Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ještě jedna do tuctu - 2. kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ještě jedna do tuctu - 2. kapitolaDruhý díl, který odkrývá příběh proměny Caytlin. A její pomstu.

04.07.2010 (09:00) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3351×

Ještě jedna do tuctu – 2. kapitola

Slyšela jsem zvonit telefon. Ale co! Je tam přece záznamník. Zrovna odbíjelo na devátou hodinu večerní.

Stála jsem před zrcadlem a v ruce drtila část Esminy vázy. V zrcadle jsem viděla štíhlou postavu dívky s dlouhými vlnitými hnědými vlasy s nádechem tmavě červené barvy. V kulatém obličeji se rýsoval malý nos, rty, které měly horní ret ve tvaru srdíčka a v neposlední řadě oči zbarvené do zlatavě hnědé. Viděla jsem sebe!

Jak jsem tak sledovala svůj odraz v zrcadle, uvědomujíc si, že moje emoce nebudou už nikdy znát, na povrch se vynořovaly vzpomínky. Vzpomínky, na které jsem si přála zapomenout. Vzpomínky pro mě nejhorší. Události, které se odehrály před 50 lety.

Byla deštivá noc. Postávala jsem před zrcadlem a obdivovala svoje smaragdově zelené oči. Takovýma očima se jen tak leckdo pyšnit nemůže. Přemýšlela jsem nad tím, kdepak je asi můj otec. Naposled jsem ho viděla před týdnem. Zmizel. To nikdy nedělá. I přes utěšování maminky jsem měla strach. Tak obrovský, že jsem nedokázala myslet na nic jiného.

Uslyšela jsem bouchnout dveře, v naději že je to můj otec jsem se k nim rozeběhla jako malé dítě. Přitom mi bylo již šestnáct let.

Byl to on. Promočený na kost, jeho dlouhé vlasy mu splývaly k obličeji. Obličej měl skloněný k zemi. Má mladší sestra se k němu i s matkou rozeběhla. Já však ne! Jako bych ho nepoznávala. Něco bylo jiného. Pak jsem je uviděla. Jeho oči! Zvednul hlavu a vpíjel se do mých očí svýma rudě červenýma. Vykřikla jsem.

Ale můj křik se ztratil v křiku matčiným. Stalo se to rychle. Z matčina krku stříkala krev jako po kousnutí. Můj otec ji pil! A zároveň držel pod krkem mou sestru. Se strachem a slzami jsem to sledovala neschopná slova či činu. Můj otec matku vypil, až v ní nezbyla jediná kapka krve. Moji sestru uškrtil. Ale věděla jsem, že jí také vysaje. Jakmile usrkl poslední kapku krve v matčině těle, jeho oči se upřely na mě. Nebyla jsem schopná pohybu. Sotva jsem dýchala.

Vstal a pomalu šel ke mně. Pohladil mě po tváři. A objal mě. V duchu jsem děkovala bohu zato, že žiji. Ještě než jsem stačila dokončit tichou modlitbu, mnou projela ostrá bolest. Konkrétně na krku. Kousl mě! Kousl vlastní dceru. Svezla jsem se na zem. Mým tělem otřásala zima. Ne. Mráz! Rty jako by mi téměř zmrzly. Z mých očí se vytratila poslední jiskra života. Myslela jsem, že umírám. Kéž by!

Carlisle a ostatní mi svou proměnu popisovaly jinak. Oni cítily nekonečný žár a spalující oheň. To já ne! Já se topila. Topila jsem se ve vlastním těle. Zima a voda – nejhorší kombinace, co jen může být. Nejhorší okamžik mého života. Zdál se být nekonečný. Bloudila jsem ve vánici promoklá na kost. Pořád dokola. V mém těle se mezitím dělo něco jiného. Výjimečného! Kromě chladu jsem cítila činnost. Nevím jakou!

Po tom nekonečném bloudění jsem otevřela oči. Ležela jsem na studené zemi. Byla jsem v síni se zlatými stropy. Byly v italském stylu. Přede mnou stál můj otec stále s rudě červenými oči. Usmíval se.

Všechno bylo jiné. Všechny mé smysly se zlepšily na tak skvělou úroveň. Ale bylo tam ještě něco. Cítila jsem trávu. Čerstvě posečenou. Slyšela jsem řádění větru. A ještě vlny, které narážely na skály, a viděla jsem před sebou plápolající oheň, který nikdo jiný neviděl. Konečně jsem věděla, co je ta činnost hluboko ve mně. Bylo to vědění. Vědění, spojení a napojení na tyto čtyři živly. Bylo to tak úžasné. Cítila jsem, že můžu cokoliv. Nejen že jsem měla nadlidskou sílu a pozemskou rychlost, ale také tohle. Tu sílu! Klidně jsem tu mohla vytvořit ničivý hurikán nebo zemětřesení, které by smetlo celou planetu. Líbilo se mi to.

Teprve teď jsem si všimla malého pozlaceného zrcátka před sebou a podívala jsem se do něj. To, co jsem viděla, mě vyděsilo. Mé oči měly stejnou barvu, jako oči mého otce. Jinak jsem vypadala stejně. Což je neobvyklé podle toho, co říkali Cullenovi, se každý proměněný upír změní. Je mnohem hezčí. Já vypadala stejně. Zaplať Pánbůh!

„Vítej mezi námi!“ ozval se něčí hlas. Teprve teď jsem si všimla tří trůnů v sále a na nich sedících mužů. Byli krásní. A na první pohled vznešení. Ale od prvního pohledu na ně jsem cítila nenávist. Pravou nefalšovanou nenávist!

„Kde to jsem? A co se se mnou stalo?“ ptala jsem se. Můj hlas zněl stejně. Což je také neobvyklé.

„Co si o tom promluvit, až se najíš? Nebo spíš napiješ?“ zeptal se jeden z nich se širokým úsměvem na tváři. Jak jsem později zjistila, jmenoval se Aro. Potlačovaná žízeň se prodrala na povrch, jakmile to vyslovil. Ignorovala jsem ji.

„Nemám hlad! A ani žízeň!“ obořila jsem se na něj. Ten jeho úsměv mě vážně deptal.

„Že nemáš?“ řekl se zvednutým obočím, „podívej se vedle sebe. Uvidíme pak tvůj názor.“

Se strachem jsem se podívala vlevo. Vedle mě ležela má mrtvá sestra. Cítila jsem vůni její krve, která se drala na povrch z malé ranky na zápěstí.

To to mám jako vypít nebo? Ani mě nehne! Na tom jim kašlu. Kašlu vlastně na vše, co po mně chtějí. Taková já nebudu. Najednou mi vše došlo. Vzpomněla jsem si na pověsti o upírech. Jsem upír. A mám pít krev. Lidskou! V žádném případě!

Vstala jsem s rozhodnutím využít svou sílu. Pro pomstu.

„Nebudu pít krev mé sestry, ani žádného jiného člověka! Je mi jedno, kdo jste! I to, kdo jsem teď já! Co se týče mě, jsem pořád stejná! Teď si odsud odnesu tělo své sestry, abych jí mohla pohřbít. A vy mě necháte jít!“ řekla jsem s mírně zvednutým hlasem.

„Ty nikam nepůjdeš, zlatíčko!“ oznámil mi otec.

„Nenávidím tě!“ křičela jsem, „a za to, co jsi jim udělal, zemřeš!“

Zavřela jsem oči a nechala se pohltit tou novou sílou ve mně. Když jsem je otevřela, usmála jsem se na otce. A pouhým gestem ruky jsem jej zvedla do vzduchu. Cítila jsem, jak se vedle mě někdo pohnul. Pomocí vytvořeného větru jsem mezi námi vytvořila neviditelnou clonu, s kterou jsem jej přitiskla ke stěně.

„Sbohem otče!“ pronesla jsem. Jeho tělo visící ve vzduchu jsem silou očí rozervala na kusy, které se rozlétly po celém sále. Jeho hlava padla Arovi do klína. Usmála jsem se. Rychle jsem části těla větrem poslala k sobě (hlavu samozřejmě až naposled). A spálila je. Ohněm, který je okamžitě spálil tak, že z nich zbyl jen popel. Který jsem větrem poslala okny pryč.

Muži na mě jen s údivem zírali a čekali, jestli budou další na řadě. Sehnula jsem se a vzala tělo mé sestry do náruče. Otočila se na podpatku a s jejím tělem odešla. Jakmile jsem prošla dveřmi, nechala jsem onu clonu spadnout.

„Ne! Nechte ji být! Nevidíme ji naposledy!“ slyšela jsem ještě za sebou.

Pořád jsem stála před zrcadlem a zarývala se střepem do ruky. Slyšela jsem padnout kapku mé krve na podlahu.

Podívala jsem se na hodiny, už bylo jedenáct. Stála jsem tu dvě hodiny a vzpomínala na vyvraždění mé rodiny a na to jak jsem zabila vlastního oce.

Jmenuji se Caytlin Davisonová – Cullenová (Davisonová – tak jsem se jmenovala, když jsem byla ještě člověk. Je to památka, kterou si připomínám, abych byla pořád stejná.) A tohle byl můj příběh. Příběh mé proměny. S Cullenovými žiji už 30 let. A nikdy jsem se nenapila ani jediné kapičky lidské krve. A nemám to v plánu!

Najednou jsem si všimla červeného světla na záznamníku, které tam blikalo už dvě hodiny. A zmáčkla jsme jej pro poslech.

Ozval se povědomý hlas: „Zdravím! Tady Charlie Swan. Není u Vás Bella? Nemůžu ji někde najít. Ozvěte se mi prosím! Díky.“

Panebože! Bella!

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře