Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu II - 9. kapitola

05.12.2010 (12:15) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1474×

Pohled Melissy

Zmocňoval se mě čím dál větší strach. Cítila jsem pramínky potu na zádech. A pevně jsem svírala bratrovu zpocenou ruku.

Aro otevřel dveře do obrovského sálu. Vešel dovnitř a my poslušně za ním. Sál byl honosně vyzdoben, ale byl poloprázdný. Všude kolem stálo pár postav stejně krásných jako Aro a ti, co nás celou dobu doprovázeli.

Pak se Aro zastavil a otočil na nás.

„Je na čase vás představit ostatním.“ Pak ukázal na ty dva, co byli celou dobu s námi. „To je Heidi a tohle je Felix,“ představil je.

Žena se na nás dívala s neskrývaným odporem a muž zase se zájmem. Pak Aro ukázal na muže s černými vlnitými vlasy. „Demetri.“ Ten se nám překvapivě uklonil a věnoval nám oslnivý úsměv. Rozpačitě jsem ho zopakovala, ale James ne.

„Ostatní představím později. Teď mají jistou práci,“ zachichotal se tajemně Aro a oni odešli.

„A tamti?“ pípl James a ukázal na tři trůny, ale jen dva z nich byly obsazeny.

„To jsou mí bratři,“ představil poslední v místnosti Aro. „Caius a Marcus Volturiovi.“

„Těší nás,“ zašeptala jsem, neboť jsem nevěděla, jak na tohle celé reagovat.

„A teď,“ promluvil zase Aro a pomalu šel ke svému trůnu, na který se usadil, zatímco my stáli uprostřed sálu, „vám položíme pár otázek, ale odpovídat bude jen Melissa.“

„Proč ona? Radši bych to byl já,“ ozval se okamžitě statečný James vedle mě.

„Vážím si tvé odvahy, ale myslím, že na tobě bychom těžko poznali lež. Za to na tvé sestře to půjde lépe,“ vysvětlil Aro.

„Ale,“ namítal stále James, ale já jsem ho pevně chytla za ruku a on přestal.

„Dobře tedy,“ zašeptala jsem a dodávala si odvahu.

„Nezkoušej lhát nebo to bude tvého bratra mrzet,“ zasmála se Heidi.

„Jak se jmenuje váš otec?“ začal Aro.

„Embry.“

„A co je zač?“

„Ehm… totiž… no… vlkodlak.“

„A vaše matka, Caytlin, je co?“

„Já… ,“ koktala jsem a hledala pomoc u bratra, ten jen pokrčil rameny a svraštil čelo. „My nevíme jistě. Něco mezi člověkem a upí… upírem.“

„Co víš o nás?“

„Jen… jste upíři. To jsem poznala. A jste Volturiovi. Ti, co pro upíry znamenají něco jako zákon.“

„Nic víc?“

Zakroutila jsem hlavou.

„Teď ty, Jamesi. I pro tebe mám pár otázek,“ podíval se Aro na Jamese.

„Fajn,“ řekl James.

„Co jsi ty a tvoji sourozenci vlastně zač?“

„No… co bychom tak mohli být? Jsme jako matka. Napůl upír a napůl člověk.“

„Lže,“ zasyčela Heidi.

V tom mě můj bratr pustil, neboť ho Felix odtáhl stranou a zkroutil mu ruku a ten vykřikl hroznou bolestí.

Pohled Caytlin

S výkřikem jsem se probudila ze snu. Snažila jsem se zorientovat a zjistila jsem, že jsem stále v letadle. Můj výkřik vzbudil Embryho vedle mě.

„Co se děje?“ zeptal se Embry vyděšeně.

„Víš, každá matka cítí, když se něco děje s jejím dítětem,“ zašeptala jsem.

„A?“ zajímal se Embry.

„James. Něco se s ním děje,“ zamumlala jsem.

„Je v pořádku?“ vyptávala se Esmé.

„Žije, to vím jistě. Ale jakoby… mu ubližovali.“

„Zabiju je,“ rozčílil se Embry. „Vážně je všechny zabiju.“

„To možná ani nebude třeba. Mám plán,“ zamumlal Carlisle a vytáhl z kapsy mobil.

„V letadle se mobily nesmějí používat,“ zašeptala Renesmé.

„V pořádku. Caytlin nás popřípadě udrží ve vzduchu. Teď si musím vyřídit hovor, který všechno změní,“ promluvil Carlisle.

Pohled Jamese

Felix mi zkroutil ruku a já cítil, jak mi praskla minimálně jedna kost. Cítil jsem, jak mě naplňuje vztek, který pohání bolest. Křik mé sestry jsem vnímal velmi vzdáleně.

Felix ode mě ustoupil, neboť cítil, že se se mnou něco děje. Namáhavě jsem se napřímil a pak se mé tělo změnilo. Rychle se z malého chlapce stal vlkodlak. Silný, nebezpečný a rozhněvaný vlkodlak velikosti dospělého vlkodlaka. Má srst má hnědou barvu. Barvu hlíny. Barvu země. Barvu mého živlu.

Přiskočil jsem hbitě před mou sestru a vycenil tesáky na Felixe a na všechny ostatní. Bolest, vztek a potřeba ochránit mou sestru mi dodávaly sílu. Sílu, která proudila celým mým tělem. Pod nohama se mi jakoby vlnila podlaha. Věděl jsem, že to znamená, že mám podporu mého živlu.

Přesto jsem ale cítil bolest v pravé přední tlapě. Cítil jsem dvě zlomené kosti, ale přesto mě má tlapa poslechla a držela rovnováhu spolu s ostatními.

Pohled Melissy

Můj bratr se změnil ve vlkodlaka a zaujal přede mnou ochranný postoj. A to bylo znamení pro mě. Znamení, že jsme silní a neobyčejní. Přemýšlela jsem, jestli mám vyčkávat nebo napodobit bratra a nebo zkusit použít vítr. Ale věděla jsem, že by mě vítr neposlechl a tak jsem zvolila první možnost, vyčkávala jsem na reakci Volturiových.

„Tak malí a tak velcí. Zvláštní!“ rozvášnil se Aro. „Tím jsi nám dal část odpovědi na otázku, na kterou jsme se tě ptali.“

„Jsme silní a rychlí. Když budeme chtít, odejdeme,“ ujala jsem se slova a cítila vlnu odvahy, jak se ve mně zvedá díky bratrovu činu. James vedle mě zavrčel na souhlas.

„To si nemyslím. Jste silní, to ano. Ale nás je víc a také máme víc zkušeností v boji,“ promluvil Caius.

„Ale my s vámi dvěma nechceme bojovat. Naopak spíše chceme, abyste se k nám přidali,“ odhalil svůj plán Aro.

„Přidali se k vám? Ne, díky,“ zamítla jsem to rezolutně.

„Zamyslete se přece. Určitě jste někdy pomysleli na to mít pod palcem všechny upíry,“ řekl Aro.

„Pletete si nás s našimi sourozenci. I když ti by vás už jistě dávno rozcupovali na kousky,“ uchichtla jsem se.

„Celý váš život žijete s nevědomostí. Nevíte, co my upíři dokážeme. O nás o Volturiových víte málo. Jak můžete vědět, zda jsme hodní či zlí?“ pokračoval Aro.

„Soudě podle vaší dosavadní reakce a toho, co jste udělali mému bratrovi, to vypadá na stranu zla,“ odpověděla jsem. James pokýval obrovskou hlavou vlkodlaka na souhlas.

„No, když to berete takhle. Doteď jsme byli ti hodní, ale teď budeme ti zlí,“ řekl Aro a všichni tři se zvedli z trůnů. „Radím vám, nebraňte se, jinak tím ublížíte tomu druhému.“

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu II - 9. kapitola: