeho hlas zněl tak nešťastně, až mě z toho píchlo u srdce.

„Pojď sem, prosím,“ požádala jsem ho. Zakroutil hlavou a povzdechl si.

„Prosííím,“ zkusila jsem to znovu.

Otočil se ke mně. „Bello, omlouvám se,“ pronesl potichu.

„Neomlouvej se a pojď prosím za mnou.“ Slyšela jsem svůj hlas, který zněl ještě zoufaleji jak před chvílí. Rukou si prohrábl vlasy a rozešel se pomalým krokem ke mně. Opatrně se posadil na postel. Sedla jsem si a objala ho zezadu kolem pasu.

„Všechno zvládneme, lásko. Věřím tomu, že jo,“ zašeptala jsem a vtiskla mu polibek na záda. Rozpojil moje ruce na svém břiše a vsedě se na mě otočil.

„Myslím, že mi věříš víc, než si věřím já sám.“ Koukala jsem se do jeho ztrápené tváře a pokusila se na něj usmát. Znovu jsem si lehla a rukou jsem poklepala na jeho půlku postele. Usmál se tomu a lehl si vedle mě. Nadzvedla jsem se. Pochopil moje gesto a natáhl ruku, abych si na ni mohla lehnout. Přisunula jsem si na ni polštářek a pohodlně se uvelebila přitisknutá k jeho tělu.

„Dobrou noc, Edwarde,“ popřála jsem mu.

„Dobrou, miláčku.“ Objal mě kolem ramen a já si položila ruku na jeho hruď. Vdechovala jsem jeho vůni a přemýšlela nad tím, co říkal navečer. Nešlo mi z hlavy to nadpřirozeno. Co tím myslel? Věříš na nadpřirozené bytosti a věci? Já ani moje rodina nejsme tak úplně obyčejní… lidé. Vzpomněla jsem si ještě na jednu věc. Když jsem ho viděla v knihkupectví, stál v oddělení záhad, tajemna a fantasy. Souviselo to spolu nějak? Snažila jsem se na něco přijít, ale najednou mě přemohla únava. Snad zítra…

Probudilo mě světlo, které pronikalo okny do pokoje. Otevřela jsem oči a zmateně se podívala kolem sebe. Kde to jsem? Jo, u Kate. Protřela jsem si oči, zívla jsem a… Edward! Mrkla jsem vedle sebe, ale on tam nebyl. Taška! Hledala jsem očima jeho věci po pokoji. Jo, ta tu je. Uf, oddechla jsem si. Nevím, proč mě hned napadlo, že by odešel bez rozloučení. Protáhla jsem se a vydala se do koupelny. Po ranní sprše a ústní hygieně jsem se vrátila do pokoje, zabalená do ručníku. Z tašky jsem si vytáhla khaki plátěné kalhoty a bílé tričko s krátkým rukávem. Učesala jsem si culík a po posledním mrknutí do zrcadla, kdy jsem zhodnotila, že vypadám na pohodu, jsem vyšla z pokoje a mířila ke schodům.

„Ty máš tolik sourozenců? A vypadají všichni tak dobře jako ty?“ zaslechla jsem pod schody Kate. Určitě mluvila s Edwardem. Zpomalila jsem a na prvním schodu se zastavila.

„Mám,“ odpověděl jí stručně a druhou otázku úplně ignoroval. Slyšela jsem nějaké zvuky. Že by jí Edward pomáhal rovnat stoly a židle? Proč mě nevzbudil?

„Kate, tvůj bratr přijede sám nebo s přítelkyní?“ zeptal se jí. Nechápala jsem jeho dotaz. V jeho hlase byla slyšet opatrnost a váhavost. Chvíli byl klid, jakoby Kate přemýšlela nad tím, co mu odpovědět.

„No, Sebastian měl přítelkyni, ale nedávno se rozešli. Proč se ptáš?“ Kate zněla zaujatě jeho otázkou.

„Jen tak,“ zamumlal.

„Ne, to nebylo jen tak. Bella ti asi řekla, že do něj byla jako dítě zamilovaná, co?“ ptala se ho. „Myslím, že ani Sebastianovi nebyla Bella úplně lhostejná. Ale už je to pryč, nemusíš žárlit. Hlavně Bella má teď tebe a takhle šťastnou jsem ji neviděla, ani když byla s Lucasem. Jo, Lucas tu bude taky. A těší se na Bellu. Vlastně ani nevím proč. Jedna kamarádka mi říkala, že ho viděla líbat se s nějakou holkou na jakési oslavě,“ dokončila svoji řeč. Hmm, tak Lucase ta láska ke mně přešla brzy. Ale tak co. Já jsem měla Edwarda a Lucas si mohl dělat, co chtěl. Po tom už mi nic nebylo. Lucas byl minulost. A zdálo se mi, jakoby to byla minulost hodně dávná.

Kdo mě ale teď zajímal, byl Sebastian. Na chvíli jsem se zasnila. Bože, jak já do něj byla zamilovaná. A on se celou dobu tvářil, že jsem pro něj jen malá holka. O to víc mě udivilo to, co řekla Kate. Nebyla jsem mu lhostejná? Proč mi to neřekl nebo alespoň nějak nenaznačil? A co když se Kate mýlila? I když… vzpomněla jsem si na to, že když jsem začala chodit s Lucasem, Sebastian ho při každém našem setkání propaloval očima. Žárlil? Ježiš, nad čím jsem to přemýšlela? V tuhle chvíli bylo přece naprosto jedno, jestli tenkrát žárlil.

Sebastian ležel očividně Edwardovi v žaludku. Ušklíbla jsem se. Pramenila snad Edwardova žárlivost z obavy, že bych ho třeba mohla opustit, protože se se mnou z nějakého svého důvodu nechtěl pomilovat? Ne, to určitě ne. Přece by si nemohl myslet, že bych ho vyměnila za někoho, kdo se se mnou vyspí. NE!

Potichu jsem couvla o pár kroků, nahodila úsměv a pak jsem se rozešla celkem hlasitě ke schodišti. Ze schodů jsem skoro skákala, abych „ohlásila“ svůj příchod. Jenže, na konci schodiště jsem zavrávorala a padala-

Naštěstí tu byl můj princ, takže jsem se nestihla rozplácnout na zemi, protože mě zachytil do náruče.

„Ahoj, lásko,“ zazubil se na mě. Trapas. Nahodila jsem ledabylý výraz, odhodila culík zpátky na záda a zářivě se na něj usmála.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho jakoby nic. Pozorně si mě prohlížel a já si nemohla nevšimnout, že mu cukaly koutky.

„Dáš si snídani?“ zeptal se stále pobaveně.

„Proč jsi mě nevzbudil, když jsi vstal?“ zakňourala jsem.

„Vypadala jsi tak roztomile. Neměl jsem sílu tě budit. Zlobíš se?“ zašeptal mi do ucha.

„Blázínku, nezlobím se, jen mi bylo smutno. Probudila jsem se a ty jsi vedle mě nebyl,“ řekla jsem mu šeptem. O tom, že jsem se lekla, jestli neodjel, jsem raději pomlčela.

„Teď už jsme ale spolu,“ zašeptal mi znovu do ucha a dal mi pusu na tvář.

„Já jsem tu taky, halóóó,“ ozvala se Kate nabručeně. Zasmála jsem se, ještě jsem vlepila rychlou pusu Edwardovi a po pár krocích jsem se vrhla Kate kolem krku.

„Ahoj, zlato, promiiiň,“ vypískla jsem.

„Už jsem se lekla, že mě ignoruješ,“ zamručela a začala se smát.

„Máš hlad? V kuchyni jsou lívance. Ptala jsem se i Edwarda, ale on prý není zvyklý snídat.“

„Jo, docela bych něco zakousla. Vrrrr,“ zavrčela jsem a naznačila zakousnutí se do jejího krku. Obě jsme se začaly smát. Otočila jsem se na Edwarda. Zíral na nás se zděšeným výrazem ve tváři. Když si všiml, že na něj koukám, trošku zatřepal hlavou a usmál se. Pustila jsem Kate a šla k němu.

„Stalo se něco?“ ptala jsem se ho zmateně. Nechápala jsem jeho výraz.

„Ne, jen jsem se zamyslel,“ zamumlal. Fakt by mě zajímalo, nad čím.

„Půjdeš se mnou?“ zeptala jsem se ho a otočila se zase na Kate. „Propustíte ho na chvíli ze svých služeb, vzácná paní?“ Nahodila jsem štěněčí pohled a Kate se začala opět smát.

„Běžte, však jsem vám už včera říkala, že tu nejste od toho, abyste mi pomáhali. My to tady zvládneme, že jo?“ řekla a hodila hlavou ke třem klukům, kterých jsem si před tím ani nevšimla. Pozdravila jsem je kývnutím hlavy. Všichni se usmáli a dál pokračovali v nošení stolů a židlí. Vzala jsem Edwarda za ruku a společně jsme se vydali do kuchyně.

„Dobrou chuť, Bello,“ houkla za námi Kate.

V kuchyni mě Edward ukecal, abych se posadila, protože mi chtěl namazat lívance javorovým sirupem sám. Posadila jsem se tedy a pozorovala ho, jak mi připravuje snídani. Nemohla jsem se ubránit pohledu na jeho pozadí. V duchu jsem si povzdechla. Bože, žádný z kluků, které jsem znala, neměl takový zadek, jako Edward.

„Prosím, madam. Dobrou chuť,“ pronesl Edward vznešeně a postavil přede mě talíř s lívanci. „Mohu pro vás ještě něco udělat?“ dodal a lehce se uklonil.

„Mohl byste mě políbit?“ požádala jsem ho. Uchechtl se, sklonil hlavu a políbil mě na rty.

„Bude to vše?“ zeptal se zase.

„Teď se můžete posadit naproti mně a sledovat mě při jídle, když sám nesnídáte,“ dovolila jsem mu milostivě. Udělal pukrle a posadil se. Vyprskla jsem smíchy.

„Ty jsi šašek,“ říkala jsem mu se smíchem. „Můj šašek,“ dodala jsem stále s úsměvem. Edward si opřel lokty o stůl a do dlaní si položil bradu. Zůstal tak po celou dobu, co jsem jedla. Občas jsem k němu natáhla ruku, jestli si nechce kousnout, ale on vždycky odmítl.

Vylezla jsem ze sprchy a sáhla po osušce. Proud vody mě osvěžil. A také byl nejvyšší čas začít se připravovat na párty.

Celé dopoledne jsme s Edwardem, i přes Kateiny protesty, pomáhali s dokončováním výzdoby domu na večerní oslavu. Kate se nás zase vyptávala na všechno možné. Zajímalo ji, jaké je to žít ve Forks, kam se tam chodíme bavit, ptala se Edwarda na jejich květinářství, na sourozence, jestli se mi líbí v knihkupectví… Narazila také na to, kam se chystá Edward na vysokou. Tahle její otázka mě zaskočila. Nebyla jsem schopná pohybu. Edward jí odpověděl a mě pohladil po zádech. Jakoby mě jeho dotek znovu nakopnul. Oklepala jsem se a s úsměvem pokračovala v přivazování balónků na zábradlí.  

Po obědě, kterého se Edward skoro nedotkl se slovy – já nějak nemám hlad, jsem ho vzala na procházku po Seattlu. Ptala jsem se Kate, jestli nechce jít s námi, ale odmítla a přitom na mě mrkla.

Po cestě jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že toho Edward tak málo snědl. Jestli vůbec něco. Ale na druhou stranu, měl svůj rozum a znal svoje tělo. Takže jsem mu do toho nekecala.

Ukázala jsem mu, kde jsme s rodiči bydleli, než jsme se přestěhovali do Forks. Procházeli jsme se Seattlem, drželi se za ruce, líbali se… Bylo nám krásně.

Ke Kate jsme dorazili před šestou. Párty měla podle jejích slov začít v osm, ale už kolem sedmé se měli začít sjíždět hosté. Také nám oznámila, že se její rodiče opozdí a přijedou prý až po sedmé. I Sebastian volal, že dorazí později.

Vyšla jsem v županu a s ručníkem na hlavě z koupelny. Edward ležel na posteli a v ruce držel nějakou knihu.

„Koupelna je volná,“ oznámila jsem mu. Položil si knihu na hruď, přejel mě očima od hlavy až k patě, pak ji odložil na postel, vstal a šel ke mně.

Zastavil se přede mnou, políbil mě a zašel do koupelny. Šla jsem k posteli, posadila se na ni a vzala do ruky knihu, kterou četl. Fantasy svět. Otočila jsem ji na poslední stranu, abych si přečetla, o čem je.

Už jste se někdy zamysleli nad tím, že by se mohly mezi námi – lidmi – vyskytovat i bytosti z fantasy světa? Odpověděli jste NE? V tom případě je tedy nejvyšší čas začít pozorně sledovat všechny a všechno kolem vás. Zkuste si vzpomenout na někoho, kdo vám přišel méně či více zvláštní. Příliš malá nebo hodně velká postava, bílá pleť, špičaté uši, ostré špičáky, chladná nebo naopak horká teplota těla na dotek… To je jen zlomek. Co když všichni ti, kteří vypadají nějak odlišně, nejsou vlastně lidmi? Co když mezi námi žijí čarodějové a čarodějnice, vlkodlaci, upíři, víly, elfové, skřítci…? Možná, že se někde v horách vyskytuje i drak. Na krásné louce se pase jednorožec.

Položím vám znovu svoji první otázku: Už jste se někdy zamysleli nad tím, že by se mohly mezi námi – lidmi – vyskytovat i bytosti z fantasy světa? Ještě stále zní vaše odpověď NE? Troufám si tvrdit, že teď už nad jednoznačnou odpovědí trochu váháte.

Tato kniha vás nemá přesvědčit o tom, že s námi spoluexistují na Zemi nadpřirozené bytosti. Spíš by vás měla nakopnout k tomu, abyste se lépe koukali kolem sebe…

„Zajímavá knížka,“ zaslechla jsem za sebou Edwarda a trhla sebou, jakoby mě přistihl při něčem, při čem neměl. „Až ji dočtu, půjčím ti ji, jestli chceš,“ nabídl mi. Položila jsem knihu na postel a otočila se na něj.

„Hmm, docela ráda bych si ji přečetla, díky,“ řekla jsem mu a zvedla se. Měl na sobě jen ručník omotaný kolem boků. Klid, Bello, klid. Zhluboka jsem se nadechla a šla k tašce pro věci. S hromádkou na ruce jsem se mu s úsměvem vyhnula a zapadla zase do koupelny. Oblečení jsem položila na stolek a posadila se na okraj vany. Nadpřirozené bytosti? Mezi námi? Bílá a chladná pleť? Měl snad ten spisovatel, na jehož jméno jsem se zapomněla podívat, nějakou zkušenost s nadpřirozenými bytostmi? Ptal se mě snad Edward včera na to, zda věřím na nadpřirozeno díky téhle knížce? Možná.

Zvedla jsem se, sundala si župan a oblékla se do úzkých riflí a modrého trička s potiskem květu slunečnice, které mi vybrala při nakupování v Port Angeles Alice. K tomu jsem si obula tenisky. Vyfénovala jsem si vlasy a nechala si je rozpuštěné. Mé neposedné vlasy se zřejmě pro tento večer rozhodly, že mě poslechnou a zůstanou v takovém „tvaru“, v jakém je chci mít. Maličko jsem se namalovala a vyšla z koupelny. Edward už byl také oblečený. Docela jsme k sobě ladili. I on mě rifle a modré triko s dlouhým rukávem.

„Výborně,“ prohlásila jsem, jakmile jsem ho sjela od hlavy až k patě. Zasmál se, přišel až ke mně a přitáhl si mě k sobě.

„Sluší ti to, krásko,“ zašeptal, pohladil mě hřbetem ruky po tváři a doslova se přisál na moje rty. V tu chvíli jsem zapomněla na to, kde jsme, proč tu jsme a naprosto jsem se poddala tomu polibku. Až potřeba nadechnutí mě vrátila zpět do reality.

„Bude půl osmé. Měli bychom jít za Kate. Dole už je docela dost lidí,“ oznámil mi.

„Jak to víš?“ zeptala jsem se ho trochu udiveně.

„Po dobu, co jsi byla v koupelně, jsem sledoval z okna přijíždějící auta. A před domem už jich je fakt hodně,“ osvětlil mi s úsměvem.

„Aha, já myslela, že jsi jasnovidec nebo tak něco,“ řekla jsem mu trochu zklamaně. Když se maličko zamračil, začala jsem se smát.

„Tak můžeme?“ zeptal se a chytil mě za ruku. Kývla jsem na souhlas.

Vyšli jsme z pokoje a mířili ke schodišti. Zezdola se ozývaly hlasy. A bylo jich fakt hodně. Hudba hrála zatím jen v pozadí, slabě. Zcela bez povšimnutí jsme sešli po schodech dolů. Hledala jsem očima Kate a u toho si prohlížela její hosty. Skupinku holek, které stály u barového pultu, jsem znala ze školy. Od vidění. Hlouček nedaleko, ve kterém byli tři kluci a tři holky, jsem také identifikovala jako bývalé spolužáky ze střední. Jen z vedlejší třídy. Pak tu bylo několik mladých lidí, které jsem nedokázala nikam zařadit. Hmm, myslela jsem si, že znám většinu Kateiných přátel. Některé z nich jsem počítala i mezi své přátele. Lucase jsem zatím neviděla. To bylo jedině dobře. Na opačné straně místnosti jsem zahlédla kluka, který k nám stál zády. Připadal mi povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenout, koho mi připomínal.

„Konečně jste tu,“ vykřikla Kate a pozornost všech se upřela na mě a Edwarda. Paráda. Edward mi stiskl ruku, asi aby mi dodal odvahu. V rychlosti jsem se na něj podívala. Usmíval se, tak jsem i já nahodila úsměv.

„Pojďte se mnou,“ vyzvala nás Kate, vzala mě za volnou ruku a táhla nás k tomu klukovi, kterého jsem si všimla před chvílí.

„Sebastiane?“ oslovila ho a já otevřela pusu. No jasně, Sebastian. Pomalu se otočil a mně se naskytl pohled do jeho krásné tváře. Bože, byl ještě hezčí, než jak jsem si ho pamatovala.

„Ahoj, Bello. Dlouho jsme se neviděli,“ nadšeně mě pozdravil. Na chvíli zaváhal a pak se ke mně vrhl, objal mě a vlepil mi pusu na pusu. Zalapala jsem po dechu a on mě pustil a postavil se zase přede mě. Měl úsměv nejen na tváři, ale i v očích. Cítila jsem, jak mi Edward stiskl ruku, až to zabolelo.

„A-ahoj, Sebastiane. Už je to pár let, co jsem tě viděla naposledy,“ pronesla jsem nejistým hlasem. Bello, neblbni a uklidni se, nabádal mě můj vnitřní hlas.

„Bráško, tohle je Edward, Bellin přítel,“ zdůraznila Sebastianovi Kate a otočila se na Edwarda. „Edwarde, tohle je můj velký bratr Sebastian,“ dokončila jejich představování. Zřejmě si všimla, že jsem z jejího bratra lehce mimo. Sledovala jsem, jak si kluci podali ruce. Sebastian u toho trochu přimhouřil oči. Koukla jsem na Edwarda a na jeho obličeji nebyla ani stopa po úsměvu. A sakra.

„Tak co, Bello, jak se máš? Povídej, přeháněj. Prý teď s vašimi bydlíte v nějakém malém městečku,“ vyzvídal Sebastian. Stoupla jsem si ještě blíž k Edwardovi a on pustil mou ruku a objal mě kolem pasu. Na jednu stranu to bylo milé a byla jsem ráda, že jsem ho měla tak blízko sebe, ale působilo to také hodně majetnicky. Copak bude žárlit a tvářit se hrozně pokaždé, když na mě promluví nějaký muž? Tohle si budeme muset vysvětlit. A to co nejdřív.

„No jo, přestěhovali jsme se do Forks, do domu po babičce. A mám se… dobře. Zatím si užívám prázdnin, dokud to jde. Až začne škola…“ odpovídala jsem na jeho otázky.

„Jo škola, to mi povídej. Je to docela záhul,“ zamručel a pak se podíval někam za mě. „Kate, támhle jsou naši. Bello, Edwarde, omluvíte nás? Ještě se uvidíme,“ dodal, kývl na Kate a oba se vydali za jejich rodiči. Jen zmizeli, otočila jsem se na Edwarda.

„Tak takhle ne!“ řekla jsem mu přísně. „Můžeme si někde na chvíli promluvit?“

„Hmm,“ zněla jeho odpověď. Vyprostila jsem se z jeho objetí a vzala jsem ho za ruku. Vedla jsem ho kousek dál od společnosti.

„Bello, já se-“

„Nic neříkej. Začnu já,“ přerušila jsem ho. „Byla bych ráda, kdyby sis uvědomil, že já nejsem tvůj majetek. Jsem dospělá žena, dívka a budu se bavit s tím, s kým chci,“ říkala jsem mu lehce zvýšeným hlasem. „Jasně, Sebastian mi dal pusu, ale když pominu to, že jsem do něj byla jako dítě zamilovaná, stále tu zůstává fakt, že se známe od dětství a vždy jsme byli přáteli. Díky kamarádství s Kate jsem se s ním vídala poměrně často. Teď jsme se delší dobu neviděli, takže jeho reakci chápu. Byl prostě rád, že se setkal se svojí kamarádkou z dětství,“ pokračovala jsem. Edward se mi díval do očí, ale mlčel. „Každopádně… miluji tebe. A Sebastian na tom nic nezmění. Ano, trochu mě překvapil svým vzhledem i přístupem ke mně. Líbí se mi, vypadá jinak, tak… vyzrále, dospěle. Ale ty jsi moje láska, jasné? Žárlivost je ve zdravé míře fajn, ale tohle se mi zdálo už trošku moc,“ dokončila jsem zoufalým hlasem. Prvně jsem byla naštvaná, ale teď jsem se cítila bezmocná a fakt zoufalá.

Edward mě stále sledoval, pak udělal krok ke mně a objal mě. Hladil mě po zádech a tiskl si mě k sobě.

„Bojím se, že o tebe přijdu. Nedávám ti to, co chceš, co si přeješ,“ šeptal. Odtáhla jsem se od něj a zakroutila hlavou. Vzpomněla jsem si na svoje ranní myšlenky, když jsem slyšela mluvit Edwarda s Kate.

„Co tím chceš jako říct? Myslíš si, že bych tě vyměnila za sex třeba se Sebastianem? No to si děláš srandu!“ křikla jsem na něj nasupeně. „Jestli máš o mně tak nízké mínění, tak v tom případě…“ nedořekla jsem, protože mi došel dech i síly.

„Bello, miláčku, promiň. Já jsem to tak… nemyslel. Jen jsem si všiml, jak tě svlékal očima,“ řekl šeptem a sklopil zrak. Ještě něco zamumlal, ale moc dobře jsem mu nerozuměla. Znělo to jako – a nejen očima. A čím ještě? Nedávalo mi to smysl, tak jsem to vypustila.

Nadechla jsem se. „Edwarde, čeká nás ještě setkání s Lucasem. Netuším, jak se bude chovat on, ale ráda bych, aby sis ty zachoval chladnou hlavu. Miluji tě, jsem jen tvoje, ale opakuji – nejsem tvůj majetek!“ Kladla jsem pořádný důraz na poslední slova. „Můžeš se o to pokusit, prosím?“ žádala jsem ho.

„Nezlob se, lásko. Vím, že nejsi můj majetek. Jen jsem mu chtěl ukázat, že jsi moje. Promiň,“ znovu se omlouval. „Samozřejmě se můžeš bavit, s kým budeš chtít. A já to budu respektovat, slibuji.“

„Dobře. Teď bychom se měli vrátit k ostatním,“ pronesla jsem. „Nezapomeň na to, že miluji jen tebe,“ připomněla jsem mu. Trochu jsem se k němu natáhla a políbila ho na tvář. Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Miluji tě,“ řekl potichu a políbil mě na rty.

„Vážení hosté, přátelé, kamarádi,“ zaslechli jsme z haly Katein hlas. Rozešli jsme se směrem k oslavenkyni. „Všem vám moc děkuji za dárky. Jsem ráda, že jste přijali mé pozvání a dorazili jste v tak hojném počtu,“ pokračovala Kate. Stoupli jsme si nedaleko od ní. Jen si nás našel její pohled, usmála se. Edward si stoupl za mě, objal mě kolem pasu a já se mu opřela o hruď.

„Pijte, jezte, tančete… zkrátka se bavte. Volná zábava začíná právě teeeď,“ vykřikla a začala se smát. Mávla rukou na kluka, který stál opodál za mixážním pultem, a v tu chvíli začala hrát taneční hudba. Vyprostila jsem se z Edwardova sevření a vydala se ke stolu s jídlem. Jakmile jsem zaslechla slovo jezte, dostala jsem hlad. Edward šel za mnou.

„Nemáš hlad?“ zeptala jsem se ho, když se zastavil vedle mě.  

„Mám, po tvých rtech,“ řekl a rty se zlehka dotkl mého ušního lalůčku. V tom okamžiku jsem ucítila v podbřišku zašimrání. Otočila jsem se k němu a toužebně mu hleděla do očí. Jak dlouho se dá tohle odolávání vydržet? Edward mi přejel palcem po rtech a z mých úst vyšel vzdech. Zavřela jsem oči. Cítila jsem jeho rty tak blízko mých, že se jich téměř dotýkaly. Mučil mě. Odtáhla jsem se od něj a otevřela oči. Zaměřila jsem se na jídlo, abych se zbavila vzrušení, které teď ovládalo mé tělo a mysl. Nandala jsem si na talíř roládu, zřejmě kuřecí, nějaký salám, sýr a dva kusy nakrájené veky. Až teprve potom jsem se podívala na Edwarda a zjistila, že mě se zaujetím a lehkým úsměvem na rtech pozoroval. Pokrčila jsem rameny a šla si sednout ke stolu. Edward si sedl vedle mě, ale na rozdíl ode mě, on před sebou žádné jídlo neměl.

„Ty si nic nedáš? Vždyť jsi dneska téměř nic nesnědl,“ ptala jsem se ho nechápavě. Jen zakroutil hlavou a tím zřejmě pokládal tuto věc za vyřízenou. Co za tím bylo? Copak vážně neměl hlad? Nebo jedl něco speciálního, co tu neměli? Povzdechla jsem si a dala se do jídla. Já jsem teda hlad měla.

Během jídla jsem se rozhlížela po hale. Kate stála u svých rodičů a něco jim živě vyprávěla. Až se najím, půjdu je pozdravit, rozhodla jsem se. Několik lidí tancovalo, pár jich jedlo, někteří se bavili v malých skupinkách… Lucas tady zatím nebyl. Svitla mi naděje, že třeba ani nedorazí. Kousek od nás jsem zahlédla Sebastiana. Překvapilo mě, že se koukal naším směrem a usmíval se. Podívala jsem se za nás, zda tam někdo nestojí, ale nikdo tam nebyl. Vrátila jsem se pohledem k němu a on se zasmál, mrkl na mě a ukázal rukou, abych šla k němu. Okamžitě jsem vrhla svůj pohled do talíře. Najednou se mi zdálo, že se choval Sebastian zvláštně, změnil se. Proč zrovna teď stál tak moc o moji společnost?

„Lásko, stalo se něco?“ zeptal se mě po chvíli Edward s obavou v hlase. Asi si všiml, že jsem lehce znervózněla.

„Ani ne. Jen mě překvapuje Sebastian. Ještě sem kouká?“

„Nejen to. Jde sem,“ oznámil mi. Cože? Málem jsem se udusila kouskem veky. Proč šel k nám?

Trvalo to jen pár vteřin a Sebastian se zastavil u našeho stolu.

„Bavíte se?“ Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.

„Večeřím,“ oznámila jsem mu suše.

„Tak dobrou chuť,“ popřál mi. „Bello, rád bych se toho o tobě dozvěděl víc. Myslíš, že by tě mohl tvůj přítel na chvíli postrádat?“ Zamrkala jsem a nedokázala ze sebe vypravit ani hlásku. „Samozřejmě, až dojíš,“ dodal ještě. Z místa, kde seděl Edward, se ozvalo slabé zavrčení. Střelila jsem po něm pohledem.

„A jéje, že by začalo v ráji mrholit?“ prohodil Sebastian a znělo to, jako že se náramně baví. Vrátila jsem se pohledem zase k němu. Ne, tohle už nebyl ten Sebastian, do kterého jsem byla tenkrát zamilovaná. Tohle byl kluk, kterého jsem vůbec neznala. A nechápala jsem jeho úmysly.

„O co přesně ti jde, Sebastiane?“ položila jsem mu otázku. V ruce jsem žmoulala kousek veky. Čekala jsem, co z něj vypadne za odpověď. A byla jsem na ni vážně hodně zvědavá.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O co jde Sebastianovi? Přizná Belle pravdu? Objeví se na oslavě Lucas? To se dočtete v další kapitolce. A nejen to.

Moc vám děkuji za komentáře.

Vaše EdBeJa

17. kapitola • 19. kapitola

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Květiny pro Bellu - 18. kapitola: