Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - Epilog


Ještě jedna do tuctu - EpilogCo se stalo po odchodu Volturiových?
Jaké jsou Caytlininy a Embryho děti?
Jak dopadl poslední boj?
Je to jen z pohledu Caytlin, pohled Embryho se mi tak moc nehodil.
Přeju příjemné počtení posledního dílu. A moc děkuji za všechny komentáře...

Ještě jedna do tuctu – Epilog

 

O 5 let později…

 

Stála jsem na terase našeho domu, hladíc naší kočku Caisy, kterou jsem měla v náruči, a pozorovala, jak si Embry ve vlčí podobě hraje s našimi dětmi, kteří byli také ve vlčí podobě. Kutáleli se a házeli sebou na všechny strany.

Byli jsme šťastní, tak jak jsme si to vysnili. Možná ještě víc. Báli jsme se nesouhlasu a opovržení. Ale dostalo se nám podpory.

Po tom, co Volturiovi odešli v míru, jsme s Embrym ještě pět měsíců zůstali ve Forks. Sam naší situaci neodsuzoval, spíše naopak. Stál při nás. Vlastně všichni vlkodlaci. Cullenovi se na mě nezlobili. Moc mi to přáli. Edward se mi dokonce svěřil, že celou dobu tušil, že jsem si něco začala s vlkodlakem.

Pak jsme se s Embrym dohodli, že bychom měli začít znovu. Jako opravdová rodina. Neskrývat se. Opustili jsme Forks, ale nikoliv jeho obyvatele. Odstěhovali jsme se na západ. Jen hodinu cesty od nich. Nepředstírali jsme, že máme adoptované děti nebo něco takového. Prostě jsme byli mladá rodinka, která své štěstí neskrývá. Měli jsme rodinný domek uprostřed lesa. Ideální místo pro nás.

Když jsme se stěhovali z Forks, byla jsem v sedmém měsíci. Na rozdíl od Belly, mé těhotenství probíhalo normálně. Nebáli jsme se toho, jaké naše děti budou. Spíše jsme se těšili.

Rodila jsem přesně v první den termínu. Tenkrát jsme byli zrovna s Embrym vybírat nějaké hračky pro děti. Už jsme je měli naložené v autě a jeli jsme domů, když na mě přišly první kontrakce. Nejdříve jsem to přehlížela, ale když mi pak praskla voda, už se to ignorovat nedalo.

Bolest porodu, kterou jsem prožívala, způsobila, že mé schopnosti byly neovladatelné a způsobily výpadek proudu široko daleko. Tudíž jsme se nemohli dovolat Carlisleovi a Embry musel děti odrodit sám. Držel se nad věcí a zvládl to dokonale.

Nejdřív jsem porodila chlapečka – Joshe. A po pár minutách přišla na svět i holčička – Melinda. Oba jsou hnědovlasí se zelenýma očima. A jsou neskutečně krásní.

Naše děti rostou jako normální děti na rozdíl od Renesmé. Mají něco z vlkodlaka a něco z upíra. Srdce jim bije jako zvon. Jedí normální jídlo a ne krev (díky bohu). Ale musejí spát. Berou na sebe vlkodlačí podobu, kdykoliv chtějí. Když byli miminka, byl to celkem problém, protože bylo těžké je přimět proměnit se zpět. Naštěstí Embry je pro ně něco jako alfa. Z upíra mají sílu a rychlost a také neobyčejné schopnosti. Josh umí ovládat jeden ze živlů – oheň. A Melinda vodu. A navzájem se na sebe umí napojit a využít tak sílu toho druhého.

Změny, které se na mně projevili, se už neztratily. A byla jsem za to ráda. Embry se neodpojil od smečky. Byl v ní stále, akorát měl jiné povinnosti, takže se s nimi tolik nevídal, ale i přesto byli smečka.

Každý víkend nás navštěvovala Embryho matka, která si děti neskutečně zamilovala. Vlkodlaci tu byli pečení vaření. Vlkodlaci z obou smeček. A Cullenovi za mnou také často jezdili. Asi jednou za čtrnáct dní a vždycky se zdrželi na pár dní.

Asi rok po porodu jsem se dozvěděla, že se Jane a Alec oddělili od Volturiových, neboť nesouhlasili s tím, jak se rozhodli ohledně mě. Nechtěla jsem, aby vyhledali oni mě a ohrozili tak mou rodinu, proto jsem vyhledala já je. Spolu s Embrym jsme je našli a vyřídili si to s nimi. Už nebyli pod ochranou Volturiových, takže se na ně naše dohoda nevztahovala. S Embrym jsme je zabili a zapálili. Byl to poslední boj, který jsem ve svém životě provedla.

Teď tu stojím a pozoruji ty, které nadevše miluji. Pustila jsem kočku, která odběhla někam do lesa, asi si ulovit myš. A ruce mi automaticky klesly k mému vzedmutému bříšku, kde jsem nosila další Embryho dítě. Vlastně další dvě. Ano, zase jsem byla těhotná. A ano, zase to budou dvojčata.

 

KONEC 1. ŘADY

Chci všem poděkovat za to, že jste byli celou dobu s tímto příběhem.

A děkuji za každičký komentář. Také děkuju adminům... A mé kamarádce bellice...

Nezapomeňte, bez vás by to nebylo možné. Doufám, že se se vám HAPPY END líbil.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - Epilog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!