Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královna temnoty - 11. kapitola

můj dort k narozeninám

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Královna temnoty - 11. kapitolaJak se nakonec Ilie zachová k Alarickovi?

17.11.2010 (11:00) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1805×

Připravená k útoku? Ale… není na to moc brzo? Já jsem stará teprve pár týdnů, nejsem ještě připravená… Než jsem stihla cokoli říct, promluvil on.

„Brzy bude schůze, kde se domluví strategie útoku a obsazení hradu a následně i města. Měla byste se vrátit do sídla a procvičovat své schopnosti.“

„Nevím, jestli jsem připravená…“ špitla jsem a sklopila oči.

„Jsi, naučila ses ovládat základ svých schopností. Když budeš chtít, dokážeš cokoli. Je čas se ujmout vlády,“ odvětil tiše, aniž by se na mě podíval.

A vlastně měl pravdu. Svou schopnost jsem ovládala, dokázala jsem zabít myšlenkou. Byla jsem silná, byla jsem nejsilnější. Ale přesto jsem se tak necítila. Připadala jsem si ubohá. Připadala jsem si tak po tom, co jsem udělala. Její smrt a to, že jsem to právě já, kdo ji zabil, mě změnila. Co to bylo? Svědomí? Pocit viny?

Nevyznala jsem se sama v sobě, tak jak bych mohla ovládat ostatní? Ale teď jsem věděla, že poslechnout ho a udělat, co po mně chtěl, nebylo dobře. Bylo špatné zabít něčí lásku, i přesto, že on si více než jí, cenil svého vlastního života... A já nyní ještě slyšela jeho posmutnělé hlasité myšlenky... Ať přestanou...

A já už to prostě nemohla - nesnesla dál poslouchat. Neměla jsem na výběr, protože v tu chvíli to byl obrovský nápor nepřiznané bolesti a smutku, že jsem to nedokázala ani nevnímat. Jen jsem chtěla ticho.

„Omlouvám se, ale nemůžu jinak,“ procedila jsem skrz zaťaté zuby a otočila se k Alarickovi.

„Není, za co se omlouvat,“ řekl a jeho slova se nesla s větrem. S těmi slovy se síla jeho myšlenek  zvýšila.

„Kéž bys je tušil... Je, za co se omlouvat, protože to, co se chystám udělat...“ nedokončila jsem to, nemohla jsem to ani vyslovit. Ta bolest.

„Podívej se mi do očí,“ zavrčela jsem tiše a soustředila k němu svou energii. Ihned udělal to, co jsem po něm žádala, a rozhodně ne dobrovolně.

„Ano,“ vydechl a nespouštěl své tmavé oči z těch mých karmínových. Přivřela jsem oči.

„Alaricku...  Mrzí mě, že to musím udělat, ale nesnesu to. Vidět tě tahle, cítit důsledky toho, co jsem udělala. Asi jsem slabá. Nebudeš si pamatovat, co jsem ti řekla. Nebudeš si pamatovat bolest, kterou cítíš z její ztráty. Budeš se cítit, jakoby byla opravdu pravda to, cos mi tvrdil. Byla vybrána ke smrti... Nikdy jsi ji nemiloval.“

„Nikdy jsem ji nemiloval,“ zopakoval po mě a já pokračovala, nepřestávala jsem ho hypnotizovat pohledem.

„Nikdy pro tebe nebyla nic víc, než jen… věc.“

„Bezvýznamná,“ zašeptal a já hned na to uhnula pohledem. A pak… Už jsem necítila bolest, svědomí. Necítila jsem nic – opět. Lehce jsem se usmála, protože mi to došlo až nyní – to, co jsem cítila, nebylo z mojí mysli, ale z jeho.

Jak jsem vůbec mohla uvěřit tomu, že by mi bylo líto zrovna její smrti? Jak směšné.

„Měli bychom jít, ta chvíli bude schůze,“ promluvil Zlatic hlasem, ve kterém již nebyly stopy bolesti a lítosti. Perfektní. Naprosto dokonalé zvládnutí mé schopnosti.

Přikývla jsem mu. Chvíli na to se otočil, ale já ještě měla v plánu vyzkoušet jednu věc. Pozorně jsem sledovala ničivou bouři, která zuřila nad městem. Natáhla jsem tím směrem ruku a částí své mysli jsem vyhledala a vstoupila do té Alarickovy.  Snažila jsem se dočasně přenést jednu jeho určitou část na sebe a kupodivu to nebylo nejtěžší.

Nataženou ruku jsem za soustředění pozvolna zatínala v pěst a sledovala to dění před sebou. Bouře pomalu ustávala a rozplývala se na mraky, které posléze vymizely úplně. Úžasná to schopnost, ovládat počasí. Pousmála jsem se, pustila se jí. Nepotřepala jsem tu schopnost v sobě udržet, jen jsem si ji na pár chvil vypůjčila. Velice užitečné… Kdybych pátrala, dokázala bych si vypůjčit jakoukoli. Jak lákavé.

Konečně jsem se i já otočila a ihned se dala do běhu k sídlu. Byl čas na poradu a útok.

Byli tam všichni čekali jen a jen na mě. Slyšela jsem jejich hlasité netrpělivé myšlenky a většina mi již plně důvěřovala v tom, že jsem to opravdu já, kdo je má vést, že po Miranině smrti jsem nejsilnější.

 „Ilie.“ Jakmile jsem vstoupila do hlavní místnosti v sídle, začaly se ozývat pozdravy s mým jménem, ze kterých se dalo znatelně vyčíst respekt. Věděli, co jsem udělala… Věděli, že jsem schopná to udělat opět a, když na to přijde, tak i někomu z nich. Oni, tolik posedlí touhou přežít… Udělali by pro mě vše, stačilo by se na ně jen křivě podívat. Výhodné.

„Za všechny mohu říct, že jsme nadšeni z toho, že jsi již dokázala ovládnout jednu z hlavních povah tvé schopnost,“ promluvil ke mně Vlad a já se na něj pousmála.

„Stejně tak i já jsem svými schopnostmi potěšena. Jsou velice… užitečné,“ odvětila jsem zatím, co jsem prošla místností a posadila se do jednoho z křesel. Ne, že by stání nebylo pohodlné, ale přeci jen…

„Takže, co budeme dělat teď?“ optala se Ileana. I přesto, že odpověď byla víc než jasná, jsem její otázku naprosto chápala.

„No vyšívat knoflíkovou dírku asi,“ sykla k ní Anya s nechutí. Důrazně jsem se na ni podívala, jakmile si toho všimla, poníženě ustoupila o několik kroků dozadu.

„Je zbytečné to vše protahovat, Ilie je připravená… Není nač čekat. Čím dříve provedeme útok, tím lépe,“ odpověděl jí s ledově klidným hlasem Kornel.

„Kdy tedy?“ promluvila jsem po chvíli a lehce se narovnala.

„Jakmile se všichni nakrmí, vyrazíme do Itálie.“

 

A jak bylo řečeno, naše skupina několika upírů se za několik okamžiků rozprchla do několika menších či větších měst.

Já se vydala do jednoho kousek od Bukureště jménem Petresti.

Už to bylo pár dní, co jsem se nedostala ke krvi. Byla jsem příliš žíznivá na to, abych si s jídlem pohrála. jejich krev na to byla až moc lákavá. Bylo by nemožné odolávat déle.

Krev byla sladká, obávala jsem se, že nikdy nebudu mít dost… Ale ostatní na mě čekali. 

Do západu slunce jsme překročili hranice Rumunska a směřovali jsme k nejvýznamnějšímu střetu upíří historie.

 

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Královna temnoty - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře