Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu II - 7. kapitola

Simple logic


Ještě jedna do tuctu II - 7. kapitolaKdo pomůže Caytlin a Embrymu?
Jak zareaguje babička Diana na svá vnoučata?
Co se děje s unesenými dětmi?
A jaký je plán Melindy a Joshe?
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. S příští si pospíším.

Pohled Embryho

Všichni, kteří byli ochotni nám pomoct v dané situaci, se sešli v obývacím pokoji. Byla tu celá rodina Cullenů spolu s Renesmé a čtyři vlkodlaci.

„Vypadá to, že Volturiovi unesli Melissu a Jamese,“ oznámil jsem. „A oni šli podle všeho dobrovolně.“

„Proč by to dělali?“ ozvala se Leah.

„To nevíme, ale já i Caytlin letíme do Volterry. Chceme své děti zpátky,“ oznámil jsem naše rozhodnutí.

„Jdeme s vámi. Je to i naše rodina,“ promluvil Jacob za vlkodlaky.

„Nevím, jestli je správné rozházet si to s Volturiovými,“ zašeptal Carlisle.

„Já do toho půjdu,“ ozvala se Bella. „Caytlin byla při nás, když šlo o Renesmé. A teď jde o její děti, které tady máme všichni rádi. Pomohu jí a Embrymu též.“

„Máš pravdu. Pomůžeme,“ souhlasil Carlisle.

„Děkujeme. Ani nevíte, jak moc to pro nás znamená,“ poděkoval jsem i za Caytlin. „Půjdu objednat letenky.“

Šel jsem k telefonu a objednal patnáct letenek první třídy. „Letadlo odlétá v šest hodin večer,“ informoval jsem ostatní.

Vytočil jsem teď Caytlinino číslo. „Caytlin, až děti odvezeš, přijeď na letiště. V šest hodin nám letí letadlo do Itálie,“ řekl jsem jí do telefonu.

„Dobře. A co ostatní? Jdou s námi?“ zeptala se mě.

„Ano,“ odpověděl jsem prostě.

„Vyřiď mé díky. Sejdeme se na letišti. Miluji tě,“ zašeptala poslední větu.

„Taky tě miluji.“

 

Pohled Caytlin

„Kdo to byl?“ ozvala se za mnou Melinda.

„Táta,“ odpověděla jsem prostě a zajela na prašnou cestu směrem k domu Embryho matky. Doufala jsem, že nás vlkodlaci nezachytili. Nechtěla bych s nimi přijít ještě dneska znovu do konfliktu.

„A co říkal?“ vyptávala se Melinda.

„Ať nezlobíte babičku,“ usmála jsem se.

Zaparkovala jsem před domem, vyndala Erika ze sedačky a vzala jej do náruče. Zatímco Melinda vytahovala tašky a Josh sáhl po přepravce s Caisy.

„Oh, drahá Caytlin,“ slyšela jsem za sebou hlas Embryho matky.

„Diano, ráda tě vidím,“ vřele jsem se na ni usmála a spolu s malým Erikem v náruči ji objala. „Doufám, že ti nevadí, že je sem dáváme tak nečekaně a narychlo.“

„Ovšem že ne!“ zakroutila hlavou. „Zdá se mi, že jsem je neviděla už celou věčnost.“

„Melindo, Joshi!“ zavolala jsem děti. „Pojďte se přivítat s babičkou.“

Přiběhli k ní jako k opravdu milované babičce a objali ji. Ta je s otevřenou náručí přijala. „Oh, děti! Vy jste ale vyrostli,“ smála se.

„Veškeré věci mají tady. Vzali s sebou i naší kočku Caisy, pokud to nevadí,“ předávala jsem jí instrukce. „Budu muset jet, takže se teď s nimi rozloučím.“

Podívala jsem se na malého Erika v náruči a vlepila mu pusu na čelo. Hlasitě se zachichotal a já měla na moment pocit, že do mě z něj proudila živoucí energie, ale když jsem jej neochotně předala Dianě, ten pocit zmizel.

Pak jsem se otočila k Melindě a objala ji. „Buď hodná,“ řekla jsem jí. „A neříkej babičce, co se děje,“ zašeptala jsem jí.

Pak jsem objala Joshe a upozornila jej: „Nezlob! A starej se o sourozence!“

Šla jsem k autu, naposledy se na ně podívala a pomalu couvala s upřeným pohledem na mávající děti.

 

Pohled Jamese

„Tak a jsme tady,“ oznámil nám strýček Aro, když limuzína, která nás odvezla z letiště zastavila.

Vystoupili jsme z auta a všimli si, že jsme na opuštěném náměstí. Strýček Aro nás nenechal dlouho se rozhlížet a zavedl nás doprostřed nějaké budovy a pak nás vedl potemnělými chodbami někam dolů do podzemí.

Došli jsme až k jakési recepci, kde seděla postarší žena a smutně se na Ara usmála. Nastoupili jsme do výtahu a sjeli ještě hlouběji. Melissa se bála výtahů, měla totiž klaustrofobii. Jemně jsem stiskl její ruku, kterou jsem ani na moment nepustil.

Celá tahle situace mi začínala připadat podezřelá, ale nedal jsem na sobě nic znát. Nejen kvůli sestře, kterou jsem nechtěl vystrašit. Ale i kvůli těm, kteří nás sem přivedli. Proč nezavolali třeba mamce a taťkovi, že jsme s nimi, ať se o nás nebojí? Proč jedeme takhle hluboko do podzemí? Nesrovnalosti a otázky se mi honily hlavou.

„Jak jste se vlastně poznal s naší matkou?“ zeptal jsem se naoko normálním tónem.

„Jak jsi se poznal,“ opravil mě strýček. „Vlastně jsem znal jejího otce,“ odpověděl.

„Mamka o svém taťkovi nikdy nemluvila,“ kroutila nechápavě hlavou Melissa.

„To protože jí ublížil,“ vysvětlil strýček.

„Jak?“ vyzvídal jsem.

„To je věc, kterou by vám měla spíše říct matka,“ usmál se na nás Aro.

„A kam to teď vlastně jdeme?“ vyptával jsem se dál.

„Jsi vždycky tak zvědavý?“ procedil skrze zuby strýček Aro.

„Ano, je,“ odpověděla Melissa. „My oba,“ dodala ještě.

„Budiž. Chci vám představit své bratry,“ vykouzlil na tváři úsměv, v kterém se něco skrývalo.

 

Pohled Melindy

Dívala jsem se na matku, jak spolu s naším autem mizí za zatáčkou. Pak jsem spolu s Joshem popadla tašky a nesla je dovnitř. Babička tu pro nás měla malý pokojíček. S tím, že jsme unavení a půjdeme si lehnout, jsme spolu s bratrem zmizeli v pokoji, zatímco babička z přepravky pustila Caisy a uspávala Erika.

„Nelíbí se mi to,“ oznámila jsem hned po zavření dveří.

„A co?“ nechápal Josh.

„To, že nás odstrčili na okraj dění,“ rozhodila jsem rukama.

„Jsme děti, co čekáš?“ řekl Josh a sedl si na vrzavou postel.

„Nevím. Ale nenechám Melissu a Jamese napospas bůh ví komu. Nic nám neřekli,“ zuřila jsem.

„To sice ne, ale leccos jsme zaslechli,“ mrkl na mě Josh.

„A máme tak osm až deset hodin na to, než si babička všimne, že jsme pryč,“ spřádala jsem plán.

„Moment! Cože?“ vykulil oči Josh.

„Snad si nemyslíš, že tu budu jen tak sedět!“ zasyčela jsem na něj.

„A co máš jako v plánu?“ zeptal se Josh zvědavě.

„Můj plán je nenápadně se odsud vytratit, dostat se na letiště a pak, až budeme v Itálii, se zeptáme místních, kde je ta Volterra. A pak spolu zachráníme naše mladší sourozence,“ vysvětlila jsem mu svůj plán.

„Spolu s našimi silami je dostaneme zpět,“ pochopil Josh a na ruce se mu mihl plamen ohně.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu II - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!