Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 23. kapitola

The Host


Ještě jedna do tuctu - 23. kapitolaPořád jste chtěli Embryho pohled. Tak jsem tuto kapitolku rozdělila na dva pohledy. Jeden z Embryho strany a druhý z Caytlininy strany.
Jak zareaguje Embry na to, kdo je jeho otec?
A co na to smečka?
Jak vysvětlí neustálý strach o Caytlin?
A co Caytlin? Kam se vydá na návštěvu?
Co jí řekne Seth?
Tak snad se bude líbit...

Ještě jedna do tuctu – 23. kapitola

 

Pohled Embryho

 

„Je to milá holka,“ řekla mi mamka.

„Jo, to je. Teď už je to moje žena, mami,“ upozornil jsem ji.

„Zapomněla jsem,“ řekla a omluvně se na mě podívala.

„Uley?“ zeptal jsem se. Přikývla.

„Když jsem se stěhovala, byla jsem osamělá. Můj přítel mě opustil. Byla jsem zranitelná. A spřátelila jsem se se Samem Uleym. Starším,“ dodala.

„Spřátelila?“ vydal jsem ze sebe zhnuseně.

„Šlo jen o jednu noc. Já… byla jsem… on byl…“ koktala a hledala něco, co mi může snadno vysvětlit.

„Nepotřebuji znát detaily, mami,“ zarazil jsem ji.

„Nic se tím ale nemění,“ přesvědčovala mě.

„Ví to? Ví, že jsem jeho syn?“ Chtěl jsem znát odpovědi.

„On… ano. Ví. Dává ti nějaké peníze na spoření,“ potvrdila mi mé domněnky.

„Nechci jeho peníze! Potřebuji otce!“ křičel jsem a cítil, jak ve mně vře hněv. Snažil jsem se uklidnit. Myslel jsem na Caytlin. Na to, jak jednou budeme spolu. Veřejně. To jediný mě dokáže vždy uklidnit.

„Jdu ven,“ oznámil jsem jí.

„Teď jsi přišel,“ namítla.

„Mám povinnosti, mami. Nezabráníš mi v tom,“ řekl jsem jí a zavřel jí před nosem dveře. Proměnil jsem se.

Embry? ozval se Samův hlas v mé hlavě.

Ano? dostal jsem ze sebe křečovitě. A Sam okamžitě viděl, co se stalo. Teda vše kromě Caytlin. Viděl, kdo je můj otec. A uvědomil si, že je můj bratr.

Tušil jsem to, oznámil mi. Tušil jsem, že jsem to já. Promluvím o tom s otcem. Teď tě budu oslovovat bratře. Pokud ti to nevadí.

Nevadí, ujistil jsem ho. Slyšel jsem hlasy obdivu. A opovržení. Obdiv šel od Quila a Paula. Opovržení od Leah.

Musíme teď něco vyřešit. Jacob už je na tom lépe. Předtím nebyl čas se tomu věnovat, ale teď po tobě chci vysvětlení, oznámil mi.

Vysvětlení? zeptal jsem se nechápavě.

Co to bylo na louce? Když jsi zjistil, že je Caytlin pryč? A to když jsi ji viděl zraněnou? vyptával se.

Jo, tohle, dělal jsem jakoby to nic nebylo. Měl jsem o ni strach. Taky o Setha. Když jsem ji tenkrát hlídal u ní doma, sblížili jsme se. Stali se z nás skvělí přátelé.

Dobře, uvěřil mi. Je tu ještě něco. Vždycky když jsme s Cullenovými. Nebo někdy i jindy. Prostě najednou začneš myslet na úplný kraviny. Jako třeba minule. Přemítal jsem o tom, jestli je tam Caytlin s nimi šťastná. Všichni se k mému přemítání přidali. Ale ty jsi myslel na západ slunce, vytknul mi.

Ejhle, to kouzlo má ale účinky.

Už zase. Teď myslíš na duchy? okřikl mě jeho hlas v mé hlavě.

Promiň. Jsem hrozně slaboduchý. Prostě si vždycky na něco vzpomenu v ne zrovna skvělé době. Zkusím se polepšit. Nic víc v tom fakt není, ujistil jsem ho.

Fajn. Jdeme za Jacobem, rozkázal.

 

Pohled Caytlin

 

„Tak jsem tu. Tak to předveď, Alice,“ předstírala jsem nadšení, když jsem dorazila domů.

Alice ke mně okamžitě přiběhla a ukázala mi několik druhů časopisů a chtěla znát můj názor. Pak mi na internetu ukazovala další věci, které by chtěly připravit na tu svatbu.

„Půjdeš za družičku?“ zeptala se mě Alice najednou.

„Co… cože? To nevím. Neměla by se mě na tohle ptát Bella?“ odpověděla jsem jí.

„Měla. Ale nechala mi volnou ruku. Takže co?“ zeptala se mě znovu.

„Já… nevím. Rozmyslím si to.“ S těmito slovy jsem odešla k sobě.

Dala jsem si dlouhou sprchu a smyla ze sebe špínu a krev, která se na mě lepila. Dříve jsem ji zbožňovala, teď mi z ní bylo zle. Namazala jsem si mastičkou rány a uvařila čaj. Pak jsem si oblékla pyžamo a s mokrými vlasy jsem si lehla do postele a okamžitě usnula.

Probudila jsem se o deset hodin později. Takhle dobře jsem se už dlouho nevyspala. Šla jsem se upravit a oblékla jsem si překvapivě kostičkovanou zelenou sukni a tmavě modrý přiléhavý top. Nějak to Alicino oblečení musím využít. Sešla jsem dolů a chystala se ven.

„Kam jdeš?“ zeptala se mě Alice, která nejspíše už spízlovala, kdy vstanu.

„Řekla jsem si, že půjdu navštívit Sue,“ odpověděla jsem popravdě.

„Ok. A půjdeš za tu družičku?“ Přikývla jsem. A ona štěstím bez sebe odběhla někam pryč, vybrat mi prý šaty.

Vzala jsem si auto a vyjela ke Clearwaterům. Když jsem tam dojela, viděla jsem zrovna, jak Leah vztekle vyběhla ven. Praštila za sebou dveřmi, proměnila se a utekla bůh ví kam. Vystoupila jsem z auta a zaťukala na dveře.

„Já věděl, že se přilezeš omluvit, Leah.“ Otevřel mi s úsměvem dveře Seth. Když mě uviděl, dodal: „Žádná omluva asi nebude.“

„Možná jedna. Mrzí mě, že jsem nepřišla dříve,“ řekla jsem a objala ho.

„To je v pořádku. Chápu tvou situaci. A navíc mě k tobě nechce nechat Embry přiblížit,“ pochopil mě.

„Fakt? Chci ti poděkovat, že jsi mi tam zachránil život. Moc ti děkuji a…“ Chtěla jsem ještě něco dodat, ale zrovna vyšla ze dveří Sue.

„Oh, nenechte se rušit, děti. Já zrovna odjíždím. Jedu k Billymu na návštěvu,“ oznámila nám.

„Já tě vlastně přišla pozdravit.“ Objala jsem ji na přivítanou.

„Oh, promiň, dítě. Ale já tam vážně musím,“ usmála se na mě smutně.

„To nevadí. A je mi líto, že jsem nepřišla dříve,“ dodala jsem.

„V pořádku. Ahoj. A přijeď častěji.“ Ještě jednou mě objala a zmizela za rohem.

„Kde jsem to skončila? Jo! Chci ti zkrátka moc poděkovat,“ řekla jsem mu znovu.

„A já se ti chci omluvit za to, jak jsem ti zlomil ta žebra. A za tu nohu,“ řekl mi smutně.

„To je dobrý. Už je to lepší. Ani to už nebolí.“ Nedůvěřivě si mě prohlížel. „Vážně,“ přesvědčovala jsem ho.

„Víš, co by se stalo, kdybych se do tebe otiskl taky?“ dostal ze sebe najednou.

„Co… cože?“ ptala jsem se nechápavě.

„No, jsi moc hezká. A mám tě moc rád,“ objasnil mi to.

„Neotiskl ses…“ odporovala jsem.

„Ale kdyby…“ nedal se, ale já ho zdvihnutým ukazováčkem zarazila. „Promiň,“ omluvil se mi s úsměvem na rtech.

„To nic,“ ujistila jsem ho.

„Nechceš se projít?“ navrhl. Přikývla jsem. Šli jsme po kraji lesa a kochali se krajinou. Teda alespoň já.

„Musím ti něco říct. Projednává se tátova závěť. Něco ti nechal.“ Užasle jsem se na něj podívala. „Dopis. Nikdo ho nečetl. Teď ho má banka.“

„Kdy ho dostanu?“ zeptala jsem se nedočkavě a přitom mi ukápla slza.

„Nevím,“ řekl smutně a i jemu ukápla slza.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 23. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!