Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 7. kapitola

Stephenie Meyer


Ještě jedna do tuctu - 7. kapitolaV tomto díle půjde o takový boj mezi Caytlin a Victorií. Taky tam bude jeden pohled navíc, poprvé a naposled. Nechte se překvapit!

Ještě jedna do tuctu – 7. kapitola

 

Viděla jsem jen oranžovou čmouhu před sebou. Stála jsem před zamčenými balkónovými dveřmi, přiskočila ke mně, chytla mě a hodila na nejbližší zeď. Cítila jsem, jak se část zdi zbortila na mou pravou ruku. Vykřikla jsem bolestí. Kromě toho jsem cítila, jak mi praskly dvě nebo tři žebra při nárazu. Rychle jsem vytáhla ruku a chtěla se pokusit vstát. Když jsem dostala ruku z hromady těžké sutě, vytáhla mě Victoria na nohy a praštila do pusy. Tímto úderem jsem se odrazila a dopadla na skleněný stůl uprostřed místnosti, který se pod mou vahou prolomil a já skrz něj propadla.

Ta bolest byla nesnesitelná. Věděla jsem, že znovu zaútočí. A jedinou mou možnou obranou byl útok. Vstala jsem a narovnala se, přičemž mi prasklo další žebro. Viděla jsem zpomaleně, jak ke mně běží. Napřáhla jsem ruku a dala jí pěstí. Bohužel pro ni to bylo jako pohlazení. Svými dlouhými nehty mě řízla do tváře. Cítila jsem, jak mi po tváři teče potůček krve.

V tom se zarazila a čerpala ze vzduchu vůni mé krve.

„Zajímavé, tvá krev voní jako lidská. Zajímalo by mě, jestli bude i tak dobře chutnat,“ řekla a olízla se.

Pomalu jsem začala couvat ke hlavním dveřím. Ale věděla jsem, že se tam nedostanu včas. V tom okamžiku byla u mě a vší silou mě odhodila na schody. Spadla jsem prudce na záda. Zakašlala jsem a snažila se nabrat dech, který se mi při nárazu ztratil. Co teď? Chvíli jsem se po schodech plazila nahoru a ona mě se smíchem sledovala. Byla jsem slabá, zraněná, ale hlavně bezmocná. Co jsem zmohla proti ní?

Vydrápala jsem se na nohy a běžela do prvního patra, kde jsem vrazila do dveří, které vedly po schodech nahoru na půdu. Klíčem, který byl pověšen vedle, jsem je odemkla. Vklouzla jsem dovnitř a snažila se zamknout. To by ji mohlo zdržet. Bohužel k mé smůle zevnitř dveře nešly zamknout.

Po tvářích mi tekly slzy, které se mísily s krví z několika ran. Věděla jsem, že mám ránu na hlavě (konkrétně na čele), která proudem krvácí. Taky jsem se kousla do rtu, z kterého překvapivě tekla krev velkým množstvím. A rána od nehtu, která se mi rýsovala na pravé tváři.

Vyšla jsem schody s očima upřenýma na dveře. Couvala jsem do kouta. Dveřmi se najednou prohnala Victoria jako šelma, která našla svou oběť.

„Ale, ale… copak to vidím? Legendární mocná Caytlin zahnaná do kouta. Bezmocná Caytlin!“ smála se mi. Bylo mi to jedno. Byla jsem připravena na svůj konec.

Blížila se ke mně, když byla u mě, zasmála se mi do obličeje a prohodila mě jediným oknem, které tam bylo. Bohužel zaskleným.

Padala jsem asi tři patra. Na nějakou dobu jsem nejspíš omdlela, když jsem se probrala, ležela jsem na zemi ve hromadě listí. A slyšela jsem v dálce její smích, který se nesl lesem.

Projela mnou palčivá bolest. Měla jsem zlomenou levou nohu, rozraženou hlavu a několik škrábanců a modřin. V tom jsem ucítila tlak v pravé dlani, podívala jsem se a viděla jsem malý kus vraženého skla do mé dlaně. Zaúpěla jsem bolestí i zoufalstvím.

Se zatajeným dechem jsem jej vyndala a z mých plic se vydral výkřik plný bolesti a utrpení.

Byla jsem rozhodnutá. Odsud nejblíže je Billy. Musím k němu. I kdybych se tam měla doplazit, on jediný mi může pomoct.

Nevím, jak se mi podařilo dostat se tak daleko. Chvíli jsem skákala po jedné noze, neboť jsem s druhou nemohla ani pohnout. Bolest byla pořád strašná. I když některé rány, přestaly krvácet. Pořád jich bylo moc, které krvácely. Krev, která se linula z rány na hlavě, mi slepila vlasy k sobě. Ani jsem nechtěla vidět, jak vypadám.

Za tohle mi Victoria zaplatí. Teď bylo důležité, ještě víc, něž kdykoliv jindy, abych dostala své schopnosti zpět. Od této chvíle se Victoria stává mým úhlavním nepřítelem.

Skákala jsem lesem, když jsem zahlédla světle zelenou barvu přede mnou. Byla to mýtina, která byla před Billyho domem. Usmála jsem se a doskákala na mýtinu. Na okraji lesa jsem se skácela k zemi vyčerpáním.

„Billy?“ volala jsem zoufale, „Billy? To jsem já, Caytlin. Potřebuji tvou pomoc. Jsem…“

Zbytek slov jsem nedořekla, neboť jsem za sebou slyšela vrčení. Otočila jsem se a viděla jsem dva vlky, kteří se prali. Nebyli to vlci, ale vlkodlaci. Na opačné straně jsem viděla na zemi zděšenou Bellu, která těkala pohledem mezi mnou a vlkodlaky. Za vlkodlaky stáli další tři chlapci. Poznala jsem je podle jejich složek, které jsem měla doma. Viděla jsem, jak se jejich pohled střetl s mým.

V tom mi vše došlo. Jejich malá parta není jen tak obyčejná, je to parta vlkodlaků. Laurenta roztrhali oni. No jasně, vždyť to jsou potomci Quileutů!

Podívala jsem se na vlkodlaky, kteří se prali. Jeden z nich bude nejspíš Jacob.

Z přemítání mě probudila bolest, kterou jsem ucítila na pravém boku. Vyjekla jsem, že se na mě všichni podívali. Měla jsem v něm zabodnutý obrovský kus skla. Nechápu, že jsem si ho dříve nevšimla. Jen jsem se ho dotkla a zakřičela jsem bolestí.

V tom se nade mnou skláněl jeden z nich. Embry. Slušelo mu to, to se musí nechat. V jeho přítomnosti jsem kolem sebe opět cítila vzduch. Nepatrný náznak energie, který mě obklopil. Cítila jsem z ostatních kluků zápach, ale z jeho ne. Z něj vycházela vůně lučního kvítí. Hned jsem ty myšlenky zahnala.

Sklonil se ještě blíže a podíval se na mou ránu.

„Nehýbej se a vydrž,“ promluvil sametovým hlasem, v kterém bych se utopila, kdybych nezakymácela nepatrně hlavou.

Opatrně, ale rychle vyndal střep z mého boku. Znovu jsem vyjekla, ale silněji, než kdy dříve.

Chytil mě pevně za ruce, abych se tolik nezmítala bolestí. Jakmile se mě dotkl, bolest přešla. Podívala jsem se do jeho hnědých očí. A on se podíval do mých, v tom vykulil oči. Chtěla jsem se zeptat, o co jde, ale přeběhl mě.

„Na tváři máš ránu ve tvaru měsíčního srpku,“ řekl a prohlížel si mě se zájmem.

Nechápala jsem to.

 

POHLED EMBRYHO :

 

(Před třemi týdny.)

„Mami, jdu ven,“ oznámil jsem jako by nic a nazouval si boty.

„Ne, prosím, počkej chvíli. Chtěla bych ti dnes vyložit karty.“ Dívala se na mě s prosebným výrazem.

Zase jsem se vyzul a šel za ní do jídelny. Už jsem byl zvyklý. Matka byla vyhlášená kartářka. Její výklad se nikdy nemýlil. Posadil jsem se naproti ní.

„Ale pospěš, prosím. Někdo na mě čeká.“ Tím někdo jsem samozřejmě myslel Sama a spol.

„Karty chtějí čas,“ prohlásila tajemně a pomalu přede mě vykládala tři karty. A pak je otočila.

„V tvé minulosti vidím, že jsi prošel velikou změnou. V přítomnosti se ti ukazuje nový úkol a v budoucnosti… láska,“ řekla a s úsměvem se na mě podívala.

„Láska?“ zeptal jsem se s ironií v hlase.

„Ano, vidím velkou lásku. Tu lásku, která potrvá celý život. Už brzo potkáš tu pravou.“

„A jak ji poznám?“ zeptal jsem se, neboť ve mně zvědavost hlodala.

„Podle znamení. Bude mít na sobě znamení měsíčního srpku.“

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 7. kapitola:

 1
1. HiTomi-chan
06.04.2012 [9:39]

Je to fakt pěkný :) Dobře píšeš a máš skvělé nápady, ale sorry mám jen jednu připomínku k názvu...Ještě jedna do tuctu..Zlato tucet je 12 :D :) Takže by se tam hodilo spíš asi do počtu, nebo něco takového...Ale jak už jsem říkala na začátku máš to skvělé ! :))

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!