Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 28. kapitola

kris


Ještě jedna do tuctu - 28. kapitolaJak se smečka postaví k dané situaci?
Jak zvládne situaci Caytlin?
Překoná tuhle krizi její vztah s Embrym?
Uvidí se?

Ještě jedna do tuctu – 28. kapitola

Příštích pár hodin jsme jen čekali na to, až se navrátí Jacob a na to, co nám řekne. Čas plynul a Jacob nikde. Zkoušela jsem se dovolat Embrymu, ale nezvedal to.

Po pár hodinách se Jacob vrátil a nesl nám zajímavé a znepokojující zprávy. Edward mu šel naproti, aby zjistil informace. Dovnitř se vrátil jen Edward. Ale venku jsem slyšela tři bušící srdce. Doufala jsem, že jedno z nich je Embryho.

„Tak?“ zeptal se Carlisle.

„Jacob se Sethem a Leah se odpojili od Samovy smečky,“ začal. „Jacob si přivlastnil práva alfy. A udělal vlastní smečku. Sam byl proti tomu dítěti a stále je. Bojí se jej,“ oznámil nám.

„A co smlouva?“ vyhrkla jsem.

„To nevím. Ale nechtějí, abychom jim teď byli nablízku. Ani ty, Caytlin. Tvoje výjimka ve smlouvě se ruší,“ řekl mi Edward.

„Co… cože?“ nechtěla jsem tomu uvěřit. Nemohla jsem. Viděla jsem Alice, jak se bojí, co udělám.

„Caytlin, nedělej hlouposti. Teď musíš vyčkat, ok?“ promluvil Carlisle, ale já jako bych ho slyšela z dálky.

Moje mysl se motala jen kolem toho, že musím vidět Embryho. Musím vidět jeho reakci. Bez něj nemůžu žít.

„Já… půjdu se projít,“ oznámila jsem jim a pomalu se zvedla.

„Dej pozor! Jacob a ostatní jsou venku a hlídají nás,“ upozornil mě Edward.

„Nechoď daleko,“ připomněl mi Jasper.

Vyšla jsem ven a běžela asi tak kilometr od domu. Stála jsem a zhluboka dýchala. Začala jsem hystericky plakat.

Co bude teď? Co se stane dál? Je to kvůli tomu dítěti! Nebo co to vlastně je! Jenom kvůli němu. Musím za Embrym.

Udělala jsem krok dopředu, když jsem slyšela, jak za mnou někdo běží. „Caytlin!“ vykřikla Alice.

„Alice? Já… já… tam mu… musím… potřebuji… potřebu… ju… ho… musím… ho vidět,“ plakala jsem a sesunula se jí do náručí.

„Já vím. Neboj se. Bude to dobré. Vyřešíme to. Ale teď tam jít nesmíš. Zavoláš mu nebo tam půjde někdo jiný,“ utěšovala mě. V tom k nám přiběhl Seth v lidské podobě.

„Sethe?“ Alice se na něj vřele usmála. „Ty víš, o co jde, viď?“ zeptala se.

„Ty to víš taky, Alice?“ vyvalil oči. Dál jsem plakala neschopná slova.

„Ano, vím. Slíbíš Caytlin, že jakmile to bude možné, půjdeš za Embrym a zjistíš, jak se k tomu všemu staví?“ zeptala se.

„Jo, jasně,“ potvrdil její slova. Sehnul se ke mně a objal mě. „Neboj se. Bude to dobré. On tě miluje! A ty jeho taky. Překonáte i tohle,“ šeptal.

„Ale… já… musím… musím ho vidět,“ koktala jsem a zalykala se slzami.

„Neboj, uvidíš,“ ujistila mě Alice.

„Měli byste se vrátit,“ upozornil nás Seth.

„Jo, to je fakt,“ řekla Alice a otřela mi slzy.

Vrátili jsme se do místnosti, kde byl rozhovor v plném proudu. Všichni mluvili o tom, jak to teď bude se Samovou smečkou.

„Šli jsme si jen promluvit se Sethem,“ oznámila Alice a sedla si vedle mě. Edward se na mě podezíravě díval.

„Tak co bude dál?“ zeptala jsem se.

„Nevíme,“ odpověděl mi Carlisle.

„Rozhodně jsem nečekal takovou oběť ze strany Jacoba a ostatních. To po nich nikdo nežádal,“ přiznal se Jasper.

„Jdu do pokoje,“ oznámila jsem a vyšla po schodech do pokoje. Lehla jsem si na postel a okamžitě vytočila Embryho číslo. Nikdo to nezvedal. Se slzami jsem zavolala jeho matce. Po dlouhé době to zvedla.

„Haló?“ ozvalo se.

„Diano, to jsem já. Je tam Embry?“ zeptala jsem se.

„Zrovna jsem ti chtěla volat. Vy jste se pohádali nebo co? Přišel domů úplně rozzuřený, rozbil dokonce okno a když jsem se ho ptala, co se stalo, nic neřekl a zase odešel,“ řekla mi.

Kousla jsem se do rtu a ztěžka polkla. „Nevíš, kde je teď?“ zeptala jsem se.

„Ne, nevím. Pohádali jste se?“ zeptala se znova.

„Ne, je to složitý. Musím jít,“ zavěsila jsem.

Potom jsem se zhroutila na postel a usedavě plakala. Měla jsem úplně opuchlé oči, plakala jsem snad celé hodiny. Usnula jsem.

Ostatní byli dole a hlídali Bellu. Zatímco tři vlkodlaci měli hlídky okolo našeho domu. Zhruba okolo třetí ráno mi zazvonil telefon, okamžitě mě to vzbudilo. Objevilo se tam cizí číslo. Po chvilce zaváhání jsem to zvedla.

„Ano?“ zašeptala jsem.

„Caytlin?“ slyšela jsem slabý Embryho hlas. Vydechla jsem úlevou a po tvářích mi zase tekly slzy. Tentokrát štěstí.

„Oh, Embry! Já se o tebe tak bála. Jsi v pořádku? Co se stalo?“ ptala jsem se a toužila jsem ho vidět.

„Nemám moc času. Volám ti z budky. Sam nás neustále hlídá. Nechce, abychom se k vám přibližovali. Proč jsi mi to o Belle neřekla?“ zeptal se mě.

„Já… promiň… ale vždy když jsem s tebou, myslím jen na tebe… a vždycky mi to nějak vypadlo… moc se omlouvám,“ plakala jsem mu do telefonu.

„Neplač,“ utěšoval mě. „Bude to dobré. Tak moc bych chtěl být u tebe,“ zašeptal mi láskyplně.

„Proč jsi nešel s Jacobem?“ chtěla jsem vědět.

„Chtěl jsem jít. Ani nevíš, jak moc. Ale Sam mě nepustil,“ řekl a bylo slyšet, že ho to moc štve.

„Uvidíme se?“ zeptala jsem se ho stále se slzami.

„O tom pochybuji,“ odpověděl ztěžka.

„Co… cože?“ vyděsila jsem se.

„Sam nás hlídá na každém kroku. Chce, abychom byli furt ve vlčí podobě,“ řekl mi smutně.

„Ale já tě potře… musím tě vidět,“ plakala jsem.

„Já tebe taky. Neboj, nějak to vymyslím. Zkusím ti zavolat vždy, jak to jen půjde,“ ujistil mě. Povzdechl si. „Tak moc mi chybíš.“

„Ty mně taky,“ zašeptala jsem a zase začala plakat.

„Slíbíš mi, že nepůjdeš do rezervace?“ zeptal se mě. „Nechci, abys udělala hloupost. Nebo aby ti Sam ublížil,“ řekl mi starostlivě.

„Slibuji,“ řekla jsem v pláči.

„Musím už jít!“ oznámil mi smutně.

„Ne!“ odporovala jsem.

„Já vím. Já vím, Caytlin. Miluji tě strašně moc. Pamatuj na to,“ řekl mi samou láskou.

„Já tě taky miluji, Embry,“ zašeptala jsem.

„Odpočívej a na nic nemysli. Brzy už budeme spolu,“ zašeptal mi. „Zatím, paní Callová,“ rozloučil se.

„Pa,“ řekla jsem mu. Pak jsem už nic neslyšela.

Lehla jsem si do postele a uposlechla jeho radu a zase usnula.

Zdálo se mi o něm. Byli jsme šťastní, spokojení, zamilovaní. Ale hlavně byli jsme spolu.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 28. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!