Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 26. kapitola

10.09.2010 (08:30) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2194×

Ještě jedna do tuctu – 26. kapitola

Uběhlo pár týdnů a situace se výrazně změnila.

Jacob se držel v ústraní. Dokonce i od vlkodlaků. Bella se s pomocí Alice připravovala na svatbu. Cullenovi mě už méně zasypávali otázkami.

A já se stále tajně scházela s Embrym. Alice mi často poskytovala alibi. Se Samem jsem se dost spřátelila. Často jsem jeho a Emily navštěvovala. Také jsem se stavovala u Sue. A se Sethem jsem mluvila jen zřídka, i když k nám chodil poměrně často. Pravidelně jsem navštěvovala i Billyho.

Také jsem stále nechápala změny na svém těle. Pořád jsem nosila čočky. Někdy mám pocit, že tyhle změny ještě nejsou u konce. A dopis od Harryho má pořád banka. Co s ním proboha dělají? 

Byl tu den svatby. Všichni z toho byli na větvi. Všichni znamená celé město. Alice pro mě nechala ušít žluté šaty bez ramínek a dlouhé pod kolena. Oblékla jsem si je, doplnila je střevíčky, které měly barvu mých vlasů. Vlasy jsem si sčesala do elegantně ledabylého drdolu.

Svatba byla hezká, ale já při obřadu vzpomínala jen a jen na svou svatbu. Na svatbu se přišel podívat i Seth, Sue a Billy. A také přijel klan z Denali.

Po obřadu ke mně přišla Tanya s Kate po boku.

„Vypadáš úžasně, Caytlin,“ zašvitořila Tanya nacvičené zdvořilosti. Tanyu jsem nikdy neměla moc v lásce a Irinu zrovna tak. Jedině z Kate jsem cítila přítelkyni.

„To ona přece vždycky,“ namítla Kate.

„Dnes byste ale měli lichotit nevěstě,“ ukázala jsem na Bellu. Všimla jsem si, že po mně Seth nenápadně pokukuje.

„Je krásná, to ano. Ale je člověk,“ odfrkla si Tanya.

„Své hloupé poznámky si nech pro sebe a přede mnou je neříkej, buď tak hodná,“ upozornila jsem ji. „Kde máš Irinu?“ zeptala jsem se ironicky.

„Doma,“ řekla už méně mile. „Trpí,“ dodala ještě.

„Trpí? To je ale chudinka. Měla by být ráda, že se Laurenta zbavila. A teď mě omluv, jdu popřát nevěstě hodně štěstí,“ řekla jsem a udělala krok vpřed, ale pak jsem se zarazila. „Myslím, že Bella k Edwardovi dokonale pasuje. Jako nikdo jiný,“ usmála jsem se a odešla za Bellou a Edwardem, kteří přijímali gratulace.

Přistoupila jsem k Belle a objala ji. „Konečně jsi u nás v rodině, že ti to ale trvalo,“ pošťuchovala jsem ji.

„Edwarde, doufám, že si ji zasloužíš,“ řekla jsem a objala ho.

„Tanya tě proklíná,“ pošeptal mi. Usmála jsem se.

Pak začala oslava. Tancovala jsem snad se všemi. Dokonce i se Sethem. Jen Embry mi tu chyběl. Ale chápu, že nemohl přijít. Asi bychom neudrželi své pocity v takovéhle atmosféře. Na oslavu přišel i Jacob k štěstí Belly.

Po oslavě se dav vytratil. A Edward s Bellou odjeli na líbánky na ostrov Esmé. My ostatní odešli domů a já pocítila výhodu, že Edwardova všehoslyšící mysl je pryč. Lehla jsem si na postel a vytočila Embryho číslo.

„Caytlin?“ vydechl štěstím.

„Ahoj, miláčku. Řekla jsem si, že ti brnknu,“ pozdravila jsem ho.

„Jsem rád, že voláš. Jaké to bylo?“ zeptal se.

„No, skvělé až na malou potyčku s upírkou,“ řekla jsem jakoby nic.

Povídali jsme si dlouho do noci, dokud jsme neusnuli s mobilem v ruce.

Uplynulo pár dní a já chodila bez obav z Edwardovy schopnosti za Embrym skoro pořád. Bylo nám spolu tak skvěle, ale vše to bylo tak tajné. Teda aspoň teď.

Zrovna jsem se vracela domů, když všichni seděli v obývacím pokoji a hleděli znepokojivě na Carlislea, který zrovna telefonoval. Sedla jsem si vedle Esmé a čekala až dotelefonuje.

„Máme problém,“ oznámil nám Carlisle, když zavěsil.

„S kým si to mluvil?“ zeptala jsem se rychle.

„S Edwardem,“ odpověděl.

„A co se děje?“ zeptala se starostlivě Esmé.

„Bella je těhotná,“ oznámil nám.

„Cože?“ vykulila jsem oči.

„To přeci není možné,“ nevěřil Jasper.

„Takže spolu spali,“ usmál se Emmett.

„Jak je to možné?“ zeptala se Rose.

„No, to máš tak, že když jsou spolu dva lidi sami, tak… ,“ začal vysvětlovat Emmett.

„Tohle nemyslím, Emmette!“ křičela na něj Rose. „Myslela jsem to těhotenství,“ vysvětlila.

„Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel,“ přemýšlel nahlas Carlisle.

„Alice? Měla jsi vizi?“ zeptala jsem se.

„No, měla, ale byla taková zamlžená. Nic jsem z ní nevyčetla,“ řekla smutně.

„Moment, spali spolu poprvé až na těch líbánkách a těhotenství se pozná jen pomocí těhotenského testu. A až za čtrnáct dní,“ poznamenala jsem. A všichni jsme se podívali nechápavě na Carlislea.

„Ten problém je v tom, že to roste abnormální rychlostí. Bella už má břicho jako kdyby byla ve třetím měsíci,“ vysvětlil Carlisle.

„To? Snad dítě, ne?“ odfrkla si Rose.

„Nebudeme to nazývat dítětem, dokud nebudeme vědět, co to je,“ osvětlila jsem jí situaci.

„Co máš v plánu?“ zeptala jsem se Carlislea.

„Může ji to i zabít?“ zeptala se Alice.

„I to je možné. A toho se bojíme. Už letí zpátky, musíme to dostat z ní ven,“ představil svůj plán Carlisle.

„Na to Bella nepřistoupí!“ kroutila hlavou Rose.

„Nemá na výběr, jinak ji to zabije,“ řekla jsem ztěžka.

„Co na to řeknou asi vlkodlaci?“ vyslovil otázku Jasper.

„Těžko říct,“ řekl Carlisle. „Půjdu teď do své pracovny a budu o tom usilovně přemýšlet,“ s těmito slovy odešel.

„Půjdu se projít,“ řekla jsem.

„Teď jsi přišla,“ namítl Jasper.

„Ano, ale potřebuji si to srovnat v hlavě,“ oznámila jsem mu.

Šla jsem pomalu, až jsem po dlouhé době došla na pláž v LaPush. Stoupla jsem si bosýma nohama do vln a přemýšlela nad tím, co se stalo Belle. Přišla jsem jen na to, že bychom to měli zabít, jinak to Belle ublíží. A to nedopustíme.

Otočila jsem se a vyšla z vln na sucho. Už jsem byla na odchodu, když v tom jsem zkameněla překvapením.

Hluboko v mé tvrdé hrudi se dělo něco nečekaného a pro mě nechápavého. Mé srdce začalo znenadání zase bít.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 26. kapitola: