Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 25. kapitola

07.09.2010 (07:45) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2450×

Ještě jedna do tuctu – 25. kapitola

Stála jsem přitisknutá ke zdi a snažila se zachovat chladnou hlavu.

„O čem to sakra mluvíte?“ hrála jsem si na nechápavou.

„Přece jen něco dokážu vyčíst z té tvé zamotané hlavy,“ usmál se Edward.

„Co?“ chtěla jsem znát odpověď.

„Vím, že si teď chceš hrát na madam nechápavou,“ odhalil mě Edward.

Sakra, to kouzlo přece jen nezakryje všechno. Co mám teď sakra dělat? Říct pravdu? Ne, ještě není správný čas.

„Edwarde, ještě jednou se mi podíváš do hlavy a já zapomenu, že jsem s tebou pár let žila jako tvá sestra,“ vyhrožovala jsem mu.

„Zapomeň teď na Edwarda, my chceme vysvětlení!“ vykřikla Alice.

„Vysvětlení?“ zeptala jsem se. „Co třeba tohle? Teď nemám čas!“ řekla jsem naštvaně a šla ke schodům, ale tam si stoupl Emmett a zatarasil mi cestu.

„Caytlin! Proč nám to proboha neřekneš? Jsme přece s tebou,“ snažila se mi pomoct Esmé.

„Jste se mnou? A kde jste byli ty měsíce, když to všechno začalo! Když jsem byla na dně! Když jsem nevěděla za kým jít! Když zemřel Harry! Když na mě zaútočila Victorie! Kde? Vy nejste se mnou a já nejsem s vámi. Pokud vám to někdy řeknu, bude to tehdy, až budu vědět, že vám mohu zase věřit!“ křičela jsem na ně a vyběhla z domu.

Slzy mi tekly proudem a já cítila bolest. Obrovskou bolest. Utíkala jsem do lesa. Běžela jsem několik hodin pořád dokola. Dostávala jsem se hluboko do lesa, až jsem se ocitla před Samovým domem. Zrovna mluvil se svým otcem. Skryla jsem se mezi stromy, otřela slzy a napnula uši.

„Posíláš mu jen peníze? Děláš si legraci!“ křičel Sam na svého otce.

„Takhle se mnou nemluv, mladej. Na tom všem jsme se dohodli s Dianou. Jasný?“ snažil se ze situace vykroutit Uley starší.

„Ne, není mi to jasný! Ani si ho neviděl, co? Kašlal jsi na něj!“ rozčiloval se dál Sam.

„Kašlal? Ne, pořád na něj kašlu! A nehodlám to měnit!“ opravil Sama.

Tohle se nesmí Embry dozvědět. Tolik by ho to zranilo. Proboha! Co mám dělat? Mám mu to říct? Nebo snad ne?

„Ale je to tvůj syn! Potřebuje tě!“ nechápal Sam.

„Je mi to jedno! Je to minulost! A já to teď měnit nebudu!“ stál si za svým.

„V tom případě, už tě neberu jako svého otce. Když se můžeš zříct vlastního syna, můžu se tě i já zříct!“ prohlásil Sam.

Už jsem slyšela dost, běžela jsem na mé a Embryho tajné místečko. Když jsem k chatě dorazila, tak jsem se zarazila, někdo byl uvnitř a Embry to určitě nebyl.

Otevřela jsem dveře a spatřila stát uprostřed místnosti Alice.

„Alice?“ vyslovila jsem její jméno překvapeně.

„Asi jsi čekala někoho jiného, viď?“ zeptala se s úsměvem.

„Tohle je území vlkodlaků, Alice! A co tu vůbec děláš? Jak jsi to tu našla?“ upozornila jsem ji.

„Já vím. Poprosila jsem Sama, aby mi dovolil překročit hranici, abych tě mohla najít,“ oznámila mi.

„Ale našla jsi tohle,“ kousla jsem se do rtu.

„Našla jsem víc než tohle, Caytlin. Mě nemusíš obelhávat. Uznávám, že jsem se k tobě nechovala nejlépe. Pořád jsem se tě na něco vyptávala a snažila se z tebe něco dostat. Ale to proto, že jsem poznala, že jsi se změnila,“ vysvětlovala mi.

„A?“ zeptala jsem se.

„Moje vize kolem tebe nedávaly smysl. Viděla jsem štěstí a lásku. Ale neviděla jsem, koho tak miluješ. Ale když jsem sem dneska přišla, zachytila jsem tu dva pachy, víš?“ odhalovala mě.

„Alice, já… můžu to vše vysvětlit,“ namítala jsem.

„Jo, to doufám. Je jasný, že tohle je tvé hnízdečko lásky. Ale koho ještě? Ten pach, Caytlin! Jsi blázen! Proč vlkodlak?“ nechápala Alice.

Chtěla jsem jí něco říct, když v tom se mi boku objevil šedý vlkodlak a cenil na ni tesáky. Embry.

„Který z nich to je?“ zeptala se. A já pochopila, že už nemá cenu něco tajit.

„Embry,“ vydechla jsem a pohladila Embryho vedle sebe.

„Jak to, že jsi to dokázala tak dlouho utajit?“ vyptávala se.

„Kouzlo,“ řekla jsem.

„Kouzlo?“ zeptala se nevěřícně. Přikývla jsem.

„Ale to není všechno, viď? Co ještě nevím?“ ptala se.

„Dříve než ti něco řeknu, potřebuji vědět, jestli někdo ví, co jsi zjistila. Jestli někdo ví, že jsi tady,“ pozorovala jsem ji.

„Ne, nikdo. Chráním si myšlenky před Edwardem. A ani Jasperovi jsem nic neřekla,“ přesvědčovala mě.

„Chráníš si je i teď?“ chtěla jsem jistotu.

„Jistě,“ řekla mi.

„Když ti řeknu všechno, slíbíš mi, že to zůstane jen mezi námi?“ zeptala jsem se jí.

„Ale proč?“ nechápala.

Embry odběhl ven a po pár vteřinách se vrátil v lidské podobě. Stoupl si za mě a dal mi ruce na ramena.

„Protože ještě není pravý čas na odhalení,“ vysvětlil.

„Slibuji ti to,“ řekla mi bez rozmyšlení.

Sedli jsme si a já jí s Embrym vypověděla všechno, co se stalo po tom, co odešli. Jak jsem se měnila, jek mi nefungovaly schopnosti, jak jsem se zamilovala do Embryho a jak on se do mě otiskl. Skončila jsem tím, že jsem jí řekla, že jsme se vzali.

Prudce vstala. „Cože? A mě jsi nepozvala?“ ječela na mě.

„Alice, nešlo to. Já nevěděla, jestli ti to mám říct nebo ne,“ omlouvala jsem se.

„Budeš muset použít kouzlo?“ zeptal se mě Embry.

„Nemusíš, své myšlenky si umím krýt skvěle,“ protestovala Alice.

„Určitě?“ ujišťovala jsem se.

„Spolehni se,“ prohlásila.

„Půjdu domů. Asi si toho máte hodně, co říct. Caytlin, přijď brzy. Čekají na tebe. S omluvou. Jo a ještě jedna věc. Budu dělat, že jsem z tebe nic nedostala a že jsem tě našla na hranici,“ oznámila mi a odešla.

„Takže to ví zase někdo další,“ povzdechl si Embry.

„Embry, asi bych tě měla na něco upozornit,“ začala jsem.

„Už o tom vím. Viděl jsem Samovy myšlenky. Vím, jaký je můj otec,“ řekl mi smutně.

„Ale jak si věděl, o čem ti chci říct?“ nechápala jsem.

„Sam tě tam cítil. Myslí si, že jsi se šla proběhnout a omylem na něj narazila,“ vysvětlil.

„Embry, mě je to moc líto,“ litovala jsem ho.

„Ale mně ne. Jsem rád, že mě nebere jako syna. Protože já ho brát jako otce nikdy nebudu,“ oznámil mi a políbil mě do vlasů.

„Musím jít,“ omluvně jsem se na něj zadívala.

„Já vím. Já vím,“ povzdechl si.

„Už brzy se nebudeme skrývat,“ ujistila jsem ho.

„Už se nemůžu dočkat,“ usmál se. A já se rozeběhla domů.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 25. kapitola: