Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu II - 17. kapitola

dsd


Ještě jedna do tuctu II - 17. kapitolaJaká bude bitva? Jak si v ní vede Embry?
Co se děje s dětmi?
A jak se Caytlin vypořádá s přesilou?

Pohled Embryho

Vyřítil jsem se z výtahu jako drak a okamžitě začal skákat a kousat všechny upíry, kteří se mi dostali pod ruku (nebo tlapu). Viděl jsem Caytlin, jak ji nějaká bruneta táhne pryč. Okamžitě jsem po té brunetě skočil a kousl ji do krku a její hlava se oddělila od trupu. Podíval jsem se na Caytlin a potom skočil na nejbližšího rusovlasého upíra, který se zrovna vrhl na Setha.

Všude kolem zuřila nelítostná bitva. Já se věnoval boji, zatímco Caytlin hledala naše děti. Bál jsem se o děti, o Caytlin, o vlkodlaky a ještě o Cullenovic rodinku, což mě překvapilo.

V tom jsem uviděl, jak proti mně běží nějaký hnědovlasý muž. Poznal jsem ho tenkrát z louky. Jmenoval se Demetri. Díval se jen na mě a mně došlo, že má za úkol zneškodnit mě. Okamžitě jsem mu vyskočil naproti. Srazili jsme se a oba skončili na druhé straně chodby. On spadl na jednoho upíra z jeho strany a já na tvrdou zem. Okamžitě jsem se oklepal a vyšplhal na nohy. I on už stál. Běžel ke mně, ale já uhnul a on narazil do bojujícího Edwarda, který ho ihned odstrčil. Zmatený Demetri se rozhlížel okolo. Využil jsem toho, skočil na něj a povalil ho na zem. Drápal mě a kousal. Až se mu podařilo narazit na žebro, do kterého mě silně praštil, až jsem cítil křupnutí. Zavyl jsem a tlapami ho sekal do tváře. Pak jsem se napřáhl a uštědřil mu takovou ránu, že jsem mu setnul hlavu.

Postavil jsem se zase, i přes bolest, na nohy a šel dále chodbou a bojoval s každým, kdo se mi připletl do cesty. Zarazil jsem se až u zmrzlých dveří. Za těmi dveřmi byly určitě mé děti. Ale kde je Caytlin?

 

Pohled Melissy

Klepala jsem se zimou a dívala se na pohromu kolem sebe. U dveří seděla má sestra, z které teď byla jedna velká kostka ledu. Na zemi pokryté ledem zase leželi mí dva bratři, kteří byli v bezvědomí. A můj třetí bratr? Uvědomila jsem si, že i jemu hrozí nebezpečí. Melinda říkala, že ho někdo vzal, když se naše napojení k němu přerušilo. My všichni byli v pasti.

Za dveřmi zuřila bitva a já se bála k nim přiblížit. Slyšela jsem teď hrůzostrašné zavytí jednoho z vlkodlaků. A také jsem slyšela, jak někdo prosebně drápe na dveře. Myslela jsem si, že je to můj táta. A v tom mi došlo, že jako vlkodlak mám mnohem větší tělesnou teplotu.

Zhluboka jsem se nadechla, vysvlékla se, aby se mi nezničilo oblečení, a pak jsem se proměnila ve vlkodlaka. V mé hlavě jsem okamžitě uslyšela otcův hlas.

Melisso? Jsi v pořádku? ozval se táta.

Ne, vůbec ne. Melinda zmrzla. Josh s Jamesem jsou v bezvědomí. A já jediná a navíc úplně neschopná jsem tu zbyla, vzlykala jsem.

Jak to myslíš Melinda a Josh? Oni jsou s tebou? překvapeně se zeptal táta.

Ano, pomyslela jsem si a ukázala mu v hlavě situaci kolem sebe. Proč ti máma neřekla, že jsme tady?

Caytlin to ví? A kde je teď? Co říkala? vyděsil se táta.

No, říkala, ať tu počkáme. A pak jsme slyšeli velkou ránu a ona byla pryč, vysvětlovala jsem.

Sakra, zaklel táta. Melisso, mám pro tebe těžký úkol. Musím najít Caytlin, protože ona jediná vám teď může pomoct. Ale ty mezitím musíš ovládnout vzduch a začít do místnosti nechat vát teplý vánek, ano?

Ale já to nedokážu, protestovala jsem strachy.

Dokážeš to. Já to vím. Máma to ví také. A tví sourozenci též. Je to na tobě. Musíš vás zachránit nebo aspoň udržet v místnosti trochu tepla, dokud nenajdu Caytlin, ano? Slyšela jsem naléhavý tátův hlas uvnitř mé hlavy.

Ano, odpověděla jsem poslušně, ale táta už byl pryč.

 

Pohled Caytlin

Když jsem vyřkla ta osudná slova, Aro zvedl ruce a proti mně se vyřítilo snad deset upírů najednou. Hnali se ke mně ze všech stran a já viděla, jak Aro a jeho štít Renata odcházejí zadními dveřmi, zatímco ostatní zůstávají a sledují mou reakci. Reagovala jsem rychle, tři upíry jsem hromadně ihned s pomocí větru poslala přes celý sál ke dveřím. Když do nich narazili, dveře nevydržely, sesypaly se a spadly přímo na ně. Dalšímu upírovi, který ke mně dorazil jako první, jsem dala pěstí do pusy takovou silou, že ho to odhodilo o pár metrů dále. Ale další dva ke mně dorazili a já na ně vrhla ohnivou kouli, ale než jsem stačila zareagovat na další dvojici, někdo mi skočil na záda a já spadla na zem spolu s ním. Pak vzal mou hlavu a narazil s ní do země. Zase se mi před očima utvořily mžitky, ale aspoň jsem viděla, jak se otvorem ve zdi, kde dříve byly dveře, řítí šedý vlkodlak a skáče na muže na mých zádech. Byl to Embry.

Měla jsem volná záda a hned jsem toho využila. Vyskočila jsem na nohy a s větrem jsem se vznesla metr vysoko a jednomu z upírů, který vyděšeně zíral na Embryho, urvala ruce a hodila je pryč. Už se na mě ale hrnuli ostatní. V tom se mi v hlavě zrodil dokonalý plán. Běžela jsem rychle k Embrymu a odstrčila jsem dva upíry, kteří k němu běželi, a on zakousl toho, který mě předtím napadl. Mrkla jsem na něj a on mě následoval. Spolu jsme běželi na místo, kde dříve stávaly dveře. Zastavila jsem se přímo ve dveřích a Embry se mnou. Zkontrolovala jsem rychle, zda není v místnosti někdo z našich. Nebyl. A pak jsem všechny, kteří se k nám blížili, zastavila neproniknutelnou bariérou ze vzduchu, která nás oddělila. Byla to pomyslná zeď ze vzduchu, která mezi námi visela. Snažili se přes ní dostat ke mně, ale měli to beznadějné. Všimla jsem si, že zadními dveřmi odešel jen Aro a Renata, což bylo dobře. A pak jsem začala uskutečňovat svůj plán.

Uprostřed sálu jsem nechala vytvořit ohnivou kouli, která byla neúnosně horká a z které šlehaly přímo pekelné plameny. Soustředila jsem se a nechala, aby se koule zvětšovala. Čím větší koule byla, tím větší strach naši protivníci měli. Viděla jsem Caiuse, jak chtěl prchnout za Arem, ale dveře jsem větrem zatarasila tak, že se přes ně nikdo nedostal. Také jsem cítila, jak se za mnou objevili někteří upíři z naší strany, ale Embry je zastavil předtím, než projdou dveřmi. Koule už teď měla přes metr průměr, ale já ji pořád zvětšovala a zvětšovala. Teprve až měla celkem pět metrů průměr, jsem zastavila její zvětšování. Pak jsem se usmála. V tom úsměvu bylo čiré vítězství. Rychle jsem obrnila naše dveře větrem, aby se to k nám nedostalo. Pak jsem zavřela oči a začalo to. Koule vybuchla a plameny z ní najednou byly po celém sále. Olizovaly lačně stěny, podlahu a strop. Byla to jedna velká pec a nebylo v ní žádné místo, kde by oheň nebyl.

Všichni upíři v tom sále křičeli a prosili o smilování, ale já to nevnímala. Museli poznat můj hněv a bolest. Hněvala jsem se, že mi unesli děti. A bolest pramenila ze strachu o ně. V těch plamenech bylo všechno, co jsem chtěla, aby tam bylo. Umírali nelítostnou a bolestivou smrtí. Hořeli. Dokonce i tohle musel upír cítit. A oni to cítili. Slyšela jsem obdivné vzdychání Stefana za svými zády. Když skončilo poslední zanaříkání a já si byla jistá, že jsou všichni mrtví, nechala jsem oheň postupně odeznít.

Když byly plameny pryč, před námi se objevila prázdná místnost. Na podlaze byl jen prach. Několik centimetrů prachu z mrtvých těl. Jejich trůny byly pryč. Masivní sloupy stály jen tak tak. A překrásné malby na stropě a po stěnách byly taktéž pryč. Stěny, strop a podlaha byly ohořelé a už tu nebylo nic krásného. Nechala jsem spadnout veškeré vzduchové obrany, vykročila jsem do „sálu“ a šlapala po tom popelu a mířila ke dveřím na konci „sálu“, za kterými byl někde schovaný můj největší nepřítel.

„Kam jdeš?“ zeptal se Stefan.

„Zabít Ara. Je tam,“ řekla jsem a ukázala na dveře. „Ale nemůže utéct! Dveře, které vedou ven, jsou zataraseny vzduchovou clonou.“ Mířila jsem ke dveřím jen spolu s Embrym. Všichni nás upřímně sledovali, zatímco my šli vykonat konečný bod naší pomsty.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu II - 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!