Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Johamovy dcery - 9. - Překvapivá pozvánka


Johamovy dcery - 9. - Překvapivá pozvánkaYerimen je stále na návštěvě u Cullenů, když přijde pozvánka, která rozbouří diskuze. A spolu s pozvánku se objeví i nečekaná návštěva.
V následujících dvou kapitolách se změní styl psaní. Doufám, že vám nebude příliš vadit, když to bude z pohledu vypravěče, ale je to nutné. Jinak bych musela příliš často měnit pohledy. Takhle můžu odvyprávět vše, co kdo vidí a cítí najednou a nemusím se omezovat na jednu osobu.
Předem díky za komentáře.

Čas letěl jako vítr. Čtrnáct dní, které si původně Yerimen určila jako dobu její návštěvy, uteklo jako voda a ona se stále necítila připravená odejít. Ať už si namlouvala cokoli, věděla, že ji na místě drží hlavně jeden sotva dospělý vlk. Anthony byl občas k zulíbání, jindy by mu zase s radostí ručně vysvětlila, že se chová jako pitomec.

Jedno i druhé ji však k jejímu překvapení bavilo. Rozhodně s ním nebyla nuda… a když opravdu chtěl, dokázal být i dobrý společník. Tak dobrý, že v jeho společnosti zapomínala na věkový rozdíl, který je dělil. Někdy měla pocit, že to Anthony cítí stejně. A právě v těch chvílích, jako by se polekal a začal bláznit.

Po další takové scéně se šla Yerimen vydýchat na vzduch – na druhou stranu, než před okamžikem zmizel Anthony. Chtěla být sama a přemýšlet, co se to vlastně děje. Usadila se pohodlně pod stromem a dívala se, jak zem skrápí jemný deštík. Tady nebyl tak častý jako tehdy ve Forks…

Docela ji vyděsilo, když se vedle ní náhle ozvalo odkašlání. Poplašeně otočila hlavu a spatřila Jaspera. Tak toho tu tedy vážně nečekala. Snad nikdy s ní ještě nezapředl rozhovor sám od sebe. Ne, že by proti sobě něco měli, ale zdálo se, že si prostě nemají co říct.

Tentokrát tu ale byl. „Omlouvám se, jestli jdu nevhod, Yerimen.“

Zavrtěla hlavou a ukázala na místo vedle sebe. „Ne, v pořádku, jen jsi mě trochu překvapil.“

Usmál se a posadil se, přestože pro něj bylo stejně pohodlné stát. „Tím, že jsem přišel, nebo že jsem to já?“

Yerimen přiznala: „Vlastně obojí. Moc jsme spolu zatím nemluvili.“

Jasper přikývl. „To je pravda. Nejsem si jist, jestli tu vůbec mám být… Myslím tím, jestli ti mám říct to, co chci. Týká se to totiž emocí někoho jiného a já nemám ve zvyku je prozrazovat.“

Zamyšleně se na ni zadíval. Yeri přímo hořela zvědavostí a ani se to nesnažila před ním zakrýt. Stejně by to bylo zbytečné.

Jasper tedy pokračoval. „Nezbývá moc času, a tak by vám mohlo pomoct, když to budeš vědět. Jde o Anthonyho. Vidím, jak jsi z něj zmatená a já se ti nedivím. Kdybych to necítil… no, prostě – znamenáš pro něj víc, než si je ochoten připustit… a něco podobného cítím i z tebe.“

Yeri se začervenala, přitáhla si kolena k bradě a schovala tak svou tvář. „Hm. A co s tím mám podle tebe dělat? Sám jsi před chvílí viděl, jak reaguje, kdykoli si uvědomí, že bychom se mohli třeba jen sblížit.“

Jasper pokrčil rameny. „To už je na tobě. Když máš ale jistotu, třeba ho dokážeš donutit, aby si přiznal pravdu.“

Vědoucně se usmál. „Ostatně tobě moje „analýza“ taky pomohla, ne?“

Yeri rozpačitě naklonila hlavu na stranu. Jednoznačně s ním souhlasit nedokázala. Tuhle pravdu skrývala i sama před sebou a nebylo jí příliš po chuti, že ji tu teď Jasper takhle vyjevil. Pro něj bylo všechno tak snadné, když se jednalo o někoho jiného…

Jasper se zvedl a položil jí chlácholivě ruku na rameno. „Všechno se vyřeší, stačí chtít.“

Povzbudivě se na ni usmál a zmizel mezi stromy, aby jí dal čas na přemýšlení.


Yeri se vrátila ve stejnou dobu, kdy se všichni každý den scházeli u stolu. Byla to taková tradice. Obvykle totiž každý trávil čas jinak, a tak bylo docela příjemné strávit hodinku s rodinou a dozvědět se o plánech a zálibách ostatních.

Poslední, kdo ještě chyběl, byl Carlisle. Yeri se zatím posadila a její oči si našly Anthonyho. Díval se na ni, ale ve chvíli, kdy se jejich pohledy protly, se odvrátil. Venku se ozvalo zaskřípání pneumatik na štěrkové cestě a všichni čekali, že se za okamžik otevřou dveře a dovnitř vstoupí Carlisle. Vteřiny se však měnily v minuty a dveře zůstávaly zavřené. Členové rodiny se po sobě dívali a nervozita na nich začala být vidět i přesto, že naprostá většina z nich byli upíři.

Po pěti minutách to Emmett nevydržel a vyrazil ke dveřím.

Edward ho však zarazil: „Klid, Carlisle je v pořádku.“ Zatvářil se ustaraně. „Ale budeme mít hosty.“

Všichni se na něj otočili, ale on se jen pousmál. „Uvidíte sami.“

Vzápětí cvakla klika a dovnitř vešel Carlisle. Všichni dělali, co mohli, aby zahlédli ty, kteří přišli s ním. Zakrývali je však otevřené dveře, jako by se bezhlesně dohladovali, jestli vejdou, nebo ne.

Carlisle se jejich snaze usmál. „Vidím, že už víte, že máme hosty. Možná ale budete muset ven, abyste je viděli oba.“

V tom se dveře přivřely a objevila se Huilenina tvář. Usmála se a omluvně se podívala na Carlislea. „Je mi líto, ale Atl dovnitř nepůjde. Necítí se v domě dobře…“

Carlisle rychle vysvětlil: „Atl je Huilenin druh. Je zvyklý žít v džungli. Huilen ho zachránila relativně nedávno a tohle je jejich první cesta mimo džungli.“ (*více o Atlovi a jeho přeměně v poznámce pod kapitolou)

Mezitím Huilen opět zmizela a dohodla se s Atlem, aby na ni počkal na kraji mýtiny. Moc se mu nelíbilo, že ji pouští samotnou, ale ten upír, kterého viděl, mu připadal čestný. A kdyby ne, byl nablízku, aby každého, kdo by Huilen zkřivil jen vlásek, roztrhal na kousky.

Sotva Carlisle domluvil, vrátila se i Huilen. „Omlouvám se. Neobtěžovala bych vás, kdyby to nebylo nutné.“

Carlisle jí položil ruku na rameno. „To je v pořádku, Huilen.“

Podíval se na Esmé. „Přišla pošta?“

Esmé překvapeně kývla. „Jistě, je na stolku jako vždycky. Zatím jsem ji neprobírala.“

Carlisle rychle sebral štůsek obálek a rychle je prohlédl. Když se podíval na poslední, přestal dýchat. Ostatní ho vyděšeně sledovali, a tak jim ukázal obálku z ručního papíru. Byla zapečetěna voskem a na pečetidle byl vyveden znak s výrazným V. Nikdo nepochyboval, co znamená.

Carlisle šeptal, ale přesto jeho hlas zněl jako křik. „Huilen, máme ho taky.“

Přešel ke stolu spolu s Huilen a svezl se na židli. Edward si od něj vzal obálku a rychle ji otevřel. Měl z jeho myšlenek dost jasnou představu, co čekat a také to tam našel. Volturiovi je zvali na svatbu. Nikde nebyla ani zmínka o tom, čí svatba se to vlastně chystá, jen úplně dole bylo úhledným krasopisem (zřejmě Arovou rukou) dopsána douška, že se na jejich přítomnost velmi těší. Takže omluvy se nepřijímají.

Sotva pozvánku přečetl nahlas, stalo se ticho ještě neproniknutelnější.

Nakonec ho přerušila Huilen: „Dostala jsem stejnou pozvánku. Vyděsila mě. Nemůžu opustit Atla, ani džungli na takovou dobu, a tak jsem se přišla poradit. Také nemám žádné zprávy o Nahuelovi. Chtěla bych ho vidět, mít jistotu, že je v pořádku…“

Lítostivě pokrčila rameny a všem došlo, že přesto, že svého synovce stále miluje, život svůj a svého druha riskovat nehodlá. Zvlášť, když nemá jistotu, že se tam setkají.

Carlisle se podíval na každého jednotlivce: „Co si o tom myslíte? Je to past?“

Alice se okamžitě začala soustředit, aby prověřila všechny možnosti.

Rosalie navrhla: „Co se zkusit spojit s ostatními našimi přáteli? Zjistíme, jestli tu pozvánku dostali také. Mohlo by nám to něco napovědět.“

Carlisle kývl a Rose, stejně jako Bella a Edward, začali žhavit mobily.

Jacob navrhl: „Zavolám Samovi.“

Yerimen se zadívala na Carlislea. „A já zase sestrám. Jestli se něco děje, bude dobře, když o tom budou vědět.“

* * * * *

Prověřování jim trvalo tři hodiny. Nakonec usoudili, že to není past – aspoň ne prvoplánová, určená k jejich zničení.

Alice: „Přesto je tam něco, co vidím jako v mlze. Aro něco chystá… má pozoruhodně dobrou náladu.“

Jasper ponuře: „Už to samo o sobě vypadá podezřele.“

Jake ho chytil kolem ramen. „Klídek. Nebudeme tam přece sami.“

Carlisle kývl. „To je pravda, ale přesto. Kdo může, ať raději zůstane doma. Kdyby se to nějak zvrtlo… ve Volteře nemáme šanci.“

Pohled mu zabrousil k Anthonymu a ten okamžitě vyletěl jako čertík z krabičky. „Zapomeňte na to, že byste si měli užít legraci beze mě.“

Zabodl pohled do matky a otce. Jake pokrčil rameny a přidal se na jeho stranu. „Jestli ho nevezmeme dobrovolně, bude nás sledovat a může se dostat do ještě větších problémů. Radši ho budu mít na očích.“

Anthony spokojeně přikývl a ostatním nezbylo než souhlasit. Byl by toho opravdu schopen.

Nessie si vymínila: „Dobře, ale holkám nikdo ani slovo. Napíšu jim dopis, aby věděly, co se stalo, kdyby něco, ale jinak – stačí, že budeme riskovat život my.“

Ujistila se, že všichni přikývli a pak se ještě přísně podívala na Jacoba. „A smečku do toho zatahovat nebudeš. Dost na tom, že Seth určitě nepustí Malen samotnou.“

Yeri se pousmála. Obě sestry okamžitě přislíbily svou účast. Jedna za všechny, všechny za jednu. Pokud mají mít problémy, chtějí je mít společně. Už se na ně vážně těšila. Měly by se sejít na letišti v Římě.


* poznámka k Atlovi - Huilen se po odchodu Nahuela vrátila do Amazonie. Žila léta sama, než narazila na smrtelně raněného muže. Líbil se jí, a tak se rozhodla ho přeměnit. Když se probudil, rozhodl se s ní Atl zůstat a časem se do sebe zamilovali. Žili v podstatě stejně jako dřív Huilen s Nahuelem - džungli neopouští. V době přeměny bylo Atlovi (to jméno je aztéckého původu a znamená voda) 30, takže se k Huilen skvěle hodí. Momentálně je mu něco přes 40.

Díky všem, kterým se moje povídka líbí (Adi1987, díky, že máš pořád ještě trpělivost s mými maily) a ještě víc těm, kteří nechávají komentáře. Moc potěší. :o)

8. kapitola - 10. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Johamovy dcery - 9. - Překvapivá pozvánka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!