Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu II - 12. kapitola

Elizabeth Reaser v Seznam ex


Ještě jedna do tuctu II - 12. kapitolaJak vydrží děti v „kobce smrti"? Jaké překvapení čeká Caytlin a její společníky? Podaří se jim dostat do Volterry?
Pokud ne, co udělají Melinda a Josh?
A jak zareagují na situaci u Embryho matky?

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Pohled Melissy

Vyděšeně jsem vykřikla, když jsem viděla těla všude kolem nás. James mě chytl za ruku a vyrval mi z rukou mobil, který jsem křečovitě svírala. Svítil na všechny strany. Pak mě zavedl do jednoho z koutů místnosti, protože tam nebylo žádné tělo a v blízkosti jich bylo ojediněle.

„Panebože,“ zašeptala jsem a schoulila se k bratrovi v rohu. Mačkala jsem se na něj a modlila se, aby to všechno bylo jen sen.

„To bude dobrý,“ chlácholil mě James a při tom mě hladil po vlasech. „Hlavně že jsme naživu.“ Pak zhasl mobil a vrátil ho zpátky do kapsy. „Budeme mluvit o něčem hezkém, jo?“ navrhl.

„Dobře,“ souhlasila jsem, ale z mysli jsem pořád nemohla vyhnat představu našich těl na hromadě těchto.

„Jak dlouho už tu jsme? Musí už být druhý den, ne?“ zeptal se zvědavě.

„Asi ano,“ přitakala jsem. „Měli jsme být ve škole,“ zašeptala jsem smutně.

„Třeba bychom tam neměli být,“ nesouhlasil se mnou James.

„Jak to myslíš?“ nechápala jsem.

„Třeba bychom se neměli snažit o to žít normální život. Možná bychom měli přestat předstírat, že jsme jako ostatní,“ uvažoval.

„Ale Cullenovi tak žijí celou věčnost,“ namítla jsem.

„Ano, protože to tak dělali vždycky. Ačkoliv s nimi máme něco společného, jsme jiní. Možná bychom měli žít jinak,“ přemýšlel dál James. „Víš, třeba by nás naše rodiče mohli učit doma a tak.“

Souhlasně jsem zabručela. Úspěšně jsem zahnala představu na naše mrtvá těla a soustředila se na život, jaký bychom mohli žít. Na cestování místo školy, na úžasnou výuku doma a na nepředstírání, že jsme někdo jiný. Vždyť jsme přece museli říkat, že mamka a taťka jsou naše adoptivní rodiče. Možná je načase s tím skoncovat!

 

Pohled Caytlin

„Jsme tu,“ oznámil nám Emmett, když zastavil v liduprázdné ulici. „Blíž se auty nedostaneme.“

Vyskákali jsme z auta stejně jako ostatní. A já se hnala spolu s Embrym v čele uličkou k náměstí. V tom se ale před nás postavil Carlisle.

„Co přesně uděláte?“ zeptal se.

„Nakopeme jim zadky,“ odpověděl Embry a dál se spolu se mnou hnal ulicí.

To, co jsme viděli, rozhodně nikdo z nás nečekal. Na náměstí bylo mnoho lidí v černých kápích. Až na jednu maličkost. Nebyli to lidé, ale upíři. Arova garda spolu s mnohými dalšími. Proti nim jsme neměli žádnou šanci. Zatímco nás bylo kolem 15, jich bylo nejméně dvojnásobně více.

„Sakra,“ slyšela jsem zaklít Emmetta.

„Tak jste přeci dorazili,“ hnal se k nám někdo s neskrývaným vítězstvím v hlase. „Byla to celá věčnost než jste dorazili,“ řekl. Jakmile přistoupil blíže, poznala jsem v něm Felixe.

„Kde jsou mé děti, Felixi?“ zeptala jsem se zlostně a Embry vedle mě zlostně zavrčel.

„Felixi, nepřišli jsme s vámi bojovat či tak, jdeme si jen pro Caytlininy děti,“ ozval se Carlisle. Předstírala jsem, že s ním souhlasím.

Můj plán ale ve skutečnosti zněl, co nejdříve dovést děti do bezpečí a pak spolu s Rumuny jednou provždy zničit Volturiovi a celou Volterru.

„Za tuhle věc si může sama Caytlin. Neměla spolu se svým… vlkem zabíjet Jane a Aleca. Kdyby to neudělala, leccos by dopadlo jinak. No vlastně i když… ,“ uchechtl se Felix.

„Ty!“ zlostně jsem vykřikla a chtěla po něm skočit. Ale Edward a Jasper mě okamžitě pevně chytli. A to samé udělal Emmett s Carlisleem Embrymu. Za to na opačné straně se všichni napřímili, když viděli mou reakci, přistoupili blíže a připraveni k boji, kdyby k němu došlo.

„Odejděte,“ promluvil Felix. „Aro pro vás brzo sám pošle.“

„Dobrá,“ usmál se falešně Carlisle. A všichni jsme se i přes moje a Embryho protesty vrátili k autům.

„Neměli jsme šanci, Caytlin,“ upozornil mě Emmett.

„Četl jsem jejich myšlenky. Vypadá to, že mají v plánu vyčkat a pak na nás sami zaútočit. Ale ještě předtím s tebou chce Aro mluvit,“ podělil se s námi Edward o myšlenky ostatních.

 

Pohled Melindy

Taxi nám zastavilo na ulici, kde už stáli tři prázdná auta. Podle pachů nám došlo, že v autech byli naši rodiče spolu s ostatními. Plížili jsme se jednou z postraních ulic a dostali jsme se až na náměstí. Ale zůstali jsme schovaní v uličce a sledovali situaci na náměstí. Všude kolem plno upírů v kápích, jak nám došlo. Zahlédli jsme, jak naši strýcové a „děda“ Carlisle popadli mamku a taťku a odváděli je zpět tou ulicí, kterou nejspíše přišli. Přitom jsme si pečlivě chránili myšlenky.

„Co budeme dělat?“ zašeptal otázku Josh.

„Mám nápad. Dělej to co já,“ řekla jsem mu po tom, co jsem se ujistila, že se ostatní nevrátí.

A s hrdě zvednutou bradou jsem vystoupila ze stínu a vyšla na náměstí. Za mnou šel neochotně můj bratr. Okamžitě se kolem nás semkla kupa upírů. A pak k nám přišel muž, který předtím mluvil s našimi.

„Kdo jste? A co tu chcete?“ zeptal se hrubě.

„Máte naše sourozence. Jsme Melinda a Josh Callovi,“ představila jsem nás. „Caytlininy děti,“ dodala jsem na jeho nechápavý výraz.

 

Pohled Embryho

Když jsme se vrátili k autům, já a Caytlin jsme se vyptávali Edwarda, jestli neslyšel myšlenky Ara nebo našich dětí. Ten ovšem přes Arův osobní štít nic neslyšel. To znamenalo, že ho Aro roztáhl i na naše děti.

Neochotně jsme s Caytlin souhlasili, že musíme počkat na ty Rumuny, kteří tu měli být za pět hodin. A pak spolu s nimi vyrazit do boje a hledat přitom naše děti. Věděli jsme, že jsou naživu. Ale otázka byla na jak dlouho.

Zazvonil mi telefon a já si všiml 10 zmeškaných hovorů od mé matky. Zvedl jsem ho a opět volala matka. Oddychla si a pak spustila do telefonu: „Embry, mě je to tak líto. Nevím, jak se to mohlo stát. Říkali, že jdou spát. A Erik má kolem sebe něco divného. A mám špatný pocit,“ hysterčila s pláčem do telefonu.

„Mami, uklidni se a pověz mi, co se stalo,“ vyzval jsem ji a Caytlin se ke mně nahnula a poslouchala.

„Erik má kolem sebe divnou bílou hmotu, která obstoupila celou postýlku. Nepláče ani nic takového, ale v té mlze nebo čem není vůbec vidět. Když jsem se toho dotkla, tak mi to dalo elektrickou ránu,“ vysvětlovala matka a Caytlin přikývla, neboť se jí stalo něco podobného. „Je mi to tak líto! Nevěděla jsem, co dělat. A tak jsem šla pro děti, aby mi to vysvětlili. Předtím mi totiž řekli, že jdou spát. A… oni… prostě zmizeli. Nechali tam všechny své věci, ale oni tam nejsou. Jen otevřené okno. A Embry, tvá motorka je pryč. Asi utekli,“ plakala matka a Caytlin zděšeně lapala po dechu. Já jen nevěřícně poslouchal matčiny vzlyky. „Nevím, co dělat. Mobily mají bohužel tady a nevím, jestli se hodí volat policii. Je mi to tak líto. Omlouvám se. Co mám teď dělat? S nimi i s ubohým Erikem?“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu II - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!