Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu II - 13. kapitola

07.01.2011 (07:15) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1175×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Pohled Joshe

Jakmile moje sestra ukázala svůj „skvělý plán“, překvapeně jsem otevřel pusu dokořán. Ať jsem čekal cokoliv, tohle opravdu ne! Vejít do jámy lvové! Přímo našim nepřátelům vstříc!

„Jak nám to dokážete?“ zeptal se muž před námi s pochybovačným výrazem.

„Takhle,“ ozvala se moje sestra. Na to udělala krok vpřed, luskla prsty a na ruce se jí objevila koule plná vody. Vody, v které něco pulzovalo, jakoby to mělo život. Na to kouli poslala na nejbližší zeď a ta do ní udělala díru o velikosti dlaně.

„Působivé,“ zašeptal obdivně muž. „Za mnou!“ rozkázal.

Sestra na mě mrkla, na to vykročila za mužem a já ji neochotně následoval. Vešli jsme do velkých dveří na náměstí, které vedly do velké budovy podobné kostelu. V obrovské vstupní hale se jen mihotalo pár světel ze svíček u stěn, jinak byla naprosto prázdná. Pak jsme prošli dalšími několika dveřmi stejně osvětlenými a stejně prázdnými.

Potom nás muž zavedl do malé místnosti, kde seděla postarší žena jako recepční. Smutně se na muže usmála a zahleděla se do papírů na stole. My jsme spolu s mužem a pár dalšími, kteří se k nám z náměstí připojili, vešli do prostorného výtahu a jeli hluboko do podzemí. Když výtah konečně dojel, šli jsme dalšími potemnělými chodbami. Pak jsme stanuli na konci před velkými dveřmi.

Muž si odkašlal a vešel dovnitř. My za ním okamžitě vykročili a octli jsme se v prostorném sále s vysokým stropem a hojně vyzdobenými stěnami.

„Páni,“ nechala se unést Melinda.

Pak jsem si všiml, že na druhém konci místnosti stojí tři trůny jako někde na zámku. Všechny tři trůny byly obsazené muži, kteří si nás povýšeně prohlíželi. Muži byli oblečeni do dlouhých hábitů. Všichni měli červené oči.

„To jsou k nám hosti,“ usmál se muž na prostředním trůnu.

„Pane, před chvíli se objevili na náměstí ti, které jste očekával. A pak ze stínů vyšli tihle dva s tím, že jsou její děti,“ hlásil muž, který nás sem dovedl. Při slově její se mu třásl neskrývaně hlas strachem.

„Díky, Felixi,“ ozval se ten muž z trůnu. „Vrať se zpět na hlídku.“ Muž se uklonil a odešel. Ale ostatní neodešli. Zůstali a dívali se na nás jakoby se báli nějaké reakce z naší strany. Jakoby byli připraveni na případný boj.

„Takže vy jste Caytlininy děti, ano?“ zeptal se nás.

„Ano,“ odpověděla bez váhání má sestra.

„Ví vaše matka, že jste tady?“ optal se muž.

„Ano, ví,“ zalhala má sestra.

„Poslala vás sem?“ zajímal se.

„Možná,“ řekla má sestra. „Teď mám zase otázku já! Kde jsou naši sourozenci?“

„Ale děvče, ty nejsi v postavení, abys nám kladla otázky,“ zasmál se muž a s ním i ostatní.

„Myslíte?“ usmála se moje sestra a na rukách se jí objevili koule vody. Větší než kdykoliv jindy. Opakoval jsem její reakce a na mých rukách jsem nechal vytvořit ohnivé koule. Velké a žhavé koule, z kterých mi plameny olizovali ruce. Mě ale nepálili, mě ne!

„Zdá se, že odvahy se vaši sourozenci naučili od vás, že?“ podotkl muž.

„Odvahy? Já bych spíš řekl troufalosti,“ ozval se muž s blonďatými dlouhými vlasy na trůně.

„U nás se tomu říká oddanost naší rodině,“ prohlásil jsem a zvětšil koule v mých dlaních.

„Naposled se vás ptám, kde jsou naši sourozenci?“ vyhrožovala moje sestra.

„Jsou na prohlídce tohoto místa. Můžete se k nim připojit, pokud chcete,“ usmál se ten muž. „Koneckonců to tu vypadá na jedno velké rodinné shledání.“

„Mám lepší nápad, co kdybyste tu prohlídku ukončili a přivedli je sem?“ navrhla Melinda.

„A když ne?“ provokoval muž.

„Tak vám tady rozpálím takový žár, že na útěk bude i ta vaše upíří rychlost krátká,“ řekl jsem.

„Přiveďte je,“ rozkázal mužům, kteří byli za nimi. Předtím jsem si jich nevšiml, ale teď jsem je viděl jasně. „My si zatím promluvíme.“

„Nemáme o čem mluvit,“ odsekla sestra.

„Víte, Melindo a Joshi, teď zjistíš, že se pleteš. Je toho dost o čem můžeme mluvit,“ oslovil nás muž. Netušil jsem, že zná naše jména. A teď když to vím, mě to dost znepokojuje.

Pohled Melindy

„Sledovali jsme vás. Celou vaší rodinu. Ne Cullenovi, ne proměňovače, ale vás!“ překvapil nás muž. „Víme o vás hodně. Víme, jak zrovna vy dva pošťuchujete své mladší sourozence. Víme, jak toužíte po světě, kde své schopnosti skrývat nemusíte. Víme, jak moc chcete plně ukázat a využít svůj potenciál. Víme, jak moc chcete využívat tu moc, co máte,“ odhalil nás muž. „A my vám to můžeme nabídnout.“

„Jak to myslíte?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Tady v mé gardě je místa dost. Je tu plno upírů se schopnostmi. Ale vy jste něco víc než upíři! Máte skvělé schopnosti! A já vám nabízím místo u mě v gardě,“ poddal svůj návrh muž.

Podívala jsem se na bratra, který se ve stejnou chvíli podíval na mě. V očích jsme měli to stejné. Touhu po zvědavosti a touhu po tom, přijmout jeho nabídku.

„Nejdříve jsme vás sledovali, protože jsme měli v plánu zničit vaší matku za to, že zničila dva z nás. Ale později jsme se zaměřili na vás. Na tu moc, která z vás čišela, už když jste byli malí. A pak vaši sourozenci! Se stejnou mocí!“ vysvětloval dychtivě muž.

„Přidejte se k nám,“ pobídl nás blonďatý muž.

Podívala jsem se na bratra a věděla jsem, co mám odpovědět.

„Děkujeme,“ poděkoval bratr.

„Ale nemáme zájem!“ pokračovala jsem. „Není nic víc než naši sourozenci, co bychom chtěli. Rodina je pro nás to nejdůležitější!“

V tom do sálu vkročil dva muži a pevně drželi naše sourozence. James vypadal unaveně a navíc kulhala. Melissa zase vyděšeně.

„Teď nám je dejte!“ rozkázala jsem.

„Vážně sis myslela, že ti je jen tak dáme,“ zasmál se ten blonďatý muž.

„Když nechcete být s námi, jste proti nám. Škoda! Nejdříve jsem si myslel, že vaši matku nejvíce zraní vaše zrada,“ promluvil muž z prostředního trůnu a na to vstal. „Teď už ale vím, že nejhorší a stejnak tak pro vaše otce bude vaše smrt.“

„Ne!“ vykřikla zděšeně Melissa.

V tom se kolem mého, Joshe, Melissy a Jamese těla objevila bílá zář, která nás všechny obalila a pohltila. V mém těle se roztekla neuvěřitelná energie a moc. Cítila jsem v sobě nekonečný proud síly.

Slyšela jsem výjevy překvapení ostatních, ale nic jsem neviděla. Ale věděla jsem, že k nám právě přiběhli Melissa a James. Všichni čtyři jsme se chytli za ruce a cítili rodinné pouto a spojení s naším sourozencem Erikem.

Ve Forks zatím jejich babička zběsile plakala Embrymu do telefonu a omlouvala se mu, že je mizerná chůva a že si nezaslouží být jejich babička. Že je měla lépe hlídat.

Nevšimla si, že se hmota kolem Erikovy postýlky zvětšuje a nabírá na síle. Už pohltila i postýlku a nebyl rozeznat její tvar. Erik byl stále v ní a nehlučně sebou pohyboval na všechny strany.

„Co mám teď dělat? S nimi i s ubohým Erikem?“ ptala se Diana do telefonu. V tom k ní ale zvětšující se hmota kolem Erika dorazila a jakmile se jí dotkla, Diana dostala elektrickou ránu. Telefon jí vypadl z ruky, ona tvrdě dopadla na protější stěnu a upadla do bezvědomí.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu II - 13. kapitola: