Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 6. kapitola

TL5


Ještě jedna do tuctu - 6. kapitolaDalší kapitola. Caytlin čeká nepříjemné setkání, které nemusí přežít.

Ještě jedna do tuctu – 6. kapitola

 

Ještě dlouho jsem to rozdýchávala. Jak to, že věděl, kdo jsem? Jak?

Uběhlo pár týdnů a já se nikam nepohnula. Pročítala jsem pořád dokola ty složky, zkoumala prastaré legendy a tajila svou změnu. Čočky jsem nosila pořád.

Usnula jsem nad těmi složkami uprostřed odpoledne. Vzbudil mě vyzváněcí tón mého telefonu.

„Halo?“ řekla jsem rozespale.

„Caytlin, to jsem já, Bella,“ poznala jsem Bellyn hlas a narovnala jsem se, „musím ti něco říct. Šla jsem do lesa hledat… ehm… no, to je fuk… a došla jsem na louku a tam byl Laurent. Říkal, že ho poslala Victoria a že mě chce živou. A… on se mě pokusil zabít. Ale najednou se tam objevili vlci. Obrovští vlci. A odtáhli ho do lesa,“ vychrlila ze sebe.

„Bello, kde jsi? Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se se strachem v hlase.

„Už jsem doma. Táta a Harry je šli hledat,“ řekla mi ještě.

„Bello? Kde je ta louka?“ zeptala jsem se jí.

„Cože? No… ona je… já nevím přesně… je u hranice… a… já nevím.“ Její hlas zněl roztřeseně.

„Ok. To nevadí. Zůstaneš doma? Někam zajedu a pak se u tebe stavím, jo?“ oznámila jsem jí to jako hotovou věc.

„Ne, nebudu doma. Jedu za Jacobem. Uvidíme se později.“

Típla mi to. Sakra!

Oblékla jsem se a skočila z balkónu. Běžela jsem podél hranice. A hledala louku.

Po chvíli jsem ji skutečně objevila. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se zachytit pach upíra. Nic.

Najednou jsem si všimla dýmu nedaleko odsud. Běžela jsem k němu. Někdo něco pálil. Oheň už dohořel. Sehnula jsem se, protože jsem zahlédla něco v ohni. Byl to kus látky! Se zatajeným dechem jsem spadla na zadek.

Sakra! Někdo zapálil Laurenta. Nemrzelo mě, že to byl zrovna on. Ale byl to upír! Musel to udělat někdo, kdo věděl, co dělá. Možná jiný upír. Cullenovi? Hned jak se ta myšlenka objevila, tak se zase ztratila. Najednou mi to došlo. Vše do sebe zapadalo.

„Ti vlci… nejsou to obyčejní vlci. Jsou to vlkodlaci!“ řekla jsem tiše.

A ti mají za úkol jediné – zabíjet upíry!

Zvedla jsem se rychle a běžela domů. Snažila jsem se na ně nemyslet. Nešlo to.

Už jsem byla u domu. Rychle jsem do něj vběhla a zamkla za sebou.

Teď už vím, že jsem byla hloupá. Měla jsem vědět, že je něco jinak.

Šla jsem na balkón a zamkla jsem jej.

Cítila jsem v sobě znepokojení a možná i trochu strach. To ale bylo nic v porovnání s tím, co mělo přijít. S těmi novými změnami jsem neměla své schopnosti. Byla jsem sice rychlá, ale ne tolik silná.

„Ahoj, Caytlin,“ ozval se za mnou hlas.

S očima vytřeštěnýma hrůzou jsem se otočila. Stála tam ona. Victoria. Žena, které jsem zabila druha.

 

Když jsme tenkrát byli na té louce hrát baseball i s Bellou a oni tam přišli, vycítila jsem z nich zlo. Měla jsem sto chutí šlehnout po nich ohněm. Ale ne tak obyčejným ohněm. Ohněm, který by byl plný nekonečného žáru a který by spaloval zlo. Ale Esme mě chytla za ruku. Věděla jsem, že to znamená, ať se uklidním a počkám.

Když jsme se pak rozdělovali, šla jsem s Rose a Edwardem.

Chtěla jsem ho zabít. Netoužila jsme po ničem jiném. Chtěla jsem vidět jeho smrt. Ale ne jen jeho. Ale i její. Victoriinu. Přepadlo mě to, co jsem se snažila tolik let udržet. Touha. Touha zabíjet upíry. Zabíjet ty, kteří zabíjejí lidi.

Když jsme zjistili, že na naši lest neskočil. Na lest, kterou vykonala Rose. Obrátili jsme se a vydali se rychle za ostatními. Zjistili jsme, že Bella míří k baletnímu studiu.

Edward byl rychlejší. Rychlejší něž všichni. Rychlejší než já. Dorazil tam jako první. Já byla druhá. Asi jen o minutu déle. Ostatní mi byli v patách. Letmo jsem zahlédla Bellu, jak leží na podlaze v kaluži krve. Ani na okamžik mě krev nevábila.

Vrhla jsem se na Jamese a pouhým šlehnutím oka jsem jeho ruce spoutala neviditelnými provazy. Svezl se v křeči na kolena. Bolelo to. Byla to neviditelná síla, která ze mě sálala. Svázala jsem i jeho nohy. Ostatní se k němu vrhli a chytli ho za spoutané ruce.

„Ne!“ zakřičela jsem, „nechte mi ho. Chci ho zabít sama!“ křičela jsem jako smyslů zbavená.

Přikývli.

Skočila jsem k němu a utrhla mu hlavu. Tentokrát rukama. Ne větrem. Ostatní se postarali o zbytek těla. Rychle jsme části těla posbírali a dali na hromadu. Pak jako by se moje oči ocitly uprostřed ohně, který jsem ze sebe dostala a spálila jej na popel.

Byl to druhý upír, který skončil mou rukou.

 

„Victorie!“ vykřikla jsem zděšením.

„Copak? Nejsi ráda, že mě vidíš? Co třeba nějaké sesterské objetí?“ hrnula se ke mně s otevřenou náručí.

Ustoupila jsem do strany, neboť za mnou byly balkónové dveře.

„Aha. O objetí nejspíš nestojíš,“ řekla s úsměvem na rtech.

„Proč jsi tady? Co chceš? Jestli si jdeš pro Bellu, máš smůlu,“ mluvila jsem odhodlaně, ale rozhodně jsem se tak necítila. Uvědomila jsem si, že teď by mě klidně mohla zabít.

„Jsem tu ze dvou důvodů. Ten první je Bella. Znáš to přísloví Oko za oko? Určitě ano. A to já teď udělám Edwardovi.“ Jeho jméno řekla s opovržením. „Vezmu mu jeho lásku. No, spíš hračku. Udělám si z ní svačinku. Kousek ti dám, jestli budeš chtít. Druhým důvodem je, že chci zjistit, kdo zabil Jamese. Kdo z té vaší rodiny to udělal? Kdo ho zbavil hlavy?“ dívala se na mě úzkými štěrbinami místo očí, které byly znakem vzteku.

Teď mám šanci dokázat, že se nebojím. Ukázat, že jsem silná. Budu improvizovat. Improvizovat, že mám stále své schopnosti a sílu upíra.

„Tak to jsi na správné adrese. Bellu sice nikdy nedostaneš. Ale s tím druhým ti můžu pomoct. To já ho zabila. Já zabila Jamese! Bolelo ho to. Svíjel se v křečích. Měla jsi vidět jeho hlavu, jak zlehka spadla. Jako by v ní nic neměl. Což je nejspíš pravda, nemyslíš?“ řekla jsem se smíchem.

„Ty… budeš pikat. Připrav se na smrt,“ odmlčela se a vztek vystřídalo pobavení, „víš, už dlouho tě sleduji. Jelikož sis mě nevšimla, hádám, že jsi slabá. Nemáš už své schopnosti. Viděla jsem tě, jak se je snažíš probudit. Jak se snažíš probudit svou sílu. Ale nic, viď? Kdo je teď v převaze, Caytlin? Kdo?“

Znenadání na mě skočila.

A já si uvědomila, že tenhle boj mám předem prohraný. Ale byla jsem odhodlaná bojovat. Jestli mám zemřít, tak jedině v boji.

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!