Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 20. kapitola

Bella and Jacob


Ještě jedna do tuctu - 20. kapitolaDalší kaptiola. Moc se mi líbí. Je tam samá akce, i když je to jen napsané a nevidíte to, snad si to užijete stejně jako já.
Boj s novorozenými.
Jak to dopadne?
Jak bude Caytlin reagovat na únos?

Ještě jedna do tuctu – 20. kapitola

 

Stáli jsme na louce a vyčkávali. Vlci byli schováni v lese. Edward s Bellou a Sethem byli ukryti v horách, zatímco my ostatní se připravovali na boj. Psychicky.

Věděla jsem, že kdybych měla srdce, teď by mi tlouklo jako o závod. Cítila jsem náznak strachu někde hluboko v sobě. Také jsem pociťovala poslání, které chci vykonat. A to zabít Rileyho.

Jasper po mé pravici se mě zeptal, jestli jsem v pořádku.

„Jo, v naprostým,“ zalhala jsem.

„Cítím z tebe strach,“ oznámil mi.

No, není se čemu divit. Victoria zná mou slabinu. Ví, že jsem se změnila. A to se oni nesmí dozvědět. Alespoň ne teď.

„Připravte se,“ zašeptala Alice.

Upřela jsem pohled do mlhy před sebou. Nic jsem neviděla, ale pod nohama jsem cítila mírné otřesy. Přicházeli.

V tom se z mlhy neuvěřitelnou rychlostí vynořily obrysy lidí. Ne, novorozených. Už na ten kratičký pohled, na který jsem je zahlédla, vypadali silně a neporazitelně. Tak, jak to Jasper říkal.

Vydali jsme se jim vstříc. Cítila jsem pach vlkodlaků, kteří rovněž jako na poplach vyběhli z úkrytů.

Vrhl se na mě dlouhovlasý, černovlasý hromotluk. Chtěl mě skolit k zemi, já ho ovšem přehodila přes sebe. Jen tak tak jsem zůstala na nohou. Pomalu se zvedal. Chtěla jsem na něj zaútočit, ale něco mi skočilo na záda. Nemohla jsem ho setřást, držel mě tak pevně, že jsem nemohla dýchat. Což jsem v mém případě musela. Někdo ho ode mě odmrštil. Rychle jsem se otočila a zjistila, že to byl Embry v podobě vlkodlaka.

Okamžitě jsem se otočila zpět a stačila silou vichřice zastavit hromotluka, který mi chtěl uštědřit ránu do břicha. Jakmile zůstal stát jako opařený, urvala jsem mu ruku a hodila ji doprostřed dění. Chystal se po mně máchnout druhou rukou, ale já doširoka roztáhla ruce a pak je nad sebou spojila a on (teda části jeho těla) se rozletěl všude okolo. Usmála jsem se.

Rozeběhla jsem se a zastavila se až uprostřed louky. Uprostřed toho dění. V samém středu. Ukazováčkem jsem pomyslnou čárou obkreslovala celou louku. Sem tam se na mě vrhl nějaký ten novorozený, ale mé tělo bylo rozpálené ohněm, takže okamžitě ustoupil. Když jsem to měla, zavřela jsem oči a hluboce se soustředila. Když jsem je opět otevřela, viděla jsem to, co jsem chtěla.

Celou louku obklopovaly plameny, které dosahovaly výšky i dvou metrů. Byly rozžhavené jako láva. A pálily stokrát více než chilli papričky. Bylo to pro případ, že by se někdo rozhodl dát na ústup.

Běžela jsem k jedinému otvoru mezi ohněm, kde jsem měla stát a zabránit útěku. Celou dobu jsme to měli naplánované.

Stoupla jsem si mezi dva konce plamene a stála na hlídce. Utíkala ke mně vyděšená blondýna. Okamžitě jsem ji větrem odhodila zpátky do bitvy. Zahlédla jsem, jak ji Samův vlk chytil a rozerval vejpůl. Rychle se na mě podíval a pokývl mi. Už jsem chtěla také pokývnout, ale otočil se nazpátek.

V tom jsem najednou ucítila za sebou silné paže, které mi přilepily na nos a na ústa hadr, který byl nasáklý chloroformem. Snažila jsem se bránit, ale nešlo to. Chloroform ihned zapůsobil a já se skácela k zemi. Oheň mě opouštěl a bariéra z plamenů zmizela. A já také. Někdo si mě přehodil přes záda a uháněl se mnou lesem pryč.

Zdál se mi krátký sen. Stála jsem před zrcadlem, dívajíc se na svůj obrys. A uvědomila jsem si, že jsem blíže člověku, než jsem si myslela. Když mě něco jako chloroform dokáže skolit. Co jsem teď? Jsem více upír nebo člověk? Dozvím se to někdy? Kdo vlastně jsem?

Pomalu jsem přicházela k vědomí. Cítila jsem, jak se ochladilo. Někdo mě měl přehozenou přes rameno a uháněl se mnou pořád dál. Cítila jsem stále omamnou látku, ale odvážila jsem otevřít oči. Ten, kdo mě unesl, byl mladý muž s dlouhými, vlnitými, zrzavými vlasy a nepěknou jizvou na tváři. Byla jsem slabá, ale začala jsem kopat nohama a mlátit ho rukama.

„Au! Kruci. Už tam budeme. Sakra, přestaň!“ křičel hrubým hlasem.

Nevzdávala jsem to. Všimla jsem si, že pod nohama má sníh. Míříme do hor. K Edwardovi a Belle. Myslela jsem na to urputně. A doufala, že Edward poslouchá. Věděla jsem, že ne.

V tom mě vyklopil na plácku, který byl pokrytý sněhem. Rychle jsem se rozkoukala. Viděla jsem, jak Edward zakrývá Bellu a bojuje proti Victorii. Viděla jsem, jak Seth letí vzduchem a naráží na kámen.

Muž, který mě přinesl, mě přidržoval tváří k zemi. Cítila jsem, jak se ke mně někdo rychle přibližuje.

„Ha, má nastávající,“ promluvil chladný hlas. A mně došlo, že přede mnou stojí Riley.

Sebrala jsem veškerou sílu a muže, který mě držel jsem odhodila na nejbližší strom. Zvedla jsem se na nohy a chtěla zaútočit. Ale Riley mě přišpendlil ke stromu a zvedl do výšky. Držel mě pod krkem a já nemohla popadnout dech. Byla jsem vyčerpaná a dusila jsem se.

V tom na Rileyho zaútočil Seth a Riley se mu věnoval. Spadla jsem k zemi a snažila se popadnout dech. Někdo mě zezadu začal škrtit. Rozžhavila jsem dlaň a položila ji na ruku, která mě škrtila.

Otočila jsem se a viděla toho, co mě unesl. Vylezla jsem na nohy a skočila jsem na něj. Převalovali jsme se, snažíce se jeden druhého zranit. Dala jsem mu pěstí tou největší silou, na kterou jsem se v té chvíli zmohla. Při mé ráně se po sněhu sklouzl pár metrů ode mě.

Vyskočila jsem na nohy a chtěla to dokončit, když v tom mě zavalil Seth, který po Rileyho ráně plachtil vzduchem. Dopadl na mě. Cítila jsem, jak se mi zlomilo nejméně jedno žebro. A noha, která byla zlomená i posledně. Vyjekla jsem bolestí. On se vyškrábal na všechny čtyři a žalostně zaskučel a vrhl se na Rileyho, který se začal sápat na mě.

Chtěla jsem vstát, ale nepodařilo se mi to. Mé roztrhlé kalhoty odhalily obrovskou ránu na mém lýtku, z které vykukovala zlomená kost. Zděšením jsem vykřikla.

Zahlédla jsem, jak se na mě všichni podívali. Victorie se zasmála svým ohavným smíchem, když mě spatřila. Opět slabou. Poslala jsem proti ní ohnivou kouli, která ji sežehla půlku vlasů. Zavrčela a chystala se na mě zaútočit, ale Edward ji předběhl.

Rozhodla jsem se mu pomoct, ale něco mě začalo odtahovat do lesa. Došlo mi, že se ten novorozený sebral ze země. Rozpálila jsem své tělo neskutečným žárem. Vyjekl bolestí a s ním i já, neboť jsem to přehnala. Jako bych byla v pekle. Ihned jsem se ochladila, neboť jsem se zabořila hlouběji do sněhu.

Pomocí větru jsem se postavila na nohy. Stál naproti mně. Můj únosce. Usmíval se, zahlédl totiž čouhající kost z mé nohy. Zpomaleně jsem viděla, jak se přikrčil a chystal se na mě skočit. Natáhla jsem proti němu ruce a jakmile ke mně přiskočil, zastavily jej.

Použila jsem vodu, tu jsem změnila v led. Zima, která proudila mým tělem se přenesla na něj. Najednou přede mnou stál v podobě kostky ledu. Myslela jsem na všechny čtyři živly najednou. Na mé pravé ruce tančila ohnivá koule a na levé vodní koule. Kolem mě se ve větru protáčel sníh a pode mnou se chvěla země. Spojila jsem obě koule k sobě. Vznikla jedna, do které jsem dala sílu všech čtyř živlů. A tu kouli jsem poslala proti kostce ledu přede mnou. Okamžitě se rozletěla (teda to tělo v ní) na všechny strany.

Sklonila jsem ruce, usmála se nad svým dílem a podívala se na ostatní. Viděla jsem, jak Seth právě Rileymu urval hlavu svými obrovskými tlapami. Bellu, jak se dívá směrem k lesu. Také jsem se tam podívala, právě od tamtu vycházel Edward. Zabil Victorii.

V dáli jsem uslyšela zavytí plné bolesti. A další zavytí plné strachu. A mně došlo, že je po bitvě.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!