Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Johamovy dcery - 3. - Malen

20.10.2010 (19:15) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1746×

Malen:

Život s Cullenovými byl jako procházka růžovou zahradou. Jejich dům byl úžasný. Sotva jsme dorazili, začali vymýšlet, jak Edwardův bývalý pokoj předělat tak, abychom se do něj pohodlně vešly. V zápětí Alice navrhla, že kromě postelí budeme potřebovat také nový šatník. Bože, já tu holku vážně miluju!

Nákupy s ní byly trochu děsivé – byla jako malé tornádo, ale ty šaty, které nám pořídila spolu s botami a doplňky… Mohla bych je obdivovat hodiny. No, vlastně jsem to taky (tak, aby ostatní nevěděli) dělala – místo, abych si užívala novou postel. Ne, že bychom s Johamem vyloženě trpěli, ale pohodlí jsme si příliš neužili. Joham ho nepotřeboval a my se musely přizpůsobit. Teď nám to Cullenovi bohatě vynahrazovali. Být u nich, byl jako splněný sen. Bylo zbytečné snažit se to před Yeri skrýt – zářila jsem na dálku. Její smutek mě mrzel, ale věděla jsem, že jí nedokážu vysvětlit, že Joham za její slzy nestál. Ona to prostě cítila jinak.

Carlisle nám dokonce slíbil, že když se budeme snažit, mohly bychom chodit do opravdové školy. Aspoň pár měsíců, než se vydáme vlastní cestou. Forks bylo jako splněný sen. Alespoň můj určitě. Yeri si uchovávala stín smutku, ale aklimatizovala se rychle. Anahi se tu taky líbilo, i když občas dávala najevo, že zůstat tu nemíní. To já zas klidně. Prožít nesmrtelnost v téhle společnosti, stát se členem jejich rodiny, by mi vůbec nevadilo.

Měla jsem tu všechno, po čem jsem kdy toužila… Vlastně to a daleko víc. Přiznávám bez mučení – nejsem zrovna myslitelka, bez ohledu na to, jak se nás Joham snažil vzdělat. Mám ráda pohodlí, příjemné lidi kolem sebe a pohodu. Jediné, co mi chybělo, byl někdo, koho bych milovala tak, jako ty čtyři dokonalé páry sebe navzájem. Píchlo mě u srdce vždycky, když jsem viděla, jak se políbili, a přemýšlela, jestli bych byla šťastná, kdyby mi Joham našel vhodného upířího partnera tak, jak zamýšlel pro šlechtění rasy - jak tomu říkal.

Zvířecí dieta mi k mému překvapení nedělala větší problém. Lidské jídlo – aspoň to, co vařila Esmé, bylo vynikající. Vydržela bych na něm možná i navždy. A když se ve mně přece jen ozvala žízeň, vzrušení z lovu zvířat, která byla daleko plašší, a co se týče nebezpečí, i vnímavější než lidé, přebylo jejich zápach. Horkost jejich krve uhasila mou žízeň stejně dobře jako ta lidská.

Byli jsme u Cullenů druhý týden, když nás Carlisle zavolal dolů: „Budeme mít návštěvu. Už jste slyšely o naší dohodě a spojenectví s vlky…“

Podívaly jsme se se sestrami po sobě – všechny ve tvářích vepsanou zvědavost. Ovšem, že jsme o nich věděly, ale ještě jsme se s nimi nesetkaly. Vyhrkla jsem: „Oni přijdou?“

Carlisle se usmál mému nadšení: „Ano, samozřejmě ne všichni – jen Jacobovi přátelé.“

Věděly jsme, že Jacob je něco jako potenciální zeť Edwarda a Belly. Tím však mohl lehce zamíchat náš nevlastní bratříček. Koneckonců Ness byla jediná nám známá poloupírka, která nebyla jeho nevlastní sestrou.

Emmett se nám jednou trochu zmateně - jinak to snad ani neuměl - snažil vysvětlit, jak to s tím otiskem je, ale já byla tenkrát víc zaujata tím, jak se mu pohybovala jeho dokonalá ústa, a tak jsem se na slova, která se z nich řinula jako vodopád, nesoustředila. Teď je konečně uvidíme.

Jasper se náhle napřímil a s úsměvem vstal. Ostatní ho následovali. Já v duchu proklela naši poloupíří hluchotu - neslyšely jsme tak dobře jako oni, přestože o proti lidem jsme na tom byly daleko lépe. Všichni společně jsme jim vyšli vstříc.

Byla jsem trochu zklamaná, když se na příjezdové cestě objevili čtyři kluci místo vlků. Škoda. Těšila jsem se na ně. Třeba je ale časem přemluvím, aby se proměnili. Asi to tak bylo lepší – žádný náznak nepřátelství a rozhodně to bylo jednodušší pro komunikaci. Šibalsky jsem se uculila – vrčet na ně bych sice svedla, ale dost pochybuji, že by mi rozuměli.

Zastavili se pár metrů před námi, jako by nám chtěli dát možnost pokochat se jejich vypracovanými těly. Mrkla jsem na Anahi a vyměnily jsme si zakřenění. Vždycky jsme měly stejný vkus. Vypadali vážně dobře – všichni.

Nevypadali překvapeně, že nás vidí. Spíš si nás prohlíželi stejně jako my je. Představování se tentokrát ujal Edward: „Jacobe, Embry, Quile, Sethe, tohle jsou Yerimen, Anahi a Malen, naši hosté. Huilen a jejího synovce Nahuela si jistě pamatujete, že?“

Souběžně se jmény ukazoval rukou, abychom věděli, kdo je kdo.

Quil legračně začenichal: „Co jsou zač? Nevoní jako upírky.“

Embry do něj dloubl a Quil se na nás rychle omluvně podíval: „Pardon.“

Seth protočil oči a ušklíbl se: „Omluvte ho, chová se jako pako.“

Přejel nás očima, a když došel až ke mně, jeho pohled náhle podivně zesklovatěl. Vypadal, jako by do něj uhodil blesk, nebo jako kdyby zamrzl. Dokonce trochu pootevřel pusu. Nevěděla jsem, jestli to bylo překvapením… A co ho způsobilo, ale nedokázala jsem si pomoct. Přistoupila jsem k němu a chtěla mu škádlivě ukazováčkem pusu zavřít. Ve chvíli, kdy jsem se ho ale dotkla, jsem měla pocit, jakoby námi prošla elektřina. Něco se určitě změnilo. Jakoby moje srdce v tom jediném okamžiku vyletělo bez mé vůle z hrudi a vtisklo se do té jeho. Nebyla jsem schopna od něj odvrátit oči… A co hůř, ani jsem nechtěla. Místo svého původního záměru jsem mu položila dlaň na tvář. Okamžitě se mi tělem začalo šířit nádherné teplo. Nedokázala jsem ovládnout široký úsměv, který se mi usadil na rtech. Připadala jsem si jako očarovaná.

Cítila jsem v zádech překvapené pohledy Anahi s Yerimen, ale bylo mi to jedno. Ani za nic jsem tuhle chvíli nechtěla přerušit.

Seth:

Těšil jsem se na Renesmé, Edwarda, Bellu a ostatní. Věděl jsem, že mají nějakou zvláštní návštěvu, ale nepřikládal jsem jí velkou pozornost. Nějak mi uniklo, kdo to má být a podle reakcí Embryho a Quila na tom byli stejně. Chtěli prostě jít s Jakem.

Celou cestu z La Push jsme běželi jako vlci. Užívali jsme si svou rychlost a škádlili jsme se. Honili jsme se jako štěňata, jak Jake v myšlenkách podotkl. No a co? Jakoby se choval jinak. Připomněl jsem mu to tím, že jsem ho rafnul do ocasu a vyzval ho, aby mě chytil, jestli to dokáže. Jake se po mně ohnal, ale to už jsem upaloval, co mi síly stačily. Bylo to o to složitější, že se mi z mé vlčí tlamy draly štěkavé zvuky smíchu. Tohle jsem miloval!

Přeměnili jsme se až těsně u domu. Stačilo jen projít prvními stromy a byli jsme na příjezdové cestě. Objevili se po pár krocích. Bylo fajn je vidět. Kdyby Jake netrval na udržení řady, abychom udělali dojem na hosty, rozběhl bych se k nim, abych se přivítal. Takhle jsme se zastavili kousek od nich. Edward nás přivítal a vzájemně nás představil. Quil zas jednou rychleji mluvil, než přemýšlel. Vyznělo to docela hrubě, ale naštěstí si to sám uvědomil.

Přišlo mi vhodné omluvit se. Každé z nich jsem se potom podíval do očí a… Když jsem se podíval do těch posledních, svět pro mě přestal existovat. Byly nebesky modré. Nádherně kontrastovaly s opálenou pokožkou té dívky. Malen. Už jen její jméno mě drželo při životě. Její dlouhé tmavé vlasy házely červené odlesky a její rty… Neměl jsem slova, kterými bych je popsal. Byla prostě dokonalá. Přál jsem si, aby promluvila a vypadalo to, že mi mé přání splní.

Se škádlivým výrazem ke mně přistoupila a zvedla prst, aby mi zavřela pusu. Ani jsem si neuvědomil, že jsem ji otevřel. Tak tohle je otisk.

Sotva se mě dotkla, její výraz se změnil. Tušil jsem, že tak nějak jsem musel před pár vteřinami vypadat i já. Dívali jsme se navzájem do očí, jako bychom byli sami. Ticho, které se kolem rozhostilo, nám nevadilo. Pro nás bylo naplněné nejsladší hudbou. Když mi položila dlaň na tvář, usmál jsem se stejně široce jako ona. Mé ruce ji objaly bez toho, abych k tomu vydal pokyn. Aspoň jsem si to neuvědomoval. Ona ale vypadala potěšeně. Přesunula ruce kolem mého krku a dál jsme si hleděli do očí.

Začal jsem se k ní sklánět, když nás vyrušilo Emmettovo uchechtnutí: „No, vypadá to, že se vám otiskl další člen bandy, Jakeu.“

Zvedl jsem hlavu a zavrčel jsem. Malen mi ale s úsměvem otočila hlavu zpátky k sobě a políbila mě. Na světě nemůže být nikdo šťastnější. Jsem zamilovaný!

Opět bych chtěla moc poděkovat Adě1987, že má se mnou trpělivost a chce se jí do čtení.

2. kapitola - 4. kapitola

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Johamovy dcery - 3. - Malen: