Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 22. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ještě jedna do tuctu - 22. kapitolaCo se stane po odchodu Volturiových?
Vydrží Caytlin zranění?
Kdo jí pomůže?
A kdo je vlastně Embryho otec?

31.08.2010 (19:30) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2157×

Ještě jedna do tuctu – 22. kapitola

 

Konečně odešli. Já tu Jane tak nesnáším. Jednou je přijdu všechny zabít. Ztěžka jsem oddechovala, ale ne vztekem, nýbrž bolestí. Už se to nedalo vydržet.

„Tak půjdeme domů, ne?“ navrhla Esmé.

Všichni pomalu odcházeli, ale já zůstala stát na místě. Bolest sílila každým pohybem. Už se nedala ignorovat.

„Caytlin? Jdeš?“ Už zase si mě Alice podezíravě měřila. Tohle tajemství už dlouho nevydržím tajit.

„Jo, já jen… ještě se někde stavím. Pak přijdu domů,“ oddechovala jsem ztěžka a snažila se zachovat úsměv.

„Dobře teda. Ale pospěš si. Máme toho hodně na práci. Právě jsem měla vizi. V naší rodině bude veselka,“ smála se na celé kolo jako malá holka. Tohle jsem na ní nikdy nechápala. Taková zapálenost pro módu a organizaci večírků. Jak já to nesnášela.

Všichni se vytratili z louky. Jakmile byli z dohledu, padla jsem vyčerpáním k zemi. Cítila jsem, že mám zlomená dvě žebra. Nejméně. Myslela jsem na to, že potřebuji doktora. Za Carlisleem nemůžu. A do nemocnice také ne. Půjdu za Embrym. Snad mi poradí a jeho matka by mi mohla pomoct. To ovšem znamená, že budu muset jít pěšky.

Namáhavě jsem se zvedla, zhluboka se nadechla a rozeběhla jsem se. Cítila jsem tu bolest celým tělem. Jako kdyby do mě bodaly miliony jehliček. Nevím, jak jsem to dokázala, ale stanula jsem před jeho domem. Dobelhala jsem se ke dveřím a ztěžka na ně klepala. Opřela jsem se o zeď a modlila, ať je někdo doma.

„Proboha! Caytlin!“ slyšela jsem vedle sebe úzkostlivé zvolání Diany. Embryho matky.

Táhla mě dovnitř a položila mě na pohovku. Zaúpěla jsem bolestí. A pátrala jsem po Embrym.

„Není tady. Brzy ráno někam odešel. Prý má povinnosti,“ oznámila mi smutně a prohlížela si mě. Takže se ještě nevrátil. „Co se stalo?“

„Ale znáte to. Sourozenecká rvačka,“ zasmála jsem se, ale hned jsem přestala, neboť mě to bolelo.

„Chápu. Nemůžeš o tom mluvit. Podívám se ti na to. Co tě bolí?“ zeptala se a přisedla si ke mně a hleděla na ledabyle obvázanou nohu.

„Mám zlomenou nohu. Teda myslím. Kost vyčuhovala, a tak jsem ji zastrčila zpět. A mám ještě zlomený asi dvě žebra. Mělo by se to uzdravit hned. Ale se mnou se něco, jako s upírem, děje. Takže to bude trvat déle. Ta jizva, co jsem měla na obličeji, zmizela teprve před dvěma týdny. Nemůžu jít takhle domů. Oni to nevědí,“ svěřila jsem se a začala plakat.

„To bude dobré, dítě. Jen se vyplakej. Musí být těžké nést tolik tajemství sama. Ale teď už nejsi sama, máš Embryho. A koneckonců i mě,“ zašeptala mi. „Nejsem sice doktorka, ale není nic, na co by nepomohly bylinky.“

„Děkuji,“ hlesla jsem.

„To nic, dítě. Teď jsi v naší rodině,“ řekla mi a odběhla si na poličku pro nějaké bylinky.

„Kosti se ti narovnají a spojí zase, viď?“ ujišťovala se.

„Ano. Když budu mít štěstí, tak už zítra,“ potvrdila jsem její slova.

„Tyhle bylinky zabrání krvácení a zklidní bolest,“ řekla a začala mi něčím potírat nohu. „Pak by jsi měla ještě vypít léčivý čaj. Hned ti ho uvařím.“

„Můžu se vás… tě na něco zeptat? Čistě ze zvědavosti,“ optala jsem se.

„Jistě. A na co?“ usmála se na mě.

„Nechci být vlezlá nebo tak něco, ale docela by mě to zajímalo. A nerada bych vás urazila,“ omlouvala jsem se předem.

„Jen do toho,“ pobídla mě.

„Kdo je Embryho otec?“ vyřkla jsem otázku, nad kterou si Embry dlouho lámal hlavu. Ale bál se matky zeptat. Ona se na moment zarazila, ale pak mi zase potírala ránu nějakým zeleným blafem. Ale účinným blafem.

„Embry se o to zajímá?“ zeptala se mě.

„Ano, velmi se tím trápí a bojí se vás na to zeptat sám,“ zašeptala jsem. A doufala, že Embrymu nebude vadit, že jsem se zeptala.

„Děkuji, že jsi mi to řekla. Dnes večer mu to řeknu.“ Na to odběhla do kuchyně postavit na čaj. „Je to Uley,“ křikla na mě přes zeď.

Uley? Takže Embry je nevlastní bratr Sama? Jak to Sam unese? A co Embry? Hlavou mi vířily tyto otázky pořád dokola.

V tom se otevřely dveře a do místnosti přišel Embry. Vypadal dost starostlivě, a když mě spatřil, jak tam ležím na pohovce zraněná, starostlivost byla znát ještě více. Rychle ke mně přiskočil, políbil mě na čelo a starostlivě si mě prohlížel. Pohladila jsem ho po tváři a usmála se.

„Už je to dobrý. Tvoje matka mi pomohla,“ ujistila jsem jej. „Jak je Jacobovi?“ V tom jsem si všimla malého škrábance těsně pod okem. Kousla jsem se do rtu a prohlížela si ho. Je příliš mladý na to, aby takhle bojoval.

„Je mu už lépe. Tvůj otec je u něj,“ nad slovem otec udělal ve vzduchu uvozovky. „A já jsem taky v pořádku,“ dodal nad mým starostlivým výrazem.

„Ahoj, zlatíčko. Zrovna jsme tu s tvou ženou vedly zajímavý rozhovor,“ poznamenala. To o tom chce mluvit teď?

„Embry, promiň. Já… nějak to ze mě vyklouzlo. Promiň,“ strachovala jsem se, ale ne o sebe, ale o něj.

„O co jde?“ zeptal se a stoupl si vedle mě.

„O tvého otce,“ oznámila.

„Promiň, já… ta moje zvědavost,“ koktala jsem a zalykala se v slzách.

„To nic. To nic. Nezlobím se na tebe. Spíš ti moc děkuji. Já bych nejspíše nenašel odvahu,“ zašeptal a vlepil mi polibek do vlasů.

„Tak co mi chceš říct, mami?“ zeptal se trochu nervózně.

„Posaď se na to,“ zašeptala jsem mu do ucha.

Posadil se vedle mě. Zatímco já tam ležela jako nějaký lenoch. Bolest už pomalu přecházela. Až teď jsem si všimla, že mi Diana přinesla ten čaj. Trochu jsem z něj usrkla, ale opařila jsem si jazyk.

„Tvůj otec je Uley,“ oznámila mu a houbičkou mi omývala zraněnou nohu.

„Samův otec,“ hlesl Embry a zavřel oči. Chápavě jsem ho objala. V tom mi zazvonil mobil. Omluvila jsem se a zvedla jej.

„Caytlin? Kde jsi? Už zase zdržuješ. Chci tvůj názor na svatební šaty, co jsem vybrala,“ mlela Alice pantem.

„Já… už jsem na cestě.“ Zavěsila jsem.

„Já… promiň, Embry. Ale já už musím jít. Musím domů. Alice má nějaké podezření. Promiň,“ oznámila jsem mu smutně.

„To je v pořádku,“ řekl a políbil mě.

Pomohli mi vstát. Už mě to tolik nebolelo. Diana mi dala bylinky a upozornila mě, že po koupeli se tím mám znovu natřít. Také mi dala pár šálků čaje. Poděkovala jsem, ještě jednou políbila Embryho a vyšla ven. Zamávala jsem jim a radši nemyslela na rozhovor, který se u nich teď bude dále rozvíjet. Zmizela jsem v lese a uháněla domů.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 22. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře